Star Wars: Force Unleashed II

A to samé platí vlastně na všechny nepřátele. Pro každý druh protivníka (není jich zase tolik, nějakých 15 maximálně) se naučíte jistou strategii, která vždy stoprocentně funguje, a ačkoliv můžete urvat kus sloupu a mrsknout jím po pomalu na vás útočícím AT-ST, není důvod to dělat. Stačí kousek od něj stát a neustále mu pomocí tlačítka blokace vracet rakety, které na vás vysílá, jakoby čekal, že vás s nimi zabije. Likvidace zaručena. Později ve hře jsem na AT-ST měl ještě lepší strategii. Vylepšil jsem si blesky na maximum a pak už jen stačilo vyskočit, mít energii Síly na max a prát to do něj. Když jsem s ním skončil, většinou už čekal jenom na quicktime event, kdy ho dorazíte.

A vůbec, QTE pasáže... Když poprvé rozseknete vedví obrovského robota, je to efektní. Když po vás jde takových robotů pět a musíte pokaždé sledovat tu zdlouhavou animaci, při které ho rozsekáváte, už to začíná být trošku nuda. Nehledě na to, že tyhle pasáže „rychle zmáčkni tohle tlačítko, pak rychle posuň semhle analogovou páčku a pak zběsile rychle za sebou mačkej tohle tlačítko" jsou i v důležitých momentech hry a když je nestihnete/zmáčknete něco jiného, musíte opakovat dlouhé pasáže znovu.

Z textu možná zatím vyplývá, že se mi The Force Unleashed 2 ani trošku nelíbilo, ale tak tomu vůbec není. Oproti prvnímu dílu doznal mnohých vylepšení. Tou nejmarkantnější je grafika – je mnohem bohatší, prostředí mi přišlo zničitelnější (když naběhnete do místnosti a začnete zběsile mačkat Force Push, bořící se sloupy a nábytek, případně i pochroumané dlaždičky na zemi, to je krásný pohled). Možná jen variabilita prostředí je o něco menší.

of

Caption

Attribution

To má ale co dělat také s délkou hry, kterou jsem napoprvé dohrál za nějakých 7 hodin, z čehož poslední hodinu jsem strávil u příšerně frustrujícího závěrečného souboje s bossem. Nejenže byl podivně zabugovaný (bojujete na platformách ve vzduchu, boss se většinou staví na jejich okraj a když potom přeskočí na další, hra vás velice ráda shazuje dolů), ale neustále dokola se opakovalo pořád to samé. Boss přeskočí na platformu, sešle na vás nepřátele, hodí po vás pár akvárií, pak přeskočíte k němu (hlavně to nedělejte dříve než dohází akvária, mezi platformami je neviditelná stěna, která vám nedovolí přeskočit dřív, než skončí sekvence – umřeli byste a museli byste vše opakovat znovu), uberete mu kousek života a takhle pořád dokola a dokola.

Z toho závěrečného souboje ve mně možná zůstala tak trošku pachuť, ale zbytek je opravdu zábavný. Sice je The Force Unleashed 2 krátká hra, ale ani na chvilku se při ní nebudete nudit. Pořád se něco kolem vás děje a mnohdy jsou ve hře opravdu epické pasáže. Pokud vám přišlo v první hře velkolepé, když jste roztrhávali na nebesích obrovský Star Destroyer, jen počkejte, co si na vás tvůrci připravili tentokrát.

I příběh se vyvíjí zajímavě a je vidět, že si na něm dali tvůrci hodně záležet. Však také v jeden moment sledujete asi desetiminutovou animaci. Pravda, na Metal Gear Solid 4 to ještě nemá, ale příběh je zde opravdu důležitý. A když je vyprávěný pomocí opravdu dechberoucích animací, na kterých je vidět, že LucasArts může sdílet talenty ještě s ILM a Lucasfilmem, je to opravdu pošušňání pro všechny, kdo mají kvalitní příběh ve hrách rádi.

Škoda jen, že není moc důvodů, proč se k The Force Unleashed 2 vracet. Sice má dva různé konce, ale k těm se dostanete, když si zahrajete znovu poslední kapitolu (celkem jich je devět). Postupem hry se vám také odemykají Challenges, různé úkoly typu zlikvidovat všechny nepřátele do určitého času, ale to už jsou jen takové ty blbůstky, které tvůrci do her dávají, abychom neříkali, že je jejich hra tak krátká. The Force Unleashed 2 je krátká a nějakými bonusy se rozhodně nenecháme napálit.