Super Mario Galaxy 2

Například v „Upside down galaxy“ funguje gravitace tak, jak se mění pozadí. V jiné vás zase přitahuje podlaha tak dokonale, že se půl úrovně pohybujete vzhůru nohama. V další běháte v mezihvězdném prostoru přitahováni pouze gravitací okolních planet. Prostředí se prostě střídají ohromnou rychlostí a vy se musíte připravit na všechno!

Naštěstí se nemění pouze okolí, ale i Mario. Oproti prvnímu dílu se zvětšil počet oblečků nebo nástrojů, které může používat. Ty původní zahrnují pružinu, která vás sice vymrští hodně vysoko, ale zároveň vám nedá chvíli klidu, protože se neustále odrážíte od země. Ohnivý oblek umožňuje střílet firebally, včelí maska dovoluje chvilku létat a chodit po plástvích medu. Posledními variacemi jsou duch, který dokáže procházet mřížemi a nesmrtelný Mario.

Nejde jen o samotné převleky, ale i o způsob, jakým jsou vám představovány. Asi nejlepší z nových Mariových dovedností je schopnost vytvářet mraky a chodit po nich. Slušivý bílý komplet najdete v na první pohled normální úrovni, kde se ale nejprve dlouhou dobu moříte s postupem vpřed, kdy se pod vámi propadají mraky. Když konečně objevíte převlek, hudba začne gradovat, změní se ve vzdušnou melodii a vy od té chvíle doslova létáte s hlavou v oblacích. Zkrátka i z tak banální věci dokázali autoři udělat událost, a tímto způsobem funguje celá hra.

Z novinek jsem si oblíbil i vrták, kterým malé planetky děrujete skrz na skrz. Jestliže úrovně se vzdušným Mariem jsou zaměřeny na postřeh a odhad vzdálenosti v prostoru, levely s vrtákem vyžadují dokonalou pozornost, prostorovou představivost a logiku. Musíte sledovat, které plošinky nebo pasti vyčnívají z druhé části planety a podle toho volit postup vpřed.

Další je kamenný Mario, kdy ze sebe v mžiku uděláte velkou kouli, která drtí skoro vše, co jí stojí v cestě, ale není příliš ovladatelná. Na tom je postavena například úroveň, kdy musíte přejet všechny potvory. Další zase obsahuje pouze plošinky levitující v prostoru, po kterých musíte rychle se valící kouli opatrně navádět k cíli. Překvapivé využití má v úrovni, kdy se koulíte koridorem, kde jsou za různými překážkami schováni nepřátelé ve tvaru kuželek. Hrajete tedy jakýsi vesmírný bowling.

Nejpodstatnějším vylepšením je Yoshi, jakýsi Mariův koník. Jeho schopností je hrozně moc, takže alespoň ty nejdůležitější: pohybuje se velmi rychle, kmitá rukama tak, že chvilku letí a tím prodlužuje skoky. Umí sežrat téměř vše, co mu přijde pod jazyk, a dokáže toho náležitě využít, protože spořádané protivníky umí plivat a tím likvidovat jiné potvůrky nebo objekty v okolí. No a nakonec svým dlouhým jazykem tahá kvádry a tím staví nové plošinky.

Interaktivita je další ze stěžejních vlastností hry. Svým chováním, používáním vylepšení nebo mačkáním tlačítek tvarujete planetky, vytváříte nové cesty nebo je naopak odřezáváte. Široký úsměv na rtech mi vyloudila úroveň, kdy do lávy padají sněhové koule, které se po kontaktu rozpouštějí a na krátkou chvíli vytvářejí plošinky. V jiné úrovni byly sněhové koule poházené po ostrůvcích obklopených lávou a cesta vpřed vedla jejich válením přes ohnivá pole, čímž jsem vyráběl ledové chodníčky.  A takovýchto unikátních situací je v podstatě stejně jako úrovní ve hře. Každá je originál a každá je namíchaná z jiných ingrediencí, které ve výsledku utvářejí úžasně pestrý zážitek. Zmínil jsem to už u jedničky a musím se opakovat. Během hraní jsem s otevřenou hubou zíral na obrazovku a přemýšlel, jak na tohle mohl někdo přijít. A přitom se náramně bavil.

Navíc jsou jednotlivé úrovně poměrně malé, tudíž vás ani případný neúspěch neodradí od toho, je zkoušet dokončit tak dlouho, dokud se vám to nepovede. A protože hra nevyžaduje sledovat příběh a neobsahuje složité ovládací prvky, je hraní i s většími časovými odstupy vždy bezproblémové. I přesto je Mario obtížný až dost, ale ne tak, aby vás přestal bavit.

Vylepšení se dočkala hra ve dvou. Druhý hráč už dokáže nejen sbírat hvězdný prach, ale umí toho mnohem více. Zvládá zastavit menší nepřátele a dokonce je i zneškodnit. Umí stopnout pohybující se překážky, sbírá mince, vaším směrem vrhá různé předměty, například vzduchové bubliny pod vodou nebo ořech, kterým likvidujete větší nepřátele. Stále se ale ten druhý nebaví tak dobře a spíš jen přicmrndává. V kompletně 2D dobrodružství z minulého roku, tedy New Super Mario Wii, je hra ve čtyřech o něčem úplně jiném.

Ačkoliv jsem z Galaxy 2 očividně naprosto nadšen, nemohu si dovolit zavírat oči nad tím, že v podstatě nejde o druhý díl, ale pouhou sbírku nových levelů. Celou dobu jsem měl takové italské instalatérské vesmírné deja vu. Grafika, zvuky a texty jsou recyklované z 90% jedna k jedné. Nejvíce mě to štvalo u soubojů s finálními potvorami, které opakovaly naprosto stejné fráze a například úplně poslední bitva se mi zdála jako přes kopírák opsaná z jedničky.

Malá změna je v ovládání. Ne že byste používali jiná tlačítka, ale razantně ubylo akcí, kdy k ovládání Maria využíváte pohyb detekujících schopností WiiMote. Pár jich ve hře je, ale většinu času by vám bohatě stačil joypad. Asi nejlepší na zpracování je už i minule vynikající hudební doprovod. Ať už je to zmíněná synchronizace s děním na obrazovce nebo změna hudebního stylu při přechodu do jiného prostředí (například ze vzduchu do vody). Nahrání symfonickým orchestrem nakoplo kvalitu hudebního doprovodu o obrovský kus a já stále otravuji své okolí pobrukováním si některé z melodií.