RECENZE Tearaway

Prolnutí skutečného a herního světa s využitím prstů.

Vydání kvalitní exkluzivní hry pro handheld VITA lze označit za malý svátek. O to větší důvod mají nyní majitelé této hračky k oslavám. Po dlouhém suchu vychází od týmu Media Molecule, tvůrců série LittleBigPlanet, která stojí za pozornost.

Tearaway je velmi příjemná plošinovka, která se nejen dobře hraje, srší pohodovou atmosférou, ale navíc místy přináší pár zajímavých a originálních nápadů, jak využít funkce VITA. Pojďme se na ně ale podívat postupně.

V jádru je Tearaway obyčejnou 3D plošinovkou, která střídá lineární pasáže plné záludných překážek k překonání a protivníků k poražení s otevřenějšími prostory, kde narazíte na pár NPC a můžete strávit čas plněním menších vedlejších úkolů. Pokud jste již někdy 3D plošinovku hráli, budete při přeskakování různých jezdících plošinek a likvidací protivníků jako doma. Spíš možná budete zklamání, že v žánru plošinovek hra výrazně nevyniká. Máte tu tlačítko pro skok či tlačítko pro smotání se do kuličky jak v Metroidu. I když ke konci získáte ještě nějaké schopnosti, ale nechci vše vyzradit, v jádru budete používat převážně ty dvě zmíněné.

Prolnutí dvou světů

Hratelnost Tearaway naštěstí nesází vše jen na schopnosti hlavního hrdiny. Do herního světa krom něj vstupuje i vy, jakožto skutečný hráč. Nejčastěji pomocí zadní dotykové plochy VITA. Pokud na zadní stranu handheldu přitlačíte prsty, tak ty se mohou v určitých místech jakoby prodrat do herního světa a tam přímo hýbat předměty. Touto cestou můžete likvidovat přesily nepřátel, přesouvat plošinky, roztočit ozubená kola či si třeba nadzvednout nějakou překážku, aby pod ní hlavní hrdina mohl proběhnout.

Hra sice využívá i jiné prvky, jako přední dotykovou obrazovku (například pro rozbalení nějakého papírového objektu), tak naklánění. Ale tyto jsou zpracovány celkem běžným způsobem a nepřekvapí. Největší novinkou je tedy používání prstů přes zadní dotykovou plochu.

Příběh

Na prolnutí herního světa se skutečným není postaveno jen pár herních mechanismů, ale točí se kolem něj celá hra včetně příběhu. Ten začíná tím, že vznikne jakási trhlina mezi herním a skutečným světem, kterou vy vidíte do herního světa a kterou naopak herní postavičky dírou ve slunci vidí vás. V mnoha záběrech si tak vzpomenete na Teletubbies, protože zpracování vypadá téměř totožně. Jen místo mimina se ze slunce na obloze mračí váš obličej. No a hlavní hrdina Iota (či hrdinka Atoi) se snaží ke slunci dostat a předat vám osobně zprávu.

Hra tohoto prolnutí obou světů pravidelně využívá a na nejednom místě uvidíte záběry pořízené přední či zadní kamerou. Můžete tak jít v herním světě kolem projektoru, který na zeď promítá aktuální obraz z vašeho pokoje. Nebo se dostanete do jeskyně plné potvor, které vaši přítomnost uctívají a mají všude plakáty s vaším portrétem. Tyto drobnosti nemají vliv na hratelnost, ale působí příjemně neokoukaně.

1

Vystřihovánky z papíru

Než se dostanu k poslednímu hernímu prvku, je třeba zmínit technickou stránku hry, protože je s ní spjatý i tento poslední prvek. Jak je zřejmé z okolních obrázků, celé herní prostředí je kompletně tvořeno vystřihovánkami z papíru. Nejen okolní kulisy, ale i hlavní hrdina, nepřátelé nebo i některé překážky, které lze transformovat tím, že je tažením prstu po dotykové obrazovce složíte, nebo roztáhnete.

A k papírovému vzezření se váže i editor, ve kterém si můžete vystříhat vlastní herní objekty. Hra vám poskytne několik různobarevných papírů, nůžky ovládané kreslením prstu po obrazovce a automatické lepidlo, které slepí všechny překrývající se kusy papíru. Tento editor je využit několikrát přímo v příběhu, kdy vás hra požádá o vytvoření nějakého herního objektu. Může se jednat například o sněhovou vločku a potom kdykoliv sněží, tak padají vaše vločky. Naprostá prkotina, ale společně s využitím obou kamer vám bude herní svět tak nějak bližší. Na rozdíl od jiných her se na jeho obsahu mírně podílíte a máte k němu větší vazbu, lépe se s ním sžijete.

Tento editor s sebou přináší jediný problém a tím je naprostá svoboda, protože hra nepozná, zda jste skutečně vystříhali sněhovou vločku, či něco jiného. Jsem zvědav, kolik hráčů bude nakonec hrát 18+ verzi hry, protože si hned udělá z Aoity pořádného chlapáka (vytvořenými objekty můžete hlavního hrdiny vyzdobit) a ani nechci myslet na to, co přidělají veverce na čelo.

Výzdoba do pokojíku

Poslední zajímavostí je, že během hry můžete odemykat určité herní objekty všeho druhu tím, že je vyfotíte. A takto nalezené objekty se vám potom zpřístupní na webové stránce hry ke stažení a můžete si je doma vystříhat a poskládat vlastnoručně. Tím je provázanost herního světa a skutečného světa dotažena hezky do konce.

Tearaway pro VITA v angličtině u nás vyšlo v pátek 22. listopadu.

koupit na Xzone.

Jedinou výtku bych měl asi k délce hry. Tearaway sice není vyloženě krátkou arkádou jako Journey, Gone Home, Stanley Parable, Portal a jiné jednohubky. Ale i tak jsem byl poměrně zklamán, když po nějakých sedmi hodinách skončila. Na jednu stranu je určitě pozitivní, že jsem hru zhltnul jedním dechem, to vypovídá o zábavnosti. Na druhou stranu jsem po dohrání byl mírně zklamán, že vše skončilo nějak rychle. Na třetí stranu se hra neprodává za úplně plnotučnou cenu, takže nákup bych i tak doporučil. Rozhodně ale nesmíte čekat epos na dlouhé zimní večery.

Startovní trailer

VERDIKT: Příjemné překvapení na opomíjenou platformu. 3D plošinovka, která sice není králem v tomto žánru, ale tento nedostatek dohání svěžími nápady, jak využít dotykových prvků a kamer. Svou atmosférou dokáže velmi snadno vtáhnout a nepustit. Může pouze zamrzet délka hry, která ač není vyloženě krátká, tak skončí dříve, než by si hráč přál. Ale to je kompenzováno nižší cenou 699 Kč. Jste-li majitelem Vity, rozhodně mohu Tearaway doporučit.

8 / 10

RECENZE Tearaway Agarwel Idiriz Prolnutí skutečného a herního světa s využitím prstů. 2013-11-26T13:28:00+01:00 8 10

- komentáře (2)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...