Eurogamer.cz

RECENZE Total War: Rome 2

Omezení a změn vynucených rozsahem je až příliš.

Začátek září mají všichni fandové už dlouho spojený s druhým dílem Rome, který se tématicky vrací možná k úplně nejlepšímu titulu celé série Total War. Není se moc co divit, Shogun 2 nebo Napoleon jsou bezvadné hry, ale historická doba a geografické zaměření nemuselo vyhovovat zdaleka tak široké mase hráčů jako dobývání celého známého starověkého světa s Římem v čele. Navíc se vývojáři nechali slyšet, že vylepší, zvětší a zpříjemní prakticky vše, nač si jen zmlsaný hráč Total Waru může vzpomenout. Tak, kdo by se na něco takového netěšil jak na druhé Vánoce? Problém ale je, že když se člověk těší příliš, má logicky i vysoká očekávání a v takových případech nemusí být daleko od zklamání.

Absence příběhové kampaně

Já sám jsem poprvé Rome 2 spouštěl s nadšením, že tady najdu to nejlepší, co jsem kdy v celé sérii viděl a úvod hry mě tak zcela nepřesvědčil. Toužebně jsem totiž očekával doplnění o příběhové kampaně ve stylu Empire: Total War, kde se bojovalo o nezávislost Spojených států. Vhodných témat by se, hádám, našlo nespočet jako například Hannibalovo tažení, Spartakovo povstání nebo slavné Caesarovo překročení řeky Rubikon doprovázené neméně známým výrokem „Kostky jsou vrženy!"

A co na to tvůrci? Ti došli k závěru, že sandbox nám prostě bude stačit, takže v tomhle bodě jsme ostrouhali. Tedy pokud nepočítám prologovou minikampaň, která má za cíl hráče seznámit se základními mechanismy hry a disponuje přitom prvky scénáře, které jsem si přál mít úplně jinde. Každá nová kampaň tedy představuje nepopsaný list papíru, přičemž záleží už jen na vás samotných, co s vybraným národem svedete v konkurenci ostatních národů starověku.

Vskutku rozlehlá herní mapa

Sahá od severní Afriky až po jižní kraj Skandinávie a na západě se táhne od britských ostrovů až daleko na východ za Kaspické moře (dnešní Kazachstán). Pro vaši představu se zde nachází 183 sídelních/městských regionů seskupených do 57 provincií. O svojí existenci se zde pere celkem 117 národů a své zbraně tasí na 500 rozličných bojových jednotek. Navíc lze v kampaních dosáhnout hned 3 různých výher. Své protivníky tak lze zdolat čistě vojensky nebo můžete hrát na ekonomické či kulturní vítězství. Tohle všechno jsou impozantní čísla, která z Rome 2 dělají hru nemalých rozměrů.

V ostrém kontrastu s tím je počet hratelných zemí (Řím, Kartágo, Východní říše, Kmeny z Británie, Galské kmeny, Království Alexandrových následníků, Germánské státy, a pokud jste majiteli DLC tak i Řecké státy). Každý národ se skládá z 1 až 3 frakcí, ze kterých si před začátkem hry vybíráte. Vcelku logicky se dá očekávat (obchodní model SEGY už je dobře profláknutý), že další národy se budou odemykat skrze další DLC, takže časem bude výběr jistě širší.

Neměnící se krajina dle ročního období

Nechme už ale výčty a čísla stranou. To hlavní představuje hratelnost a s Rome 2 přicházejí jednak úplné novinky, tak i vynucené změny zaběhlého systému. A bohužel i určitá zjednodušení, která padají na vrub megalomanské mapě a časovému záběru. Zatímco jsme si u Napoleona a druhého Shoguna uvykli na systém ročních období a s ním spojené stále se měnící prostředí strategické mapy kampaně, v Rome 2 tohle vše padlo. Kampaně začínají vždy v roce 272 př. n. l. a jsou naplánované na max. 300 tahů, přičemž každý tah představuje jeden rok času. Tím je vysvětleno, proč jeden tah nemůže být konkrétní krajina v letním provedení a v dalším zase pod sněhem.

Je to sice pochopitelné, ale nějak se mi nechtělo uvěřit, že by Creative Assembly úplně rezignovali na bitvy na sněhu, zvlášť, když řada artworků zobrazovala památné překročení zasněžených Alp Hannibalovou armádou. Jak se brzy ukázalo, vývojáři to vyřešili vskutku šalamounsky. Oblasti Středomoří a jim podobných jsou tedy stále v letním hávu a regiony na severu (například Germánie) jsou ponuré a místy zasněžené. Jednotlivými tahy se tedy krajina mapy nemění, ale podle toho, v jaké její části se nacházíte, se dočkáte různých povětrnostních podmínek. Bitvy na sněhu tu tedy rozhodně jsou.

Správa měst

Pokud do kampaně skočíte bez tutoriálu, hrozí, že se v předělané správě měst budete trochu plácat jako já. Osobně mi přišla správa měst naprosto intuitivní ještě v Empire a Napoleonovi. V Shogunovi to bylo malinko nepřehlednější, ale vždycky jsem na první pohled věděl, co za budovy mám v každém městě postavené. V Rome 2 se tohle, díky systému provincií, proměnilo do schéma značek, které doteď musím zkoumat, co vlastně znamenají.

Nové pojetí je velkou změnou. Každá provincie nyní představuje oblast 2-4 městských regionů, což si přeložte tak, že když klasicky obsadíte jedno město, ovládáte buď jen půlku, nebo čtvrtku dané provincie. Správa měst je ale dostupná jen skrze správu celé provincie. Stejné menu výstavby tak vždy zobrazuje nabídky pro všechna města v dané provincii najednou, a jelikož tohle okno zabírá jen spodek obrazovky, vše je nahňácáno do malých kostiček s piktogramy místo tradičních obrázků domečků. Je to sice jen o zvyk, ale pořád to ještě nemůžu nějak zkousnout.

Velký boj je o stavební sloty, kterých je docela málo a další se uvolňují s přibýváním lidských zdrojů v provincii. To ale může být velký problém. Pokud totiž 3 ze 4 měst ovládá nepřítel, který na rozvoj kašle a nešťastní obyvatelé se nemají důvod rozmnožovat, tak si na další stavební slot pěkně dlouho počkáte. Autoři nás tímhle doslova nutí více přemýšlet nad tím, co v dalším tahu obsadíme. Pro ekonomiku vlastní říše je proto nejlepší stát se sběratelem a snažit se obsadit vždy všechna města dané provincie a získat tím nejvyšší možnou kontrolu. Až v této chvíli se totiž otevře speciální nabídka umožňující vydat provinční výnosy zajišťující vyšší prosperitu, spokojenost obyvatel či větší výdělky z obchodů.

Překvapení číhá i v systému náboru vojenských jednotek

Doteď to fungovalo tak, že jsme v jakémkoli městě s kasárnami mohli vyprodukovat nějakou vojenskou jednotku a s každou z nich šoupat po mapě, jak se nám zlíbilo. V Rome 2 se ale vše točí jen kolem jednotlivých velitelů a pohybovat lze pouze celými armádami. Praxe je taková, že požadavky na nové rekruty už člověk nekliká v kasárnách, ale přímo v menu velícího důstojníka a nabídka se liší podle toho, v jakém regionu se velitel zrovna nachází. To samé platí i pro námořní jednotky. Všechny vodní plochy mají vyšrafované území, které ještě patří k vám, a které někomu jinému. To proto, že dokud jste ve vlastních vodách, můžete nabírat posily, ale jak překročíte čáru, už se nábory zablokují.

Logicky vzato si tak na půdě nepřítele žádné nové jednotky neobjednáte, tedy kromě žoldnéřů. Ty seženete prakticky všude a většinou jsou to velice fajn jednotky, kterými rychle vyřešíte nedostatek vojenské síly. Bohužel to funguje, jen když nemáte hluboko do kapsy, protože cena údržby je tak vysoká, že si tyto jednotky v podstatě každým dalším kolem znova kupujete. Mě se vyplatilo vždy před bitvou jich nabrat, co to šlo, a po vítězství se s nimi rychle rozloučit.

Diplomacie

V diplomacii mě pak vyloženě potěšila nová volba pro komunikaci s vojenskými spojenci. Dříve totiž vyšlo tak nějak na stejno, jestli jste šli do války po boku spojenců či bez nich (myšleno, pokud bylo potřeba, aby oni pomohli vám nebo nasměrovat společné síly do jednoho místa). Teď mi stačilo v diplomatické menu označit spojencům město, na které jsem útočil, a světe div se, fakt jsme se tam sešli:) Respektive já byl u toho města o něco dřív, ale spojenec alespoň vyřídil blížící se nepřátelské posily.

Oficiální trailer

Na druhou stranu ovšem nechápu jiná omezení diplomacie. Přijde mi logické, že když někomu pomůžu porazit soupeře a přitom i obsadím město, že bude nějaká cesta tento region svému spojenci předat. Výměna nebo darování regionů nicméně v Rome 2 neexistuje, což mě mrzí. Alespoň, že jakž takž funguje tvorba vazalů, ale celkově se ukazuje, že diplomacie je v sérii Total War stále na vedlejší koleji. Je to škoda, zrovna v této oblasti bych rád viděl co možná nejvíce novinek.

Početné armády versus umělá inteligence

Bitevní pole ve starověku je trochu jiné kafe, než jsme byli poslední dobou zvyklí. Ke slovu tak zase přišly staré dobré meče, oštěpy či luky a hlavně klasické dobývání opevněných měst a celá plejáda obléhacích zbraní. Maximální velikost jedné armády v kampani je 20 jednotek, ale do bitvy jich dostanete i více skrze posily. Jako obvykle se posily v bitvě objevují trochu později, ale i tyto jednotky plně ovládáte. V samostatně hrané bitvě mimo kampaň není problém nastavit si armádu čítající 40 jednotek, což znamená, že se pak na mapě mydlí klidně i více jak 10 tisíc panďuláků.

Hodně skloňovanou veličinou byla před vydáním umělá inteligence počítače, která prošla podle slov vývojářů razantním vylepšením. No, asi nejsem sám, kdo tyhle řeči bere s rezervou, protože podobné sliby slýcháváme skoro pokaždé. Zvlášť, když jsem se i v Rome 2 musel několikrát dost vztekat nad mizerným pathfindigem vlastních jednotek. Prohnat oddíl i širší ulicí města je kolikrát seriál na pokračování.

Chování nepřátelských vojáků mě ale celkem potěšilo. Když jsem například před bitvou obklíčil neopevněné město, bránící vojáci se okamžitě rozmístili do defenzivních pozic, které pokrývaly centrální náměstí z více stran. A když jsem pak útok stáhnul ze tří stran jen na dvě i AI obránce promptně sloučil obranu do dvou bariér, takže nenechal jednotky tupě stát na pozici, odkud by stejně nic nepřišlo. AI evidentně neustále vyhodnocuje vaše počínání a podle toho se řídí. Ovšem na větší oslavy je myslím ještě brzo. S Rome 2 jsem nestrávil zdaleka tolik času, kolik bych si přál, takže si ještě netroufám vyslovit nad AI definitivní ortel.

Námořní bitvy zpracovány úplně nově s odlišnou hratelností

Nejdříve mě zarazilo, že všechny lodě mají nějak divně zjednodušené ovládání. Nejde totiž ovládat rychlost, jako tomu bylo dříve, plachty jsou vypuštěny, protože se hraje jen na vesla a jakékoli složitější manévrování je tabu. Lodě se totiž chovají úplně analogicky jako pěší jednotky na souši. Kam kliknete, tam prostě doplavou.

Nejpoužívanější taktikou je taran klounem v přídi lodi (náraz beranidlem do druhého plavidla). Pokud má člověk silnou loď, tak klounem louská ostatní jak ořechy, což je zároveň i nejrychlejší způsob jak nepřítele vyřídit. Další možnou taktikou je klasické "hákování" kdy dojde na boj muže proti muži, ale velmi záhy jsem jí přestal používat. Je pomalá a navíc tak nějak smazává rozdíl mezi drahými válečnými loděmi a obyčejnými transportními loděmi, kterých můžete mít, kolik jen chcete a zadarmo.

To je možné, protože ve hře funguje další zjednodušení. Pokud pošlete přes moře jakoukoli svojí pěší armádu, automaticky se transformuje na dopravní flotilu (například armáda s 10 oddíly se změní na 10 lodí) a kupodivu tahle proměna ani nic nestojí. Smysl válečných lodí pak zůstává v tom, že jsou výrazně silnější při taranování nepřátel, takže se vyplatí mít tyto lodě jako doprovod k těm dopravním.

Dobývání měst z moře

Asi nejzásadnější novinkou spojenou s námořnictvem jsou obojživelné útoky na přístavní města. Zvláště u ostrovů, které jsou dobře opevněny, člověk zjistí, že se na nich nejde nikde vylodit. V takovém případě je nutné připlout po moři a na jediné bitevní mapě se pokusit nejdříve prolomit námořní blokádu obránců, poté své lodě na plážích nechat najet na mělčinu, vylodit pěší vojsko a dál pokračovat s pěchotou v útoku na město. Lodě vybavené katapulty mohou zůstat na moři a dál podporovat pozemní útok svojí střelbou nebo mohou pomoci s proražením hradeb.

K těmto bitvám o přístavní města můžu říct asi jediné, je to nářez! Scénáře se navíc mohou lišit. Některá města umožňují, aby k nim oblehatelé přišli i přes souš a zároveň lze útočit i z moře. V takové bitvě vyloženě bojujete na dvou frontách a vyžaduje to o mnoho více koordinace než běžné bitvy. Všiml jsem si, že si člověk může v bitvě označit libovolnou skupinu jednotek a svěřit její útočení či obranu počítači, což může na jednu stranu hodně pomoci, ale zase věřte schopnosti počítače :)

Nádhernou ukázkou toho, co popisuji, je například samostatná bitva o Kartágo, která by mohla dělat reklamu na obojživelnou invazi a je opravdu parádní. Zároveň jsem se u ní ale i docela navztekal. Při hraní jsem totiž se svými loděmi vjel do vnitřního přístavu (je za hradbami, ale s volným přístupem z moře), což mi přišlo jako nejlepší způsob, jak se rychle vylodit.

10 minut z hraní

Bohužel vojáci se v Rome 2 neumí z lodí dostat jinak, než že loď opřete do písku na pláži. Díky tomu vznikla komická situace, při které stály mé invazní lodě v přístavu Kartága, obránci nikde a moji panďuláci neuměli vystoupit na kamenná přístavní mola. Situaci pak dodělal již zmiňovaný pathfinding jednotek. Na příkaz, aby lodě z vnitřního přístavu opět vyjely, sice zareagovaly, ale ven se prostě nedostaly. Dvě z nich se sice nakonec povedlo vylodit přes kus vhodného terénu přímo v přístavišti, ale zbytek mi tam nadobro uvízl.

Multiplayerové možnosti Rome 2 se zatím jeví jako chudší, než tomu bylo v druhém Shogunovi. Je zde na výběr buď jen pozemní/námořní bitva s živým spoluhráčem nebo možnost hrát multiplayerovou kampaň pro 2 lidi. Na výběr je buď kooperativní režim, nebo hra proti sobě navzájem. Rád bych vám předal nějaké osobní zkušenosti s hrou více hráčů, ale s naší novinářskou verzí Rome 2 se jaksi nedařilo navázat spojení s žádným jiným lidským protivníkem. Toho se vy naštěstí obávat nemusíte. Jakmile na Steamu dojde k odemčení hry, bude vše jinak.

Technické zpracování a lokalizace

Více o Total War: Rome 2

Za zmínku určitě stojí i nová grafika strategické mapy kampaně. Moc se mi líbí ztvárnění měst, která se viditelně rozrůstají na základě toho, jak je skrze stavební menu vylepšujete a rozšiřujete. Pokud si chcete i tuto tahovou část hry náležitě užít v nejvyšších detailech, budete potřebovat solidnější počítač (doporučena je aspoň Core i5 druhé generace, 4GB RAM a DX11 grafika s 1GB paměti). Naproti tomu minimální nároky počítají s mnohem slabším hardwarem a dokonce to lze rozjet i na Windows XP, ale zároveň musíte počítat, že herní detaily budou muset jít hodně dolů.

Total War: Rome 2 pro PC v češtině vydá Comgad již zítra 3. září.

koupit na Xzone.

Ještě v prosinci 2012 to vypadalo, že Rome 2 bude v našich končinách vydáno bez české lokalizace. Vše se naštěstí v dobré obrátilo a tradiční čeština od Comgadu nechybí ani tentokrát. Český dabing se sice nekoná, ale jinak jsou přeloženy v obvyklé kvalitě všechny textové informace a to včetně rozsáhlé Total War encyklopedie, na kterou se hra jinak často odkazuje a je rozsáhlou studnicí informací. V encyklopedii je k nalezení i velká spousta výukových videí, která jsou hodně užitečná (lepší jednou vidět než 10x číst). Nejdříve jsem sice řešil, že se mi v nich nezobrazují české titulky, ale chce to jen na videa kliknout myškou a titulky si manuálně zapnout (podobně jako třeba na Youtube) a pak je všechno v pořádku.

VERDIKT: Rome 2 se rozhodně nedá upřít obrovský záběr, palec nahoru za mapu starověkého světa a obojživelné bitvy o přístavní města. Ale postupně ve mě uzrálo přesvědčení, že těch vynucených zjednodušení a omezení je přeci jen trochu moc, než abych nad nimi jen mávnul rukou. Stavební rozhraní je pro mě skoro za trest, diplomacie je stále slabá a myslím, že určitě nebylo nutné degradovat manipulaci s námořními jednotkami. I přes vyřčené nedostatky by bylo nefér poslat Rome 2 někam do pouhého nadprůměru. Jedná se stále o jedinečnou strategii, kterou si její fandové užijí. Samotná podstata série Total War série samozřejmě nikam nezmizela, stále je vynikající, jen není nutné neustále dokolečka opakovat všechny klady považované u této značky za samozřejmost.

8 / 10

RECENZE Total War: Rome 2 Milan Bergman Omezení a změn vynucených rozsahem je až příliš. 2013-09-02T15:00:00+02:00 8 10
REKLAMA

- komentáře (42)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...