Transformers: War for Cybertron

Horké dny budou ještě žhavější.

Letní horké dny budou ještě žhavější díky prozatím nejkvalitnějšímu hernímu zpracování Transformers. Prostší herní principy tentokráte bohatou měrou vykupuje skvělá atmosféra a vynikající akce. A jaké vůbec jsou začátky dvojice Optimus Prime a Megatron?

Hry podle filmů to nikdy neměly lehké. Navíc pokud ony filmy lákaly především na perfektní trikové záběry a svůdné vnady Megan Fox. Po sérii spíše průměrných her s tématikou Transformers ale přichází titul, který oproti svým kolegům začíná svojí dějovou linku daleko předtím, než odstartovaly boje smrtících robotů na planetě Zemi. Studio High Moon tak chtělo začít prakticky na zelené louce a nebýt svázáno občas dosti stupidním příběhem filmu. Tento krok byl rozhodně trefou do černého a Transformers: War for Cybetron (dále jenom TWFC) jsou prozatím nejpovedenějším titulem, který s touto tématikou vzniknul. Nutno však dodat, že k výšinám rozhodně nemíří.

7

Světlo na konci tunelu nebývá vždy dobré znamení.

Autoři vsadili na osvědčenou klasiku a smíchali koncept Halo s dobíjecím štítem (tentokráte rozděleným na čtvrtiny) a možností nosit pouze dvě zbraně s akčním nábojem podobným Gears of War. Samozřejmě přidali i schopnost transformování ať už do podoby tanku či jakési stíhačky, což oživuje celou hru. V této podobě máte většinou jenom jedinou zbraň s omezeným počtem nábojů, ale na druhé straně se můžete pohybovat daleko rychleji či celý svět pozorovat z trochu jiné perspektivy. V případě stíhačky i snadněji sestřelovat ty méně šťastné nepřátele odkázané na chůzi po vlastních nohou.

Bohužel momentů pro využití schopnosti transformace není příliš a častokrát nejsou ani nijak vynucovány. Spíše tyto okamžiky vycítíte a třeba vám přijde divné, že jdete už hodně dlouho koridorem a bylo by asi daleko lepší přepnout se do režimu vozidla.

2

Ocelový kolos míří k zemi. Vaší zásluhou samozřejmě.

Samotná kampaň začíná nějakých tisíc let před událostmi z filmové předlohy v době, kdy Optimus neměl ještě přídomek Prime, Decepticons se snažili převzít jednu hodně důležitou orbitální stanici a Megatron upevňoval pozici hlavního záporáka. Příběh je rozdělen do dvou částí (každá po pěti kapitolách), kde v té první polovině hrajete za Decepticons a v té druhé za Autoboty. Každá z celkového počtu deseti kapitol přitom pohodlně vydá na zhruba hodinku hraní.

Před začátkem všech úrovní máte přitom na výběr, kterého ze tří transformers budete ovládat, přičemž zbylí dva vám budou dělat neustále společnost. Netřeba dodávat, že se zde otevírá možnost i pro kooperativní hru po internetu. Schopnosti jednotlivých transformers se nějak výrazně neodlišují a ačkoliv se jeden dokáže na chvíli zamaskovat, druhý vytvořit stacionární střílnu a třetí to zase umí s obří sekyrou, není to nic, na čem by se lámal chleba a ve hře těchto schopností využijete spíše příležitostně.

3

Řídící místnost Decepticons se spoustou poblikávajících monitorů.

Častokrát jsem se však dostával do situací, kdy mi zkrátka došly náboje a já pár protivníků musel zvládnout takříkajíc holýma rukama nebo v případě Optimuse již zmiňovanou elegantní oboustrannou sekyrou. Zamiloval jsem si i situace, kdy jsem se chopil ovládání nějakého stacionárního kanónu, vyřídil nějaký ten problém a posléze jsem mohl hlaveň děla sundat a vzít si ji do rukou. Kosení nepřátel bylo o poznání snadnější, ale poté co došly náboje, musel jít kvér pryč.

Celá hratelnost TWFC se točí prakticky pouze okolo střílení kvanta nepřátel. Nehledejte tak žádné hádanky či hluchá místa, která byste prošli s jednou rukou za zády. Tenhle nedostatek jde samozřejmě na vrub tvůrcům, kteří si ale pomáhají skvělými efekty, důrazem na detail a především nenudícím level designem, kde si prakticky nikdy nejsou dvě místnosti či obří prostranství stejná. Vzhledem k tomu, že se povětšinu času pohybujete v prostředí vytvořeném čistě z kovu, je to vlastnost hry hodná obdivu.

4

Takhle nějak přišel Megatron k neuvěřitelné síle.

Velmi zajímavé byly kupříkladu procházky vesmírem s přeskakováním z jednoho kusu trosek orbitální stanice na druhý, návštěva impozantního hlavního města Autobotů, nebo i obyčejná procházka služebními tunely s řadou nepříjemných překvapení na jedné ze základen. I přes úchvatné prostředí jsem si občas připadal jako na střelnici a krytí za překážkami bylo zapotřebí jedině ve chvílích, kdy proti mně nastoupily transformers s odstřelovacími puškami či nějakým tím větším raketometem.

- komentáře (1)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...