Uncharted 2 multiplayer
Jako byste rozdali zbraně v areálu opic.
Nadšené recenze, statisícové prodeje, spokojení hráči. Balastem zavánějící sousloví, kterými si obvykle vydavatelé zdobí obaly svých her jen proto, aby se po několika týdnech, kdy opadne všeobecný hype, ukázalo, že není všechno zlato, co se třpytí. V případě Uncharted 2: Among Thieves můžete ale vzít jed na to, že známky dosahující maximálních hodnot nebyly uděleny omylem. Je tu ovšem jedna položka, která si zaslouží samostatný pohled. Multiplayer.
Absolvování sólo kampaně s vtahující příběhovou kulisou ve vás zanechá silný prožitek - z epického dobrodružství a sympatických hrdinů, se kterými se máte možnost díky jejich živoucímu ztvárnění sblížit. Tohle je však v multiplayeru postaveno na hlavu, když na place pobíhá několik Nathanů Drakeových a Elen Fischerových najednou. Šalamounsky si s tímto zpětným odosobněním poradili v Konami v jejich loňské pecce Metal Gear Solid 4. Hrát za hlavní postavy šlo jen za odměnu a nikdy se na jedné mapě nesetkali dva dvojníci. No nic, v Uncharted 2 (dále jen U2) jde tedy o pomyslné první tuhé sousto k překousnutí - takže zatnout zuby a jede se dál.
Styl, který charakterizuje multiplayer v U2, je bohužel trochu zpátečnický. V době Modern Warfare 2, kdy je hráč doslova zavalen volbami, od výběru zbraní a jejich doplňků, povolání či dovedností, které z něj udělají ve výsledku terminátora s báglem napěchovaným arzenálem, jde U2 přesně opačnou cestou. Schopnosti vašeho avatata sice lze vylepšit, ovšem zbraně si budete muset pěkně najít sami. Zbraně jsou zde totiž rozházeny po mapách takzvaně po "quakovsku". Čili výhodu má ten, kdo zná místa výskytu ultimátních hraček (raketomet, granátomet) a dostane se k nim ze všech zúčastněných nejdříve.
Naštěstí zůstalo ovládání i veškeré pohybové schopnosti ze singlu v multiplayeru zachovány a mapy jsou chytře navrženy tak, aby vám tyto umožnily maximálně využít. Je docela osvěžující vidět, že volnost pohybu není omezena jen na horizontální polohu. Pro lepší představu, hratelnost kombinující krytí se střelbu je oživena velkou porcí parkurového běhání, šplhání a skákání, až to chvílemi může vypadat, jako byste rozdali zbraně v areálu opic.
Zbraně, jeden z nejvýraznějších faktorů, který charakterizuje každou multiplayerovou akci, ovšem zaslouží jen a pouze tvrdou kritiku. Bohužel. Jejich účinnost, a to prakticky všech typů, je mírně řečeno prapodivná. K zabití nepřítele často nestačí ani plný zásobník z AK47, tedy základní zbraně, se kterou startují všichni hráči. A aby toho nebylo málo, spolehnout se nemůžete ani na headshot, tedy zásah do hlavy, který přitom ve většině podobných her znamená jistý odchod do sprch.
Špatné, říkáte si? Ještě horší je všudypřítomný lag, který způsobuje hodně nefér situace. Kupříkladu, běžím si tak uličkou, přede mnou jiný hráč z nepřátelského týmu. Vystřelím salvu, nepřítel se otočí, plácne pažbou do vzduchu dva metry ode mne a já náhle ležím na zemi a čekám na další kolo. Od nedávného vydání hry tvůrci z Naughty Dog vypustili jeden opravný patch. Nezbývá tedy než doufat, že v záplatách budou pokračovat a podaří se jim potíže se stabilitou kompletně odstranit.
Herní módy
Deathmatch - tým, který dosáhne daného počtu zabití, vyhrává
Elimination - zneškodnění soupeřova týmu a to bez respawnů
Plunder - vyhrává tým, který se zmocní všech pokladů a dopraví je do své truhly
Turf War - obsazení tři cílů na mapě, každý znamená body pro tým
King of the Hill - obsazení označené pozice po daný časový limit
Chain Reaction - podobně jako v King of the Hill, označené pozice se ovšem po zabrání mění
Survival - zneškodnění vlny počítačem ovládaných nepřátel společně se dvěma spoluhráči
Gold Rush - pro porážku soupeře je třeba najít poklad a dopravit jej do své truhly
Machinima - tvorba vlastních video sekvencí pomocí záznamů z her a herních charakterů
Co-op - hry pro tři spolupracující hráče. Možnost nastavení map i obtížnosti. Mimo zabíjení nepřátel je nutné plnit i mini úkoly k získání bodů.
Většina módů vyžaduje od hráče jen rychlý běh a prst na spoušti. Taktický přesah aby zde člověk pohledal. Světlým okamžikem je ale boj o poklad, tzv. Plunder. V tomto módu jsou totiž hráči nuceni spolupracovat a objevují se i náznaky používání různých strategií. Cílem je totiž poklad ve formě těžké zlaté sošky donést z centra mapy zpět do své truhly. A když píšu těžké, tak v praxi to vypadá tak, že po jejím zvednutí musíte zapomenout na běh a směrem k cíli se jen ztěžka belháte. Což dává výhodu soupeři, který by si chtěl artefakt také potěžkat. Je velká škoda, že poměrně široká nabídka módů neobsahuje více tak zábavných nápadů, jako je právě Plunder.
Naštěstí negativní dojmy z kompetitivní části jakž takž zachraňuje vskutku podařený co-op. Nejedná se sice o procházení příběhových misí v doprovodu spoluhráčů, ale o uzavřené arény, ve kterých musíte odolat vlnám nepřátel a plnit menší úkoly. V co-opu jdou stížnosti na zbraně stranou, protože počítačem ovládaní nepřátelé nevyžadují stejnou dávku úsilí pro jejich skolení. Zpravidla si nabíhají do rány a nejsou logicky stejně mrštní a vynalézaví, jako když hrajete proti živým lidem. Ale pozor, uvedené neznamená, že by byl co-op přehnaně snadný. Naopak, i na nejlehčí obtížnost, vám a vašim dvěma kamarádům, dá opravdu zabrat dopracovat se k jakémukoliv lepšímu skóre.
Jedna z otázek, která se mi honila hlavou, zněla: „Bude grafika v multiplayeru stejně tak vybroušená, jako v singleplayeru, kde mi brada klesala úžasem každou chvíli?“ Odpověď kupodivu zní - ano. Tedy tak nějak. Rozlišení textur šlo o něco dolů, vzdálená panoramata pozbyla detailu, ale celkový dojem je pořád moc dobrý. Dění při hře navíc tu a tam zpestří naskriptované události, jako přelet vrtulníku nebo průjezd tanku.
Multiplayer ve většině podobných her po absolvování single kampaně funguje jako takový držák, který vám umožňuje se ke své hře stále vracet. V případě Uncharted 2 to platí spíše naopak. Příběhová část je tím hlavním lákadlem, u kterého strávíte drtivou většinu času. Multiplayer zde funguje spíše jako takový bonus, určený přitom až deseti hráčům naráz. Jako taková nadstavba, jež sice obsahuje mnohé příjemné atributy, tvůrci totiž neignorovali potřeby hráčů (Party systém, Cinema, ingame Store), ale chybí tomu potřebná jiskra a technická vyváženost.