Venetica Recenze

Stránka 1 z 2. Stránka 2

Venetica není tak běžným RPG, jak by možná někdo čekal. Nepodobá se příliš Gothicu, Diablu a už vůbec se nesnaží o maximální volnost pohybu, jako předvádí třeba Assassin‘s Creed. Přesto má v sobě ukryté svým způsobem jedinečné kouzlo, které jen tak v každé hře nenajdete. Autory toho díla jsou totiž tvůrci adventur Ankh a Jack Keane. Důraz je tak kladen spíše na příběh, možnost výběru, malebnost celého prostředí a několik originálních prvků. Nečekejte tak hutnou atmosféru nebo ustávající akci. Spíše se připravte na pohodovou hratelnost, kde se budou střídat světlé okamžiky vyprávění příběhu s temnými. Těch temných bude vlastně daleko více. Zapomněl jsem se totiž zmínit, že hlavní hrdinka je dcerou samotné Smrti.

Malá Scarlett vyrůstala, aniž by poznala svoje rodiče nebo získala nějaké kamarády. Od svých vrstevníků se totiž něčím lišila, co nedokázala sama popsat. Jednoho dne se však všechno změnilo. Její vesnici napadli nájemní zabijáci, kteří šli právě po ní a při útoku byl zabit Scarlettin milý. Netrvalo dlouho a Scarlett se skrze podivný sen ozval její otec. Ten je rovněž ve smrtelném nebezpečí a požádal ji o pomoc.

Vesnice, kde celý příběh začíná.

Ano, čtete správně, i Smrt může „zemřít“ nebo ještě přesněji být nahrazena moci chtivým nekromantem, který má s osudem světa trochu jinačí plány a pro jeho obyvatele nejsou zrovna dvakrát příznivé. Ještě předtím než se vydá do Benátek, kde sídlí zmiňovaný nekromant, musí se Scarlett na cestu trochu připravit a především najít tajemný MoonBlade. Tato zbraň se nejvíce podobá čepeli kosy a dokáže sprovodit ze světa i nemrtvé. A právě zde začíná váš příběh.

Ovládání celé hry se vám dostane velmi rychle do krve a zvyknete si na poměrně jednoduchý systém soubojů, kdy stačí mačkat pouze jediné tlačítko. Zdání však klame a po splnění několika prvních úkolů se dostanete k místnímu učiteli boje, který vás naučí některé další chvaty. Jde například o kotouly, abyste se dostali krytému soupeři co nejrychleji do zad a další schopnosti, které spadají spíše do vývojového stromu vaší postavy.

Na své pouti potkáte nejrůznější stvoření.

Sem patří například krytí, kombinování více úderů za sebou, či mocnější útok s některou ze zbraní. Pět vybraných schopností můžete mít umístěných jako rychlé zkratky přímo na směrový křížek a na tlačítko B. Zkrátka učení nových schopností tak není pouze o nabírání zkušeností, ale rovněž o potkávání těch správných postav, které vás dané schopnosti naučí, či je povýší na další level, za což si samozřejmě pár dukátů vezmou.

Osobně jsem zpočátku dával přednost pouze „tupému“ mačkání jediného tlačítka a občas jsem se kryl, pokud soupeřů bylo více. Časem mě však hra sama naučila, že takto to dál nepůjde a do svého repertoáru jsem musel přidat několik z výše zmiňovaných schopností. Celkově však není ve Venetice žádný extra složitý bojový systém (o relativně nízké inteligenci nepřátel nemluvě) a zažil jsem daleko těžší tituly.

Benátky jsou velmi živým místem.

Podle mého soudu se povedl i styl inventáře, seznamu úkolů, vlastností postavy a různých dalších poznámek. Vše je umístěno ve virtuální knížce, v níž lze velmi snadno listovat. Autoři si pohráli i s takovými detaily, jako je například fakt, že ukořistěná brnění štíhlounké Scarlett samozřejmě nepadnou. Nejprve musí zajít za kovářem, který jí zbroj upraví na její figuru a řekne si za to peníze srovnatelné s cenou posledního modelu od Versaceho.

Všechno výše zmíněné by více méně odpovídalo tradičním RPG a to, co zejména odlišuje Veneticu od konkurence, je rodokmen překrásné Scarlett. Její speciální schopnosti se netočí okolo profláknutých blesků či ohnivých koulí, protože tahle holčička se spíše trochu podobá nekromantovi z Diabla. Dokáže vysávat život protivníků, psychicky je deptat nebo si může na pomoc povolat „víceúčelové“ havrany, duchy a další zástupce říše nemrtvých. Pro tyto schopnosti samozřejmě platí to samé jako pro ty bojové, a pro jejich naučení se musíte nejdříve seznámit s nějakým zkušenějším mistrem.

Zde vyobrazenou zbroj si musíte nechat upravit na míru.

Ze všech kouzel mi padla do oka především schopnost přenést se na okamžik na druhou stranu do takzvaného Twilight světa. Zde jste pro nepřátele neviditelní a daná schopnost se může hodit pro obhlídnutí situace, vybrání vhodného místa pro útok nebo naopak strategický ústup. V této sféře se rovněž ocitnete, pokud zemřete a budete mít dostatek Twilight energie pro své oživení. V opačném případě vás čeká pouze obrazovka s výběrem naposledy uložené hry. Svět na druhé straně budete rovněž prozkoumávat v některých příběhových částech, kdy je v něm vidět daleko více, než na běžném denním světě.

Na stránku 2