Virtua Tennis 4

Arkádovější a celkově lepší než český Top Spin 4.

Testovaná verze: PlayStation 3

Po pár týdnech od čtvrtého dílu Top Spin vychází konkurenční titul z dílny Sega - Virtua Tennis 4. Jsem sice z číslování trochu zmatený, protože čtvrtý díl byl dle mého názoru ten s číslovkou 2009, ale důležitější než numera na konci názvu jsou objektivní kvality.

Virtua Tennis byl vždy arkádověji zaměřený. Ta samá hratelnost, která fungovala dříve, je proto přítomná i teď. Naštěstí se autoři vyvarovali několika zásadních chyb z minula. Zejména už se mi, poměrně často, nepovede zahrát míč do hřiště. Ano, konečně mohu trefit balónek do autu, hurá! Ty tam jsou nekonečně dlouhé výměny. Vývojářům se podařilo na známou arkádovou hratelnost naroubovat alespoň trochu ze skutečného tenisu.

Díky různým osobním charakteristikám jsou mezi jednotlivými hráči opravdu velké rozdíly. Když využíváte právě ten styl, v němž tenista exceluje, dokážete výměnu ukončit velmi rychle. Z předchozích recenzí jistě víte, že osobně vyznávám taktiku servis - volej. A musím říci, že když jsem na podání, končí hry většinou po čtyřech míčcích. Pravda, se soupeři se stále můžete po kurtu honit jako šílení a vybírat jeden dlouhý míč za druhým, ale není to nutné. Když jsem si například natrénoval silné údery od základní čáry, po dvou třech výměnách jsem rozběhal hráče na druhé straně kurtu tak, že už ten čtvrtý nedokázal vybrat.

Zábavná je konečně i čtyřhra, která byla ve většině dosavadních tenisových her za trest. Zpočátku se spíše nudíte, protože podáte a váš spoluhráč na síti zařídí zbytek. Později, když narážíte na lepší hráče, se výměny prodlužují a o napínavé momenty není nouze.

Stejně jako v Top Spin 4 je i zde trochu zjednodušeno ovládání. Ačkoliv jsem si prošel základní trénink skládající se ze šesti úkolů, ve hře jsem nedokázal napočítat více, než tři základní údery. Prudký útočný, pomalý záchranný a lob. Samozřejmě se dá smečovat nebo házet rybičky, ale tyhle pohyby provádí virtuální tenista automaticky, tak jak to vyplyne ze situace. To znamená, že když soupeř jen tak tak odehraje a vy v tu chvíli sprintujete k síti, automaticky se spustí animace smeče. Zjednodušení mi kupodivu vůbec nevadilo, naopak se k uvolněnější simulaci tenisu náramně hodí.

Pravda, občas použijete i čtvrté tlačítko, ale to jen, když se vám naplní ukazatel tak zvaného super shotu. Při jeho zahrání se spustí zpomalená animace vašeho úderu, který je pro protihráče buď nedoběhnutelný nebo velmi těžko odehratelný. Jak rychle se super shot nabije, závisí na dvou věcech - jakou máte fyzičku a nakolik jste odpočatí. Prvně jmenovanou vlastnost si nepřímo pilujete v tréninku. Ten je klasicky zpracován formou ujetých miniher. Například místo tenisového míčku podáváte fotbalovým balónem do brány stojící na druhé straně kurtu. V ní se pohybuje symbol brankáře, který může míč odrazit. Úkolem je v časovém limitu nasázet co nejvíce gólů. Splněním základního zadání si otevíráte složitější varianty, například s řadou obránců, stojící ještě před brankářem.

Tréninky jsou rozděleny do čtyř kategorií - pro styl útočný, defenzivní, taktický a hru na síti. Splněním zadání vylepšíte nejen danou kategorii, ale trochu i ty ostatní a navíc se přičtou bodíky ke zmíněné fyzičce. To, že nepilujete striktně jednu vlastnost, je dobře, protože se mi v posledním Top Spinu stalo, že jsem právě na jednostrannost svého tenisty doplácel. Tréninkových miniher je, počítám-li dobře, celkem osm a i složitější varianty jsou stále v pohodě hratelné. Ona obtížnost je celkově posazená poměrně nízko. Dokončil jsem hru na první i druhé ze tří nastavení a prohrál jsem jen v momentě, kdy jsem byl zraněný, protože jsem svého tenistu před velkým turnajem nenechal pořádně neodpočinout.

Tím se pomalu dostávám k tomu, jak funguje kariéra. Ta je oproti zvyklostem poněkud zvláštní. Šampionát je rozdělen na čtyři sezóny v různých částech světa. Začínáte v Asii a Austrálii, pak se přes blízký východ a Afriku dostáváte do Francie. Následuje Evropa s finále v Londýně a poslední na řadě je Severní Amerika. Záměrně jsem nepoužíval názvy jako Wimbledon nebo French Open. Virtua Tennis 4 je na tom s licencemi ještě hůře, než jeho nedávný předchůdce. Místo ATP se hraje STP, skutečných hráčů je pouze 22 (včetně těch tří exkluzivních pouze pro PS3). Velká škoda.

World Tour trailer

Ale zpět k systému hraní. Každá sezóna je koncipována jako cesta na jeden ze čtyř velkých turnajů. V podstatě jde o hrací plán ne nepodobný člověče nezlob se, kdy jednotlivá políčka mají různý význam. Některá jsou prázdná, jiná vám umožní trénovat a další slouží pro odpočinek v hotelu. Můžete se stavit v kanceláři, zahrát si exhibiční zápas, turnaj (i ve čtyřhře) nebo se zúčastnit dobročinné akce. Možností je však ještě více. Podstatné je, že po herním plánu se nepohybujete volně, ale za pomoci jakýchsi lístků.

Ty mají hodnotu 1, 2, 3 nebo 4 políčka a jsou vám automaticky přidělovány vždy do počtu tří. Další tři akce můžete nakoupit v kanceláři. Jde o extra pohybové lístky, ale lze si najmout i agenta, který za vyhrané zápasy přidává více bodíků do žebříčku. Koupit můžete i vstupenku na odpočinkovou masáž nebo možnost vyměnit stávající lístky za nové. Díky tomuto systému je třeba poměrně pečlivě plánovat příští akce. Často se stane, že prostě nemáte lístek s takovou hodnotou, abyste si mohli zatrénovat a místo toho skočíte na pole, které vám ubere peníze nebo body do žebříčku. Takže pozor!

- komentáře (6)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...