RECENZE přídavku Stasis Interrupted pro Aliens: Colonial Marines

Aliens: Colonial Marines se do určité míry stala vzorem toho, jak špatně to může dopadnout se slibnou hrou, když ji pořádně poznamenají problémy vývojáře i vydavatele. Výsledkem byla horkou jehlou sešitá slabota, plná technických i designových problémů (recenze). Přesto jsem si ale její hraní docela užil a ani prodeje nebyly úplně nejhorší. Jak je to možné? Odpověď je prostá. Tenhle titul vyždímal sílu nostalgie oddaných fanoušků do poslední kapičky. Celá hra je jako jedna velká oživená vzpomínka na jeden z nejlepších sci-fi filmů všech dob, vystavěná pečlivě od dialogů, lokací či vybavení až po hudbu či achievementy (viz TÉMA). Asi nikoho nepřekvapí, že závěrečné příběhové DLC nepřináší žádná výrazná vylepšení, ale staví na stejných principech, které mohou oddanější fanoušky snadno strhnout.

Jak to tedy bylo?

Pokud jste dohráli původní hru, víte, že zhruba uprostřed dojde k poměrně zásadnímu odhalení ohledně postavy, která přežila z původního filmu. Tohle šokující zjištění je ale poznamenáno neochotou jakkoliv jej blíže vysvětlit. Nuže, přesně toho se dočkáte v tomto DLC. Na ploše tří zhruba hodinových herních kapitol a desítky filmových sekvencí se stanete svědky nehody na palubě Sulaca, která vedla k událostem ve třetím filmu. Jedno po druhém autoři odhalí všechna tajemství spojená s jejich verzí příběhu, od drobných detailů (proč si všichni mysleli, že Sulaco vybuchlo, když se přitom vznáší zpátky nad LV-426) až po ty zásadní (čí tělo bylo v oné spací kóji a proč).

Některá z těchto odhalení dokážou překvapit svojí rafinovaností, ale některá docela tlačí na pilu a místy zbytečně zasahují do funkčních okamžiků z filmové trilogie, které nepotřebují žádné doplňování a obohacování. Také jim nepomáhá fakt, že někteří herci svoje repliky spíše přehrávají, než aby opravdu hráli (obzvláště ten nejznámější z nich). Díky tomu například scéna s umírající Ripley působí spíše trapně než cokoliv jiného. Na druhou stranu ale androidu Bishopovi jeho odtažitost sedne a třebas herečka v roli nakažené civilistky Lisbeth podává přesvědčivý výkon. Pohromadě s hustou sítí hlášek a odkazů na původní filmy nakonec příběhové pletivo funguje, pokud nejste příliš hardcore fanoušek, který podobné znesvěcení kánonu prostě nedokáže skousnout.

Sledujte také hodinový průchod tímto datadiskem.

Beznaděj, válka a hnízdo

První kapitola DLC je zřejmě tou nejpovedenější. Probouzíte se v těle mladé civilistky jménem Lisbeth na palubě vědecké lodi společnosti... a hned v úvodní scéně si z obličeje sundáte odumřelého facehuggera, takže vám je osud vaší mladé hrdinky předem jasný (což tak docela neplatí pro ni samotnou). Následující hodinu strávíte zoufalou snahou proplést se labyrintem lodi k spánkovým kójím svých rodičů. Poměrně dlouho nemáte k dispozici žádnou zbraň, takže se poblikávajícími koridory, plnými stínů a podezřelých zvuků, musíte proplétat zcela bezbranní. Jak asi tušíte, po lodi se potulují xenomorfové, ale také čisticí jednotky společnosti, vybavené plamenomety.

Po náležitě tragickém konci první kapitoly se přesunete na palubu Sulaca a do role bývalého vojáka jménem Stone. Zde dojde k nakopnutí akční složky hry, konečně získáte pořádné zbraně a na palubě lodi vypukne nefalšovaná válka mezi vámi, bezpečnostními jednotkami společnosti a záplavou vetřelců. Vědecká loď z první kapitoly je zadokovaná s tou vaší a času není nazbyt. Bohužel tahle kapitola trpí kromě přímočarého příběhu také recyklováním dobře známého prostředí z původní hry a pokud jde o to střílení, docela mi chyběla možnost svobodně vylepšovat a nastavovat zbraně - z nějakého důvodu tahle mechanika z původní hry v DLC nefiguruje.

Finále vás zavede zpátky na povrch LV-426 a do blízkosti původního vraku z prvního filmu. DLC je zde rozděleno na dvě "poloviční" kapitoly, dost možná kvůli nahrávání odlišného prostředí. Nedočkáte se zde žádného zásadního překvapení ani mimořádné herní náplně, ale příběh pěkně opíše oblouk a napojí se zpátky na původní hru, přičemž na vás nažene důstojné poslední vlny nepřátel (v čele s tradičně nepříjemnými lurkery či královnou). Také v této kapitole budete hrát za novou postavu, ale nepřišlo mi, že by to mělo nějaký zvláštní význam.

Fanouškům není pomoci

Ačkoliv DLC trápí stejná dávka problémů, jako původní hru, nemohu popřít, že jsem se slušně bavil. Za ty dlouhé roky jsem již hrál tolik her na téma vetřelčího vesmíru, že mám možná vyšší toleranci vůči slabší grafice nebo umělé inteligenci nepřátel, zatímco ono nezaměnitelné pípání detektoru pohybu, arytmický zvuk pulsní pušky nebo syčení vetřelců mi dokážou vždy spolehlivě nakopnout puls. Aliens versus Predator na Jaguáru nebo Aliens: Ressurection na PSone ve své době také nebyly technické ani hratelnostní zázraky, ale přesto jsem u nich slintal blahem z navození pocitů tolik podobných sledování oněch zamilovaných filmů.

Přídavek Stasis Interrupted pro Aliens: Colonial Marines vyšel na Steamu koncem července za 10 eur.

Nemohu proto upřít Aliens: Colonial Marines ono kouzlo důvěrně známého a nepřekonaného vesmíru společnosti Weyland-Yutani a xenomorfů. DLC mi v tomto ohledu nadělilo slušné tři hodiny "zpátky tam", na které jsem se upřímně těšil a také jsem si je náležitě užil. Nehledě na technické slabiny hry je totiž patrné, že byla vytvořena s dokonalou znalostí původního materiálu a doslova každé světélko či zvuk ve hře tak odkazují na věci z filmové předlohy.