Skip to main content
If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Army of Two: The 40th Day

V kolabující Šanghaji.

„Ne každou katastrofu má na svědomí příroda,“ hlásá se v traileru na pokračování poměrně unikátní, leč opomíjené kooperativní akce Army of Two ze začátku loňského roku. The 40th Day, jak se dvojka jmenuje, bude navazovat na předchůdce jen lehce. Má se točit okolo jakéhosi teroristického hnutí říkajícího si „40. den“, které dělá po světě snad jen bordel. Matt Turner, pomocný producent hry, nám ukázal jednu misi v kolabující Šanghaji.

„Opět budete hrát za dvojici parťáků, ale teď bude soužití s nimi osobnější,“ uvedl Matt novinářské demo a poukázal na zvednuté masky protagonistů. Zatímco v jedničce nebylo vidět obličeje vašich alter-eg, tady svojí „helmu“ nasadí pouze při soubojích. Matt se vydal ulicí vpřed a za chvilku už viděl, jak v dáli před ním padá vrtulník i se svým nákladem. Naráží přitom do mrakodrapu a celou budovu s sebou bere dolů. Okolí se zahalilo prachem a začínali vybíhat první nepřátelé.

Soubojová složka se od dob prvního Army of Two prakticky nezměnila. Takřka jakákoli překážka může sloužit jako krytí a stačí k ní pouze přijít, nemusíte mačkat žádné „krycí tlačítko“ jako třeba v Gears of War. Zato interakce s kolegou doznala řady vylepšení. Hned jedno takové předvedl Matt na situaci, kdy narazil na trojici nepřátel držících rukojmí. K jednomu z nich se přípližil zezadu a vzal jej jakožto živý štít, čímž odzbrojil ostatní dva. S nimi si již poradil náš maskovaný kolega. „Samozřejmě jsem mohl sem jen tak vtrhnout a všechny postřílet,“ pravil Matt. „Ale už jenom proto, že zachránění rukojmí rovnají se peníze, se to nevyplácí.“

Chvilku na to nasledovala další „parťácká“ scéna. Matt vysadil svého kolegu na střechu, aby obhlídl okolí a zjistil, že za zatarasenou cestou se nachází dvojice zlých žoldáků a jeden rukojmí. Hráč proto přepnul do taktického módu, kdy mohl spatřit, co vidí jeho kolega, a dal svému souputníkovy instrukce. „Já sejmu jednoho výstřelem ze sniperky, to skrze ty dřevěné dveře proletí. Ty sejmeš toho druhého a pak mi otevřeš dveře z druhé strany.“ Parádní souhra.

Další fajnový moment nastal hned chvilku na to. Hráč se ocitl na otevřeném prostranství proti přesile, a tak dal ruce vzhůru a jakoby se vzdával. Nepřátelé ovšem nevěděli, že jde o léčku, a že je v záloze ještě jeden maskovaný geroj...

V novinářském demu 40th Day nechyběly ani trochu klidnější pasáže. Dostali jsme se do zbrojnice, kde si parťáci začali ládovat kapsy střelivem a „palivem“, ale zezadu na ně vyskočil postarší oficír. Zoufalý chudák to byl a jen se snažil dělat svojí práci. A teď morální dilema – sebrat nové zbraně a munici, které by pomohly v postupu vpřed, anebo se na to radši vykašlat a poslechnout strážníka? Byl totiž odhodlaný svůj revír ochránit, ačkoliv by to znamenalo jeho smrt. V sále s ostatními novináři jsme nakonec odhlasovali, že si na ty nové kvéry necháme zajít chuť, a že budeme dobráci (více o morálních dilematech v tomto článku).

Když už jsem u těch kvérů, musím ještě zmínit propracovaný systém tvorby a modifikace všech zbraní ve hře. Producent to vzal rychle: „Jakýkoli kousek zbraně budete moci dát na jakoukoli jinou zbraň a vytvářet tak myriádu kvérů.“ A skutečně, otevřel editor a tam bleskově projížděl mezi desítkami tlumičů, rukojetích či zaměřovačů a strkal je na všechny možné i nemožné zbraně. Upřímně řečeno, nějaký dopad na efektivnost zbraní to mělo minimální, ale vytvořit si tak vlastní zbraň – na tom přeci něco je, no ne?

Na závěr novinářského dema se Matt vydal do jednoho z mrakodrapů, vylezl až na střechu a najednou se celá budova začala pomalu sesouvat k zemi. Střecha se nakláněla, dvojice hlavních aktérů vzala nohy na ramena, ale čas od času vždycky musela zastavit, protože po nich pálili nějací zoufalci ze 40. dne.

Jen škoda, že všechny tyhle fajn zážitky, kterými se EA po právu chlubili, byly mírně degradovány zaostalým technickým zpracováním, které se vyznačovalo především minimem detailů, texturami v nízkém rozlišení a krkolomnými animacemi. Snad tohle ještě autoři stihnout do zimy příštího roku vyladit. Pak by Army of Two: The 40th Day mohlo stát za to.

Read this next