GLOSA: Rok ve znamení zklamání?

Na přelomu roku se spousta hráčů snaží vzpomínat na loňský rok a tvořit různé žebříčky nejlepších her dle co nejvíce kategorií. Občas z nich jedna bývá nazvaná jako "Zklamání roku", kam člověk zařadí některou hru, se kterou byl nejméně spokojen. Ale když jsem letos nad touto kategorií přemýšlel, přišlo mi, že loňský rok byl na zklamání nezvykle štědrý. A oproti jiným rokům, nejen že je skutečných zklamání nějak více, ale jednalo se o takové facky, že člověk by jich dal na první místo nejraději několik. To se nestává každý rok.

V hlavě mi utkvělo samozřejmě Simcity. To, že první týden nefungoval online, by šlo pochopit, to je bohužel syndrom všech velkých onlinovek. To, že byla hra navržena tak, že nešlo hrát ani v jednom hráči, už ovšem odpustitelné není. Stejně jako spousta chyb pramenících z nespolehlivé synchronizace se servery, které hru trápily ještě dlouhé měsíce. A ač bylo SimCity funkční ve smyslu, že ho šlo spustit, o funkčnosti herních mechanismů se dá polemizovat doposud (zřejmě až do doby, než vyjde patch pro offline hru po přepsání kódu).

Také byla vypuštěna do světa survival akce The War Z (nyní Infestation: Survivor Stories), která už koncem roku 2012 dojela na klamavou reklamní kampaň. I když se vlastně jednalo o první vlaštovku Early Access přístupu, kterou se pak inspirovali ostatní a mohou ji za to děkovat, hra byla prodávaná jako hotový produkt a v popisu se nebála uvádět věci, které ve hře ještě nejsou a dlouho nebudou. The War Z si pak vysloužilo dočasné odstranění ze Steamu, což se jen tak nevidí. Tak i uživatelská hodnocení na Metacritic po vydání klesla a nějakou dobu byla War Z nejhůře hodnocenou PC hrou vůbec a po přejmenování už nikoho nezajímá.

Koncem roku hráče překvapil X Rebirth takovou zabugovaností, že házel pod nohy jeden hru rozbíjející bug za druhým a osobně ji považuji za nehratelnou. Což byl také důvod, proč zatím místo recenze vyšly jen trpké dojmy. Samozřejmě hry nebyly jediným nepříjemným překvapením loňského roku. Krátce před E3 Microsoft představil novou konzoli Xbox One, která měla přinést takové novinky, že reakce hráčů přinutila MS v mnoha ohledech úplně přetočit a navrhované funkce v posledních chvílích překopat. Takovéto přijetí nového herního HW se také jen tak nevidí.

Tyto věci považuji za taková zklamání, že člověk téměř přehlédne Aliens: Colonial Marines. Hru, která vlastně řadu loňských zklamání započala. Elizabeth z Bioshock Infinite, jejíž ztvárnění ani zdálky nepřipomínalo úvodní gameplay (!) trailer a byla ořezána na úroveň teleportujících se společníků z Mass Effectu. Či zabugovaný Battlefield 4. Tyto hry vlastně trpí "jen" chybami a klamavou reklamou. Je vlastně smutné, že tyto věci člověk v loňském roce řadí až jako ty menší a podřadná zklamání.

Závěrem si nedovolím ani povzdechnout nad jinou záležitostí: Nadále narůstal počet her s plnou českou lokalizací, což vítám a chválím všemi deseti. Zároveň někdo uznal, že si čeští hráči nezaslouží originální anglické změní, které na discích zcela schází. A ač není problém hru objednat ze zahraničí, člověk stejně nemá vyhráno a může narazit v budoucnu s kompatibilitou DLC. Pokud koupíte například Dishonored z Británie a stáhnete si u nás DLC, neuslyšíte rozhovory. To byla taková moje poslední loňská facka a vyhozené peníze.

Co na to říci bez pláče závěrem? Loňský rok se na jednu stranu vydařil a přinesl pořádnou nálož kvalitních her. Na druhou stranu si nepamatuji, že bych někdy v minulosti viděl tolik herních zklamání a průserů nahuštěných v jednom roce. Člověk měl chvílemi pocit, že některé firmy ke konci generace testují, co vše zákazník vydrží a jaká je minimální kvalita, kterou musejí přinést, aby křik hráčů poklesl na tolerovatelnou úroveň. A mohli se od těchto poznatků v příští generaci odpíchnout a nedělaly náhodou něco navíc. Vím, že teď píši absurdní nesmysl, ale je to jeden z pocitů, který loňský rok zanechal.