Pojem "umělecká hra" nepřijde na přetřes zas tak často. Zřejmě proto, že není zas tak mnoho her, které se o tento specifický žánr snaží - a ještě méně těch, které uspějí i obsahem, nejen formou. V posledních letech jsme každopádně takové "přesahové" hry nacházeli spíše na konzoli Sony, především díky ThatGameCompany a jejich titulům Flower nebo Journey. Za zmínku rozhodně stojí i taková Unfinished Swan. Pokud jste po vyslovení těchto jmen zpozorněli, jelikož jde o vaše modly, připravte se na menší šok.

Nejnovější počin tohoto ražení totiž najdete na platformách Microsoftu (Xbox One a PC). Stojí za ním uskupení Moon Studios, což ve skutečnosti není reálné studio, ale sdružení tvůrců, spolupracujících z různých míst po světě. A aby těch překvapení nebylo málo, disponuje tenhle kousek velice solidní hratelností, inspirující se v Metroidovi i Super Meat Boy.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde prostě o nádherně stylizovanou plošinovku, která se zas tak moc neliší od aktuálních titulů Ubisoftu. Oproti nim ale Ori disponuje okamžiky, kdy dlouhé minuty zcela záměrně buduje hudebně-vizuální zážitek, srovnatelný s filmy Miyazakiho a koncerty Uematsua. Klavírní sóla, rozmáchlé smyčcové bouře i procítěné ženské vokály doprovází exploze pečlivě namíchané olejomalby, která před vašima očima oživuje kouzelný les, jehož magie postupně vyprchává, aby za sebou nechala umírající šeď.

Myslel jsem si, že mám z trailerů dostatečnou představu, jak působivá a emotivní tahle hra je - ale mýlil jsem se. Realita je opravdu ještě o úroveň výše, než co nám ukázky naznačily. Jde prakticky o druhou hru v mém životě, která mě dokázala hned od začátku dohnat k slzám - svojí čirou krásou a procítěností. Samozřejmě je ale těžké tyhle věci popsat a vysvětlit textem.

Co lze naštěstí vysvětlit docela snadno, to jsou herní mechaniky. Základem všeho je propojený labyrint tematických prostředí, která na sebe zcela plynule navazují. Přesně v duchu "metroidních" her tak budete postupně prolézat jednotlivé části a kompletovat celou mapu, přičemž si často budete všímat míst a věcí, ke kterým se při prvním průchodu nebudete moci dostat. Budete se k nim tedy muset vrátit, až získáte potřebnou speciální schopnost - například šplhání po kolmých stěnách. Poschovávané předměty mají často velmi praktický význam - například zvýšení vaší energie - takže vám to nedá je nevyhledávat.

Herní svět je přitom doslova zaplaven nebezpečnými věcmi a bytostmi. Co na začátku vypadá jako esoterická procházka krásnou krajinou se hodně rychle zvrhne v nefalšované plošinovkové peklo, kde se vše děje tak nějak rychleji a krutěji, než by se vám líbilo. Docela mi trvalo, než jsem si tenhle kontrast pohádkově nádherné výpravy s vražedně funkčními mechanikami srovnal v hlavě. Vaše postavička se hýbe tak rychle a precizně, že by bylo možné ji přirovnat ke klasickému Mariovi - nebo ještě lépe k Super Meat Boy, jelikož i tady se budete lepit na stěny a všelijaké bodáky budou jednou z vašich velkých starostí.

Aby toho nebylo málo, máte k dispozici poměrně originální způsoby útoku, včetně samonaváděné "střelby" energetickými výboji s krátkým dosahem, kterou můžete dále vylepšovat ve stromu dovedností, odemykaných sbíráním speciální "duševní" substance z vyřízených nepřátel. Každopádně pokud jste z výše napsaného nabrali dojem, že jde o poměrně seriózní a náročnou plošinovku - máte pravdu. Tohle není "zážitková procházka" jako Journey. Vaše reflexy budou podrobeny náležitým testům. Sametově hladké ovládání vám to ale hodně usnadní.

Hodně zajímavě je řešen systém ukládání pozice. Po světě jsou rozsety sochy, u kterých si můžete pozici uložit. Navíc si ale můžete nasbírat energii na vytvoření vaší vlastní uložené pozice kdekoliv v herním světě, pokud zrovna nejste pod útokem.

Tahle odvážná herní mechanika skvěle funguje v tom smyslu, že si můžete "checkpoint" vyrobit na míru právě před tím druhem problému, který zrovna vás nejvíce trápí. Navíc budete stále přemýšlet, jestli už ho vytvořit teď, nebo zkusit dojít ještě o kousek dál a vytvořit ho až tam. Docela bych si přál, aby podobná taktická volnost byla u her typu Dark Souls.

Ori and the Blind Forest pro PC a Xbox One vychází pouze digitálně zítra 11. března za v přepočtu 500 Kč.

Co mi kupodivu tak docela nesedlo, byl příběh - především pak forma jeho vyprávění. Při vší té vizuální a hudební nádheře mi přišlo zbytečné používat navíc hlas vypravěče. Tím spíš, že jde o hluboký baryton, hřímající ve fantaskní hatmatilce, s velkými titulky přes obrazovku. Zrovna téhle hře by myslím mnohem víc slušelo, kdyby se obešla beze slov. Zvířecí zvuky, vydávané místními postavami, by úplně stačily.

Každopádně už dlouho se mi nestalo, abych se najednou uprostřed hraní zastavil, zesílil hlasitost a jen s ohromením zíral na vizuální nádheru před sebou, zatímco velkolepý orchestr buduje mimořádně silnou melodii. V takových chvílích bylo těžké mluvit o pozadí za postavami jako o pozadí a hudebním podbarvení jako podbarvení. Tahle hra prostě chce být mimořádně nádherná... a dokonale se jí to daří. Udělejte si tu radost a ochutnejte ji.

Reklama