Filmy Mad Max mě až do teď míjely, nicméně v rámci přípravy na podzimní recenzentskou sezónu jsem na Fury Road zašel. Akce od začátku do konce, žádné hluché místo, jen příběh trochu skřípal. V tomto světle je herní Mad Max, který s filmem nemá mnoho společného, jiný.

Jak bývá ve hrách s otevřeným světem obvyklé, hlavní hrdina přijde o všechno. Pryč je vybavení, zkušenosti a dokonce i oblečení. Stejně tak Max se sice ubrání krvelačnému gangu, ale přijde o všechno. Nejprve najít vodu a pak se na vás přilepí hrbáč jménem Chumbucket. Půjčí vám sice buginu, ale rychle si budete muset najít vlastní auto, které vám potom pomáhá opravovat a vylepšovat.

Příběhová linka je velmi fádní, silnou zápletku v první polovině hry nečekejte. Mad Max se odehrává v rozlehlé poušti a první tři regiony jsou obrovské. Přesto je prostředí plné aktivit, které je nutné, hlavně z počátku, plnit. V tomto bodě je podle mého názoru zakopán pes. Buď se budete snažit sledovat příběh a brzy zjistíte, že vám docházejí síly, nepřátelé jsou příliš odolní, benzín vám vydrží na pár kilometrů a všechno je prostě takové nemastné neslané. Nebo se zaměříte na zabydlení se v první pevnosti, pomůžete s opravami a pořádně se vyzbrojíte, vylepšíte auto a vycvičíte schopnosti. Pak je hraní mnohem zábavnější.

Přesto je první polovina hry viditelně slabší. Tempo je, podle mého názoru díky zbytečně velké rozloze a mnoha opakujícím se úkolům, hodně pozvolné. Například dobíjení rozlehlých kempů je zpočátku doslova úmorné. Každé opevnění funguje jako přes kopírák. Zastavíte pár set metrů od vjezdu, pozabíjíte zdálky odstřelovače, rozjedete se proti bráně a vyskočíte z auta.

Už po svých probíháte kempem v pevně daném koridoru a sbíráte šrot, staré fotky a části projektů pro pevnosti. Dvakrát se podíváte na větší prostranství, kde se poperete s nepřáteli a nakonec do vzduchu vyhodíte věž těžící ropu. Variací může být, že místo závěrečného "bum bác" prostě jen vybijete daný počet nepřátel. Kemp je váš, z čehož plyne pouze snížení vlivu nepřátelského gangu v dané oblasti a pravidelný přísun šrotu. A takových lokací musíte zpočátku vybít třeba patnáct.

Později se ovšem zvyšuje různorodost nepřátel, mezi základní nabíhače se připlétají řízci s kudlou, improvizovanými sekerami nebo štíty a nad scénou bdí odstřelovači. Max si rozšíří paletu úderů a souboje, které jsem původně označil za slabý odvar série Batman, se stávají mnohem komplexnější a zábavnější. A podobné je to se vším ostatním.

Například se základní verzí Magnum Opus (auto) jsou souboje s hlídkami Scorutusova gangu zdlouhavé a nudné. Jak si na auto přidáváte bodce, na kola plechy trhající protivníky na kusy nebo Chumbucketovi dáte improvizovaný raketomet, začne vás bavit i přepadávat konvoje a zažívat souboje v autech podobné těm z letošního filmu.

A mohl bych pokračovat dál a dál. Vodu ani jídlo sloužící k doplnění zdraví ze začátku příliš nepotřebujete, ale později už vyjídáte červy z každé mrtvoly a čutoru plníte u všech studánek. U nepřátelských kempů jsou postavené raketové věže. Když si promluvíte s náhodnými lidmi sledujícími z dálky dění v základně, dozvíte se, že můžete dovnitř proniknout bočním vchodem nebo postřílet několik nepřátel z nedalekého kopečku.

Podle mě tím nejdůležitějším je však stále se zmenšující se plocha dalších oblastí i jejich jiná atmosféra. Vyprahlé pouště vystřídají rudé kaňony nebou ropou nasáklé laguny a hordami odpadků zasypané okolí Gastown. Jak si otevíráte více a více základen a tím poznáváte i vlivné přátele, získáváte i zajímavější příběhové úkoly a je jich více než těch nepovinných. Prostě druhá půlka Mad Maxe je několikanásobně zábavnější. Navíc si začínáte vytvářet pouta s některými charaktery a občas zažijete velmi silné momenty.

Například jsem asi po šestnácti hodinách zahlédl u cesty skupinku zubožených lidí, kteří na mě ani neútočili. Zastavil jsem a šel se podívat, o koho jde. První z nich mě požádal o trochu vody. S nedůvěrou jsem mu dal napít a on mi poděkoval a šel dál. Od té doby už se mi nic takového nestalo. A to jsem hrál dalších osm hodin. Dohromady se tedy blížím k pětadvaceti a stále jsem nedokončil příběh. Mám splněno pouze na 28 procent všech úkolů. Řeči o stohodinové hratelnosti, když vezmu v úvahu případná DLC, asi nebyla jen mlácením prázdné slámy.

Mad Max pro PC, PS4 a X1 v angličtině vydala Cenega začátkem září od 899 Kč, chystá se neoficiální čeština.

koupit na Alza.cz.

A mohl bych dále popisovat systém vylepšování aut i postavy, k čemuž potřebujete šrot, závody v pustině, hledání raritných automobilů, ničení věží sloužících k odstrašení nepřátel, objevování okolí z balónů nebo na začátku zmíněné opravování pevností. Nicméně i všechny tyhle činnosti jsou postupem času zábavnější.

Na AMD 955, 8 GB paměti, Nvidia 760, Windows 10 64-bit a SSD disku běží hra ve FullHD na maximální detaily. Sice už mi párkrát trochu zaškubala, ale myslím, že problém se vždycky objeví až po pár hodinách hraní. Vždy stačilo jen hru znovu spustit. I na PC rozhodně doporučuji gamepad, protože na myši a klávesnici se hrát dá, ale pohodlné to není.

Sledujte také: Naše české LETS PLAY, Fotodojmy po šesti hodinách, 80 minut hraní, Shrnutí recenzí ze světa, Preview, Vše o hře na Eurogameru.

Reklama

O autorovi

Pavel Oreški

Pavel Oreški

Redaktor

Čas s hrami už počítám na dekády, neodmítám žádný žánr, zajímá mě hratelnost a originalita.