RECENZE Shadowrun: Hong Kong

Kyberpunkové RPG pobaví i potřetí.

Když jsme kdysi poprvé slyšel o stolním RPG Shadowrun jako o mixu futuristického světa a magie, přišlo mi to jako podivná splácanina. Elf s kulometem, troll s hi-tech katanou a trpaslík hacker? Blbost! Jenže pak jsem si zkusil zahrát...

Ač nezasvěcenému může znít charakteristika světa Shadowrunu podivná, skrývá se v něm neskutečná zábava. A to jak ve stolním (nebo chcete-li papírovém) RPG, tak v těch počítačových. Aktuálně vlajku kyberpunku říznutého kouzly hrdě drží Harebrained Schemes sérií povedených příběhových RPG s tahovými boji. Před pár dny vyšel už třetí díl série, po příbězích ze Seattlu a Berlína tentokráte zasazený do exotického Hong Kongu poloviny jednadvacátého století.

Pěkně od začátku

Hru začínám s novým hrdinou. Jiná volba ani není a hra tak nenavazuje na předchozí epizody. Výběr rasy se oproti předchozím dílům nezměnil: člověk, elf, trpaslík, troll a ork. I povolání jsou stejná, takže můžete být bijcem v podobě pouličního samuraje či adepta s mystickými fyzickými silami, kouzelníkem, šamanem, počítačovým hackerem („deckerem") či specialistou na ovládání bojových dronů. Po chvilce rozmýšlení beru lidského deckera, abych si užil boj v reálném i virtuálním světě. A taky si rozhazuji pár prvních skill bodíků, hlavně do virtuálního boje a střelby z pušky.

RPG vývoj se od předchozích dílů liší jen kosmeticky, pořád jde o zvyšování vlastností (síla, tělo, rychlost, intelekt, charisma a vůle) a na ně navázaných dovedností. Ty pojímají různé formy boje na dálku i tělo na tělo, ovládání dronů, magii, boj ve virtuálním prostoru a podobně. Nově tu máme i snášenlivost kyberwaru, tedy implantátů vylepšujících vaše chatrné smrtelné tělo.

Zamotaný příběh

Atmosféra, příběh a hratelnost. To jsou hlavní lákadla celé série, a pro třetí díl to platí zas. Vše sice začíná poměrně tradičně, jako návrat do místa dětství po dlouhých letech, na naléhavé pozvání nevlastního otce. Pak už to ale jde ráz na ráz: vypjaté setkání s eskortou, brutální útok speciální policejní jednotky, útěk a život v ilegalitě... Poměrně rychle jste vrženi do role shadowrunnera, ilegálního nájemného zabijáka a řešitele problémů. Budete si moci vybírat různé zakázky a mezitím pátrat. Otázek je totiž víc než dost. Co se stalo s vaším pěstounem? Proč mají všichni v okolí mystické noční můry? A proč se vás sakra někdo fakt mocný snaží zabít?

Nudit se myslím nebudete, jednotlivé úkoly v izometricky vykresleném temném světě jsou totiž docela rozmanité. Hledání sériového vraha, infiltrace hlídaných objektů, krádeže, průmyslová špionáž... Nebezpečné pasáže jsou prokládány poklidnějšími místy, zejména tedy enklávou, po které se poflakuji a skrývám před dotěrnou policií. A taky tu nakupuju, vylepšuju tělo posilujícími implantáty, domlouvám nové kšefty. Nebo si oddychnu v úkrytu, kde taky skladuju přebytečné vybavení a můžu pokecat se svými parťáky. Když s nimi bude mluvit poctivě a pravidelně, vypadne z nich i nějaký ten vedlejší úkol. Nemluvě o tom, že jejich životní příběhy jsou fakt hodně zajímavé.

Kámoši a kámošky

Jojo, stejně jako v předchozích dílech nejdete totiž do boje sami, ale k ruce vám jsou na každé misi až tři spolubijci. V bojích je můžete zcela ovládat, ovšem nad jejich vybavením máte jen velmi omezenou kontrolu, což je trochu škoda. Podobné je to s vylepšováním jejich schopností, i tam můžete vesměs jen přihlížet předem naskriptovanému rozvoji. Aspoň drobné vylepšení v tomhle ohledu ale autoři přichystali: čas od času si můžete vybrat jednu ze dvou nových speciálních schopností.

Svět mocných korporací a kyberneticky vylepšených zločinců není jednoduchý ani přímočarý. Nic není takové, jak se zdá. Všechny hry (ale třeba i knihy) z univerza Shadowrun jsou plné intrik i zrad a aktuální Hong Kong v tomhle rozhodně není výjimkou. Ač je hlavní dějová linka docela lineární, je chytlavá a plná překvapení. Aspoň pocit částečné nelinearity a svobody - zatím největší v celé sérii - posiluje i relativní volnost, se kterou můžete volit pořadí splnění některých misí. A co je ještě lepší: mnohé úkoly jde plnit více způsoby. Obvykle hrubou silou nebo jemně a chytře - čili třeba dobrým vedením dialogů nebo nahackováním nějakého terminálu.

Možností nenásilného řešení problémů je myslím ve třetím díle více než v těch předchozích, a hra je taky celkově snad ještě o něco ukecanější. Někdy to ale bez krveprolití prostě nejde. Tahové boje jsou taktické a stejně zábavné jako v předchozích dílech: ve svém tahu můžete s každou ze svých postav pohybovat, ukrýt se za nějakou překážku, vystřelit (v různých režimech) či bacit neřáda třeba katanou, dobít zbraň, použít lékárničku, seslat kouzlo, vyvolat šamanského ducha... Hodně záleží na složení party a každý tak asi bude využívat trochu jinou taktiku.

Enter the Matrix

Trochu jiný způsob boje vás pak čeká ve virtuálním prostoru, tzv. Matrixu, do kterého se můžete se svým deckerem připojit z některých terminálů. Tam budete - taky v tahovém režimu - bojovat pomocí speciálních programů s různými obrannými algoritmy. Pojetí Matrixu je oproti předchozím dílům trochu změněné (a popravdě jde asi o nejvýraznější změnu v herním systému). A to nejen vizuálně, ale navíc tu přibyly i strážní programy, které na vás sice přímo neútočí, ale snaží se vás zaměřit, a pokud je rychle nezničíte, nastartují bojové obranné prostředky. Pokud budete šikovní, dokážete mezi nimi prokličkovat, skoro jak v nějkaké arkádě (vlastně mě napadá hodně vzdálená analogie s Pacmanem, který prchá před žravými příšerkami). A nové jsou v Matrixu i jakési zámky, které lze otvírat pomocí postřehové minihry. A nebo probít silou za cenu spuštění alarmu.

Herní engine žádnou výraznou změnu či vylepšení nepřináší, což je u již třetího dílu trochu škoda. A vlastně ani v pravidlech a herním systému nic nového nehledejte. Tam to ale taková škoda není, protože herní mechaniky - bojové i nebojové - fungují opravdu dobře. Osobně mne mrzí jen přetrvávající neinteraktivita prostředí a NPC. Věcí na sebrání je opravdu minimum, ani po zabitých nepřátelích nic nezůstane. O absenci nějaké zničitelnosti objektů střelbou ani nemluvě. S většinou lidí nepokecáte... a netěší mne ani omezený, i přes jistá vylepšení stále trochu těžkopádný inventář.

Shadowrun: Hong Kong pro PC vyšlo koncem srpna jen digitální distribucí za 20 eur.

koupit na Steamu.

Aspoň pár novinek autoři ale z rukávu vytáhli. Už zmíněný vylepšený Matrix je asi nejviditelnější změnou, mezi ty drobnější můžeme počítat pár nových předmětů (magické fetiše nebo třeba léčivý šamanistický lektvar) a taky zbraňové implantáty. Chcete mít přímo v ruce voperovaný pořádný bodák a naporcovat nepřátele pěkně zblízka? Žádný problém. A celkově jde samozřejmě o nejodladěnější díl celé série.

Chytne vás

Od již druhého pokračování (jakékoliv) série bych sice tak nějak čekal více systémových vylepšení. I přesto mne Shadowrun zase pohltil, a i díky výborné atmosféře dokreslované častými komentáři „vypravěče" jsem si často připadal jako při hraní stolního Shadowrunu s kamarády. Fanoušci kyberpunku a/nebo RPG s touhle hrou rozhodně chybu neudělají a pobaví se dlouhé hodiny. Nemluvě o tom, že další zábavu určitě přinesou uživatelské příběhy a kampaně, stejně jako v případě předchozích dílů.

Reklama

Související obsah

RECENZE Kingdom Come DLC From the Ashes

Nešťastné načasování obnovy Přibyslavic.

RECENZE Spellforce 3

Po skoro třiceti updatech.

DoporučenoRECENZE Seven: The Days Long Gone CZ

Na vězeňském ostrově po záplatách.

Také na webu...

DOJMY z rozehrání The Dark Pictures: Man of Medan

Jak se hraje interaktivní film na lodi?

Henry Cavill ze seriálu nahradil Geralta ve hře

Neoficiální modifikace Zaklínače 3 dle Netflixu.

- komentáře (2)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna