Pět let už uplynulo od vydání Wings of Liberty (recenze a teprve nyní se uzavírá trilogie StarCraftu 2. Ovšem nebral bych to jako úplné definitivum. Legacy of the Void přináší dosud chybějící příběhovou kampaň za rasu Protossů a vše je rozděleno do tří kapitol. První je prolog (spojovací článek mezi Heart of the Swarm a Legacy of the Void) s hrdinou Zeratulem, který obsahuje tři mise. Tato část je zároveň nepovinná, respektive dá se přeskočit a slouží hlavně k vysvětlení úlohy Zeratula na začátku hlavní části příběhové kampaně.

Jelikož se Legacy of the Void prodává jako samostatně spustitelný datadisk, tudíž k jeho provozu nepotřebujete předešlé hry, lze si před kampaní pustit i filmeček, který vám v rychlosti zopákne celou historii StarCraftu. Pak už nic nebrání tomu ponořit se do hlavního tažení, které čitá devatenáct misí. První věcí, kterou Protossové musí stůj co stůj udělat, je návrat na svou domovskou planetu Aiur, která ač celá v troskách, je zkrátka něčím přes co nejede vlak. A to i navzdory varování Zeratula, že to není úplně nejlepší nápad, protože je třeba bojovat proti hlavnímu nepříteli, kterým je Amon a záplava hybridů. O pár misí později prozře i Artanis (hlavní postava Protossů) a obrátí své snažení správným směrem.

Do tohoto bodu je skladba misí relativně normální. Nechybí dobrá atmosféra a různé vychytávky zpestřující hraní. Například v jednom scénáři není možné těžit plyn standardním způsobem, ale jen sbíráním zásob z povrchu mapy, které se objeví po erupcích. To nutí neustále šmejdit po mapě místo důkladné přípravy v zázemí své základny. Jindy jsou k dispozici procházecí mise bez základny nebo se objeví i nějaký ten časový limit, který vás trochu popožene.

Pak ale přichází ke slovu starodávná relikvie v podobě obrovské vesmírné lodě Spear of Adun, která se stane vaším novým velitelským můstkem a hlavně do zbytku kampaně přidá užitečné bonusové prvky. Jedním z nich je možnost rozhodovat o složení typů jednotek ve vaší armádě. Pokud si otevřete určitou třídu, můžete si zvolit frakci Protossů, jejíž variantu jednotky budete používat. Například lepší útočné zbraně na úkor obranných aspektů nebo jiný model s mnohem větší bojovou výdrží, ale s nižší palebnou silou. Ve výsledku je to podobné jako vylepšování upgrady v hangáru Wings of Liberty, ale nová varianta se mi líbí o něco více.

Další vychytávkou je sbírání tzv. Solaritu, což je odměna za vedlejší úkoly jednotlivých misí. Za tuto "surovinu" si posléze odemykáte vylepšení lodě, kterými si můžete vcelku významně pomáhat v dalších misích. V základu máte k dispozici orbitální útok paprskem, kterým likvidujete, na koho ukážete, nebo umístění Pylonu na kteroukoli odkrytou část mapy pro následnou teleportaci nových jednotek. Pak ale můžete investovat Solarit a zařídit třeba rychlejší pohyb a útočný bonus pro vaše jednotky, použít dočasný energetický štít nebo v pozdějších fázích seslat na mapu jednotku Fénixe. Možností je skutečně hodně, ale do každé mise můžete zkombinovat jen omezené množství těchto bonusů.

Nemalou roli v kampani sehrají i Jim Raynor a Sarah Kerrigan, přičemž zakončení této kampaně není koncem celého příběhu. Ten totiž pokračuje v epilogu "Into the Void" (další tři mise), kde v rámci neodvratného happy-endu uvidíte všechny tři známé frakce. Variabilita misí spolu s putováním přes několik rozdílných planet a velkým množstvím doprovodných animací a vůbec epickým ztvárněním celého tažení je myslím dotažená na podtrženou jedničku.

Od příběhu a hlavně od jeho vyvrcholení mám ovšem pocit, že skalní příznivci asi očekávali něco trochu drsnějšího, než konec jako vystřižený z hollywoodského dojáku. Tato výtka ale patří jen scénáři, herně je to naprostá paráda. I když uznávám, fandové Protossů asi budou v kampani trochu skřípat zuby i nad chybějícími jednotkami typu Observer nebo Warp Prism. Ty se zřejmě nehodily do stylu kampaně, takže v jejím rámci absentují a nelze je tudíž vůbec vyrábět. Herní doba misí záleží na zvolené obtížnosti, a jestli skutečně odkoukáte všechny ingame animace, ale v průměru je to tak půlhodina na jednu misi, což při celkovém počtu 25 scénářů dělá velmi solidní dobu jen na singleplayer.

Nyní pojďme k novinkám z oblasti multiplayeru. Do hry přibylo šest nových jednotek. Za Terrany je to rychlé raketové vozítko Cyclone a obrněná letecká jednotka Liberator s možností aktivovat obranný mód pro stacionární palbu na jednotlivé pozemní cíle. Protossové dostali pěší jednotku Adept se schopností vytvořit svůj stín, který nepozorovaně projde kolem nepřátel a na toto umístění se posléze teleportuje fyzická jednotka Adepta. Výborné pro průzkum a nečekané přepady. Disruptor je pak jednotka podobná vznášející se kouli, která se dobře hodí proti větším počtu lehkých jednotek, jako jsou například Mariňáci nebo Hydralisky. Její výboj poškodí vše v dosahu. Podobnou jednotkou je v řadách Zergů i Lurker, který se také hodí k útokům na větší skupinky nepřátel. Poslední novou jednotkou je Ravanger, což je útočná a silně obrněná potvora vhodná pro ničení budov nebo tanků.

Přibyl také samostatný (od klasického multiplayeru oddělený) kooperativní režim, který v současnosti umožňuje hrát proti počítači pět map s dalším lidským parťákem (každý z vás má svou vlastní základnu). Stačí si vybrat jednu z šesti nabízených postav hrdinů a podle příslušnosti hrdiny máte k dispozici typy jednotek a bonusy. Já jsem si třeba napoprvé zvolil protosského Artanise a dostal jsem i bonusy z lodě Spear of Adun, která byla v kampani. Měl jsem úroveň 1 a jako partner mi byl přiřazen člověk ovládající zergskou hrdinku Zagaru na úrovni 7. Naším společným úkolem bylo ubránit po dobu 20 minut chrám ve středu mapy.

Úkoly byly jasné a stručné, takže ani nebylo potřeba se jakkoli s partnerem domlouvat a vše fungovalo jako po másle. Podobné to bylo i na dalších mapách a co se týká úkolů, vždy šlo o to buď něco ubránit, nebo naopak zničit. Vlastně to trochu připomíná styl singleplayerové kampaně. Na druhou stranu rychlost výroby a boje v tomto módu odpovídá spíše multiplayeru. Taktikou počítačem řízený soupeř obvykle nepřekvapil, snažil se nás prostě převálcovat hrubou silou a příchodem ze všech možných konců mapy.

StarCraft 2: Legacy of the Void jen pro PC vyšel v angličtině v půlce listopadu za 899 Kč.

koupit na Alza.cz.

Jednotlivými vítězstvími jinak levelujete své hrdiny a odemykáte další jednotky a bonusy čímž se stáváte silnějšími. Na zvolené obtížnosti se také odráží příděl zkušenostních bodů. Tento herní mód hodně mile překvapil a určitě se bude moc zamlouvat všem, které klasický multiplayer buď nebaví, nebo je pro ně moc náročný.

Kooperativní prvek přibyl i do normálního multiplayeru v podobě Archon režimu. Zde je ale hlavní rozdíl v tom, že dva lidští hráči ovládají pouze jednu základnu, takže si musí rozdělit funkce ohledně správy základny, aby se nezdržovali snahou o duplikování toho samého. Nebo ještě lépe, jeden se třeba může starat o základnu a produkci a druhý ovládá jednotky na bojišti.

I když by to ze strany Blizzardu mohlo vypadat jako prozatímní tečka za světem StarCraftu, v nejbližší době tomu tak rozhodně nebude. Na rok 2016 je plánován tzv. Mission Pack "Nova Covert Ops", čítající devět nových misí rozdělených do tří epizod. Také se má více rozvinout výše popisovaný kooperativní režim - prostřednictvím nových misí a nových hrdinů. Myslím, že je na co se těšit a StarCraft 2 nám tu nějaký ten pátek ještě vydrží.

Reklama