Už přes dvacet let není populárnějšího videoherního žánru než střílečky z pohledu vlastních očí. A ačkoliv se FPSka za ty roky pochopitelně vyvíjela, pořád jde jen o to jediné. Sebrat zbraň, zamířit, vystřelit, přebít a zabít. Jasně posunuli jsme se od porno příběhu k epickým ságám a od kostičkovaných map Wolfensteina do plně trojrozměrných prostředí modelovaných podle reálných staveb, měst i států. A v takovou chvíli si dovolí přijít hra, která tvrdí, že je nejoriginálnější formou FPS od dob prvního Dooma?

Pochopitelně je to reklamní slogan a nic jako znovuzrození střílečky z pohledu první osoby nečekejte. I v SUPERHOT běháte, sbíráte zbraně a zabíjíte protivníky, jen má SUPERHOT, jak je u indie titulů zvykem, vlastnost měnící zásadně způsob hraní.

Dalším ze sloganů je "Čas se pohybuje jen tehdy, když se pohybujete vy", což ovšem není úplně pravda. Čas totiž v moment, kdy se nepohybujete, nestřílíte nebo nesbíráte předměty, ubíhá jen velmi pomalu. Nicméně je rozdíl mezi tím, když kulka vypálená vaším směrem stojí nebo se k vám pomalu, ale jistě blíží. Ostatně i tahle malá lež zapadá do celého konceptu hry, která se snaží vypadat jinak, než jaká ve skutečnosti je.

Příběh hraje na retro notu a po spuštění SUPERHOT jsem se přenesl do dob starého DOSu a jeho nadstaveb suplujících grafické rozhraní dnešních Windows - Norton Commander. V něm chatujete se svým známým, který vám doporučí hru jménem SUPERHOT a obratem vám jí pošle. Postupně zjišťujete, že ani sami nevíte, zda vaše virtuální já sedí za počítačem s dosovskou grafikou nebo má na hlavně virtuální brýle nebo herní alter ego není vůbec alter, ale jste to vlastně skutečně vy za obrazovkou monitoru. Mimochodem SUPERHOT je první hra co si pamatuji, která vás pro pokračování příběhu donutí sebe sama vypnout a zůstat čučet na plochu Windows (Linuxu/MacOS).

Ačkoliv základní principy hratelnosti jsem už nastínil i zde SUPERHOT klame tělem. Ačkoliv to autoři už před vydáním odmítali, sám považuji SUPERHOT spíše za logickou hru, v devadesátých letech bych napsal logický rychlík, která se jen tak mimochodem ovládá jako střílečka. V bílo šedých kulisách sbíráte černé předměty, které pak metáte nebo z nich střílíte na rudě vyvedené postavy. Ačkoliv jedním z achievmentů je dát stovku headshotů, je úplně jedno, kam na tělo kulka dopadne, případně do jakých míst nepřátele udeříte. Stejně jako vy, i oni se rozsypou na stovky polygonů a hra pro ně (vás) v tu chvíli končí.

Jenže ve většině z malinkatých úrovní místo střílení ve skutečnosti přemýšlíte, zda stihnete sebrat lahev na stole a hodit ji proti prvnímu nepříteli, čímž mu vyrazíte z ruky pistoli, při pohybu v před se vyhnete letící spršce kulek z brokovnice, chytnete pistoli do ruky, zastřelíte nešťastníka beze zbraně, přenesete se do těla toho, který po vás vystřelil z jednohlavňovky a pak se pokusíte vypořádat s dalšími dvaceti nabíhajícími nepřáteli. Problémem střílení je, že zbraně mají velmi málo nábojů, nepřebijete je ihned a naopak protivníci jsou v této disciplíně rychlejší. Ve finále proto přemýšlíte, jakou postavu zabít tak, abyste se ještě stihli schovat za rohem před tou další, než budete moci znovu vystřelit.

Už jsem zmínil později otevřenou možnost teleportovat se z jednoho těla do druhého, což je efektivní cesta vyhnutí se jasné smrti, pokud proti vám letí třeba patnáct projektilů. Negativem je poměrně dlouhá doba než jste převtělení schopni použít znovu a i to, že postavě, do které jste se přenesli vypadne z rukou zbraň a vy zůstáváte bezbranní.

Hratelnost je věru originální, ale že bych prahnul po více než třech hodinách neustále se zastavující a rozjíždějící se akce, to zase ne. Zkoušel jsem nahrávat nějaká videa, ale pokud SUPERHOT přímo neovládáte, nekouká se na trhaný pohyb v jinak skvěle minimalisticky provedené grafice dobře. Příběhové úrovně zvládnete proběhnout za dvě hodinky, pak už zbývá jen spousta skrytých vtípků schovaných v menu hry nebo další herní módy. Challanges - tedy ty samé úrovně jen s trochu jinými pravidly nebo nekonečný zástup protivníků testující vaší schopnost přežití v Endless.

Graficky mi SUPERHOT přišel jako velmi přiblížený futuristický svět z Godus. Čekal jsem, že SUPERHOT bude na mém PC běhat s větší lehkostí. Ne, že bych měl problém s plynulostí, ale i graficky realističtější hry mi občas produkují více snímků za vteřinu.

Superhot pro PC u nás vydal Comgad s českými titulky za 499 Kč - koupit na Alza.cz.

Reklama

O autorovi

Pavel Oreški

Pavel Oreški

Redaktor

Čas s hrami už počítám na dekády, neodmítám žádný žánr, zajímá mě hratelnost a originalita.