FINÁLNÍ RECENZE multiplayeru Battlefield 1

Už s verdiktem po dvou týdnech hraní.

V MP nejlepší válečná akce posledních let. Parádní módy, mapy, promyšlený vývoj tříd, úžasnou grafiku i fyziku spojuje skvělá hratlenost.

Druhá polovina recenze multiplayeru (28.10.)

Minulý pátek jsem v první části recenze na Battlefield 1 (níže na stránce) popsal mód Operations, změnu v přístupu k vozidlům a jednotlivé třídy. Dnes nastal čas si projít zbylé herní módy, popsat vývoj postavy a technické zpracování.

Začnu módem War Pigeons, který mi na papíře připadal ze všech nejzajímavější, ale nakonec jsem u něj vydržel jen pár desítek minut. Úkolem je na mapě najít poštovního holuba, určitý čas ho udržet, vypustit ho a přivolat spojenecké bombardování. Týmu, kterému se to povede třikrát, vyhrává. Ani když pominu nelogickou úvahu, že jakýsi neutrální poštovní holub doletí právě k vaším spolubojovníkům, nemohu se zbavit dojmu, že ve War Pigeons hraje náhoda největší roli. Hry se účastní vždy maximálně dvacet čtyři vojáků na každé straně a ti po sobě střílí na malých mapách. Možná někoho War Pigeons zaujal, ale já to nebyl.

Conquest, Domination, Rush a Team Deathmatch jsou staří známí, kteří Battlefieldu nedělají ostudu. Osobně jsem nejvíce času ze čtyř uvedených trávil v Conquestu. Ten je přímočařejší variantou již minulý týden vychvalovaného módu Operations. Musíte zabrat a udržet vlajky, nicméně se hraje na celém území, když v jiných módech jsou mapy rozkouskované.

Obecně je v Conquestu více vozidel a tím pádem se dostaví nejintenzivnější Battlefield zážitek. K tomu si připočtěte, že jak se situace na bojišti neustále mění, každou chvíli se mění i vaše role z útočníka na obránce a nazpátek. A nakonec se tu v plné míře ukazuje síla zničitelného prostředí. Zejména v mapě jménem Amiens se původně malebné město mění v trosky tak, jak v jeho uličkách zuří líté boje. Budovy se postupně řítí k zemi a mění se v hromady suti. Kdysi báječné sniperské skrýše jsou najednou obnažené a navíc si nemůžete být nikdy jisti, že stěna, za kterou jste se schovali před minutou, tam ještě stále je.

Budovy byly částečně zničitelné už v Battlefield 4, velký důraz byl ale kladen na Levolution, tedy události, které zdánlivě měnily celou úroveň (padající mrakodrap). Ostatní budovy byly ovšem nepřirozeně nezničitelné. Až Battlefield 1 přinesl téměř úplně zničitelné prostředí. Sice se nemůžete probourat všemi zdmi nebo zdemolovat všechny mosty, ale když něco rozbombardovat nejde, má to dobrý důvod. Zmíněná mapa Amiens má ještě jednu skvělou vlastnost a tou je silný obrněný vlak, který přijíždí přibližně v půlce hry na pomoc týmu, který prohrává. Koleje vedou přímo kolem tří vlajek. Je tedy možné pomocí vlaku zabírat vlajky a skutečně zvrátit vývoj zdánlivě ztracené bitvy.

Domination je variací na Conquest, ale orientuje se spíše na souboje na blízko. Vozidla tu nehrají menší roli, naopak ke slovu se dostávají brokonvice a nože či bajonety. Rush stojí někde mezi Conquestem a Domination. Útočníci se snaží zničit telegrafní stanice schopné obráncům pomoci v přivolání artilerie. Domination je zmenšená verze Operations, která se odehrává vždy na jedné mapě, zápasy tedy vždy končí na dané mapě vítězstvím jednoho z týmů. A o co jde v Team Deathmatch asi víte.

O různé mapy jsem se v obou částech recenze už otíral dost. Přesto si zaslouží zvláštní odstavec. Tou nejlepší je dle mého názoru zmíněný Amiens. Kupodivu velmi zábavné jsou všechny pouštní oblasti. Ať už z bety známá Sinaj nebo při západu slunce probíhající bitvy ve Fao Fortress, která je rozdělena na téměř nerozbitnou pevnost u moře a rozlehlé pouštní pobřeží. Snad jen Suez mě trochu štval, když se na sever od města objevil obrněný vlak, který kazil neustálým bombardováním blízkých budov skvělé přestřelky mezi nimi.

Velmi zábavná je horská Monte Grappa, v níž se vyřádí odstřelovači, tankisté i letci stejně tak jako pěchota, která pobíhá uvnitř klaustrofobních bunkrů vykuchaných do skály. No a asi nejméně oblíbenou mapou pro mě byl lesní Argonne Forest s minimem zničitelných budov.

Na Battlefield 1 oceňuji kromě všech ostatních věcí i to, že vývoj postavy není nijak překotný. Lépe řečeno, jednotlivé ranky hráče samotného přiskakují relativně rychle, jenže za ně získáváte jen virtuální měnu War Bonds. Mnohem důležitější je zkušenostní postup v rámci jednotlivých tříd. Právě ten totiž dovoluje zakoupit nové zbraně specifické pro danou specializaci. Nicméně postup v rámci dané specializace je mnohem pomalejší, než levelování v rámci vašeho účtu. Klíčem je dělat věci, které danou třídu odlišují od ostatních. Medici musí léčit a oživovat spoluhráče, Support doplňuje munici. A ještě více zkušenostních bodů pro každou z tříd získáte sbíráním třídně orientovaných medailí ve smyslu oživ deset spoluhráčů během jednoho zápasu.

Zprvu se systém vylepšování postav může jevit jako zbytečně složitý, nicméně podle mého názoru jde o krok správným směrem. Každá třída má některé specifické zbraně a ty si jednoduše neodemknete prostým zabíjením. A navíc nečekejte, že získáte všechny zbraně za dva tři dny. Nene, bude vám to trvat přinejmenším pár týdnu. Jestli tedy nehrajete dvacetčtyři hodin denně.

O technické stránce mohu s potěšením prohlásit, že ani po ostrém vydání hry do kamenných obchodů se neobjevily žádné problémy se servery. Odezvy jsou skvělé, připojování do her je třeba proti Star Wars Battlefront mnohem rychlejší a není problém najít mapy naplněné šedesáti čtyřmi hráči. Vývojáři se dostatečně poučili a nevydali tentokrát nestabilní hru.

Grafická i zvuková stránka nemá alespoň na PC téměř žádnou konkurenci. Na našem testovacím počítači, jehož konfiguraci zjistíte kliknutím na link pod článkem, jsem nezaznamenal ve FullHD rozlišení a maximálních detailech jediné zaškobrtnutí. To se ovšem na dané sestavě dá očekávat.

Battlefield 1 multiplayer je dle mého názoru nejlepší válečnou střílečkou posledních let. Skvělé herní módy, mapy, promyšlený vývoj herních tříd, skvělá grafika, zvuk i bezkonkurenční fyzikální model spojuje skvělá hratelnost.

První polovina recenze multiplayeru (21.10.)

Recenzi singleplayeru Battlefield 1 jste si u nás už mohli přečíst v pondělí a protože máme týden od EA k dispozici i plnou PC verzi a multiplayerové servery jsou zatěžovány i hráči s předběžným přístupem, můžeme vám přinést i první část recenze multiplayeru. Proč jsme se rozhodli recenzi rozdělit na dvě části? Důvod je jednoduchý a jmenuje se Battlefield 4. Však si pamatujete, jak ještě několik týdnů po vydání se čtyřka nedala obstojně hrát? Právě proto chceme s finálním verdiktem počkat, až na ostrý start, který je naplánován právě na dnešek.

Na jedné straně je Battlefield 1 návratem do minulosti, když zobrazuje konflikt první světové války, na stranu druhou DICE udělali všechno proto, aby výsledný zážitek nebyl zase až tak odlišný právě od čtvrtého dílu a částečně i Star Wars Battlefront.

Na rozdíl od výše zmíněných předchůdců je však přeci jen cítit značný posun. Série Battlefield je známá důrazem na použití tanků, letadel, lodí nebo vrtulníků. Jenže právě přenesení hry do druhého desetiletí dvacátého století tuto stránku trochu utlumuje. Pokud jste hráli otevřenou betu na Sinajské poušti, tak vězte, že právě na této mapě se vozidel objevuje zdaleka nejvíce.

Ne že by se na ostatních osmi mapách nejezdilo v tancích, nelétalo na dvouplošnících a nejezdilo na koních. Pravdou ovšem je, že mapy jsou většinou, věrny historii, protkány spletí hlubokých zákopů a v těch je pohyb tanky velice nemotorný. Možná, že můj pocit z nedostatku vozidel pramenil i z toho, že jsem většinu času věnoval hernímu módu Operations.

V něm se snažíte na několika mapách buď dobýt nebo naopak ubránit celou mapu, ovšem rozdělenou na několik menších sektorů. Boje se tedy soustředí třeba jen na pětinu mapy navíc kolem dvou strategických bodů. Při současném zapojení šedesáti čtyř hráčů by s více vozidly vznikl na bojišti ještě větší zmatek, než je tam teď. Tanky jsou proto využívány zejména jako moderní beranidla, která mají prorazit cestu zákopovou linií. Docela dost jsou naopak využívány různé statické kulomety a děla. Hlavně kulomety jsou velmi účiné na odrážení pěchoty a zejména na delší vzdálenost je jejich ničení poměrně obtížné.

Autorům se v módu Operations povedlo poměrně dobře zachytit strategií světové války, která stála hlavně na využití zákopů. Na mapě jeden tým pevně brání první dva body a ubírá dobyvatelům postupně jejich přidělené respawn pointy ke splnění jejich úkolu. Jestliže útočníci získají daný sektor, přidají se jim další posili a oni mohou pokračovat v úprku k finálnímu bodu.

Většinou se bitva odehrává tím způsobem, že se oba týmy zaseknou na poměrně dlouhou dobu v prvním sektoru. Pakliže se útočníkům podaří prorazit tuhou obranu, většinou pak projdou zbytkem mapy poměrně rychle a bitva se zasekne až na samém konci mapy. Jsou pochopitelně výjimky, jako například na mapě Monte Grappa. Tam je v prostředním sektoru betonový podzemní bunkr, v němž když se schová třeba deset obránců a k tomu dva tři medikové, mají útočníci velké problémy je vypudit ven. Dalším multiplayerovým módům se budu věnovat v druhé části recenze (příští týden).

Na rozdíl od dopravních prostředků, zbraně až takovou změnu nezaznamenaly. Jasně, střílí a přebíjí se pomaleji, ale rozdíl je spíše v desítkách milisekund, takže jej poznají spíše zkušení veteráni. I to mimochodem nahrává poměrně vstřícnému přístupu k nováčkům v sérii. Stále se vám sice stane, že vás bude v jednom zápase zabíjet stále stejný sniper přes půl mapy, ale frekvence takových zážitků je bych řekl řádově nižší, než dříve.

Zdá se, že naopak obrodu zažili všemožné granáty, dýmovnice a jedovaté plyny. Ty se na bojišti objevují v nebývalé míře. V některých mapách jsem většinu zápasu běhal s plynovou maskou na hlavě. Což jednak vadí ve výhledu, ale hlavně nemůžete v té chvíli přesněji mířit.

Ze čtyř základních tříd jsem hrál hlavně za medika. U něj je proti betaverzi hlavní rozdíl v tom, že mrtví nepřátelé už se vám nemusí hlásit o oživení. Na jednu stranu je to dobře pro hráče v klinické smrti, kteří jsou znovu jasně identifikovatelní díky ikonce nad hlavou. Na stranu druhou se ovšem poměrně často stává, že běžíte oživit spoluhráče, jenže než k němu doběhnete, tak ten se raději nechá respawnovat. Bylo by možná dobré vidět, který z hráčů čeká na oživení a který už netrpělivě držší mezerník, aby se co nejdříve vrátil na bojiště skrze respawn.

Kromě těchto čtyř základních tříd existují ve hře další čtyři, jejichž výběr záleží na tom, zda jste se po smrti nebo na začátku hry objevili na koni, v letadle nebo v tanku. Poslední třídou je pak Elite, což je variace na hrdiny ze Star Wars Battlefront. Na bojišti najdete vybavení řekněme plamenometčíka a pak běháte po bojišti a rozeséváte smrt hořlavou směsí.

Doposud jsem se u Battlefield 1 nesetkal s problémem při hraní. Servery běžně hostí šedesát čtyři hráčů a nejsou ani dýchavičné. Trochu jiná písnička byl Battlefield jako takový, s nímž jsem měl po instalaci problém se zamrzáváním. Nakonec pomohla až manuální editace konfiguračního souboru.

111

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

Reklama

Přeskočit na komentáře (36)

O autorovi

Pavel Oreški

Pavel Oreški

Redaktor

Čas s hrami už počítám na dekády, neodmítám žádný žánr, zajímá mě hratelnost a originalita.

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (36)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna