Final Fantasy série je pravděpodobně nejznámějším zástupcem "klasických" japonských RPG her. Každý z patnácti dílů byl ve své době velkou událostí, ať už šlo o osmibitové začátky nebo megalomanskou sedmičku na (v té době nevídaných) čtyřech CD. Nejnovější díl FFXV je také mimořádnou událostí, jelikož na něj hráči čekali opravdu dlouho - komplikovaný vývoj zabral celých deset let.

Zároveň mělo jít o jednu z nejvýpravnějších her současnosti, s ambicemi zaujmout jak dlouholeté fanoušky tak úplně nové hráče. Jelikož i v naší malé zemi máme slušnou komunitu ffFF (fanatických fanoušků Final Fantasy), půjdu rovnou k jádru věci: výsledná hra je tradičně megalomanská i svérázná a rozhodně stojí za zahrání. Nicméně trojici nejoblíbenějších dílů série vám asi nezpřehází.

Zápletka se točí okolo mladého prince Noctise a jeho komplikované cesty k záchraně vlastního království před invazí mocného nepřátelského Impéria. Jak je ve Final Fantasy zvykem, věci nejsou tak docela tím, čím se zdají být na první pohled - a než se nadějete, nebojuje se jen o osud několika lidí nebo zemí, ale záchranu celého světa. V tomhle kontextu působí poněkud zvláštně zvolený styl vyprávění, jelikož jde z velké části o poměrně odlehčený "roadtrip", kdy Noctis s trojicí přátel putuje v královské limuzíně napříč různými zeměmi.

1

Ačkoliv se v pozadí odehrává zničující válka několika národů a schyluje se k apokalyptické katastrofě, putující čtveřice velkou část cesty žertuje, kempuje a fotí selfíčka. Příběh drasticky zvážní v druhé polovině, nicméně složitý lore je prakticky nemožné pochopit bez shlédnutí souvisejícího celovečerního filmu Kingsglaive a anime seriálu Brotherhood.

Příběh je prezentovaný opravdu výpravně a rozhodně má své silné momenty, nedaří se mu však dosáhnout na laťku nastavenou nejpovedenějšími minulými díly. Vedle nesouladu všedních situací a úkolů s apokalyptickými událostmi v herním světě za to může také skladba vaší družiny. Čtveřice hlavních hrdinů je neměnná, maximálně se k vám na chvíli (na délku jedné mise) přidá hostující pátá postava nebo vám naopak několik členů družiny odeberou.

2

Problém spočívá jednak v malé pestrosti a nemožnosti si sestavit družinu vašich vlastních oblíbenců, ale také v předvídatelných archetypech vašich společníků: silák, chytrák a vtipálek. Nemluvě o tom, že ve vaší skupině úplně chybí ženský prvek. Nicméně postavy spolu neustále konverzují a sem tam jsou to opravdu zajímavé nebo vtipné věci. Pochopitelně se dočkáte také náležité dávky hrdinných a emotivních projevů, podpořených sólovým klavírem nebo houslemi. Prostě japonská klasika.

Omezená velikost a pestrost vaší družiny bohužel zasahuje i do bojového systému. Nejen že máte stále stejnou čtveřici bojovníků, ale navíc můžete přímo ovládat pouze samotného Noctise. Svým společníkům můžete alespoň ladit výzbroj, schopnosti a spouštět společná komba s různými účinky. Souboje také ztratily na taktické hloubce díky tomu, že probíhají v reálném čase a připomínají spíš řežbu typu Devil May Cry než tahové a takticky náročné bitvy minulosti.

8

Většinu času budete prostě řetězit komba jedním tlačítkem, krýt se druhým tlačítkem a příležitostně přehazovat zbraně D-Padem, případně spouštět týmová komba či používat předměty pomocí shiftů. Není toho moc, ubylo i druhů magie (ačkoliv je v ní nový prvek míchání vedlejších efektů) a celkového počtu summonů. Na druhou stranu souboje skvěle vypadají a pokud vám sednou, budete se u nich dobře bavit. Vaše pozice vůči protivníkovi také hraje svou roli a efektně zpracovaná schopnost útočného teleportu na krátkou vzdálenost má hodně do sebe.

Navzdory výše popsaným omezením a často nekonečné kanonádě lineárních nebo vyloženě filmových sekvencí je FF XV poctivým RPG s řadou souvisejících systémů. Budete muset řešit výzbroj i vybavení vašich postav, pečlivě rozdělovat nasbírané body do nových schopností a vedle hlavních misí na vás čeká celá plejáda vedlejších aktivit, od rybaření přes lovení specifických monster až po fotografování, vaření a tucty všemožných úkolů od NPC.

9

V souvislosti s hlavním příběhem budete také muset shromáždit sbírku unikátních magických zbraní, s jejichž počtem se násobí i celkově vaše síla a navíc jsou schované v sérii zdařilých tradičních dungeonů s nemožností uložit postup, dokud nejste zpátky na povrchu. Hra je náležitě výpravná po stránce grafiky i hudby, u dabingu si můžete vybrat mezi japonštinou a angličtinou. Během hraní na PS4 Pro jsem nezaznamenal žádné citelné propady FPS ani bugy. Obtížnost je nastavitelná a na tu nejsnadnější by neměl s příběhem nikdo mít žádný problém.

Jednoznačně největším kladem FF XV je její svět. Ani ne tolik jeho politické pozadí nebo lore, jako samotná krajina, její rozlehlost a krása. Během prvních hodin hraní mi připadlo, že všechny ty louky, lesy a jezera vypadají až nudně realisticky, ale jakmile jsem přestal cestovat po silnici (vaše vozidlo má bohužel hodně omezené ovládání a neumí jezdit mimo silnice), osedlal jsem Chocoba nebo vyrazil do divočiny po svých, pochopil jsem tu obrovitost místní divočiny. A realisticky vypadají příroda dodává skvělý náboj setkání s fantaskními příšerami, ať už je to brontosaurovi podobné monstrum uprostřed jezera, gigantický ještěr v lese nebo dravý pták-drak s několika páry křídel v horách.

12

Otevřený svět je navíc doslova narvaný předměty ke sbírání a monstry k lovení, takže je vždycky radost se v něm toulat a objevovat. Tohle platí dvojnásobně po dohrání hlavního příběhu (okolo dvaceti hodin), jelikož někteří nejlepší bossové i dungeony patří k rozsáhlému "end-game" obsahu, který můžete řešit po dohrání poslední příběhové kapitoly. Tímhle touláním ve fantaskním světe tak můžete snadno strávit i stovku hodin. Přesto mám ale pocit, že pomyslný trůn japonských RPG obsadily hry od From Software, citelně vybroušenější po stránce výtvarné i herní.

111

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

Reklama