RECENZE: Hitman: The Complete First Season
Zabiják je zpátky v kompletním balení.
Celý minulý rok jsem si myslel, že to IO Interactive s volbou epizodického vydávání nejnovějšího Hitmana pohnojili. Teď ovšem přišla plná verze a já se ponořil do depresivního ticha Agenta 47, který prochází nepozorován pestrobarevnými úrovněmi, s nikým se nebaví, na nikoho se neusměje a na konci jeho cesty lemované přidušenými civilisty přichází katarze ve formě smrti zadaného cíle.
Hitman se od Absolution, příliš nezměnil. Příběh je plitký, obtížnost jednodušší, hra vám odpouští drobnější nedokonalosti v postupu a herní mechaniky se posunuly směrem k mladšímu publiku, ale celkově nejsou úpravy nijak markantní. Příkladem může být převlékání. V Absolution vás prokoukl v podstatě každý spolupracovník. Pokud jste se převlékli za kuchaře, nemělo cenu se vydávat k rozpálené plotně, protože vás okamžitě ostatní kuchtíci poznali.
Tentokrát přijdete podezřelí jen vedoucím daného kolektivu. Ono je to logické, protože řadová uklizečka nemůže vědět, že místo kolegyně, která záhadně zmizela, přijali holohlavého svalnatého týpka, který umí tak pevně držet koště. Jak moc jste ostatním podezřelí vidíte díky šipce na obrazovce, která se postupně zvětšuje a napětí zvyšuje zvuk, jakoby se začínala vařit voda v konvici. V takové chvíli musíte zajít za roh nebo se ztratit v davu, jinak riskujete, že se za vámi daná osoba vydá a bude klást nepříjemné otázky. A nakonec pozná, že nejste ten, za kterého se vydáváte, bude vás chtít zastavit a ještě se snažit přivolat pomoc.
Na druhou stranu se mi zdá, že získat některé převleky není tak snadné jako v Absolution. Například ochranka objektů se často pohybuje po dvou, příliš se neotáčí zády do volného prostoru a vyzvat securiťáka na pěstní souboj není v tomto díle považováno za tichou eliminaci. Naopak, kolega zpoza rohu se rychle přiběhne podívat, kdo dostává nakládačku.
Na druhou stranu se mi zdá, že získat některé převleky není tak snadné jako v Absolution. Například ochranka objektů se často pohybuje po dvou, příliš se neotáčí zády do volného prostoru a vyzvat securiťáka na pěstní souboj není v tomto díle považováno za tichou eliminaci. Naopak, kolega zpoza rohu se rychle přiběhne podívat, kdo dostává nakládačku.
A právě množství výzev, herních módů a různých průchodů úrovněmi odkazuje na epizodický původ Hitmana. Ačkoliv třeba vojenskou základnu v tréninkovém centru jsem prošel bez použití jediného převleku, nikdo mě nezmerčil a žádného civilistu jsem nezabil, další úrovně jsou doslova nabité možnostmi, z nichž mám pocit, že je nutné je objevovat i několik týdnů. Třeba v Marakéši se touláte mezi zástupy lidí ve městě s uličkami plnými malých obchodů, velkým tržištěm a spoustou spletitých cest mezi nimi. Můžete se pokusit vojenského generála zabít přímo, ale to se v malé škole, předělané na veliteslké stanoviště, povede jen velmi obtížně.
Jasnou volbou vejít do školy převlečený jako voják či člen propagandistické party. Pak generála můžete otrávit, uškrtit nebo se převléci za vězně, počkat až vás přijde vyslechnout a nečekaně zaútočit. Nebo generála vylákáte pomocí tajného hesla do tunelu spojujícího školu s ambasádou, na níž se schovává jeho spojenec a váš druhý cíl. Možností je zkrátka mnoho. Kromě základny v Coloradu jsou úrovně rozsáhlé, nelineární, zábavné, nádherně vymodelované, krásné na pohled a plné lidí. Skutečnou třešničkou je pak poslední mise v Japonských lázních.
Hitman je zábavný hlavně díky umělé inteligenci nepřátel i běžných lidí. Všichni mají nějakou rutinu, jejich akce jsou naskriptované, ale velmi rychle reagují na jakékoliv podivné chování. Když se rozhodnou Agenta 47 pronásledovat, chovají se přirozeně. Hledají vás pouze na místech, kde vás naposledy viděli a přivolávají posily, které rádius pátrání zvětšují. V takové chvíli se projeví váš smysl pro improvizaci, znalost okolí a příprava, kterou jste před akcí udělali. Není nic horšího, než začít panikařit a honem hledat, kudy se z milionářského apartmánu vlastně odchází.
V takovém případě vás čeká nemilosrdný konec a nahrání posledního autosave nebo restart celé mise. Osobně se mi ani jednou nepovedlo se z krizové situace vystřílet. Maximálně se schovat do skříně nebo vyskočit oknem a zmizet v davu. Ačkoliv nějak přehnaně jsem si na Ramba nehrál, protože za odhalení a zbytečnou smrt se na konci mise odečítají body. Během prvního průchodu jsem ze zbraně nevystřelil ani jednou, ale vždy jsem následoval jednu z možností, k eliminaci cíle, která se při průchodu úrovní nabídne.
Při kafíčku se někdo zmíní, že hudební rockstar si objednala dávno nedostupný typ mikrofonu, který sice exceluje zvukem, ale trošičku probíjí. Přivezla ho do thajského hotelu přítelkyně jednoho ze zvukařů. Není nic jednoduššího než se vloupat do apartmánu č. 202, mikrofon ukrást, nainstalovat ve studiu a koukat se, jak rocker umírá po zásahu proudem.
Tím jsem chtěl dát na jevo, že jsem z vybavení používal pouze mince na upoutání pozornosti a z Hitmanových hračiček ještě škrtící drát. Jinak za mě mluvily pěsti a v úrovních se válející nádobíčko. Nicméně i pro akčnější průchod se lze dostat k pistolím, útočným puškám, minám nebo odstřelovačce. Každému, co má rád.
Co se technického zpracování týče, musím IO Interactive pochválit. Hitman je po hrách, s nimiž jsem měl poslední půlrok tu čest (Watchdogs PS4 nebo Mafia PC) příkladem, v jakém stavu by se měly hry prodávat. Ani jednou mi Hitman nespadl, nikde žádný bug a neměl jsem problém ani s přihlášením na servery. Tohle by měla být samozřejmost, nikoliv to, že člověk prvních pár dní dělá betatestera.
Graficky se mi třeba Watchdogs libili mnohem více. Na druhou stranu grafika neurazí. Na naší redakční sestavě běžel naprosto bez problémů kolem šedesáti snímků za vteřinu, s občasným propadem ke čtyřiceti. To vše ve FullHD, na maximální detaily a s interním upscale v poměru 1,5x. Hudba i zvuky dotváří melancholickou atmosféru i pocit napětí a opět jím není co vytknout.