DOJMY z otevřené bety Ghost Recon Wildlands
Jak se Michalu Jonášovi líbilo v Bolívii?
Rovnou na dvou beta verzích si Ubisoft testuje již čtrnáctý díl své střílečkové série Ghost Recon. Ta druhá, tentokráte již otevřená úplně všem, jež skončí v pondělí, dává skvělou možnost vyzkoušet si hru opravdu pořádně rovnou na všech platformách, na nichž Wildlands 7. března vyjde. A řeknu vám, že takto obrovský kousek hry na testování tu dlouho nebyl. K již dříve představené startovní provincii Itacua se navíc přidala sice menší, ale o dost nebezpečnější část Montuyoc. Tyto oblasti by už jen samy o sobě stačily pokrýt celý herní svět, ale v plné verzi bude provincií dokonce jednadvacet, takže zdejší svět bude rázem patřit mezi ty nejrozsáhlejší herní mapy všech dob.
S krajinou jihoamerické Bolívie si museli tvůrci dát obrovský kus práce. Zatímco Itacua je střídmě osídlená, ale hustě zalesněná živá krajina v hornaté oblasti, Montuyoc, obklopující slavné rudé jezero s plameňáky, je oproti tomu vyprahlá chladná provincie se zasněženými vrcholky štítů na krajích. Jestli bude každá samotná provincie takto různorodá, tak to se máme na co těšit! Asi jste si všimli, že provincie mají na taktické mapce zobrazenou obtížnost. Zatímco v Itacue vás nikdo ani při frontálním útoku neohrozí, v Montuyocu už i na nižší obtížnosti hry umřete takřka okamžitě. Tedy pokud budete dělat neplechu, samozřejmě. Zde se tak vyplatí nespěchat, v klidu si vyčistit slabší provincii a poté, jako řádně namakaní duchové, se přesunout dále.
Bolívie je totiž jedno velké a obrovské hřiště, kde si můžete hrát s jakýmikoli bábovičkami. Mapa se vám záhy doslova přeplní hlavními i vedlejšími úkoly a sběratelskými zastaveníčky, až se vám z toho kolikrát zamotá hlava, co splnit dříve a co nechat na později. Ostatně nic z toho vám neuteče. Jestli mi příběhová část, kdy postupně likvidujete nízké i vysoké hlavouny extrémně brutálního kartelu Santa Blanca, jenž má vlastně pod palcem celou zemi, připomínala starší sérii Mercenaries, po mrknutí do mapy byste si určitě ihned vybavili takové Far Cry 4. Jestli budou všechny provincie tolik přeplněné úkoly, tak si troufám tvrdit, že je dokončíte ne za desítky hodin, ale možná i za stovky.
Příběhové mise jsou jedna část, ale dále tu můžete pomáhat odbojové skupině rebelů. Ti vám pak na oplátku pomohou v boji, pošlou rekomando s vozidly ( i když ukrást si můžete cokoli kdykoli) či zajistí drtivou palebnou podporu. V rámci vedlejších misí navíc přepadáváte konvoje, shromažďujete zásoby, prozkoumáváte nové lokace a sbíráte informace a zkušenostní body. Vedlejší mise tu vůbec představují plně rovnocennou protiváhu k těm příběhovým, protože bez proviantu, jenž tu tvoří kvarteto paliva, zdravotnického materiálu, jídla a komunikačních zařízení, se v nutném vývoji postavy prostě nepohnete dál, protože zde slouží jako platidlo.
Země je ale doslova poseta různými bedýnkami s tímto proviantem a dokonce se tu často válí i zkušenostní bodíky, za něž si právě odemykáte nové dovednosti a vylepšení postav i bojových předmětů, jako je např. nyní tak obligátní dron. Není třeba rozvádět, že při označování protivníků je velmi užitečný. Vůbec mi ze všeho toho vybavení přijde, že Wildlands už není tolik taktická střílečka jako její předchůdci. Zpočátku nemáte u sebe ani odstřelovací pušku a hra nabízí tolik lákadel pro masivní přepady a drtivé výbuchy, že by byla škoda je všechny nevyužít. Kupř. vrtulníky jsou často osazeny drtivými rotačáky či neřízenými raketami, občas nasednete i do obrněného transportéru s podobně účinným kanonem a rebelové vám na požádání rozmydlí základnu kartelu solidním minometným útokem.
Nicméně i tichý boj ve stylu jednotky duchů je zde podmanivý a zábavný, a to kupodivu i při hraní v osamocení, pouze s podporou tří uměle řízených spolubojovníků. Se třemi živými parťáky je hra samozřejmě nejtaktičtější. Základny se dají pěkně obklíčit a likvidace čtyř stráží na jeden povel je extrémně uspokojující, stejně jako odlákání nepřítele na jednu vábničku, kdy mu ostatní tři vpadnou do nekrytých zad. V tom, jak je hra obrovská, ale vidím menší zádrhel právě při živém hraní ve více lidech, typicky ve třech a čtyřech. Zažil jsem to na vlastní kůži, že jsme se nemohli dohodnout, co půjdeme dělat dál a jaké mise splníme. Navíc nutné luxování herního světa pro nové informace a proviant není zrovna kratochvíle pro partu znuděných duchů, jenže bez toho se alespoň později dál nedostanete.
Co jsem se poptával, tak většina hráčů to řeší tak, že si hrají na vlastním písečku a občas se připojí k někomu jinému do týmu a hrají společně. Nebo jedou ve dvojici a svědomitě plní všechno, na co narazí. Výhodou hry je, že je v tomto přístupu neskutečně otevřená, když je opravdu jedno, v kolika hrajete. Bolívii si užijete prakticky ve všech počtech od jednoho do čtyř. Umělí kolegové sice nejsou nějak extra inteligentní, ale zase je obtížnost při hraní v osamocení nastavená tak, že se o ně nemusíte vůbec starat. Velmi často se ale hrozně loudají, stále je musíte přivolávat a neochotně následují svého velitele. V boji jsou ale VELMI platnými společníky! Sami si dokážou poradit i s velkou přesilou, mají přesnou mušku, pokud jim ukážete cíle a umírají opravdu až po drtivé palbě. I na vyšší obtížnosti snesou olova mnohem více než vy sami.
Samozřejmě, jejich omezené řízení skrze několik málo příkazů nedokáže obsáhnout všechny taktické situace, které potřebujete, na to jsou živí vojáci naprosto nenahraditelní. Ale když si jejich velení trochu více osaháte, uděláte z nich vysoce efektivní údernou jednotku, s níž minimálně zlikvidujete více stráží na váš pokyn i z více směrů, což byste sami nedokázali. Dá se tak říci, že Wildlands je dostatečně zábavná i při hraní výhradně s AI kolegy, byť ty živé samozřejmě úplně nahradit nedokážou.
Hra ale ráda drobně podvádí, ať už je to na vaší nebo na nepřátelské straně. Když např. nasednete do vozidla, kam se ostatní nevejdou, tak kolegové zůstanou bezradně stát a vy je necháte v prachu za sebou. Předpokládal bych, že si uzmou nějaké jiné vozidlo opodál, ale oni se prostě teleportují vždy na místo, kde vystoupíte. Aspoň že tak, kdyby nedorazili vůbec, bylo by to jistě mrzutější.
Podobně i nepřátelé disponují nadpřirozenými schopnostmi. Např. nasednou, nahodí motor a vzlétnou s vrtulníkem během jedné vteřiny, zatímco vy musíte čekat, než se pomalu roztočí rotor. Ovládání helikoptér mi zpočátku přišlo jako pěkný úlet, ostatně ani pozemní vozidla se neřídí nijak příjemně, ale po pár hodinách jsem si na neobvyklé řízení zvykl a nyní už mi nečiní potíže ani na zemi, na vodě i ve vzduchu.
Možná škoda jen jediného pohledu při řízení, nemožnosti vyměnit pozici při jízdě a u vrtulníků mi dost chybí boční manévr. Velmi unikátní jsou terénní schopnosti zdejších smyšlených automobilů a motorek. Bolivijský autopark se prostě nezastaví před ničím a žádný terén pro něj není nedostupný. Enduro a offroad tu běžně přeskákají skály takového kalibru, že by i trialová motorka měla co dělat a vyjet se dají extrémní sklony i přes 70°!
Duchové jsou sice naprostá elita, ale sklonit se musí před vládními jednotami UNIDAD. Ty zde působí jako taková policie a když jim šlápnete na sandál, nedají si pokoj a sesílají na vás jednu drsnější hlídku za druhou až do té doby, než dáchnete nebo zdrhnete. A nemusím asi připomínat, že druhý případ hra vřele doporučuje. Nemůžu si ale pomoci, že síla UNIDADu je snad až moc přestřelená, zvláště v tom světle, že proti kartelu jsou bezzubí a jejich snaha o likvidaci Santa Blancy vyšla naprázdno.
Vyzkoušeli jsme betu na všech třech platformách (PC, PS4, X1), přičemž rozdíly v grafice jsou mezi nimi naprosto minoritní. PS4 pocitově jede zvláště při jízdě plynuleji než na xboxu, ale obraz zase trpí výrazným tearingem, který na xboxu takřka neuvidíte. Kvalita konzolových verzí zhruba odpovídá nastavení PC grafiky na "vysokou" předvolbu (třetí z celkových pěti), ale je chvályhodné, že na konzolích nebyla snížena dohlednost nebo počet vykreslovaných objektů na delší vzdálenosti. Abyste na PC dostali obrázek viditelně kvalitnější konzolí, to už budete potřebovat opravdu solidní dělo. Wildlands alespoň prozatím není nijak dobře optimalizovanou hrou a vykreslování zdejšího plně otevřeného a živého světa s funkčním počasím, oblohou a denní dobou si žádá velkou porci výkonu.
Na testovací konfiguraci s i5 3,7 GHz, GTX-970 4GB a 32 GB RAM jsem si mohl dovolit nastavení grafiky na "vysoké" až "velmi vysoké", ve druhé předvolbě s dílčím snížením kvality některých nastavení a byl jsem rád za trvalých 40 FPS. Nicméně zejména krajina je často doslova dech beroucí, výhledy daleké a ani na konzolích nedochází k výraznějšímu doskakování a dočítání objektů při jízdě. Po For Honor je nový Ghost Recon asi další hrou, která možná vůbec nepůjde spustit bez internetového připojení. Což mi v případě, kdy hrajete sami, přijde znovu celkem zbytečné. Jediné větší problémy jsem zaregistroval právě s připojením, kdy v sobotu večer nebyly dostupné servery a hra nešla spustit na žádné platformě. Pokud jsem internet odpojil při hraní, naštěstí se hra nezastavila jako v tomto striktní For Honor, ale nebylo možné rychle cestovat mezi lokacemi a provinciemi.
Nový Ghost Recon tak následuje aktuální trend plně otevřeného a rozlehlého prostředí, v němž máte naprostou volnost. Jeho svět je krásný, nebezpečný a extrémně rozlehlý s milionem možností, co v něm dělat na desítky, možná stovky hodin. Spolu s funkční kooperací se živými a překvapivě i umělými spoluhráči v obém vidím ta největší lákadla této střílečky, která může být stejně taktická jako přímočará a bezesporu si ji užijí osamělí i týmoví bojovníci.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.