Pokud jste nedávno dohráli předchozí Wolfenstein: The New Order z roku 2014 (recenze), budete mít v novém díle velkou výhodu znalosti prostředí a postav, protože Wolfenstein 2: The New Colossus na svého předchůdce přímo navazuje. William B. J. Blaskowicz jen tak tak přežije finální souboj s nacistickým generálem Deathsheadem, aby se na pokraji klinické smrti potácel mezi vzpomínkami na své dětství a současností roku 1961, kdy nacistická mašinérie ovládá půl světa, včetně Severní Ameriky.

Budoucnost nevypadá vůbec dobře, ale nebyl by to náš starý dobrý B. J., aby i na pokraji svých sil, na vozíčku a jen tak v nemocničním hábitu, znovu a znovu nenakopal zadky stovek německých vojáků a technologických kreací nacistické říše zla. Jakmile ho totiž jeho přátelé z odbojové skupiny Kreisau Circle dají alespoň trochu do kupy, bere opět do rukou hlavní otěže podzemního odboje, aby zbavil svět jednou provždy kruté nadvlády kultu hákového kříže. Odboj to je vlastně spíše podvodní, protože partyzáni se nacházejí zrovna na zajaté obří ponorce Eva's Hammer, kde celé akční putování nesmlouvavého B. J. Blaskowicze startuje.

Prostě typisch Wolfenstein spiel

Nenechte se ale mýlit, jubilejní desátý díl Wolfensteinu je typickým zástupcem novodobé řady akčních stříleček od švédských MachineGames, kteří sérii převzali před třemi lety. Nová hra jde proti současnému hlavnímu proudu, což ale není vůbec na škodu, ba naopak. Z vysoka kašle na nějaké otevřené světy, nucené trvalé připojení k internetu a vůbec na online funkce a ani mikrotransakce či herní obchod tu naštěstí nenajdete (ani ochranu Denuvo). Prostě klasická přímočará střílečka z vlastních očí a ze staré školy!

1

Navíc stále dobře přístupná i pro naprosté nováčky světa přitroublých nacistů a „commandovského" Blaskowicze, protože pro takové má stručný opakovací souhrn předešlého děje v New Order (lze přeskočit), ale také příjemnou možnost kdykoli měnit jednu z celkových sedmi obtížností. To jsou ještě dvě navíc oproti The New Order. A na testované PC verzi v dobrém šokuje stále zachované manuální ukládání! Nutno přiznat, že první tři obtížnostní stupně jsou i na poměry minulých her až směšně jednoduché, všude se válí tuny lékárniček, brnění (vesty a helmy) a munice, takže pak není postup vůbec žádnou výzvou. I silné Super Soldaty na nižší stupínky sklátíte na pár zásahů, takže vřele doporučuji klidně začít na nejvyšších patrech a posléze si přece můžete kdykoli ve hře náročnost snižovat.

Smrt bez nápravy

Každopádně je nově vidět velký důraz na dokonalé přizpůsobení hráčského zážitku, jak pro ty zkušené střílečkáře, tak i pro ty začínající, byť u této hry je věková nálepka od osmnácti let naprosto relevantní. The New Colossus je totiž fest brutální a násilný, a to nejen po stránce krvavých jatek při vraždění nepřátel, ale několikrát to dost hrůzostrašně odnesou i ti z druhé strany konfliktu, což není nic pro slabé nátury. Když hru dokončíte na jakoukoli obtížnost, tak se vám pro další hraní zpřístupní finální sedmá příčka „Mein Leben", která předchozí stupeň „I am death incarnate" ještě ztěžuje permanentní smrtí a zákazem automatického i manuálního ukládání, takže musíte celý příběh prolétnout v jednom trysku.

2

The New Colossus je taková příjemná vzpomínka na minulost, protože dost prostoru dostávají mnohé známé tváře z dřívějších dvou titulů, a to na vaší i nepřátelské straně, v čele se zvrácenou frau Engel, která po Deathsheadovi přebírá otěže hlavního antagonisty. Nacisté se v novém dílu s ničím již moc nemažou, na americký Manhattan rovnou shodí velkou atomovku a jejich laboratoře zase plodí hrůzostrašné mechanické bojové stroje, proti kterým budete nejen bojovat, ale občas se na nich i svezete.

Pomalý rozjezd do rychlé akce

Příběh je zpočátku, řekněme prvních několik hodin v útrobách ponorky Eva's Hammer a v obří létající platformě, ještě trochu plytký a průchod velmi podobnými industriálními lokacemi spíše nudný, ale to se všechno záhy změní. Jakmile totiž dorazíte do Ameriky, prostředí se začne více a rychleji střídat v několika nesmírně zajímavých místech, z nichž bych vypíchnul např. raketový vlak, nukleární ruiny New Yorku, srandovně poněmčený New Orleans, nebo tajemné městečko Roswell v Novém Mexiku. Jakkoli se hra pomaleji dostává do tempa, od nějaké první čtvrtiny zase nabere rychlý a řádně akční kurz, na který jsme po minulých dvou špičkových titulech zvyklí.

Poděkujte hasičům

Soubojový systém hra prakticky přebírá z minulého dílu, ovšem drobně ho dále vylepšuje. William i nadále ovládá rovnou dvě zbraně najednou (v každé ruce jednu). Nově ale může držet v každé ruce jiný kvér a palná dvojice tak nemusí být nutně stejného typu, jako tomu bylo minule. Po noži a trubce se B. J. naučil dokonale využívat masivnější hasičskou sekyru, která zde zastupuje jednak užitečný nástroj pro páčení krytů a poklopů a jednak naprosto brutální a drtivou zbraň na blízko, jež má více charisma, než všechny ostatní zbraně dohromady.

Při frontálním útoku pěkně nabroušeným ostřím krájíte protivníky v kalužích krve a když se pokradmu přiblížíte za nepřítele, stylově mu tu sekeru prostě zabodnete do zad a pak ho ještě pro jistotu vezmete po hlavě, aby moc neječel. Sekyrek můžete nosit více, což vám dá k dispozici další tichý útok z dálky, kdy zbraň po obětech prostě hodíte. V tomto směru ani nevadí střídmější počet pouhých deseti střelných zbraní, jež lze postupně vylepšovat. Nechybí vlastně žádný klasický druh, přičemž se objeví i pár nových kousků, jako např. bafající granátomet Dieselkraftwerk s pohonem pomocí vznětového motoru. Samozřejmě, všechno to jsou zajímavé kousky pocházející z nacistických laboratoří.

3

Volba života a smrti

Jestli si ještě pamatujete na životní volbu v New Order, kterého svého kumpána že necháte přežít, tak stejné dilema budete na začátku dobrodružství řešit i zde. Podle toho, koho si z dvojice Probst Wyatt a Fergus Reid zvolíte, dostanete přístup k jedné ze dvou unikátních super zbraní a zachráněný hrdina vás bude v krapet odlišné dějové lince nadále provázet. Hra se skoro nezmění, ale je to zajímavá vábnička pro opakované hraní, stejně jako pozdější volba jednoho ze tří typů silných brnění, protože vybrat si můžete vždy jen jeden typ.

I přesto, že má B. J. a spol. protentokrát velmi důležité poslání, a to očistit USA od nacistického útlaku, není ve hře nouze o množství humorných situací, které tu druhou stránku nesmírné brutality důkladně odlehčují. A plno srandovních scén přijde jakoby mimochodem, třeba na úplném okraji kamery. Jako jeden z nepřátelských vojáků, jenž po sesmažení několika svých kolegů elektrickou pastí za sklem v jiné místnosti nejprve pečlivě obhlédl past, aby se ji pak snažil přelstít chůzí po špičkách mimo smrtící koridor. Samozřejmě se usmažil také...

V New Orleans zase německá hlídka pochválí dva příslušníky Ku-klux-klanu zahalené v bílých hábitech a špičatých kuklách, že se jí líbí jejich americký styl oblékání a podobných úsměvných scén a narážek najdete při hraní celou řadu, což je fajn. Nicméně hra nijak nešetří válečným běsem a nacisty zobrazuje naprosto bez příkras včetně svastik, vlajek či portrétů Führera. Líbí se mi moc ta syrovost, kapající každou chvíli z celého příběhu, kdy se v jeden okamžik zasmějete, abyste o kus dál rozdýchávali další nelidskou scénu.

Zase ta klasická střílečka, co máme rádi

Putování v New Colossus je veskrze lineární, což ale v tomto případě přímočaré akční střílečky, která ani nepotřebuje pořádný kryt, protože jej nahrazuje palebnou silou, vůbec nevadí. Pokud se budete pozorně dívat, jistě objevíte malé odbočky a alternativní cestičky v podobě různých kanálů, průlezů, rour a šachet, jež sice prostředí nijak nerozšiřují, ale mohou posloužit jako alternativní cesta k vyčištění lokace. Znovu nechybí zajímavý institut nepřátelských velitelů v brigadýrkách a kožených pláštích, kteří při poplachu přivolají posily. Nyní je jejich likvidace mnohem důležitější než dříve, protože nově mohou přivolávat posily podle situace prakticky do nekonečna a nikoli jen maximálně dvakrát jako minule.

Na nižší obtížnosti vám mohou být nové vlny nepřátel naprosto šumák, nicméně na nejvyšší nastavení už je rozdíl, jestli máte vykosit pět nebo patnáct dobře rozmístěných protivníků. Bohužel ale hra kradmý postup, byť ho veřejně doporučuje jako jednu z alternativ, moc smysluplně nepodporuje. Umělá inteligence je naprosto nekonzistentní, což je asi největší neduh nového Wolfensteina. Zabiju jednoho vojáka, který zůstane ležet v krvi na zemi (mrtvoly nejdou odklízet), na pár metrů k němu přijde další hlídka, čumí přímo jeho směrem a ničeho divného si nevšimne. Zatímco se v jiné pasáži se pečlivě v pokleku kryju za rohem zdi, načež ještě ani nevidím postavu přicházejícího vojáka, ale on již okamžitě vyvolá poplach.

Naštěstí je prostředí vždy velmi dobře a členitě navržené, takže v kombinaci s vaším obouručním arzenálem a svobodným ukládáním to skoro nikdy nejsou fatální situace, ale když by zde někdo preferoval kradmý postup místo frontální zteče, půjde to často velmi ztuha. Blaskowiczovy schopnosti si můžete taktéž vylepšovat ve stromu osmnácti dovedností, ale vlastně to není ani tolik nutné, protože zbraně jsou zde opravdu smrtící a míření v kombinaci klávesnice a myši naprosto precizní a bez lagu.

Sterilní ocel i veselé vísky

The New Colossus využívá id Tech 6 engine od id Software, na němž běží např. nový Doom z minulého roku. A musím říci, že druhý Wolfenstein je určitě ještě hezčí hrou, byť na úplnou špičku mu ještě dost schází. Nicméně hra na testovací sestavě i5-6600k, GTX 1080 8GB a 32 GB RAM pracuje ve FHD rozlišení naprosto plynule i při nastavení na nejvyšší „über" grafiku. Vzdálenější horizonty jsou už hodně zjednodušené, prostředí je jen omezeně interaktivní a zničitelné, ale grafika blízkého okolí je naprosto vyhovující a velmi pohledná. A když ocelově šedou sterilitu nahradí veselost nezbořených amerických měst, tak nemůžu na grafiku a chod říct křivého slova (obrázky bohužel nebylo možné vytípat, protože hra běží na API Vulcan, který blokuje Steam funkce, takže i típání, a podobně nejde ani Fraps - pozn.red.).

Pochválit musím i solidní trvanlivost výhradně singleplayerové hry, pročež jsem moc nespěchal a snažil se kvůli sběratelskému materiálu šmejdit v každém zákoutí. Do finále jsem se dostal za necelých patnáct hodin, přičemž pokud to vezmete šupito presto, tak asi tři hodinky odečtěte. A stále máte k dobru možnost druhé rundy s jinou volbou přežití druhého kamaráda a jiného brnění.

Jděte to akce

Všechny moderní Wolfensteiny, snad kromě méně povedeného titulu z roku 2009 ještě od Raven Software, jsou nadmíru povedené kousky, ke kterým se ob pár let vždy rád vracím. Ani nový díl není výjimkou. Je to opět ta poctivá akční střílečka v nesmírně atraktivních kulisách alternativní historie nacistické světovlády s báječnými mechanickými überstroji a takovou porcí krve, za níž by se nemusel stydět lecjaký horor. Když k tomu navíc přidáte pořádnou porci brutality i suchého humoru, tak se s New Colossus, ostatně jako již dvakrát v minulosti, nemůžete spálit.

555

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

Reklama