Největší radost obvykle udělají hry, od kterých moc nečekáte. Frostpunk je jednou z nich. Bez masírky a přílišného očekávání se nám tu zjevila budovatelská strategie spadající do kategorie „survival RTS", která překvapuje svojí originalitou, prostředím a morálními rozhodnutími. Není to žádná x-tá variace na něco, co už tu mnohokrát bylo. Určitou podobnost vidím leda tak v Banished, což je rovněž budovací strategie, kde jde o holé přežití, ale Frostpunk posunuje laťku extrému o několik stupňů ještě výše.

Hra se odehrává v alternativní historii 19. století, technologickou špičkou jsou parní stroje a svět postihla ledová apokalypsa. Poslední přeživší se vydali na cestu a mají s sebou obří parní generátor, který dokáže zahřát a udržet zmrzlé osadníky při životě. Přežití je to hlavní, o co zde běží! Začíná se v útulném kráteru, kde se válí slušné množství surovin pro nastartování prvotní výstavby. Venkovní teplota je sluníčkových -20 stupňů a vězte, lepší to nebude. Později násobně přituhne, na což musí být člověk připraven, jinak dojde k nevyhnutelnému konci. Parní generátor, který je neustále třeba krmit uhlím, tvoří střed veškeré výstavby. Všechno ostatní se staví v kruhu kolem něj, aby se maximálně využilo tepelné záření, které poskytuje. Dál už je to na vás, a i když to vypadá jednoduše, realita je mnohem drsnější.

1

Chybami se člověk učí

Kdo RTS žánr zná, dobře ví, že obvykle stačí zajistit přísun lidí a surovin a pak už to tak nějak jde samo. Ve Frostpunk tohle ale neplatí. Dělníky si tady prostě „nevyrobíte". Počet obyvatel lze sice navýšit průzkumem okolí, kde se skrývají další přeživší, ale jinak je pracovní síla velmi omezená a můžete o ní také snadno přijít.

Lidé mají navíc své potřeby, které se sice do jisté míry dají přehlížet, pak ale nastupují i důsledky. Můžou se například upracovat k smrti, mohou zmrznout, utrpět úraz nebo zemřít hladem. Vše se tak točí kolem hodnoty nepohodlí a naděje obyvatelstva. Hráč sice působí v roli vůdce, jehož rozhodnutí přímo způsobuje úmrtí lidí (v zájmu přežití většiny samozřejmě), ale nemá zde absolutní pozici. Jakmile nepohodlí ostatních obyvatel dostoupí maximální hodnoty nebo jejich naděje poklesne na minimální úroveň, lidé s vámi udělají krátký proces a končíte velmi nepěkným způsobem.

A právě v tomto ohledu je největší kouzlo Frostpunk. Vlastními chybami se učíte, jaký je správný balanc mezi despotickým vládcem a lidumilem, pro kterého jsou lidské duše nadevše. Nutit lidi pracovat přesčas, posílat děti do náročné práce, šidit je na jídle a kašlat na další potřeby, je naprosto ideální recept na co nejvyšší efektivitu výroby. Jenže také je to nejrychlejší způsob jak snížit stav obyvatelstva na minimum a vyšvihnout nepohodlí na maximum. Být vyložený dobrák od kosti se ale také nevyplácí. Dětem místo práce poskytnout speciální úkryt nebo slíbit lidem, cokoli si řeknou, je sice chvályhodné, ale může vás poslat do pekel stejně snadno, jako v případě čistě despotického přístupu.

2

Sám jsem si naběhl na pomyslné vidle, když jsem se zavázal nakrmit všechny hladové. Na cestě jsem měl 100 jednotek jídla, které objevili moji průzkumníci a za pár hodin měli být „doma" i s jídlem, takže z mého pohledu pohoda, která mi měla pořádně zvednout kredit. Jenomže v době zadání bylo těch hladových pouze 20 a o pár hodin jich už bylo 52 a úkol zněl „všechny". Jídlo ale nakonec dorazilo jen tak tak, výdej sice začal, ale bohužel jsem o pár vteřin odbavil pouze 51 strávníků, což znamenalo nesplněný úkol a ztrátu celé čtvrtiny hodnoty naděje, která se rázem ocitla na kritické hodnotě a znamenala konec mé hry. Nic mě přitom nenutilo ten slib dát, jen jsem prostě chtěl udělat dobrou věc.

Mistrem v přežití

Hraní Frostpunk je tedy boj. Neustále se musíte vypořádávat s herními událostmi, brát v potaz změny počasí, počítat s denním a nočním cyklem, prozkoumávat expedicemi okolní svět a do toho řešit péči o obyvatele a nezapomínat na neustálou potřebu modernizovat výstavbu a odemykat nové technologie. Bez rozvoje totiž v pokročilejší herní době nejde odolávat zvýšeným rozmarům počasí a rozrůstající se město musí být i lépe zásobeno teplem. I parní generátor tak musí procházet upgrady a občas se člověk nevyhne ani jeho krátkodobému přetížení, aby se překonala kritická „špička". Ovšem pozor, generátor je nenahraditelný, a pokud vám exploduje, nastává jeden z dalších smutných konců téhle hry.

3

Ona rozhodnutí, včetně uplatňování tvrdých zákonů (například dětská práce, přesčasy do úmoru, přidávání pilin do jídla atd.) mají nevratný účinek. Jakmile zákon podepíšete, prostě platí se všemi výhodami i důsledky pro vás. Stejně tak chyby, které napácháte v začátku, a projeví se až později, kolikrát nejde spravit, a pak vás nasměrují k opětovnému zahájení hry. Když to tak vezmu, náplň hry je velmi přímočará, ale to objevování vlastní cesty jak dosáhnout kýženého cíle tj. přežití je už o poznání klikatější.

Frostpunk je proto obtížnou hrou, ale jen do chvíle kdy se mu dostanete pod kůži. Ve chvíli, kdy se poučíte z vlastních chyb, a najdete pro sebe ideální cestu, jak vést osadu ke světlejším zítřkům, přestane pro vás být tato hra správnou výzvou a začnete mít pocit, že vám už více nemůže nabídnout. Pak už záleží na tom, jaký typ hráče vlastně jste. Perfekcionista totiž bude mít větší potřebu pilovat svůj styl hry, a bude ho to bavit třeba i podesáté. Jiní hráči s tím ale mohou být například po dvanácti hodinách hotoví, a pokud jim jeden úspěšně dokončený průchod hrou bude stačit, je tu problém.

4

Jakmile ztratíte motivaci hrát znovu hlavní kampaň, nemáte si ve hře aktuálně moc co počít. Tedy až na dva přídavné scénáře s odlišnými úkoly. Tyto bonusové mise se odemknou ve chvíli, kdy v hlavní kampani přežijete dvacátý den. Dobrou zprávou je, že vývojáři už pracují na dalších přídavných scénářích, které mají hratelnost ZDARMA rozšířit a spousta lidí se na Steam forech snaží u vývojářů vymodlit i SANDBOX mód, který tu rovněž absentuje. Multiplayer jinak ve Frostpunku také není.

Celkově vzato, herním obsahem vás Frostpunk zrovna nezasype, ale to, co nabízí, to si lze pořádně užít na vícero způsobů a člověk se může stát doslova mistrem na přežití v ledové pustině. Morální rozhodnutí vás navíc mnohokrát donutí se hluboce zamyslet a tohle se vám v jiných hrách zas tak často nestane, ve strategiích možná vůbec.

5

Ještě malou poznámku k vizuálu, který mě vyloženě potěšil. Oceňuju hlavně ten smysl pro detail. Lidičky si razí cestu skrze metrové závěje sněhu, klepou se zimou a choulí u ohňů. To ztvárnění je skutečně autentické, až bude parné léto, určitě si u této hry dám s chutí pár hodin už jen pro ten osvěžující chladný pocit :) Cena je jinak velmi příjemná okolo šesti stovek i za Victorian Edition (včetně barevného tištěného artbooku v pevné vazbě!).

666

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.

- komentáře (2)

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna

Související obsah