Vývojáři ze studia Sony Bend si jako vlastní velkou prvotinu nemohli vybrat těžší žánr než akci z otevřeného světa. Naštěstí nevznikla žádná tuctová kopírka, ale skutečně hodně promakaná hra o přežití v duchu Red Dead Redemption 2. Namísto klasických měst fungují tábory přeživších komunit a nachází se zde spousty povinných i nepovinných úkolů, rozsáhlá území s nepřátelsky naladěnými potvorami nebo lidskými nepřáteli. Sami si zde rozhodujete, co kdy a jak podniknete, takže volnost je skutečně veliká.

Trochu nelogické srovnání s RDR2 jsem použil záměrně. Když si totiž odmyslíte koně, jakožto typický dopravní prostředek divokého západu a dosadíte si jízdu na motorkách, máte Days Gone. Oba světy nabízí surovost a divočinu amerického severozápadu, která se s nikým nemazlí a když to si to tak vezmete, motorka se v mnoha ohledech skutečně podobá koňskému parťákovi. Přesunuje vás z místa na místo a to i přes jinak neprostupné lesy, kde jsou klikaté a uzoulinké cestičky. Jenom na to zapískání vaše mašina sama nepřijede a vždycky si pro ni musíte dojít tam, kde jste jí předtím nechali.

Trochu paradoxně se otevřený svět Days Gone mnohem více odlišuje od tematicky i vizuálně podobné hry The Last of Us, kde je vše příliš lineární a bez patřičné volnosti. Navíc se odehrává (kromě prologu) až po dvaceti letech od propuknutí nákazy, čemuž podléhá i zpracování světa. V Days Gone je ale všechno relativně čerstvé, hrát totiž začínáte už po dvou letech od smrtící nákazy a prolog místo vysvětlivek spíše jen mlží. Hlavní postava je lovec lidí jménem Deacon a jednotlivé střípky jeho příběhu si skládáte sami až během hraní a to včetně rozplétání otázek a záhad, které jsou součástí děje.

Žádné zdržování a rovnou do akce

Úvod hry dává hráči „čuchnout" k tomu jaké to je ohánět se pěknou opakovací brokovnicí a jezdit nadupanou mašinou, aby vám toto vybavení vzápětí bylo odebráno, a vy jste si museli začít vše shánět od začátku. Samozřejmě je to jen obezlička autorů, ale pochopitelná. Dopracovat se k lepším zbraním a upgradům motorky vlastním úsilím je jednak zábavnější a také působí motivačně pro plnění vedlejších úkolů.

Jelikož vás Days Gone na začátku „nezdržuje" zdlouhavým vyprávěním, relativně rychle se dostáváte do akce s tím, že vychytávky přežití a ovládání jsou vysvětlovány za pochodu a to vždy, když nastane správná situace. Za mě ideální řešení, navíc jste doprovázeni parťákem Boozerem, nicméně i jeho nápomocná přítomnost musí posléze ustoupit do pozadí a rázem jste na všechno sami.

V prvním navštíveném táboře vás nejprve nepřivítají moc přátelsky, ale společnou řeč s jejich šéfem nakonec naleznete, a pokud pro něj zmáknete pár úkolů, začne se zvyšovat vaše místní reputace. Je to důležitá veličina, protože když chcete třeba koupit nějaké pokročilejší díly pro motorku, nestačí mít jen patřičné kredity, ale i úroveň důvěry. V každém táboře naleznete obvykle mechanika, obchodníka s vybavením a také místo, kde se odevzdávají trofeje. Za každého zabitého zombíka respektive donesenou trofej je totiž peněžitá odměna + malé zvýšení reputace. Už jen pro tohle se vyplatí kosit je po desítkách a vypalovat jejich hnízda.

Jak se pak postupně rozkoukáváte po divočině, začnete objevovat další a další zajímavosti, které obvykle přecházejí v herní úkoly. Tuhle je třeba vyčistit tábor od banditů, jindy vystopovat krabici s léky, kterou jistá postava ukradla a samozřejmě nechybí poslání s likvidací hnízd zombíků nebo prozkoumávání bunkrů, kde se obvykle nachází nové plány pro výrobu různých vylepšení. Dále do dění vstupují i úkoly, které odhalují činnost federálních jednotek nebo které souvisejí se vzpomínkami na Deaconovou ženu Sarah.

I když je herní oblast v podstatě zamořená Freakery (označení zombíků, dále se dělí na několik poddruhů), neznamená to, že jsou úplně všude. Jejich výskyt ovlivňuje i denní doba, kdy ve dne není jejich aktivita tak silná jako v noci. Vy sami si k plnění úkolů můžete zvolit, jestli půjdete do akce pod příkrovem tmy, ale s větším rizikem ze strany zombíků nebo se prospíte a na věc půjdete přes den. Ovšem sranda je, že pokud třeba začne pršet, a že zde prší fakt často, je to stejně v háji, protože déšť infikovanou havěť opět láká ven.

777

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.

Nejen zombíky živ je lovec

Záhy také zjistíte, že Freakeři tvoří pouze jednu z více skupin nepřátel. Jsou tu různí lidští otrapové jako banditi nebo vyšinutí příslušníci kultu „Odpočívej v pokoji" (RIP). Styl boje se pak samozřejmě mění, protože lidé používají střelné zbraně, dokáží se krýt, což je trochu jiné kafe než zuřivě pobíhající zombíci prahnoucí po vaší krvi. Nicméně zombíci jsou zde pekelně rychlí a ženou se za vámi jako ohaři, člověk se pak musí setsakra ohánět, aby je ze sebe setřásl. Zvlášť, když jich je velká přesila a dochází munice, je lepší se stáhnout a zachránit si vlastní zadek, než se snažit za každou cenu všechny pobít. Abych ještě nezapomněl, v lesích a horách se prohánějí divoká zvířata jako jeleni a srnky, které loví vlci nebo medvědi. No, a když tyhle šelmy nemají po ruce srnku, tak nepohrdnou ani vámi, takže si do výčtu nepřátel můžeme zařadit i tato milá zvířátka.

Průchod světem odkrývá další aktivity a umožňuje mimo jiné i využívat rychlé cestování. Má to jen malý háček, mezi startovním a cílovým místem na mapě už musí být už zničená hnízda Freakerů, jinak smůla a musíte jet na vlastní triko. Pro vás o důvod víc se o tato hnízda starat a dát si práci s jejich vypalováním. Další zajímavostí je nacházení a aktivování checkpointů organizace NERO. Jsou to federální zařízení pro původně vytvořenou karanténu. Nyní jsou opuštěné, ale dají se generátorem nahodit a dostat se dovnitř pro materiál a bezpečný úkryt s přespáním. Není to ale tak snadné jak to vypadá.

Obvykle je potřeba sehnat palivo pro generátor, jindy zašantročené pojistky, a pokud si nedáte pozor a necháte zapojené okolní reproduktory, má nahození generátoru naprosto fatální účinky. Z tlampačů se totiž začne do okolí rozléhat hlášení, které spolehlivě přiláká spousty potvor. Zvuk je zde vůbec zajímavá veličina a tak, pokud nechcete na sebe lákat příliš pozornosti, je vhodné používat tlumič na výfuk od motorky a tiché zbraně. Pokud se neobejdete bez střelné zbraně, tak si lze vyrobit tlumič na pistoli z vybrakovaného automobilového filtru.

Crafting a spotřební materiál

Předchozí větou jsem nakousl možnosti výroby a provádění oprav svépomocí. Days Gone je v tomto směru docela propracovanou hrou. Hlavní je už od začátku všude šmejdit a vše, co se může hodit, ihned schovat pro pozdější potřebu. Zatímco třeba náboje se dají koupit nebo najít u mrtvých nepřátel, zápalné láhve je nutné neustále vyrábět, protože jejich spotřeba je enormní. K výrobě jedné takové hračky potřebujete nalézt hadr, prázdnou láhev a petrolej. Z těchto tří částí pak ve speciálním kruhovém menu vyrobíte finální výrobek. Podobně to probíhá i s výrobou lékárniček a dalších drobností. Vyrobit se například dají i šipky do speciální kuše, jen musíte najít správný stromek s vhodným dřevem.

Pokud získáte plány, lze se pustit i do úprav zbraní. Například zkombinováním basebalové pálky a hřebíků vznikne ostnatá basebolka. Výhoda je obrovská, protože se jedná o odolnou zbraň nablízko, která s hřebíky získala i na účinnosti. Ono totiž není problém najít pro boj na blízko třeba hasičskou sekeru nebo mačetu, zádrhel je, že sekyrku můžete odepsat už po pár usmrcených zombie, kdežto dřevěná pálka má až čtyřnásobnou životnost a o tom to je.

Zbraně nablízko jsou zkrátka spotřebním zbožím a nic nenaštve víc, než když se vám rozpadne uprostřed boje. Ano, máte sice ještě nezničitelný rezervní nůž, ale to je opravdu nouzovka a bez výraznější efektivity. Mě se tedy nejvíce osvědčilo mít co nejodolnější ruční zbraň a ještě mít aktivovanou dovednost pro opravy svépomocí. Když jsem měl pak chvíli oddechu a po ruce nějaký ten šrot, šlo si ostnatou basebalku opravit zpátky na 100% i uprostřed lesa. To samé platí i pro motorku. Stačí pár nárazů do stromu nebo dva, tři přejetí Freakeři a už je to pomalu na generálku. I to se ale dá polní opravou zvládnout.

Co trochu leze zpočátku na nervy, je spotřeba benzínu motorky. V základním provedení má strašně malou nádrž, ale stejně je to přehnané. Nastartujete, přejedete kopec a po 500 metrech máte půlku benzínu pryč. To vás pak nutí neustále hledat kanystry a dolévat do motorky. Průšvih je, když dojde šťáva uprostřed lesa a nikde nic. Pak je nutné jít po svých a vrátit se s kanystrem. Vaše vlastní motorka je totiž jinak nepostradatelná a slouží i jako místo pro rychlé uložení hry. Není přitom problém například po zabitých banditech osedlat cizí a mnohem lepší motorku. Jenže radost z nově nabytého majetku dlouho nevydrží. Zatímco odcizené zbraně vám zůstanou navždy, přivlastněná motorka zmizí ve chvíli, kdy jdete třeba spát. Navíc s cizí motorkou nelze ukládat pozice, takže se stejně musíte vrátit k tomu svému křápu a zase jezdit s ním, dokud si ho součástku po součástce nevymazlíte k dokonalosti.

Specifika boje

Jak jsem už popisoval, důraz na zbraně nablízko není náhodný. Munice pro střelné zbraně není tolik, abyste pohodlně všechno, co se hne, stříleli ze zákrytu nebo z bezpečné vzdálenosti. Alfou omegou je boj tváří v tvář a to proti výrazným přesilám. Bojový systém je vcelku jednoduchý a i když vás Freakeři na začátku hry fakt můžou vyděsit svou rychlostí a agresivitou, hodně rychle si zvyknete. Za chvíli si jejich menší nebo středně velké skupinky budete s gustem mazat na chleba. Pokud je moment překvapení na vaší straně, lze aplikovat i stealth postup a tiché odpravování jednoho po druhém. Když se na vás sesypou, lze šikovně uhýbat a rozdávat jednu šlupku do hlav za druhou tak dlouho, jak to stav a výdrž zbraně dovolí.

Při obléhání tábořiště banditů či Ripperů už je lepší najít si pěkný kryt a rozjet klasickou střelnici s tím, že se občas posunete na jinou pozici, protože sniper nebo hozená zápalná láhev dokáže udělat své. Za mě je super, že nepřátelé jsou různí a člověk tak musí měnit styl boje. Občas jsem se i zdravě naštval. Zvláště, když mě NPC ze zálohy napadly nečekaně během jízdy na motorce. Dobře mířená rána mě sundala na zem, a jakmile jsem se dokázal postavit zpátky na nohy, vydal jsem se pěkně pomstít. Nutno dodat, že opravdu z toho byl ve výsledku jen dobrý pocit, protože po likvidaci těchto malých skupin většinou zisk nepokryje ani spotřebovanou munici. Je to ale dobrá připomínka, že se kdekoli v krajině musíte mít prostě na pozoru.

Šílené hordy zombíků

Kapitolou samou pro sebe je pak boj proti hordám zombíků, který je už hodně profláknutý z trailerů a E3 dema. Z ukázek by mohl člověk snadno podlehnout dojmu, že boje s hordami jsou vlastně jedinou náplní hry. Skutečnost je ale taková, že život v Days Gone funguje komplexně, a hordy jsou pak jen dalším dílem do skládačky. Jako uznávám, že ze začátku se s tím člověk musí popasovat psychicky, protože zdravý rozum při pohledu na roj zombíků říká: Utíkej, jak rychle jen můžeš, a nikdy se nevracej.

Všechno se ale nakonec poddá a začít lze třeba nějakou lehčí, čítající „jen" pár desítek zombíků, kteří se schovávají v opuštěných vagónech v lese. Postupně na vás ale čekají i hordy o velikosti 300 nebo 500 jedinců a to už je pěkný masakr. Nikdy to tedy není tak špatné, aby nemohlo být ještě hůř ;) V Days Gone jinak existuje na čtyři desítky různých hord, takže výzva je zde pořádná.

V tuhle chvíli si říkáte, že tohle přeci nejde zvládnout, ale po pár marných pokusech začnete postupně chápat, jak tomu celému přijít na kloub. Vypozorovat lze základní fakt, že horda je sice početná, ale chová se jako jednotné stádo ovcí. Pokud tedy čelo hordy nalákáte například do úzké prolákliny, půjdou tam i všichni ostatní a přesně tohodle chování se musíte snažit využít.

Dalším pravidlem je, že se v podstatě nikdy nesmíte zastavit a začít okounět. Bez ohledu na kadenci a zásoby munice prostě nefunguje řešení, že to z nějakého místa všechno ustřílíte. Hordu je třeba hned od začátku ztenčovat nástrahami do stále menší a menší skupiny a tu pak následně dodělat ručně. Days Gone nejsou lineární hrou a ani tady neplatí, že by fungovalo pouze jedno konkrétní řešení. Hordy jsou vždy umístěny v prostranství připomínající sandbox, kde jsou zužující se místa, překážky, výbušné barely, šikovně postavené hromady klád atd. Další blbiny jako pasti na medvědy nebo nástražné výbušniny si můžete dotáhnout sami, fantazii se meze nekladou.

Následně je potřeba ze sebe udělat návnadu, aby za vámi horda pěkně běžela a vy postupně odpalovali jednu nástrahu za druhou a souběžně do toho zkoušeli snižovat počet nepřátel přesně mířenou střelbou. Takhle napsané to vypadá hrozně jednoduše, ale než to člověk dostane do ruky je to hotové peklo. Střelba za běhu je super, ale vy vlastně musíte běžet naslepo a kamerou koukat sám sobě za záda. Pokusů je naštěstí bezpočet, ale fakt zamrzí, že když vás dostanou až ke konci, kdy si říkáte, že už by to mohlo skutečně vyjít. Hordy jsou každopádně vrcholem hry, něco jako boje s bossy v jiných titulech. Jejich zdolání je obtížné, ale když už se zadaří, odměníte se krásným pocitem, že jste dokázali něco velikého.

Hratelnost

Možnosti světa Days Gone jsou skutečně široké, nicméně RPG to zase není. Rozhovory jsou skriptované, není zde možnost reagovat jinak než podle scénáře. Jedná se tak o vyprávění příběhu, který se ale odehrává v otevřeném světě. Potěšila ovšem občasná možnost volby, kterou jako hráči dostanete. Například zachráněné rukojmí lze poslat do jednoho či druhého tábora, přičemž se můžete rozhodnout, jestli vyinkasujete více peněz s pocitem, že v tomto táboře se dotyčný nejspíše upracuje k smrti na výkopech nebo dostanete menší odměnu, ale odešlete ho do pohodovějšího tábora, kde není povinná otrocká práce.

Herní doba vydrží přes třicet hodin, mě samozřejmě ještě déle, protože jsem detailista a prozkoumávám úplně vše, takže jako obvykle můj průchod hrou trvá déle než u běžného hráče. Každopádně pro Sony je Days Gone opět trefou do černého, zvlášť když se jedná o její exkluzivitu a jinde než na Playstationu si jí nezahrajete. Otevřený svět se svobodou pohybu a určování cílů je parádní. Sázka na motorky se také vydařila, takže skoro se jedná o dokonalou hru.

Nicméně pár nedostatků se přeci jen najde, které aktuální verzi v 1.03 zatím provázejí. Zaznamenal jsem například problémy se zvukem, který mi několikrát z ničeho nic přestal fungovat a pomohl jen restart hry. Pak se mi povedlo při skoku přes most zaseknout motorku v mostní konstrukci takovým způsobem, že jsem k ní ztratil přístup. Tuhle situaci nešlo nijak vyřešit a restart hry ničemu nepomohl. Bylo proto nutné načíst starší pozici. Pak mě trochu trápí nelogičnosti v podobě nemožnosti přivlastnit si natrvalo motorky nepřátel a na hlavu mi přijdou i situace, kdy se třeba náhodně spustí alarm u dva roky opuštěného auta.

Grafika na PS4 Pro s HDR je jinak úchvatná, věřím, že z PlayStation 4 Pro ždíme maximum, ale místy je znát, že by se nějaký dodatečný výkon hodil. Dochází totiž k občasnému propadu FPS. Nemám přesně změřeno, ale pokud jsem třeba přijel za deště v noci k jednomu z táborů, bylo u brány jasně zřetelné, že se obraz lehce cuká. Za pár vteřin se vše vyřešilo samo, ale bylo zjevné, že hra nestíhá. Doufejme tedy v dalších updatech v lepší optimalizaci.

Čeština opět nechybí

Obrovským plusem je česká lokalizace formou titulků. Libí se mi snaha Sony lokalizovat hry bez ohledu na to, jestli se jim náklady skutečně vrátí, či ne. Takhle má vypadat práce pro domácí komunitu a za to palec nahoru. Doufám, že jim tahle snaha vydrží i u dalších her, protože je obrovský rozdíl hrát takovou věc s češtinou nebo bez ní. Zvlášť to oceníte během jízdy na motorce krajinou, kdy se potřebujte více soustředit na jízdu, a buď musíte dokonale rozumět mluvené angličtině, nebo alespoň v rychlosti přečíst české titulky.

Reklama