Pokračování trochu kontroverzní postapo střílečky je tady. Kontroverzní proto, že má dodnes řadu zastánců, ale možná ještě víc odpůrců. Spousta lidí čekala naprostou bombu, ale znáte to, když čekáte příliš, za moc to pak nestojí. Minulý Rage (recenze) přitom neaspiroval na hru roku za taktiku nebo RPG prvky. Byla to jen pohodová střílečka v koridoru evokující otevřenou pustinu a jednodušším příběhem, kterou navíc trápily technické problémy v době svého startu. Tohle všechno pak způsobilo, že hra byla přijata pod očekáváním. Já to tak ale nevnímal, první Rage mě zkrátka bavil (po vyřešení doskakování textur), nicméně netvrdím, že nemohl být lepší. Od toho tu ale máme dnes vycházející pokračování, aby svého předchůdce překonal, no ne?

Načasování dvojky nicméně nebylo úplně šťastné. Není to tak dlouho, co vyšla další postapo záležitost Far Cry: New Dawn, která se svojí stylizací a všudypřítomnou růžovou barvou až příliš podobá Rage 2. Naštěstí to je jen první dojem, jakmile máte srovnání a vidíte obě hry v pohybu, okamžitě víte, že se jedná o diametrálně odlišné kousky s jinou hratelností.

Druhý díl Rage si s příběhem opět hlavu moc neláme. Ano, jsou tu odkazy na jedničku v podobě NPC postav a časové posloupnosti, ale to je tak všechno. Sami autoři na rovinu říkají, že pokud jste první díl nehráli, buďte bez obav, do dvojky skočíte rovnýma nohama i jako naprostí nováčci. Dokonce vás nečeká ani žádná složitá práce, jak se stát hrdinným Rangerem. Stačí si totiž natáhnout speciální oblek po nebožákovi, který to nezvládnul před vámi, a je to. Hlavním cílem příběhu je pomsta největšímu záporákovi ve hře a jeho armádě. Namísto přímé cesty se ale musíte dát dohromady s několika jinými NPC postavami, pro které postupně plníte úkoly, a které vás posléze dovedou až do samotného finále.

Jak sami vidíte, na Oskara tenhle scénář skutečně není, ale věřte mi, je to úplně jedno. Důležitý je otevřený svět, volnost v tom, co děláte, a mraky vedlejších činností, které doprovázejí hlavní dějovou linii. Je hloupost hnát se jen za „povinnými" úkoly a pak brečet, že jste to dohráli pár hodin. Tím, jak projíždíte krajinou nebo navštěvujete hlavní osady, se na mapě začnou rozsvěcet hromady menších bodů, jako jsou různé stanoviště nebo zákoutí. Nepotřebují nic jiného než pořádně vystřílet a vybrat z nich kořist. V řadě z nich naleznete i Archy, což jsou speciální objekty, ve kterých získáváte nové schopnosti či zbraně.

I loot je hodně různorodý, od peněz přes všemožné součástky, krystaly a munice. Vše má svůj nemalý význam, protože na obyčejnou střílečku zde naleznete až nečekaně mnoho možností, jak vylepšovat bojové vlastnosti postavy a upgradovat své zbraně nebo vozidla. Všechno ale něco stojí a většinou se musíte prokousávat i technologickým stromem od těch jednodušších po ty složitější. Tady je možná trochu zádrhel, protože se toho na začátku na vás navalí tolik, že skoro určitě ztratíte přehled, co je obyčejný upgrade rozšiřující například velikost zásobníků, co speciální plánek projektu nebo nějaká zásadní vlastnost.

Na druhou stranu je spousta věcí vyloženě zábavná - jako třeba vystřelovací sedačka do auta, která se nečekaně dá použít jako útočný prvek. Do skupinky nepřátel můžete vjet plnou rychlostí autem a při tom se vystřelit do vzduchu, přičemž na ty, co přežili, to pěkně kropíte ze vzduchu během dopadu na zem. Hodně vtipná věc je pak schopnost odpálit zpět letící granát pažbou své zbraně a zahrát si tak s nepřáteli pěknou pinkanou. Asi nejpoužívanější vlastností se u každého stane tzv. Overdrive, což je párvteřinový mód s růžovým nádechem, při kterém se nabudíte, a zároveň se znásobí účinnosti zbraní a doplní zdraví. V tomhle režimu zuřivosti nemá ani několikanásobná přesila proti vám žádnou šanci.

Vše ale přebíjí skvělý pocit ze střelby na nepřátele a záleží na vás, jak kreativní způsoby si osvojíte a jakým zbraním budete dávat přednost. Dokonce i boj na blízko má své kouzlo a je zábavný. V každém případě je doslova radost vpadnout do nějakého outpostu a začít to tam likvidovat. Nepřátele praskají jak balónky naplněné vodou (je to přehnané, ale sem to tak nějak prostě patří), všude létají utržené končetiny a okolo přistávají cákance krve.

777

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.

I když se nejedná o žádnou taktickou akci, potěší speciální úhybné manévry a využití síly. Třeba jak odhodit nepřítele a rozmáznout ho pěkně o zeď. Zároveň jde využívat i speciální dvojité skoky a šplhat na jinak nepřístupné střechy budov apod. Třešničkou na dortu je pak bumerang, který po stětí hlavy nepřítele zpátky přiletí do vaší ruky. Když nad tím přemýšlím, těch možností a způsobů, jak likvidovat protivníky, je tolik, že by jejich výčet zabral další dvě stránky. A já tohle oceňuju. Na příběhy jsou tu jiné hry, tohle je ryzí zábava, kde hraje prim singleplayer. Nikdo vás tady netlačí do nějaké kooperace nebo multiplayeru, jak to vidíme všude jinde.

Rage 2 si jde vlastní cestou a ani ve hře pro jednoho hráče nehází klacky pod nohy nějakým systémem checkpointů. Chcete si večer před spaní hoďku zablbnout v pustině? Není problém, svůj postup ve hře kdykoli uložíte a druhý ten pokračujete, kde jste přestali. Mimochodem tohle přesně je věc, pro kterou jsem přestal hrát Borderlands 2. Když jsem neměl čas dopracovat se k hlavnímu checkpointu, musel jsem si to další dny dávávat znovu a znovu, což mě dost štvalo.

V této hře je prakticky za každým rohem něco, do čeho si vystřelit. A to nemluvím o tom, že máte-li chuť si zazávodit, opět stačí jen odpovědět na výzvu okolo projíždějícího závodníka a jde se na věc. Mě osobně ještě více zaujala další herní možnost a to útoky na obrněné konvoje. Do velkolepých akcí z filmů Šílený Max to má sice daleko, ale i tak je to zábava, při které musíte trpělivě odolávat obranné palbě obránců a čekat na vhodný moment, kdy se odkryjí slabá místa na tiráku vůdce konvoje. Veškerá palba směřující jinam je jen plýtvání munice. Jakmile je ale konvoj zničen, hráč získává odměnu, kde nejvíce ocení poměrně drahé autodíly.

Abych ale jen nechválil, musím uznat, že vzhledem k „nápaditosti" příběhu, nejsou jednotlivé povinné i nepovinné úkoly nijak originální a v zásadě se i hodně opakují. Je tedy fakt, že se prostřídává prostředí, takže jednou jdete do smrdutých kanálů vystřílet slizáky, jindy si to dáte na férovku při západu slunce v pustině nebo se ocitnete uprostřed zábavní show ve snaze stát se hvězdou televizního pořadu, abyste se v příběhu posunuli dále ke svému cíli. Kromě závodů je to vždy o tom vystřílet vše živé v cílové oblasti. Na druhou stranu, co byste ale čekali od klasické střílečky s doomovskými kořeny? Je tohle opravdu záporná stránka? Já si to nemyslím, jediným ukazatelem budiž to, kolik zábavy to hráčům přinese a tohle bude už hodně subjektivní. Za sebe říkám, že určitý stereotyp vnímám, ale v zásadě mi nevadí, protože mě to baví pro způsob, jakým tuhle hru lze hrát.

Kromě všemožných zbraňových i obranných vylepšení nejste vázáni na jediný dopravní prostředek. Postupně si lze odemykat další, například odcizením nepřátelského auta a jeho dovezení k obchodníkovi, za které vám ještě navíc vyplatí odměnu v podobě peněz a někdy i autodílů. U velkých osad se jinak vyskytuje řada dalších vozidel, které je možné si vypůjčit, ale k ničemu moc nejsou, protože nemají žádné zbraně. V Rage 2 pak platí, že osedlat lze cokoli, co potkáte a má to aspoň dvě kola a funkční motor. S vaším základním autem si ale vystačíte opravdu na dlouho, protože je jednoduše fantastické a lepší kousky potkáte až mnohem později. Nechybí ani létající přibližovadla!

Kradení aut nepřátelům a jejich výkup mi nicméně nepřišel úplně domyšlený. Zvláště u jedné osady se nachází benzínka, kde se stále obnovovala nepřátelská bugina, kterou stačilo odvézt pár set metrů k výkupu a já takhle mohl grindit v podstatě do nekonečna a za jednu ani ne minutovou „jízdu" jsem pokaždé inkasoval na 200 kreditů. To je obvykle taxa, kterou si na začátku ani nevyděláte vystřílením celého outpostu. Možná je to ale jen chybka při hraní týden před dnem vydání, uvidíme.

Grafika a optimalizace hodnocené review-verze pro PC je tentokrát výborná, ovšem pozor na počáteční nastavení. Ve výchozím stavu je zapnutá volba, která automaticky snižuje rozlišení s ohledem na dodržení nastavené hodnoty např. 60 nebo 100 FPS. Já měl například přednastaveno oněch 100 FPS a začal jsem se hodně divit, co mi to na monitoru běhá za hnusnou grafiku. Pak jsem si všimnul tohoto nastavení a zrušil ho, aby k downgradu nedocházelo.

V Rage 2 se žádné peripetie s doskakováním textur nedostavily, ale občas jsem viděl, jak třeba ležící postavě procházely nohy jiným objektem. Je to sice drobnost, ale prostě to tam je. Celkově se mi ale grafika hodně líbila. Místy bývá řežba pěkně rychlá a o hromady efektů a explozí rozhodně není nouze. Atmosféra ve výsledku vynikající a vizuální stránka hry se rozhodně nemá za co stydět. Testovaná sestava: Core i7 4770, 16 GB RAM a Nvidia GTX 2070.

Zamrzela mě ale absence české lokalizace, zvlášť když první díl české titulky měl. Rage 2 sice není RPG, ale promlouvání s NPC postavami bývá poměrně na dlouho. Nelze vybírat odpovědi, ale plusem je, že vaše postava je nadabovaná a mluví s ostatními. A to nezmiňuji spousty textů v logu, kde se střádají mraky informací o možných vylepšeních, o postavách, které potkáváte a o informace k úkolům, které dostáváte.

Závěrem bych chtěl říct, že za sebe jsem s Rage 2 spokojený a hru určitě doporučuji pro její zábavné přestřelky, nikoli pro její příběh nebo promakaný děj. Představte si čistě singleplayerovou střílečku ze staré školy, kterou její autoři vypustili do otevřeného postapo světa a nechali na hráči, v jakém pořadí si bude plnit úkoly, a ještě mu umožnili dělat spoustu kravin kolem. Tak tohle je Rage 2, nic víc, nic míň.

Reklama