RECENZE Ministry of Broadcast

Česká totalitní plošinovka pro sadomasochisty.

VERDIKT: Vyžíváte-li se v utrpení vlastním i cizích, chcete výzvu a absurdita je váš typ humoru, těch 10 eur je jen malá daň. Bez medaile.

„Jaro, léto, podzim, zima - v obuvi Svit je vždy prima!"

Toto kdysi hlásal nápis na školním rozvrhu hodin. V této české puzzle-plošinovce od nezávislých vývojářů se vám sice žádné nedostane, zato vtipů na vaši bosonohost a ztraceného času zde najdete dostatek.

Hra vás zavede do prostředí totalitního televizního vysílání, jehož se máte stát hlavním účastníkem, a které se vás svou absurditou a prostředím přirozeně bude snažit připravit o život. Jste zrzek v zemi rozdělené zdí a jedinou možností, jak se dostat za svou rodinou, je přežít, zatímco kamery na každém rohu sledují vaše počíná.

Grafika je rádoby pixel-artová ve stylu socialistického realismu a i když se zde autoři skutečně vyřádili, tak se ke hře podle mého názoru nehodí. Osobně proti pixel-artu nic nemám, původní Monkey Islandy, série Quest for Glory nebo novější Stardew Valley dokazují, že dobrý pixel-art lze udělat i dnes a je prodejný, ale tato hra k těm zářným příkladům nepatří. Kdyby autoři oblékli hru do kabátku podobnému, ne-li lepšímu, než měl Dex, udělali by mnohem lépe.

Návrh úrovní je nápaditý a rozmanitý, četnost střídání prostředí je velká, hádanek dostatek a minimálně za toto lze hru určitě pochválit. S tím, jak se hraje, a že řešení hádanek je často dost brutální, to už je něco jiného.

Hra si ze své inspirace románem 1984 moc neodnáší. Je tu sice ministerstvo, je tu bezmyšlenkovité jednání účastníků i zkorumpovaný absurdní systém, ve kterém jdete přes mrtvoly, nicméně příběh samotný vykrádá jiné dílo - Běžce (Running Man) od Stevena Kinga. A podobně jako oba romány, konec pro hrdinu nevypadá tak, jak by si představoval.

Hratelnost Ministry of Broadcast je pro sadomasochisty. Hned vysvětlím proč. Může za to kombinace několika věcí - skutečně mizerné a nepřesné ovládání, level design s velkou oblibou ledu, ostrých bodců, krokoušů, pejsků, pyraní, samopalníků a hroutících se lávek. Ano, už zase, co s tímhle prvkem všichni vývojáři mají? To je snad posedlost. Vše doplňuje nemožnost ručního uložení hry a vzdáleností mezi dvěma body automatického uložení.

Vaší frustraci - a na to se připravte, že u téhle hry ji zažijete neskutečně hodně - nepomůže ani šibeniční rádoby vtipný humor ve stylu hry Carmageddon či skečů Itchyho a Scratchyho ze Simpsonů, který vám x-té smrti poleze neskutečně na nervy. Autoři přiznávají inspiraci románem 1984 a skupinou Monty Python, ale vtípky jsou to hodně přízemní, o skutečně inteligentní stěží zavadíte.

Vaší průvodkyni hrou v podobě mluvící vrány buď budete brzy chtít zakroutit krkem, nebo ji budete milovat. Přesto má hra několik úsměvných momentů, kdy se třeba nakrátko vžijete do role agenta 007 a střílíte nepřátele prstem ruky, či váš průvodce osvítí cestu neznámým temným prostorem, nebo okomentuje projížďku loďkou.

Dalším světlým bodem hry je hudba, která se autorům skutečně povedla a skvěle podkresluje bezútěšnou atmosféru. S trochou štěstí se vším prokoušete za čtyři hodiny, pokud se vám nebude dařit, může být hratelnost o dost delší či kratší - záleží na vaší trpělivosti a schopností přežít ovládání.

Ministry of Broadcast není hra pro každého. Pokud neholdujete náročným plošinovkám a nesmyslné krveprolití není váš oblíbený způsob humoru, téhle hře se obloukem vyhněte. Je to plýtvaní časem i penězi. Lépe vás pobaví Černí baroni, nebo filmy Monty Pythonů.

Následující video pěkně vystihuje celou hru:

999

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (0)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna