RECENZE Humankind

„Ještě jeden tah a jdu spát“

Když byly předloni oznámeny hned dvě hry typu Civilizace, měla jsem velkou radost. Žánr tahových strategií, pokud jsou novými značkami, totiž nepatří mezi nejvýdělečnější, a tak je skutečně kvalitních kousků jako šafránu. Ta první, Old World vyšla již loni v Early Access (recenze), a letos se dočkala plného vydání, které rozhodně taky stojí za to zkusit.

Zítra oficiálně vychází další obdobná hru od týmu Amplitude Studios, který v žánru rovněž není žádným nováčkem. Stojí za tahovými strategiemi Endless a Humankind (Lidstvo) má být vrcholem jejich snahy - nutno poznamenat již ze začátku - povedeným. Když tedy budeme Humankind s něčím srovnávat, tak jednoznačně s její starší sestrou Civilizací VI. Podobností je zde více než dost. Budu-li volně parafrázovat, tak "vypadá to jako Civka, hraje se to jako Civka, je to návykové jako Civka, a přesto to není Civka".

Přes mnoho podobností typu hexagonální mapy, krajiny jak vymalované, stejných komodit (zlato, věda, kultura/vliv, luxusní a strategické suroviny), přítomnosti stromu technologií a sociálních politik i způsobu rozvoje hry samotné, je zde mnoho změn a rozdílů. Tou největší je vlastně už samotný začátek hry. Vytvoříte si postavu, která bude ztělesňovat vás jako vůd-ce/kyni civilizace a bude vás provázet všemi hrami, včetně drobností jako je znak, barevné schéma atd.

V Humankind máte za cíl získat v průběhu věků co největší slávu (Fame) tím, že plníte úkoly, které vám hra v každém věku zadá (věků je šest - od neolitu po současnost) a za odměnu dostáváte hvězdy. Když jich máte 7 (při odkladu přechodu, lze získat až 21 hvězd v 7 kategoriích), postoupíte do dalšího věku. Tím se dostáváme k dalšímu a asi taky největšímu rozdílu - nemáte trvalou civilizaci. Na začátku v mladší době kamenné jste jen prostým kočovným kmenem, jež si hledá místo, kde by se usadil. Průzkumem získáváte body vlivu, za který si koupíte v objeveném území základnu. Jakmile získáte svou první hvězdu, můžete vstoupit do starověku, kde si zvolíte svůj první národ, získáte jeho trvalý bonus, který s vámi půjde celou hrou a také jedinečnou stavbu a jednotku, které můžete po celý věk stavět (používat jdou celou hru).

S přechodem do příštího věku (klasické období a další) máte opět před sebou tuto volbu, nebo si můžete stávající národ ponechat. Přijdete tím o trvalý bonus nového národa, budovu a jednotku pro dané období. Výhody vaší stávající civilizace vám ale zůstanou a ještě dostanete plus ke stabilitě a slávě vaší civilizace. Tohle střídání národů se mi hodně líbí a navíc nejenže odpovídá historickému vývoji, ale umožňuje vám v rámci hraní pružně reagovat na situaci na mapě.

I rozvoj měst je výrazně odlišný. Stejně jako v Civce jsou zde přítomny čtvrti (districs) a městské budovy, ale tím podobnosti končí. Tam, kde je v Civce jediná čtvrt pro celé město (třeba průmyslová), zde jich můžete mít, kolik jich okolní térén a stabilita vašeho města dovolí. U každé totiž neplatíte jen cenou, ale také společenskou stabilitou. Tu lze samozřejmě získat zpět např. postavením kasáren nebo akvaduktu. Aby nebyl územní rozvoj vašeho národa příliš překotný, je bržděn omezením počtu měst. To lze částečně obejít tím, že si k městu připojíte další území jednoduše tak, že na něm postavíte základnu a zaplatíte cenu vlivu a stability.

Na takovém „předměstí" jde pak stavět další čtvrti a využívat suroviny na něm přítomném. Co se budování budov týče, tak ty poskytují bonusy pro celé město i s předměstím a některé mají podmínku i co se počtu čtvrtí konkrétního druhu týče (třeba technologický park potřebuje tři vědecké čtvrti). Divů ve hře zrovna moc nepostavíte. Většinou na lehčí obtížnost stihnete tak tři za věk a platí pravidlo, že pokud nějaký stavíte, nemůžete postavit další před dokončením toho současného. Na druhou stranu, jeden div, může stavět více měst současně a divy samotné poskytují opravdu silné bonusy.

2

Výzkum funguje prakticky stejně jako v Civce, takže jej nebudu moc rozvádět. Naopak sociální politiky se rozvíjí pomalu a téměř náhodně. Systém je nastaven tak, že vyzkoumáte technologii, nebo třeba uhodí pohroma, či přijdou váleční uprchlíci, a vy na to musíte nějakým způsobem reagovat. Hra vám obvykle nabídne 2-3 řešení, které vás posunou třeba více ke svobodě než autokracii. Obě je filozofie tvoří jeden z protipólů. Protipóly společenských politik mají čtyři páry (Svoboda-Autorita, Tradice- Pokrok, Vlast-Svět a Společnost-Jednotlivci). Míra příklonu k jednotlivým pólům pak zásadně ovlivňuje vaše diplomatické vztahy.

Diplomacie ve hře je povedená a není příliš složitá. V podstatě je dvojího druhu - jednáte buďto se svými soupeři nebo s nezávislými národy spravující jednotlivá území, které si musíte naklonit, abyste je i jejich území získali pro sebe. Jakmile to uděláte, stanou s dalším vaším městem. To, jak moc vám vaše protistrana věří, je právě určeno vaším příklonem k určité společenské politice. Se soupeři pak jdou uzavírat nejprve klasické obchodní dohody, výměna map nebo neútočení, případně pokud jste hodně silní nebo máte vřelé vztahy, tak i spojenectví. Soupeře lze samozřejmě i vydírat, aby vám při vaší kulturní a náboženské převaze přenechali své rebelující město nebo umožnili šíření vaší víry. Ta je dalším prvkem hry, byť poměrně jednoduchým. V průběhu věků ji nejprve vyzkoumáte, pak získáváte stoupence a pro každý věk i bonus k civilizaci. Přijmete-li v pozdní hře politiku „Nenáboženství" pak se celý systém vypne, dokud ji zase nezrušíte.

Grafiku hry obstarává engine Unity, kterého je plně využito - vzhled je na úrovni a určitě vás neurazí. Efektů je poskrovnu a na animace se stavbou divů raději rovnou zapomeňte. Engine nicméně umožňuje plynule skrolovat mezi zobrazením kontinentů s jednotkami a strategickým náhledem, což je jednoznačné a praktické plus. Co se týče ozvučení, na pobřeží lze slyšet šumění moře a křik rackou, při bojích řinčení zbraní a pokřik jednotek a doprovodná hudba je přesně to pravé ořechové - instrumentální na lidové motivy s vkusně doplněnými vokály během kol takže vás nebude při hraní rušit.

3

Armáda, boj a oblehání měst jsou rovněž provedeny šikovně. Jednotky stavíte klasicky v městech, mohou stát i strategické suroviny a samozřejmě platíte i za jejich údržbu. Lze je snadno slučovat do větších armád. Když už dojde na bojovou situaci, máte obecně tři možnosti - ústup a ruční nebo automatický boj. Při ručním boji si strategii rozmýšlíte sami a berou se v úvahu i bonusy a postihy za výšku a typ terénu. Na druhou stranu automatický boj vás nezdržuje od hraní a je většinou rozhodnut na základě celkové síly shromážděných jednotek.

S nastavením hry do začátku si samozřejmě můžete pohrát. Délku hry je možné nastavit od Blitzu na max. 75 tahů až po Endless s max. 600 tahy. Dále se dá zvolit velikost světa, podnebí, počet soupeřů atd. Obtížnost má 7 volitelných stupňů. Hru jsem testovala na třetím (Metropolis), doporučeném pro nově příchozí se zkušenostmi se strategiemi. Plné možnosti AI se nicméně odemykají až čtvrtého stupně (Nation).

Tímto se dostáváme k výtkám, těch mám spíš jen pár a technického charakteru, nemůžu říct, že by něco doslova štvalo. Nastavení do začátku je hodně, ale bohužel už se nedají nastavit podmínky vítězství. Tou hlavní je samozřejmě získat víc slávy než soupeři, nicméně podmínek pro konec hry je několik. Tedy hra je uvádí (limit tahů, mise na Mars, dokončení stromu technologií, dobytí válečné i diplomatické), v praxi, ale i po jejich dokončení hra pokračovala dál. S tím se pojí otázka: „Je to chyba nebo vlastnost?" Hra mi konec nijak nenaznačila.

4

S pozdní hrou se také pojí výtka, že po dokončení technologického stromu již veškerá vytvořená věda přichází vniveč a nikde se nepřelévá, jak tomu bylo v civilizaci. Rovněž přebírání měst soupeřům se odehrává čistě v diplomacii a hra nezná koncept kulturní bomby. Drobným zklamáním diplomacie je i nemožnost obchodovat s technologiemi. Uživatelské rozhraní je vcelku přehledné a intuitivní, nicméně na začátku kola vás může mírně mást překrývání oken, pokud máte ponechanou otevřenou lištu s událostmi. Zde je určitě ještě prostor ke zlepšení a vyladění. Rozhraní také umožňuje zapnout si hodiny se skutečným časem, ale ty se bohužel nezobrazují na hlavní obrazovce, ale jen v herním menu.

No a samozřejmě je tu má už tradiční vlastenecká výtka. Co se týče hraní za český národ, nejblíž tomu je volba Rakouska-Uherska jakožto jednoho z národů. Hra nabízí 10 světových jazyků a čeština zde dle očekávání chybí a oficiální překlad se zatím nechystá. Součástí hry je propojení se sociálními sítěmi, encyklopedie, editor map a podpora modů skrze SteamWorkshop. Je obsaženo i rozhraní pro zapínání/vypínání rozšíření a DLC, takže dodatečný obsah na sebe určitě nenechá moc dlouho čekat.

Minimální HW požadavky hry jsou mírné: čtyřjádro Intel/AMD, 8GB RAM, 25GB volného místa, grafické karty s podporou DX11: GTX 770/R9 290. Doporučeny jsou pak GTX 1060 resp. RX5500 a vyšší modely. Skutečně zabrané místo na SSD je 27,2 GB pro základní verzi hry. Hra vychází jen na PC a to v jak ve fyzické edici za 1199,- Kč, tak i elektronicky na platformách Steam a Epic za 60 eur (50 eur v aktuální předobjednávce).

Stojí Humankind za zahrání a uvedenou cenu? Má odpověď na základě zhruba týdenního hraní novinářské review-verze zní: Určitě ano, tuhle hru můžu s klidem doporučit. Na běžné nastavení s normální obtížností a max. 300 tahy vás jedna hra může zabavit na zhruba 17 hodin (tedy asi 4 min./tah), ale garantuji vám, že se rozhodně vrátíte a vyzkoušíte další, protože hra poskytuje mnoho kombinací a způsobů jak ji hrát. Velkým pozitivem je také fakt, že hra běží naprosto stabilně a bez chyb.

Mohu-li tuto hru k něčemu přirovnat, pak je to asi jako rozdíl mezi Civilizací III a Call to Power. Avšak na rozdíl od C:CtP, tohle poměřování vychází pro Humankind více než dobře. Kouzlo typu „Ještě jeden tah a jdu spát" jí rozhodně nechybí.

999

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

Vesmírná arkáda Chronus přiletí 3. prosince

+ technikálie, vše o ní v kostce.

Fotky z Asus Media Day 2021

Zúčastnili jsme se páteční akce v Praze.

- komentáře (0)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna