RECENZE Kings Bounty 2 CZ

Zaseknutí se na půlce cesty mezi Heroesy a RPG.

VERDIKT: Odvážná změna herní koncepce, která ale hned v několika ohledech mohla dopadnout o poznání lépe. Bez medaile.

Už začátkem července jsme vám přinesli dojmy z rozehrání novinářské verze Kings Bounty 2, kde jsme potvrdili zásadní změnu v konceptu. Nyní jsme proklepli finální verzi hry, která přišla na pulty tento týden.

Z tahové fantasy strategie se stalo RPG s pohledem kamery ze třetí osoby a s tahovými souboji. Ovšem u skutečného RPG by obvykle nechyběla možnost si buď vytvořit vlastní postavu nebo značně upravit ty předefinované. Zde to ovšem neplatí. Hráč si musí vybrat ze tří hotových postav a akceptovat jejich atributy přesně tak ,jak jsou. A pokud chcete hrát za mužský charakter, pak vlastně nic nevybíráte, máte jen jednu možnost a tou je válečník Aivar. Toužíte-li hrát za holku, vybíráte ze dvou možností - kouzelnice Katherine nebo Elisa jako paladinka (kompromis mezi hrubou silou a magií). Když už tedy chybí tvorba vlastní postavy, škoda že to vývojáři nevyřešili alespoň tak, že by hráč vybral třídu (válečník, mág nebo paladin) a následně si zvolil alespoň pohlaví.

Na příběh a úvodní dění ve hře nemá výběr postavy žádný vliv. Vše jede po jednotné lince a mění se jen taktické možnosti při bitvách a občas i možnost, jak splnit specifické úkoly. V úvodu hry je vybraný hrdina propuštěn po půl roce z vězení, kde skončil po falešném obvinění z otravy samotného krále a nyní musí vypátrat a odhalit skutečného pachatele.

Do začátku nicméně dostává pouze skromnou výbavu a o vše ostatní se už musí postarat sám. Hledání finančních zdrojů, rozhovory s postavami a nabírání desítek úkolů jsou tak hlavní činnosti, kterým se ve hře věnujete. Samozřejmě k tomu všemu patří i nezbytné tahové bitvy, kterým se někdy dá chytře vyhnout, ale v drtivé většině případů si jimi musíte projít a prokázat svoje taktické schopnosti.

Bitvy jsou mimochodem jediné místo, kde se hra vrací k izometrickému pohledu a mě trochu mrzí, že vývojáři nezvolili nějaký kompromis v používání kamery, i když se poté procházíte volně krajinou. V sérii Heroes of Might and Magic i v původních Kings Bounty jsem měl rád rozhled nad celým světem a pohybovat hrdinou pomocí klikání myšky. Tady s hlavním hrdinou hýbete klávesami jako třeba ve Skyrimu nebo třetím Zaklínači, což je pro původní hráče velká změna. Řešením mohlo být třeba přepínání pohledu mezi vyvýšenou kamerou (náhrada izometrie) a třetí osobou, což by podle mého vyhovovalo úplně všem.

Tahové souboje se slušně rozsáhlou škálou bojových jednotek jinak hodnotím jako nejpovedenější část celé hry. Členitost a scenerie bojiště vždy odpovídá tomu, kde na mapě světa právě jste. Také zde máte možnost taktizovat díky rozmístěným překážkám. Nepřátele lze zahnat do slepých uliček, obkličovat nebo využívat výškových rozdílů mezi hexy (přírodní terénní nerovnosti). Dobře zvládnutou taktikou lze porazit i početnějšího nebo silnějšího protivníka a samozřejmě to platí i obráceně. To že máte víc vojáků neznamená, že vyhrajete bitku s prstem v nose. Do hry vstupuje také používání magie hlavního hrdiny a speciálních schopností jednotlivých bojových oddílů.

Nevýhodou je, že kořist z bitev bývá často nevýrazná a mnohdy ani vítězství nepokryje náklady na léčení a doplnění stavů armády. I proto je důležité prohledávat na mapě i ta nejnemožnější zákoutí a pátrat po lootu, který by se dal prodat a poskytl zdroje pro udržení bojeschopné armády. Zároveň je hráč nepřímo tlačen i do rozhovorů s obyčejnými NPC, kteří zevlují kolem. Ono to často vyplyne ze situace.

Například pro splnění úkolu nemůžete pokračovat dál, protože jedinou přístupovou cestu k cíli blokují nepřátelé s tak enormní přesilou, že si řeknete, jestli klíčem k situaci není nějaká finta. Pak prokecnete pár lidí kolem a najednou vám někdo nabídne pomoc, jak nepřítele oslabit, ale samozřejmě to nebude zadarmo. Nejdříve je potřeba něco udělat či najít nebo někoho zlikvidovat. Hraní Kings Bounty 2 tak chvílemi připomíná pověstnou pohádku o slepičce a kohoutkovi, neboť pobíháte od jedné postavy ke druhé a pro každou musíte něco zařídit, aby se pomyslný kruh nakonec uzavřel.

Pokud vás tenhle styl baví, je to super a budete spokojeni. Pokud ale patříte k těm, co rozhovory s NPC zběsile přeskakují, budete se trápit. Kings Bounty 2 není stavěné na to, abyste mapou jen profrčeli. Projdete jednou, druhou či třetí bitvou, ale bez postranních úkolů najednou zjistíte, že schází zdroje pro další boj a stejně se budete muset vydat cestou průzkumu okolí a snažit se každou oblast mapy pořádně „vytěžit". Při řešení úkolů se někdy můžete rozhodovat ze dvou variant, jak je dokončit a nasměrovat tak vývoj své postavy do různých morálních směrů. Figuruje zde Řád, Anarchie, Moc a Moudrost. Piktogramy v menu úkolů jasně prozrazují, jaké následky bude mít jedno či druhé řešení, takže pro hráče je vcelku snadné rozpoznat výsledný efekt. Oceňuji i to, že děj má spoustu odboček a díky tajemným portálům člověk nahlíží i do dalších dimenzí světa Kings Bounty 2.

K vizuálu hry mám bohužel také několik připomínek. Jelikož vývojáři ujišťovali, že na grafické podobě budou do poslední chvíle pracovat, nechtěl jsem moc kritizovat v předchozím článku. Přechod engine do podoby RPG s novou kamerou předpokládal také notné zvýšení kvality grafiky a v tomhle ohledu mě Kings Bounty 2 prostě nepřesvědčilo. Svět jako takový rozhodně neuráží, ale už po chvilce putování krajinou si uvědomíte, že vlastně chodíte klikatým koridorem s jasně vymezenými cestičkami. Procházení ulicemi větších měst bylo nakonec vcelku uspokojivé, ale největší zklamání pro mě byly animace a detailnost obličejů postav při rozhovorech. Tady se prostě neubráníte pocitu, že koukáte na několik let starou hru. Při hře jsem používal anglický dabing a opakovaně se mi v rozhovorech stávalo, že postava podle obličejové mimiky už přestala mluvit (nepohybovala rty), ale audio stopa s její řečí dál běžela, a ještě ze sebe vysoukala třeba další dvě věty.

I přes vyřčenou kritiku si nemyslím, že by Kings Bounty 2 bylo špatnou hrou. Z mého pohledu došlo k zásadním změnám, které ale nebyly dotaženy k očekávané dokonalosti. Zasekly se tak trochu na půli cesty. Pro stávající grafický engine by byla ideální kamera z většího nadhledu, která by drtivou většinu zde popsaných vad na kráse jednoduše zamaskovala.

Pokud překousnete i zbylé nedostatky a sedne vám popsaný herní systém s prozkoumáváním světa a tahovými souboji, budete se bavit dlouhé hodiny. Pro domácí hráče je jinak velkou výhodou, že se u nás hra prodává s povedenou českou lokalizací formou titulků, takže nebudete mít problém s porozuměním celého příběhu a nespočtem rozhovorů.

999

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (1)

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna