3DS trojrecenze: Rayman, Star Fox, Kid Icarus: Uprising

Do mixéru spadly on-rail akce a plošinovka s kompromisy.

Star Fox 64 3D

Předělávky z Nintenda 64 nám vrátily jednu z nejlepších her historie i na Nintendo 3DS. Legend of Zelda: Ocarina of Time je podle mého názoru spolu se Super Mario 3D Land nejlepší hrou tohoto systému. S podobným očekáváním jsem usedl k Star Fox 64 3D. Příběh, což je v tomto případě velmi velkorysé označení, vypráví trampoty zvířecí letky vesmírných hrdinů, kteří mají zachránit Lylat systém. Základní mechanismus je jednoduchý, v podstatě jde o onrail střílečku, i když s možností v rámci předdefinované trasy svou vesmírnou lodí uhýbat. Souboje s některými závěrečnými protivníky se odehrávají v otevřených arénách, ale jde o minoritní záležitost.

Poprvé jsem uviděl závěrečné titulky asi po třech hodinách hraní. Vtip je v tom, že k cíli lze doletět mnoha směry a Star Fox 64 3D přímo vyžaduje opětovné hraní. Pro současného hráče jde však o poměrně těžkou úlohu, protože objevování alternativních cest není přímočará záležitost. Jako předělávka klasiky je Star Fox 64 3D sice dobrý, ale na rozdíl od výše zmíněné Zeldy jeho hratelnost nahlodal zub času. Star Fox je zábavný, ale v dnešní době zaujme spíše pamětníky, kteří nemají problém s hrou, která je nevodí za ručičku.

Zmínit bych měl i multiplayer fungující pouze lokálně, což z něj v ČR dělá téměř zbytečnou vlastnost. Jako náplast lze vnímat, že když už se sejdou dva hráči, stačí jedna cartridge, protože druhý člověk může využít funkci Download Play. Přesto není multiplayer kdovíjaká výhra, zejména díky omezeným arénám, v nichž je složité se orientovat.

Hodnocení: 5/10

VERDIKT: Star Fox 64 3D není špatná hra, ale je vidět, že už má nejlepší léta za sebou. Jako stahovatelný titul by určitě měla úspěch, ale za plnou cenu to není žádná výhra.

Kid Icarus: Uprising

Nintendo se vždy vyžívalo v nerealistických hrách a Kid Icarus šel v poslední době v tomto směru asi nejdál. Míchá římskou mytologii, střelné zbraně a nepřátele, kteří jako by vypadli z editoru Spore. Guláš doplňuje střídání onrail střílečky alá výše recenzovaný Star Fox a podobně zběsilá pozemní akce z pohledu třetí osoby. Do mixéru ještě spadly téměř nekonečné možnosti vytváření zbraní kombinací dvou existujících, systém vylepšování postav střihnutý tetrisem a to všechno završené typicky naivním příběhem, který umí vyprodukovat snad jen Japonci.

Kupodivu to všechno báječně chutná. Prvních cirka pět minut každé úrovně se proháníte v oblacích a střílíte po desítkách monster. V momentě, kdy vám dojde hvězdný prach, nastává obtížnější část úrovně, kterou musíte projít po svých. Kromě zábavných akčních pasážích, kdy střelbou na větší vzdálenosti i sekáním mečem eliminujete nepřátele, je nutné mít oči na stopkách a hledat tajné místnosti. Nové zbraně si můžete koupit za srdíčka vypadávající z každé potvory, ale ty nejsilnější kousky najdete pouze ukryté v truchlách.

Mezi úrovněmi pak vybavení kombinujete mezi sebou a vytváříte silnější kousky. Občas místo zbraně objevíte tetrisovou kostičku, která hlavnímu hrdinovi například urychlí regeneraci zdraví nebo zvýší šanci najít vzácnější předměty. Vtip je v tom, že použít můžete jakoukoliv kombinaci těchto vylepšení, jen je musíte šikovně poskládat, aby se vám vešli do omezeného čtverce schopností.

Chápu, že výše zmíněný popis je opravdu zmatený, ale věřte, Kid Icarus: Uprising je báječná hra. Má jen jediný problém - ovládání. Buď ho budete nenávidět, tak jako já nebo se s ním rychle sžijete, jako spousta ostatních. Pro pohyb používáte analogový ovladač, ale zbraněmi míříte pomocí stylusu na dotykovém displeji a střílíte levým zadním tlačítkem. Míření je sice přesné, ale ovládání je dle mého názoru značně překombinované. Kdyby Nintendo využilo Circle Pad Pro a namapovalo pohyb zbraně na druhý joystick, užil bych si Kid Icarus: Uprising o hodně víc. Třeba i v zajímavém multiplayeru.

Hodnocení: 7/10

VERDIKT: Pokud překousnete velmi zvláštní ovládání, budete si užívat skvělou akci, která nemá na Nintendo 3DS v podstatě konkurenci. Budete se stále vracet do úrovní, abyste našli všechny tajné místnosti a díky možnosti volit z deseti stupňů obtížnosti zároveň dosáhli co nejlepšího skóre. A až dokončíte single, skočíte rovnýma nohama do multiplayeru. Nebo se budete trápit, jako já, a Kid Icarus: Uprising po pár hodinách odložíte. Doporučuji si nejdříve osobně vyzkoušet a až pak se rozhodnout o koupi.

Rayman Origins

Bezkloubí rošťák během loňského roku sbíral jedno ocenění za druhým za znovuzrození žánru klasických 2D skákaček. Nadšenou recenzi jste si mohli přečíst od Michala Jonáše. Náplň Rayman Origins se na Nintendo 3DS oproti ostatním verzí téměř v ničem neliší. Sice chybí multiplayer pro čtyři hráče, ale to se na miniaturním displeji přenosné konzole dalo čekat.

Díky totožnému obsahu je v podstatě jen na vás, zda Raymanovi na Nintendu 3DS dáte šanci. Když ano, budete muset překousnout trochu horší vizuální zpracování. Přeci jen, nacpat hru na displej s rozlišením 400x200 bodů vyžaduje určité kompromisy. Postavičky mi přišly mnohem méně ostré, stejně tak prostředí vypadá, jako byste se na displej koukali přes polarizační filtr. Protože jsem hrál Rayman Origins nejprve na Nintendo 3DS, nepřišla mi grafika tak hrozná, ale porovnání s PC vychází jednoznačně.

Hodnocení: 8/10

VERDIKT: Rayman Origins se na Nintendo 3DS povedlo převést téměř dokonale, nepotěší horší grafika, ale hratelnost díky ní vůbec netrpí, takže jestli jste hit minulého roku minuli, nešlápnete vedle, pokud si ho pro svou přenosnou konzoli pořídíte. Konkurence na Nintendo 3DS zatím velká není, snad kromě New Super Mario Bros. 2.

Reklama

Přeskočit na komentáře (0)

O autorovi

Pavel Oreški

Pavel Oreški

Redaktor

Čas s hrami už počítám na dekády, neodmítám žádný žánr, zajímá mě hratelnost a originalita.

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (0)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna