Alan Wake

Kdo že všechny tyhle příšery vlastně jsou? Kluci z Remedy jim přezdívají "Taken", tedy ti, které "to vzalo" a uchvátilo. Jde o místní obyvatele, kteří propadli temnotě a ta je proměnila v neútěšné, krvelačné zombíky. Jak správně poznamenává vedle sedící kolega novinář, tady se přímo nabízí, abyste některé z těhle postav zažili ještě za jejich obyčejného života ve městě. Kdo by si v tomto ohledu nevzpomněl na Tristram z Diabla, že...

Ale zpět k bojování světlem. Trik spočívá v tom, že v kapesní svítilně vám neustále budou docházet baterie, takže nezbude, než její používání omezit na minimum. K tomu, abyste zahnali pár zombíků, pardon, přízraků, postačí si vyčkat, až vám budou těsně za zády, a teprve potom na ně svítilnu zapnout. Proud světla bude tak silný, že je minimálně na okamžik ochromí - a když si budete jistí tím, že vám svítilna vzápětí nezhasne, necháte světlo zapnuté zhruba dvě až tři vteřiny, než se přízrak roztaví na žhavé uhlíky.

Vedle klasických nábojů bude Alan ze své pistole moci střílet také rudé světlice, což bude zvlášť účinná munice proti celým skupinám zombíků a zároveň i způsob, jak jich ekonomicky odpravit co nejvíce naráz. Jiný, čistší způsob bude skryt přímo v samotné hře: pokud zrovna nebudete uprostřed temného lesa, vyplatí se šetřit baterie tím, že se např. budete pohybovat v blízkosti pouličních lamp.

V lese zase tu a tam narazíte na generátory, které ale bude potřeba nahodit kratičkou minihrou. Jak je vidno, půjde o oříšek pro všechny strašpytly, kterým se v podobných situacích třesou ruce a nedovedou se uprostřed pronásledování a zběsilého úprku před zombíky soustředit na stisknutí tlačítek v jednoduché logické posloupnosti. Když se ale podaří, generátor naskočí a v bezprostředním okolí to zapraská; to jak elektrické výboje pokryjí okolních pět, deset metrů a samozřejmě "vyzkratují" všechny zombíky do bezvědomí.

Jak navíc Remedy hned názorně předvedli, proti Alanovi budou stát nejen oživlé lidské přízraky, ale také zvířata, stromy a dokonce i předměty nebo celé vozy. Zde zase přijde vhod možnost se skrčit, vyhnout přilétávajícímu předmětu nebo třeba uhnout padajícímu stromu - vše obstará jediné tlačítko na ovladači.

Viděli jsme tedy, že Alan Wake bude mít pod džínovou bundou mikinu s kapucou, že před hordami nepřátel bude někdy prchat i v efektním bullet-timu (ten se bude zapínat nezávisle na tom, zda budete chtít či ne) nebo že když si přečte o muži, střílícím z pistole, tenhle výplod jeho fantazie se před ním na místě zhmotní. V samotném závěru předváděčky, kdy hrdina ve velkém hollywoodském stylu světlem upálil pár zombíků a vzápětí přežil nálet černých ptáků na lanovku, ale musí zápasit ještě s buldozerem, který právě najíždí do Rustyho chatrného dřevěného domku.

Když už se buldozér znovu blíží, Alan si všimne opodál ležící brokovnice; jde o spontánní řešení, ale poslouží, rychle zamířit a prásk přímo na řidiče. Někde uvnitř se asi škvaří maso, ale buldozér stále jede, byť slaběji, tak ještě jednou, prásk, prásk!, a je to, zdá se, že zabralo. Buldozér se zastavil necelého půl metru před Alanem.

Zbývá najít Rustyho, který už zase sténá, tentokrát ale u parkoviště při nedaleké benzinové pumpě. Když se přiblížíte, obloha znovu ztmavne a skrze mraky se vyřítí další hejno obrovských černých ptáků, tentokrát se ale nemají k odchodu a ke slovu opět přichází brokovnice - dojdou-li náboje, bude muset posloužit odstřelení jedné dobře namířené světlice. Ptáci jsou pryč; někde v dálce ožívá bagr a výhružně se klátí do stran, ale sílu na to, aby po vás vyjel, už nemá. Teď už Rusty přiznává barvu: stránky prý schoval v majáku. "Ale ono to ví," šeptá Rusty tajemně. "Nenechá tě to.." Málo platné. Alan sice není hrdina, ale svoji knížku potřebuje - nastal tedy čas usednout za volant.

Jízda po opuštěné a neosvětlené cestě je stejně strašidelná jako vše, co jí předcházelo. Alan Wake míří k majáku a síly temnoty mu chvíli co chvíli na neosvětlené vozovce vysílají v protisměru jedoucí auta se zombíky za volantem; vyžaduje to maximální soustředění a rychlé reflexy, chcete-li se jim včas vyhnout. Sálem sice zaznívá něčí šepot o tom, že řízení auta působí nějak primitivně, ale na rozpaky není čas; Alan přijíždí k majáku a opravdu, stránky jsou tu. "Maják byl vždycky světlým bodem uprostřed moře temnoty," čte hrdina a oddychuje si. Tak tady ho žádné nebezpečí nečeká. Na obzoru svítá.

Ale pozor, zdá se, že je tu ještě jedna stránka. "A za mnou, za mnou ožila noc a temnota, kterou jsem předtím nechal jít, na mne teď začala volat. Byla to past," čte Alan. V tu chvíli maják zahalí temnota; světlo nahoře zhasíná.. a hrdina ke svému zděšení padá na kolena. "Alane," ozývá se ženský hlas. "Probuď se."