Alan Wake

Pokud si to nemůžete dopřát na ideální celonoční zátah, pak si můžete hru užít v šesti částech: jednotlivé kapitoly mají zhruba hodinu a půl, obsahují předehru ve stylu filmového sestřihu „minule jste viděli“ a končí vždy nějakým odhalením či vyvrcholením. Přesnější než mluvit o Alanovi jako o filmové hře je tedy mluvit o něm jako o seriálové hře, ovšem musíte mít na mysli ty nejkvalitnější seriály s nejlepší produkcí, jako jsou 24, Lost nebo třeba Pacifik.

Alan Wake ovšem funguje jako záhada také z herního hlediska: z doposud zveřejněných videí a materiálů si nikdo nebyl tak docela jistý, které herní prvky vlastně budou převládat a do kterého žánru vlastně hra přesně spadá. Po dohrání mohu s klidným svědomím prohlásit, že je to čistokrevná střílečka z pohledu třetí osoby a volnou kamerou, ovšem s naprosto unikátním dávkováním akce a explorace. To je dáno především rozdělením hry na denní a noční sekvence: zatímco v noci prakticky neustále bojujete o přežití nebo se alespoň vystrašení prodíráte nočním lesem a čekáte, kde vás co vyleká, během dne většinou není čeho se bát.

Denní sekvence tak slouží pro cestování po městečku a jeho okolí, většinou abyste získali něco nebo se dostali někam v souvislosti s událostmi následující noci. Denní sekvence jsou samozřejmě primárně využívány pro účely vyprávění a příběhové posuny, nicméně z hlediska celkového herního zážitku jsou to také příležitosti v klidu se rozhlédnout po nádherné grafice a dokonale atmosférické přírodě pacifického severozápadu. V neposlední řadě hra nabídne několik denních sekvencí, které jsou svým obsahem velmi speciální – ať už jde o flashbacky klidně i několik let zpátky nebo skvěle konstruovaný zvrat zhruba v polovině hry.

Nenechte se ale mýlit: ani noční sekvence nejsou nepřetržitý boj. Také během nich narazíte na mnoho pečlivě vystavěných napínavých nebo atmosférických sekvencí, kdy se budete – často se zcela holýma rukama, dokonce i bez svítilny – prodírat hustým potemnělým lesem a nadskakovat metr do vzduchu při každém zapraskání větvičky okolo vás. Z každého křoví totiž může vyskočit protivník se sekerou a jít vám po krku. Mimochodem skutečnost, že se často ocitnete beze zbraně, je v této hře velmi příjemné vygradování napětí, na kterém jsou stavěné některé nejlepší pasáže.

Naštěstí útěk zde často funguje stejně dobře jako boj, ačkoliv se Alan při použití sprintu po nějaké chvilce zadýchá a musí zpomalit. Jestliže se vám ale podaří najít klidné místečko, doplní se vám během odpočinku i ztracený život. Jinak se můžete okamžitě uzdravit, pokud se dostanete do silného světla – s čímž souvisí sporadicky rozmístěné lampy, u kterých je mnohdy potřeba nejprve nahodit generátor za pomoci jednoduché tlačítkové minihry. Ta se ale nezdá tak jednoduchá, když je vaše trefování se do správného načasování ovlivněno vědomím blížícího se protivníka za vašimi zády. Jakmile ale světlo začne svítit, jste v jeho kuželu v bezpečí.

Podobné momenty bezpečí zajistí také zažehnutá světlice – těch můžete s sebou nést několik a každá vydrží hořet zhruba půl minuty. Je pouze na vás, zda ji zvednete nad hlavu a projdete mezi ustupujícími nepřáteli, nebo zda ji hodíte na zem a zatímco strhává z nepřátel černý obal, tak je postřílíte. Ještě efektivnější zbraní, kterou můžete nosit u sebe, jsou světelné granáty (tzv. flashbang). Exploze těchto – s ohledem na situaci dokonalých - zbraní okamžitě a zcela vypaří všechny protivníky v okruhu několika metrů. Pokud ovšem nemáte světlice nebo granáty, musíte se spolehnout na svítilnu. Těch budete postupně nacházet několik druhů, od malé kapesní, přes velké přenosné, až po stacionární osvětlovací reflektor, použitelný tak trochu jako těžký kulomet.

Světlo ovšem zničí pouze černý obal nepřátel a učiní je tak zranitelnými. Abyste je skutečně zneškodnili, budete muset použít staré dobré střelné zbraně – od revolveru, přes dvouhlavňovou, nebo pumpovou brokovnici, až po loveckou pušku. Platí přitom, že kromě revolveru unesete jen jednu větší zbraň. Nábojů se v lesních usedlostech najde relativně dost, ale nepřátel bude občas ještě víc – takže se rozhodně vyplatí šetřit po vzoru starých dílů sérií Resident Evil nebo Silent Hill. Asi největší problém vám bude činit především zvyk nestřílet, dokud jste neodstranili černý obal protivníka.

Vezměte v úvahu vše zde napsané a vyjde vám dokonale přichystaná sestava pro sérii adrenalinově strašidelných sekvencí. Teď do toho připočtěte mistrně vystavěný příběh a prokazatelný talent tvůrčího týmu dávkovat „filmově“ dirigované sekvence. Výsledkem je perfektně připravená jízda, podobná v mnoha ohledech například kampani Modern Warfare 2: sice jste do značné míry vedeni za ručičku, ale zato do absolutně perfektně přichystaných situací.

Mnoho z vás se teď určitě vyděsilo a představilo si, že Alan Wake je série koridorů. Pravda je ale složitější a zdaleka ne tak omezená. Jistě, hra není otevřeným sandboxem, nebudete moci vzít auto a jet z jedné lokace na horizontu po horských silnících až do druhé - tedy pokud to zrovna není součást příběhové trasy, což se občas stane. Na druhou stranu je to ale koridor hodně široký, s dostatkem prostoru pro zkoumání alternativních cest nebo předmětů, poschovávaných v různých zákoutích.

V lescích vaše cesta nevede konkrétní pěšinkou, ale často se budete prodírat mezi stromy po relativně otevřeném území, připomínajícím vzdáleně některá z větších bojišť série Halo, ovšem mnohem hustěji zarostlém vegetací, sloužící jako dokonalý úkryt nepřátelům. K rozumné dávce nelineárnosti navíc přispívá zmíněný fakt, že nemusíte všechny postřílet: často na to nebudete mít dost munice a útěk bude vaše jediné řešení. Ve výsledku tak jde o pestřejší zážitek než z tradičních stříleček nebo Max Payne her.