RECENZE Bloodborne

První killer titul nové generace konzolí.

Budete ji hrát se zatnutými zuby, ale zároveň milovat k smrti. Velkolepá, nápaditá, tajemná. Povinnost pro každého hráče.

Stál jsem opět před kamenným průčelím, vedoucím na hřbitov. Chvíli jsem jen tak naslouchal hučení větru v setmělých, mokrých ulicích. Zhluboka jsem se nadýchl, jako člověk, který se chystá pustit do něčeho opravdu těžkého... co je ale potřeba udělat. Koneckonců, tenhle pokus bude jen dalším z řady, snahou o pochopení taktik a schopností mého nepřítele, abych ho snad jednoho dne konečně porazil. Škubnul jsem zápěstím a čepel mého upraveného sekáčku na maso za řinčivého zvuku a několika jisker vyjela z prodloužené rukojeti. Udělal jsem rozhodný krok dovnitř, vstříc jisté smrti. Můj protivník také nezaváhal. Vrhnul se na mě okamžitě, se stejnou divokostí, jako vždy. Dva lovci, podobně vyzbrojení, se začali zuřivě šermovat mezi náhrobními kameny.

Jenže tentokrát bylo něco jinak. Začal jsem mít navrch. Srdce mi vyskočilo do krku. Ruce se začaly potit. Vteřiny se protáhly k nesnesení, jak mi do žil proudil adrenalin a při každém dalším pohybu jsem se zoufale snažil promyslet všechny možné varianty útoku, obrany i prostého přežití. Oči mě začaly pálit, jak jsem se zarputile bránil byť jedinému mrknutí. Ukazatel života protivníka se jako zázrakem ocitl na kritickém bodu, kde mu stačí jediná rána nebo dvě do konce. Samozřejmě, i v téhle chvíli by mohl to samé udělat on mě. Tohle je ten okamžik, ve který jsem sice ještě před minutou nevěřil, ale přesto si na něj šetřil vzácnou zápalnou láhev. Hodil jsem ji. Protivník padl k zemi. Hudba ztichla. Svět se zastavil. Zalapal jsem po dechu. Co je to za dunění? Aha, to je splašený tlukot mého vlastního srdce. Ani nevím, kdy naposledy tepalo tak mocně. Takovéhle zážitky moc her nenabízí.

Pokud jste se s hrami od From Software doposud nesetkali, nebo pokud jste se nechali odradit jejich reputací a zvěstmi o mimořádné obtížnosti, hoďte všechny obavy za hlavu a dejte Bloodborne šanci. Na vlastní oči jsem sledoval kolegu, který mezi nováčky patří. První srážka s opresivními mechanikami hry a její typickou krutostí ho samozřejmě vyvedla z rovnováhy. Zároveň ale dostal chuť to zkusit znovu, protože cítil to, co všichni - že to jde, že ty smrti jsou fér, že je to otázka soustředění a cviku. Po depresích z první noci tak druhou noc už spokojeně konstatoval, že umírá méně a hra ho baví více.

Uspokojení v kvalitních RPG hrách často pramení z pocitu hráče, že jeho postava sílí a roste. Nikde to není tolik pravda, jako právě tady. Jen s tím rozdílem, že neroste pouze postava ve hře, ale také samotný hráč. Naučí se soustředit, vytrvat a přemýšlet nad všemi nuancemi situace i nástrojů. Naučí se, že jít hlavou proti zdi je vlastně docela zábavné, protože dřív nebo později tu zeď opravdu prorazí. V takové chvíli vám všechny pohyby a animace vaší postavy připadnou tak nějak rázné, jako kdyby odrážely vaši sebedůvěru a odhodlání.

Fanouškům Souls série tohle ovšem nemusím vyprávět. Ty bude mnohem spíš zajímat, že Bloodborne je skutečně ještě těžší než Demon´s Souls. Pramení to především ze dvou věcí: absence pořádného štítu a citelně vyšší rychlosti všeho. Pryč je defenzívní kroužení kolem protivníka, dokud se mu nedostanete do boku, do zad nebo dokud nepromáchne naprázdno. Nyní jste to vy, kdo musí seknout první. Iniciativa je klíčová, kromě jiného i proto, že nepřátel jsou často skupinky a musíte je začít ztenčovat dřív, než vás obklíčí. A pokud uděláte chybu? Neexistuje utéct a někde za rohem se vyléčit - musíte ztracené zdraví získat zpátky pomocí ještě riskantnějšího a agresivnějšího útoku (jelikož chvilku po vašem zásahu máte "okno", během kterého je možné ztracenou energii získat zpátky zásahem nepřítele). Zvykněte si na tohle, na vyšší tempo než v Souls hrách a na skutečnost, že plno nepřátel je citelně větších než vy - a máte šanci přežít.

Hra od vás vyžaduje více odvahy, než kterákoliv před ní. Vzpomeňte si na to, až se obrovská hořící příšera rozběhne proti vám: taktika není utíkat, ale rozběhnout se jí vstříc. Aktivní a agresivní způsob hraní podporují také upravené mechaniky uzdravování (můžete nasbírat dostatek léčivých lahviček, podobně jako se hromadily léčivé byliny v Demon´s Souls, navíc pro jejich konzumaci máte separátní tlačítko stranou od tlačítka pro používání ostatních předmětů). A skutečnost, že po smrti máte jednu možnost získat zpět vaše ztracené zkušenosti - které nicméně nemusí jen tak ležet na zemi: občas je "nese" protivník, který vás zabil.

Nepřátelé (kromě bossů) samozřejmě ožívají, pokud se do lokace vracíte později nebo po smrti. Povaha hry se oproti Souls sérii změnila natolik, že ji někteří označuji za "pomstu fanouškům, kteří si příliš zvykli na opatrný způsob hraní". Pokud jste ale zvyklí hrát Souls hry bez štítu, s obouruční zbraní (drženou skutečně oběma rukama), pak máte k herním stylu Bloodborne poměrně blízko.

Bloodborne je akční adventura, opírající se o silné RPG základy a unikátní bojový systém. Vypráví příběh gotického města Yharnam, kam přicházíte jako poutník, hledající tajemný lék. Na území města totiž operuje pověstná sekta, s jejich unikátními elixíry a rituály. Bohužel se po vašem příchodu ukazuje, že město zaplavil ničivý mor, měnící lidi i zvířata v krvelačné bestie. Vaše hledání se rychle změní v boj o přežití.

Jak je u her From Software zvykem, příběh není vyprávěn otevřeně, okatě ani přímočaře. Jste svědky atmosférických filmových sekvencí, poslechnete si plno dialogů od postav po městě a hodně se toho dozvíte také z nalezených předmětů, případně z kontextu toho, kde jste je nalezli. Mám tuhle unikátní formu budování světa a mnohoznačného příběhu v něm moc rád, ale přijde mi, že Bloodborne zachází přeci jen daleko - minimálně v druhé půlce jsem se často úplně ztrácel a vůbec nechápal, proč někam jdu nebo kdo je kdo. Těžko ale soudit, protože spousta věcí do sebe může zaklapnout při opakovaném hraní. Nebylo by to poprvé.

Díky silnému důrazu na akční složku hry jsou jednou z klíčových věcí zbraně. Těch není tolik jako v minulosti, ale zato je každičká z nich naprosto unikátní a budete mít problém se rozhodnout, do které z nich investovat svoje nejcennější materiály pro vylepšení. Kromě klasických upgradů síly máte také možnost umisťovat na své zbraně i postavu několik kouzelných run, dodávajících speciální bonusy. Skvělé je, že tyto runy můžete zpětně vyměňovat a prohazovat. Trochu mi to připomnělo legendární Materie z Final Fantasy 7.

Sečné, bodné a tupé zbraně - meče, kopí nebo kladiva - je možné pomocí tlačítka L1 rozložit z jednoruční na dvouruční variantu. Samotný akt tohoto rozkládání funguje také jako útok, takže můžete konstruovat komba typu lehký útok, rozložení zbraně, těžký útok - kde všechny tři kroky zraní protivníka. K dispozici máte také "nabíjené" útoky, kdy podržíte tlačítko pro těžký útok o něco déle a vaše postava se více napřáhne - jde o jeden ze způsobů, jak protivníka omráčit, což ho znehybní a otevře prostor pro silnější útok z vaší strany. Funguje to jak na běžné nepřátele, tak na některé bossy.

K omráčení a paradoxně také k obraně budete používat i střelné zbraně - pistole, brokovnice, pušky a další, které nechci prozradit. Rozhodně s nimi ale nikoho nezastřelíte na dálku - jejich účel je naopak odrazit nebo omráčit protivníka nablízko, případně jej zaujmout na dálku a vytáhnout k sobě z hloučku ostatních nepřátel. Ve hře je každopádně několik hodně překvapujících zbraní, ze kterých budete mít velkou radost. Objeví se i magie, ale funguje jinak, než byste čekali - k jejímu používání je potřeba využívat relikvie a vynálezy.

Zbraně ani brnění většinou nenajdete u zabitých nepřátel, ale musíte si je nějak zasloužit či koupit u obchodníků. Oblečení je relativně méně druhů, což souvisí s radikálním odklonem od další z manter Souls série - váha vaší zbroje nijak neovlivňuje vaši rychlost. Dává to smysl, jelikož s ohledem na ofenzivní povahu bojového systému prostě musíte být vždy rychlí. Rozdíly jsou tedy jen v rychlosti jednotlivých zbraní (je rychlejší máchnout mačetou, než těžkým kladivem - ovšem kladivo udělá více škody).

Herní svět tvoří síť rozsáhlých a otevřených lokací, které jsou na sebe většinou přímo napojené, takže mezi nimi můžete plynule procházet. Navíc je zde ústřední hub, přezývaný "Lovcův sen". Zde se můžete v bezpečí věnovat managementu svých zdrojů, včetně levelování postavy a nakupování zásob. Také je odsud možné se (jako v Nexusu z Demon´s Souls) teleportovat k lampám v jednotlivých lokacích, které jste již objevili "pešky". Lamp je ovšem méně než ohnišť v Souls hrách, což také souvisí s mnohem rozlehlejšími prostředími. Jde asi o jeden z největších přínosů nové generace HW, jelikož některé lokace jsou opravdu obrovské. Je snadné se v nich ztratit nebo strávit hodiny jejich prohledáváním.

Nejlepší vlastností lokací ve hře je ovšem jejich pestrost a vynalézavost - což platí také o nepřátelích a pastech. I po desítkách hodin budete narážet na zcela nové příšery či herní mechaniky. Hra vás bude na každém kroku znovu a znovu překvapovat. Z velké míry to přisuzuji jejímu japonskému původu - jde o stejnou dávku představivosti, jakou si mne kdysi dávno získala série Final Fantasy. A je to něco, co prostě v západních RPG nenajdete. Zde je to ještě silnější díky svěžímu míchání temné fantasy s gotickým hororem, silně inspirovaným dílem H.P. Lovecrafta.

From Software je relativně malé studio s omezeným rozpočtem. Jejich hry, byť oslavované na renomovaných místech jako Hry roku, nikdy nebyly ty nejvýpravnější nebo technicky nejpokročilejší. Nečekejte to tedy ani od Bloodborne. Přesto ale její tvůrci díky úspěchu Souls série poněkud vyrostli a tenhle PS4 exkluzivní titul navíc platí Sony ze svých hlubokých kapes. Výsledkem je mnohem detailnější práce s texturami či úžasné využívání fyziky nebo částicových efektů (vlající srst monster, krev lepící se na vaše oblečení, speciální efekty při používání kouzel atd.).

Technické kompromisy jsou ovšem dokonale vyváženy absolutní estetickou suverénností: styl a atmosféra prostředí okolo vás jsou na takové výši, že vám vezmou dech. Při šplhání po strmých útesech jsem se neustále ohlížel do údolí za sebou a típal jeden obrázek za druhým, taková to byla nádhera. A to je nic proti gotickým katedrálám, jejich věže objímají gigantické Lowecraftovské nestvůry, sestupující z rudého nebe.

Nicméně hra takhle rozlehlá a zaplněná davy nepřátel si bere svoji daň - běží sice v rozlišení 1080p, ale ne vždy se jí daří udržet cílených 30 snímků za vteřinu. Není to příliš vážné a není to častý problém. Některé lokace jsou pro něj - většinou z pochopitelných důvodů - náchylnější, než jiné. Obzvláště, pokud do nich přijdete ve více lidech. Pro zasvěcené: není to tak zlé, jako Blightown. Co je ale poněkud horší, to je zhruba 40 vteřin dlouhé nahrávání (i po aplikaci prvního patche). Bohužel vás nahrávání čeká nejen po každé smrti, ale také při každém přenosu do snu a zpátky. Navzdory populárním fámám nicméně hráč v Bloodborne neumírá každou minutu, často se daří hrát i hodinu bez potřeby loadingu.

Když už řešíme ty slabiny, občas mi vadilo recyklování Souls série - zatímco grafika je výrazně živější, některé zvukové efekty zůstaly stejné a působí to občas, jako kdybyste hráli přeskinovaný datadisk k Dark Souls. Je to ale spíš takový chvilkový pocit, v žádném případě to není možné srovnat se sériemi typu Call of Duty nebo Assassins Creed. Jak jsem psal, hra na každém kroku překvapuje něčím novým a celé jádro hratelnosti je formováno jinak. Celkově jsou všechny výše popsané slabiny hry snadno zapomenuty a odpuštěny díky strhujícímu, originálnímu zážitku a celkovým kvalitám hry.

Je obrovský rozdíl hrát Bloodborne sám nebo ve více lidech. Samotného hráče čeká radikálně vyšší obtížnost - všichni nepřátelé (a hlavně bossové) budou věnovat 100% své pozornosti pouze jemu a nedají moc prostoru pro léčení či chybu. Díky tomu je ovšem takový průchod hrou mnohem intenzivnější a děsivější, což dobře ladí s ponurou atmosférou hry a pocitem "nikdo mi nepomůže, tohle musím dokázat sám".

Pokud se ale rozhodnete do hry přivolat spojence nebo dva - ať už náhodné online hráče nebo vaše přátele (je to snadnější díky možnosti vložit společné heslo, ovšem pořád musíte být zhruba na stejné úrovni postavy), čeká vás jedna z nejsilnějších coop akcí v životě. Málokde si budete svých "bratrů bojovníků" vážit tolik jako tady. A schopnost zaútočit na protivníky ze dvou stran, případně odvést pozornost, když se parťák potřebuje uzdravit, srazí obtížnost hry několikanásobně dolů.

Samozřejmě se tak změní i atmosféra hry, obzvláště pokud spoluhráče zároveň máte ve společném hlasovém chatu. Nicméně vyvolání spojence je možné pouze tehdy, dokud nezabijete bosse dané lokace - a nově je ještě vyvážené automatickým spuštěním invaze. Pokud si vyvoláte online spojence, ve hře se zároveň objeví postava ženy se zvonem, která se bude snažit přivolat nepřátelského online hráče, jehož cílem bude vás zabít. Ve výsledku se tak najednou ve hře může řezat až pět živých hráčů najednou, to vše samozřejmě uprostřed davů "normálních" nepřátel, pastí atd.

Pokud budete hrát sami, ale online, uvidíte alespoň duchy ostatních hráčů na místech, kde zemřeli - případně si navzájem můžete nechávat předchystané psané vzkazy na zemi, které ovšem mohou být klamné. I při hře offline najdete vzkazy psané vývojáři a budete mít možnost alespoň občas vyvolat AI spojence. Pro coop hraní najdete ve hře také zbrusu novou mechaniku náhodně generovaných "Chalice" dungeonů, které si můžete ukládat a sdílet s přáteli. Jde kromě jiného o perfektní lék na endgame stereotyp. Mimochodem, první hodiny hraní nás pořádně zdeptalo, jak utajený je systém aktivace coop hraní - dlouho jsme si mysleli, že ve hře vůbec není. Naštěstí je tam prakticky od začátku, ale musíte trochu pečlivěji hledat.

Na závěr bych chtěl ještě jednou apelovat na nováčky, aby se nenechali odradit reputací hry coby nejtěžší mezi těžkými. V mnou otestovaném coop hraní tomu tak opravdu není - a při rozumné dávce soustředění ani při hraní v jednom. Youtube je plný nezletilých dívek i opravdu malých holčiček, které se s hrou důstojně porvaly. Bloodborne je přitom - stejně jako Souls hry - naprosto jedinečná. Pokud to bude vaše první hra od From Software, budete mít zážitek na celý život.

Bloodborne v angličtině pouze pro PS4 vyjde zítra 25. března za 1599 Kč.

koupit na Xzone.

Pokud jste veterán, hra přináší dostatek citelných změn a přesto skvěle hraje na nostalgickou strunu pomocí naznačovaných souvislostí s minulými hrami. Hlavně ale na každém kroku překvapuje, kromě jiného svou pestrostí a rozlehlostí (50 hodin je zdravé minimum pro první průchod, ale do toho vůbec nepočítám generované dungeony). Přál bych si mít prostor napsat mnohem víc. Můžeme si to povědět v komentářích pod článkem. Úplně nejlépe ale uděláte, když si necháte poradit a hru zažijete na vlastní kůži: v takovém případě si o ní už nic dalšího nezjišťujte a ponořte se do tajemství Yarhamu.

Stáli jsme na úpatí útesů, jejichž tvary až nápadně připomínaly lidské končetiny, těla a lebky - všechny jakoby se zoufale natahovaly a křičely v němé hrůze. Vítr bičující šedivá skaliska občas jakoby přinesl útržky onoho nářku. Zapálil jsem pochodeň, můj spolubojovník zakouzlil posilující zaříkávadlo na svůj meč. Opatrně jsme vykročili vpřed, každý po jedné straně spletitého labyrintu kamení a suchých keřů. V polovině kopce se před námi z mračen vynořil děsivý chrám na vrcholku hory nad námi - náš cíl. Náhle se rozsvítilo nadpozemské světlo v jeho oknech a našimi těly projela ostrá bolest. Ta šílená zářící barva z vesmíru zabíjí při pouhém pohledu na ni! Rychle jsme se schovali do stínu za balvany opodál.

Výstup nahoru bude složitější než jsme mysleli - budeme se muset před oním světlem shora neustále krýt, což nebude úplně jednoduché, protože zároveň musíme bojovat s monstry, proplétajícími se mezi balvany okolo nás. Naštěstí ono světlo ubližuje i jim. Po několika vypjatých bitvách jsme stanuli na posledním svahu před branou do chrámu. Dva obři po nás začali házet kusy skal. "Já poběžím k tomu nalevo, ty běž k tomu napravo. Pamatuj, že pokud ho nedokážeš zaměstnat, hodí mi skálu na hlavu právě ve chvíli, kdy k němu budu zády, soustředný na boj s tím druhým. Můj život je ve tvých rukou, tvůj život je v mých. Tenhle plán nemá místo pro slabinu." Zamračenou oblohou se rozlehlo osudové zahřmení hromu. Nádech. Výdech. Rozběhli jsme se vstříc smrtícím gigantům nad námi.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (74)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna