Práce betatestera je ta nejlepší na celém světě. No řekněte sami – mít možnost hrát nejnovější pecky, ke kterým se ostatní dostanou až za několik měsíců, a ještě za to dostávat zaplaceno? No bomba! Celý svět teď šílí po Zaklínači 2 a netrpělivě čeká na Geraltova nová dobrodružství, a přitom se mezi námi nenápadně potuluje několik vyvolených, kteří měli to štěstí, že tuhle hru už dojeli až do konce. Ti se mají!

Ehm... nebo ne? Ona to možná nebude až taková idylka. Že nevěříte? Přesvědčíme vás. Ve spolupráci se společností Comgad, která stojí za českou verzí hry Zaklínač 2: Vrahové králů, vám přinášíme unikátní sérii článků – deník testerů, kteří testovali (vlastně ještě testují) českou lokalizaci tohoto titulu ve varšavských kancelářích studia CD Projekt RED. Jak sami uvidíte, práce testera sice možná není tak úplně idylická a jednoduchá, ale nudná – nudná tedy není rozhodně. A pozor – když budete číst pozorně, můžete vyhrát pěkný dárek!

Týden první - Pavel (Mondy), aneb Předsunutá jednotka

Neděle 13. března 2011

Příprava na cestu. Vlak vyráží v 11:00, mluvím o tom už týden. Je 9:45. Na nádraží jsem za půl hodiny, takže je nejvyšší čas. Poslední kontrola kufru, nabíjení baterky do notebooku. Ať je ve vlaku co dělat. Rozloučení s manželkou, nezlob tady. Čekání na autobus, které si lze zkrátit... například úplně, ale naprosto poslední kontrolou lístku na vlak. Aha... Takže zavolat domů. „Prosím tě, můžeš se mrknout na net, kdy mi jede další vlak? ... To jsou otázky, prostě jel o hodinu dřív. ... No jako bys nevěděla, jak se ZROVNA MĚ může něco takovýho stát. ... V půl druhý? Tak díky, to tam už počkám."

Inu, i takovéto věci se stávají, některým lidem opakovaně. Ale má to své výhody. Kdybych ten vlak neprošvihnul, nikdy bych se neocitl ve vagonu plném polských Krystyn, které měly v Katowicích velký sraz. Sedm set jich tam bylo. Fakt, viděl jsem fotky. V mém kupé se těch dam vystřídalo sice jenom třicet, ale i tak to byla zábava. Všechny mezi padesátkou a šedesátkou, všechny v apartních bílých kloboučcích, všechny už docela dobře líznuté a stále svou špičku dokrmující vodkou, šnapsem a něčím, co vypadalo jako kříženec mezi majonézou a neskutečně silným vaječným koňakem. Ač jinak abstinent, cvaknul jsem si taky. Dobré to bylo. Takže místo spaní v prázdném kupé se tři hodiny flámovalo s babičkama.

Pondělí 14. března 2011

Tak je to tady, konečně v kancelářích CD Projektu poprvé spouštím českou verzi Zaklínače 2. Rozechvění? Netrpělivost? Adrenalin? No, ani ne. Po tolika letech strávených testováním betaverzí už člověk přece jen trošku otupí – i když jde o takovou srdcovku, jako je Zaklínač. No... ale to už by stačilo, ne? Deset minut je na načtení opravdu hodně (ačkoliv první Zaklínač měl v této fázi vývoje loading ještě výživnější, to je třeba uznat). Na scénu přichází osvědčený dvojhmat Alt + F4, podruhé spouštím českou verzi Zaklínače 2... a během pár vteřin to je tady.

První dojmy? Navzdory faktu, že se jedná o ranou betaverzi, kterou čeká ještě řada týdnů pilování, opravování a ladění, navzdory faktu, že některé přeložené texty ještě do hry nebyly implementovány (a některé se záhadně pomíchaly, takže nedávají smysl), navzdory faktu, že některé funkce hry byly v rámci testování lokalizovaných verzí omezeny a že každou chvíli vyskakuje debugovací okno... navzdory tomu to je Zaklínač 2. Nechci spoilovat. A nebudu. Jenom řeknu, že přesně takhle jsem doufal, že bude pokračování jednoho z mých nejoblíbenějších RPG vypadat. Už chápu, co měli vývojáři na mysli prohlášením, že příběh je tentokrát mnohem intenzivnější. Chcete vědět, čím to je? Chcete? Nepovím. Skryju se za slib, že nebudu spoilovat... a snad tím uniknu přiznání, že nemám slov, jak bych to popsal. Ale ať se podíváte na jakýkoliv herní prvek, je zaklínačovštější než v předchozí hře.

První dojmy ze Zaklínače 2 jsou tedy pozitivní. Naprosto. Na některých hrách je skutečně radost pracovat, prokousávat se každým dialogem a upravovat jednotlivá slovíčka tak, aby co nejlépe zapadala do kontextu a odpovídala charakteru příslušných postav. Vážně mě mrzí, že jsem tu vlastně jen jako „startér" – za týden totiž uvolním místo dalším členům našeho lokalizačního týmu, kteří se tady to toho ponoří naplno. Inu, proč ale smutnět, když i já jsem vlastně na začátku? Dnes jsem stihl odehrát jen prolog – a to jenom jednu jeho variantu. Jestli chci za ten týden udělat aspoň dva průchody hrou, musím sebou pěkně mrsknout.

Úterý 15. března 2011

Propadl jsem ze souboje s kajranem. Teda, ne že bych dostal nedostatečnou nebo tak něco. Ale asi tam byl špatně nastavený příznak u plochy, po které se má chodit. Každopádně se stačilo trošku pohnout a už jsem se díval na herní svět hezky zespoda, zatímco jsem se snášel níž a níž. Aha, tak proto byl v té doprovodné dokumentaci k testu také jeden speciální cheat na zabití kajrana. A já se tak těšil na kalamáry.

Středa 16. března 2011

Po třech dnech testů už můžu bezpečně říct, že na svou práci mohou být hrdí nejenom vývojáři, ale i všichni, kdo se u nás podíleli na překladu. Už v téhle fázi testu můžu s klidem prohlásit, že Zaklínač 2 bude naše nejlepší lokalizace. To ale neznamená, že bych se při testování nudil. Naším úkolem při betatestu je udělat z kvalitního překladu naprosto špičkový, a tři stovky nahlášených požadovaných změn není zrovna málo. Ještě štěstí, že jsme se v týmu dohodli tak, jak jsme se dohodli – že my si budeme jenom hrát a veškeré změny bude do textů zanášet Filip, náš šéf betatestů. V některých případech má totiž jedno hlášení za následek desítky, někdy i stovky úprav ve skriptu (což, jak si asi dovedete představit, je docela pakárna). To třeba když mě napadne, že by se nějaká potvora mohla jmenovat jinak, a on ji musí změnit na všech místech. Myslím, že v takových chvílích Filip navrhuje na oplátku nová jména i pro mě...

Pozn. Filip (Aleth): Copak nová jména pro Mondyho, těch už jsme v kanceláři vymysleli spoustu. J Ale abyste si udělali lepší představu, jak může taková vyžádaná změna názvu potvory či předmětu nebo i jména postavy vypadat, uvedu názorný příklad. Jedna z nejvýraznějších postav ve hře je elf jménem Iorweth, ovšem v původní verzi překladu se to psalo Iorveth. Dovedete si představit, kolikrát se toto jméno v textech vyskytuje? Bezmála 450krát. Ano. A v každé větě se toto jméno muselo změnit, což jednomu zabere skutečně hodně času. Takovéto úpravy totiž v případě Zaklínače 2 nelze dělat globálně. To by bylo moc jednoduché... A proč že jsme Iorvetha měnili na Iorwetha? Protože se – věřte tomu, nebo ne – vyskytuje v zaklínačské knižní sérii a my si pochopitelně dáváme záležet na tom, aby česky přeložená terminologie ve hře odpovídala té knižní v plném rozsahu. Je pravda, že Iorwethovo jméno v knížce zazní dost možná jen jednou, ale to stačí. A schválně – kdo z vás zmínku o této postavě najde jako první? Berte to jako soutěž a my pro vítěze připravíme hodnotnou cenu. Své odpovědi pište do diskuse pod článkem.

Čtvrtek 17. března 2011

Jedna z nejzajímavějších věcí na testování je sledovat, jak se vám hra mění pod rukama. Dostali jsme přístup na server, kam vývojáři několikrát denně dávají nové buildy a exporty textů, takže si každé ráno můžeme sosnout nejnovější verzi a sledovat, co se změnilo. Aha, alchymie vypadá už úplně jinak. A to je dobře, teď už se v ní dokáže jeden i vyznat. Texty v deníku jsou nyní zarovnány tak, aby vedle nich bylo místo. Na co asi? Že by na obrázky? A co je tohle? No vida, české hlavní menu. A co máme tady? Aha, na minimapě se už ukazují ikonky. A na velké mapě taky. Že jsou špatně? To přece nevadí... A copak se stane, když se pokusím odevzdat tenhle quest? Aha, hra spadne. A podruhé? Taky spadne. A přesně proto staré buildy nemažeme. Rychle na plochu, přenést uloženou pozici do včerejšího buildu, odevzdat quest, uložit hru, přenést pozici zpět do nové verze. A jedeme dál. Ještě že děláme jen lingvistický test a ne funkční...

Pátek 18. března 2011

Už mi je jasné, že na konec hry se nepodívám. Dnes jsem se nedostal ani na závěr druhé kapitoly, ačkoliv jsem už na dohled. V pondělí se ale bude konat první velké střídání a já přepustím své místo v testerské místnosti Jetrovi a Vojtovi. Co naplat, už dopředu jsem věděl, že tu nejsem ani tak jako tester, jako spíš někdo, kdo má zajistit hladký chod testu jako takového. A prosím žádné vtipné komentáře na to, že prostor, který jsem zabíral sám, nyní vystačí pro dva lidi.

Samozřejmě mě mrzí, že jsem do třetí kapitoly ani nenakouknul, ale rozhodně to je dobrá zpráva pro všechny, kdo se obávají krátké herní doby. Jak vidno, Zaklínač 2 nebude záležitost na pár hodin. Sice není pravděpodobné, že by většina hráčů procházela vše tak pečlivě jako my při betatestu, ale i tak jim jeden průchod zabere několik desítek hodin. A to mluvíme jen o jednom průchodu. Zdejší příběh je skutečně tak rozvětvený, že jen málokdo odolá pokušení zjistit, co by se stalo, kdyby se v klíčových momentech rozhodl jinak. A to přitom některé momenty jako klíčové vůbec nevypadají! Tímto končím a předávám slovo Jetrovi, který to tu bude mít od pondělí pod palcem.

Reklama