Pokud jste si četli první díl deníčků testerů hry Zaklínač 2: Vrahové králů, už asi netrpělivě čekáte na další nášup. Samozřejmě vás nemůžeme zklamat, a tak přinášíme pokračování, které zachycuje následující dva týdny pobytu ve Varšavě. A že to byly výživné dva týdny. Zahrnovaly jedno stěhování, jeden kolaps (naštěstí jen počítače), slušný počet pohledných slečen ve hře i mimo ni a rozšíření oslavného nápisu o českém testovacím týmu na tabuli v testovací místnosti.

A abychom nezapomněli - gratulujeme našemu čtenáři s nickem Viliem, který jako první správně zodpověděl naši záludnou otázku z minulého týdne. Za správné odhalení místa, kde se v knižní sáze objevuje zmínka o Iorwethovi, získává stylový zaklínačský medailon, který nyní společnost Comgad přikládá zdarma ke hře Zaklínač: Rozšířená edice. Cenu pošleme příští týden, jakmile budou medailony vyrobeny.

Týden třetí - Zdeněk (Jetro), aneb Dva týdny ostrých (pokračování)

Pondělí 28. března 2011

Stěhování proběhlo úspěšně, byt je velmi vkusně zařízen a pro naše účely, kdy ho využijeme takřka akorát na přespávání, bohatě dostačuje. V neděli se vyměnili testeři, já zůstávám. I když jsme v sobotu s Vojtou kromě návštěvy varšavského muzea podnikli i cvičnou výpravu na nádraží a zpět, stejně jsem se tam druhý den, když jsem vyzvedával Tomáše, zamotal. Místní centrální vlakové nádraží je taková malá noční můra.

Dostáváme testovací build 120, prý už bez bugů. Ani na počtvrté jsem nebyl schopen načíst svou uloženou pozici, a tak se vracím o číslo zpět. V duchu konstatuji, že pod pojmem „bez bugů" myslíme asi každý něco jiného. Nic se ale neděje. Dokončuji jeden z aktivních úkolů, opět zkouším nový build a vše už funguje, jak má. Podle počtu nových verzí a hlavně času, kdy byly vytvořeny, je patrné, že vývojáři makali nejspíš i o víkendu. To nepotěší.

K večeru to nastává. Velké „T", velké „I", velké „T", velké „U", velké „L", velké „K" a velké „Y". Směsice radosti a zklamání se ve mně mísí, jak si pročítám závěrečné titulky. Zabil jsem všechny, kteří se provinili, a tak následoval konec. Moc neutrální jsem nebyl, jak se na zaklínače sluší, ale... to je osud. Zítra, až hru rozjedu podruhé, budu hodnější. Slibuju.

Útery 29. března 2011

Rozjíždím hru podruhé. Po šesti dnech neúnavného hraní se vracím na místa, která jsem již jednou procházel. Spousta textů je tak nějak jiných. Aha, opravených a uhlazených, to bude tím. No, hned to vypadá líp. V průběhu prologu zjišťuju, že já se z té balisty střílet prostě nenaučím! Ještě že na to není vázaný nějaký achievement. Ti, co mě znají, již vědí :-)

Už druhý den s námi okupuje testovací místnost vedle kluků z Maďarska a Ruska (včetně jedné slečny) i jednočlenná čínská výprava. Pán má tak padesát. Zajímavé. Chvilku se dívám na čínské Windows a pak na samotnou hru a obdivuju, jak ten rozsypanej čaj hezky vypadá.

Prolog procházím jinak, než tomu bylo v prvním případě, a tak se nemůže stát, že bych se nějakým způsobem nudil. O tom ostatně nemůže být ani řeč. Už jsem psal, jak je ta hra úžasná, jak se skvěle hraje a jak fantasticky vypadá? Že bych mohl být neobjektivní, protože pracuju v Comgadu? Ale kdeže! Ta hra prostě JE úžasná, skvěle se hraje a fantasticky vypadá. Tečka.

Středa 30. března 2011

Zabil jsem trolla. Věříte, že mi to bylo líto? Vím, že jsem neměl podle zaklínačského kodexu právo něco takového udělat, ale když já potřeboval jeho jazyk. Jestli ten amulet nebude stát za to, tak tu bylinkářku přetrhnu vejpůl.

Zjišťuju, že zvolená obtížnost má vliv i na ceny u obchodníků. Potřebuju si koupit stříbrnou rudu, abych si mohl nechat ukout stříbrný meč, o který jsem přišel během prologu, a nemám na to. Tomáš se mi směje, že on jí měl čtyřikrát levnější. Kruci. Na nejvyšší obtížnost si nebudu nejspíš moct koupit ani chleba. Kde mám vzít peníze a nekrást?! Bohatnu – ač nijak závratně – z prodeje knih. Asi změním profesi.

Je poznat, že si vývojaři hrají s vyvážeností jednotlivých nepřátel. Kde jsem měl při prvním průchodu neskutečné problémy, teď nemám. Stačil jeden elixírek, vhodně používat znamení Quen, a bylo po problému. Tedy po endriačí královně. I přesto dnes poprvé umírám. Zase ty prokleté přeludy. Ani zvýšená regenerace zdraví mi nepomohla. Na podruhé si vypomáhám jednou pastí a zapojuji i ostatní znamení. Ha! Spoléhat se velkou měrou jen na stříbrňák bylo krátkozraké, teď už to vím.

1
Exkluzivní obrázek z české verze hry.

Čtvrtek 31. března 2011

Verze hry s pořadovým číslem 125 je jako balzám na duši. Až na pár (doslova) výjimek je hra až obdivuhodně stabilní, všechno vypadá, že funguje, jak má. Hned se to hraje tak nějak líp. Nechci to zakřiknout, a tak klepu do stolu, až mě z toho bolí kloub na prstu.

Jak už jsem psal, procházím hru podruhé zcela odlišně a pozoruji, jak je spousta věcí úplně jiná. Být svědkem ***bezcitný cenzorův zásah číslo jedna*** nebo ***bezcitný cenzorův zásah číslo dva***, což závisí na vašem předešlém rozhodnutí, je již slušný rozdíl, že? A i když se zdá, že v prvním případě slaví každý, nebyl by to svět Zaklínače, aby bylo vše tak pozitivní. Spáchaná sebevražda jedné z ne bezejmenných postav mluví sama za sebe.

Už je jasné, že hru podruhé nedohraju. Večer dokončuju první kapitolu a šance, že bych zítra projel druhou i třetí nehrozí ani omylem. I kdybychom tu jako každý den strávili kolem deseti hodin. Vadí ale vůbec někomu, že i dvojka je dlouhá a nedohrajete ji za víkend? Mně tedy rozhodně ne.

Pátek 1. dubna 2011

Po celém táboře hledám Marigolda kvůli jednomu z úkolů a můžete dvakrát hádat, kde ho nacházím. Jasně, že v bordelu. Musím přiznat, že některá jména všudypřítomných kurtyzán mají poetický nádech. Marně přemýšlím, jak třeba taková Vendy Píšťalka mohla přijít ke svému přízvisku.

Dnešek utíká ještě rychleji než ty předchozí dny. Zamačkávám slzu. Po čtrnácti dnech je poslední „hrací" den v kancelářích CD Projekt RED za mnou. V pondělí ještě ukážu novým klukům co a jak a v úterý ráno směr Česká republika. Kolik že to mám po dnešku přibližně odehráno? Takřka 100 hodin? Sto hodin nového Zaklínače 2. Velmi příjemně strávený čas.

Ještě měsíc budeme pokračovat v testování naší lokalizace, abychom vám dodali překlad té nejvyšší kvality. Už teď ale mohu s klidným svědomím říct, že se nám velmi povedl. Máte se na co těšit. Pokud bych měl nějakým způsobem porovnat první díl s druhým a říct, který byl lepší, pak asi zvolím ten nadcházející. Vlastní engine vývojářů z CDP RED vypadá úchvatně a samotný příběh vás hned od začátku vtáhne do hry. Jestli bude Zaklínač 2 hrou roku 2011, ukáže až čas.

Týden třetí - Tomáš (Crash), aneb Polsko je krásné a Polky obzvlášť

Neděle 27. března 2011

Nadešla chvíle odjezdu do Varšavy a já se s cestovkou v ruce a batohem na zádech ocitl na třetím nástupišti nádraží Ostrava-Svinov. Pět hodin je proklatě dlouhá doba, když vám baterie v notebooku vydrží pouhé dvě hodiny. Nastupuji do vlaku. Kupéčko celé pro sebe, paráda. S energií notebooku se snažím hospodařit co nejlépe, abych se co nejméně musel dívat na ponurou polskou krajinu. Stejně jako kluci i já byl překvapen popularitou spoje Katowice – Varšava a o nějakém pohodlí jsem si najednou mohl nechat zdát. Musím holt toho objemného pána přetrpět.

Konečně příjezd. Ovšem s Jetrem se na smluveném místě nemohu najít. Žhavím mobil a v hlavě se mi promítají hororové scénáře, co by se asi tak stalo, kdybych si nezařídil roaming, jak jsem původně měl v úmyslu. Konečně shledání, mám chuť toho kluka obejmout, nebudu spát na ulici. Jetro mě po cestě poučuje o průběhu testu. Před příchodem do bytu se ještě stavujeme do sámošky a já se snažím odhadnout, které polské pivo bude nejméně nechutné. Náhodný výběr. Po zadání číselného kódu (!) a odemknutí tří zámků (!) jsme konečně dorazili do bytu. Byt je malý, ale moderně a účelně zařízený. Dokážu si představit, že bych zde sám bydlel. O pár piv a jeden film později konečně usínám. Tak zítra, Geralte.

Pondělí 28. března 2011

Ráno se neslo v duchu nedočkavosti a zvědavosti. Do práce vyrážíme v 8:30 a za příjemných 10 minut tramvají jsme na místě. Přebíháme značně frekventovanou silnici a vcházíme do budovy. Kulečníkový stůl a fotbálek za recepcí dávají znát, že práce zde může být naprosto pohodová. Sice na vás zpoza rohu občas vybafne warcraftí ork v životní velikosti, ale atmosféra je zde úžasná. Přicházíme na pracoviště a kromě jedné ruské dívčiny jsme zde úplně sami. Jetro mi ukazuje co a jak, tak hned stahuju nový build. Nedočkavě jej spouštím a bez jakéhokoli nastavování a průchodu menu se pouštím přímo do hry.

První věc, která vyráží dech, je detailnost a mimika obličejů postav. Některé možná zamrzí, že si známé postavy nejsou vzhledem k prvním dílu příliš podobné. Grafický kabátek je přesto perfektní a při prvním pohledu na otevřenou krajinu zůstavají opravdu ústa otevřená. Vzápětí přichází sympatická blondýnka a vysvětluje nám rozdíly oproti předchozímu buildu. Ani se do hry nestihnu znovu ponořit a přichází druhá hezká slečna s mým NDA (ne, opravdu do nemá co dělat s DNA). Nezdá se tedy, že by v CD Projektu měli nouzi o hezké slečny.

Hrou se prokousávám velice pomalu a snažím se projít co nejvíce variant dialogů. Časem se ovšem dostavuje frustrace z celkem častého padání a nebo věčného odklikávání různých druhů errorů, ale perfektní hratelnost tento problém vynahrazovala. Překlad je povedený ve všech směrech a já zjišťuju, že předchozí testeři odvedli svědomitě svoji práci a mnoho chyb už je opraveno. Tím lépe pro mě. Deset hodin v tak příjemném prostředí uteklo jako nic a prolog je pokořen.

2
Exkluzivní obrázek z druhé kapitoly Zaklínače 2.

Úterý 29. března 2011

Vstává se mi zde čím dál lépe. Po včerejším seznámení s děvčaty z firmy si oblékám to nejlepší, co mám, a vyrážíme do práce. Po příchodu zjišťujeme, že nepřibyl žádný nový build, nevadí. Velice pomalu se prokousávám prvním aktem. Pomalu, protože intenzita padání nebo výskytu nesmyslných errorů se stupňuje. Quest, který by za normálních okolností trvalo splnit dvacet minut, dělám dvě hodiny. Frustrace, nadávky, zoufalství. Pokouším se podplatit Jetra tatrankou, aby mě neposlouchal. Povedlo se.

Po obědě začínám prozkoumávat okolí města Flotsam a setkání s místní faunou ve mně vzbuzuje pozitivní dojem. Geralt do monster seká, navádí je do pastí, sesílá znamení... Prostě vše jako za starých časů. Ba i víc. Příroda je perfektní a mnoho her si může nechat o tak hustém lese jen zdát. Téměř je cítít ten svěží vzduch.

Vedlejších úkolů začíná přibývat a člověk neví do čeho se dřív pustit. Jdu do krčmy a měřím síly s místními siláky v pěstním souboji, což je jen jedna z řady povedených miniher. Některé ovšem nepotěší poněkud skromnější přidělování zkušenostních bodů a tím pádem i zpřístupněných schopností. K dispozici jsou tři vývojové větve postavy a není šance, že by se někdo specializoval na všechny a byl z něj přitom dobrý zabiják. Já jdu například cestou alchymisty. Teď už jen upravit screeny, zaznačit v průvodci hrou, co za úkoly jsem dnes splnil, a hurá domů. Nechávám si zdát o plně funkčním buildu, který by mi neházel klacky pod nohy a nekazil mi tak zážitek z dokonalé hry.

Středa 30. března 2011

Při cestě do práce začínám pochybovat o prvenství českých žen jako nejkrásnějších na světě. Ono se do práce chodí hned lépe, když se člověk dívá na ty milé... tváře. Po příchodu do práce se s Jetrem musíme smát zápiskům čínského testera v jeho mateřském jazyce, které nechal ležet na stole. Dost srandy a do práce. Jak se zdá, tak stabilní build jsem si nakonec nevysnil a hra padá snad ještě častěji než kdy předtím. Nic mě však nezastaví a začínám se znovu ponořovat do spletitého příběhu plného zvratů. Jetro se při druhém průchodu dostává ke stejnému questu, který mi včera tak perfektně pocuchal nervy. Frustrace, nadávky, zoufalství. Dávám mu tatranku na uklidněnou. Povedlo se.

Začínám nabývat dojem, že čím víc se v tom vývojáři vrtají, tím méně jsou buildy stabilnější. Spravuji si chuť dobitím kajrana. Jeho jedovatý sliz ze mě ještě ani neokapal a už se vrhám na další úkol, který vypadá zpočátku velice nenápadně, ale vyvine se z něj jedna z nejkrásnějších částí celé hry.

Dnes jdu na byt s velice dobrým pocitem. Udělalo se kus práce a Jetro říkal, že první akt bych mohl zítra dotáhnout. No uvidíme. Teď ještě vystát dlouhou řadu v samošce a hurá na byt psát tento deník.

Reklama