Dragon Age 2 - dojmy z plné verze
Víno, ženy, draci. V čem všem se liší od jedničky?
Těsně předtím, než se Martin Zavřel v klidu domova ponořil do recenzování, jsme se zašli podívat do EA na plnou/finální verzi Dragon Age 2 pro Playstation 3, která byla pro mě osobně jedním velkým překvapením. Jednak proto, že hardcore RPG hratelnost, na kterou jsem byl z PC verze prvního dílu Origins navyknutý, byla do značné míry pryč. A jednak proto, že i přes výrazně akčnější a dynamičtější pojetí se dvojka hrála skvěle a bavila mě i přesto, že několik večerů předtím jsem s opětovným nadšením seděl u prvního dílu.
Své úsudky o dvojce totiž nesmíte stavět na nevalných videích a nedávném demu z profláknuté první lokace v ponuré horské oblasti. I mě původními záběry (fotoseriál) hra spíše odrazovala, ale jak jsem se přes ně prokousal na vlastní kůži a dostal se do impozantní kamenné metropole Kirkwall, začal můj pocit ze hry nabírat radikálně jiného směru. Aneb nechápu, proč BioWare doteď téměř výlučně ukazovali tu snad nejošklivější a nejnudnější pasáž, když ve skutečnosti toho Dragon Age 2 skýtá mnohem, mnohem více.
Město řetězů – jak se Kirkwallu mj. kvůli jeho otrokářské historii říká – je skutečně ohromné, monumentální, překrásné a rozličné. Strávíte v něm hodiny a hodiny. Dlouho potrvá, než po vás někdo bude chtít zachránit svět jako v jedničce. A to je mi na Dragon Age 2 ohromně sympatické. Nezačínáte v kůži poloboha, jehož hned prvním questem jest „Ach vyvolený, spas nás!", jen aby pak běhal po světě a sbíral slimáky pro bláznivé alchymisty nebo hledal ztracené manželky. Hawke se svou rodinou utekl z města Lotheringu, který padl pod náporem Blightu (děj Origins se tedy s dvojkou malinko prolíná) a jediné, co ho teď pálí, je snaha usadit se v bezpečí, vydělat si nějaký ten peníz i začít nový život.
A tak se s příchodem do Kirkwallu on a jeho bratr (nebo sestra – záleží na tom, jaké pohlaví a povolání si na začátku zvolíte) upíše místním žoldákům, že pro ně budou rok pracovat a za odměnu získají přístup do města, které je jinak většině uprchlíkům před Darkspawny z důvodů kapacitních uzavřeno. Postupem času získává Hawke na reputaci, lidé si ho začínají všímat, on se chystá na nebezpečnou expedici s trpaslíky... Ačkoliv jsem Dragon Age 2 (resp. kanceláře EA) opouštěl po zhruba pěti hodinách svižného hraní, jediným náznakem „něčeho příběhově většího" byla čarodějnice Flemeth. Jinak jsem si celou dobu hrabal na svém písečku a o hrdinských činech – jako třeba o těch hrdiny Fereldenu nebo krále Alistaira – jsem pouze slyšel z druhé ruky a v kůži Hawkea na ně neměl ani pomyšlení.
Je vidět, že fráze tvůrců o zaměření na rodinnou tématiku nebyly vůbec plané a ve výsledku se tak Dragon Age 2 zdá býti hrou mnohem osobnější. Navíc díky značně vyššímu počtu cutscén, lepší kameře při dialozích a nadabovanému hlavnímu hrdinovi je hraní rázem dramatičtější i příběhovější. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že od vámi zvoleného herního vzhledu se bude odvíjet i kukuč vašich příbuzných. Osobnější nátura hry ale může být vnímána i negativně – znamená totiž, že dějová linka je přesně navržená pro lidskou postavu (vybrat si lze pouze z tradiční trojice povolání a pak pohlaví) a rozličné začátky rozličných postav jako v Origins se tak již konat nebudou.
Nicméně je to stále Dragon Age a odkazů na první díl je dvojka plná. Třeba hned jednou z prvních postav, kterou jsem v Kirkwallu potkal, byl trpasličí obchodník Bohdan a jeho zpomalený syn Sandal, jehož stále neměnná, láskou napěchovaná otázka „Enchantment?" mě upřímně rozesmála. Jo a Bohdan taky říkal, že by se rád přidal k Hawkeově výpravě. Kdo by to byl čekal! Takže ani o humor zde nebude nouze (Asi nejvtipnější momentka byla ta z nevěstince, kde jsem schválně kývl na nabídku homosexuálního elfa, a můj bratr Carver se chytal za hlavu, že tohle – navíc před jeho očima – snad nemůžu myslet vážně!) a je jen škoda, že anglicky méně vybavení hráči si jej neužijí, poněvadž oficiální český překlad se nechystá a břímě překladatelovo tak padlo na hruď domácí komunity (vysvětlení v tématickém článku Eurogameru).
Kirkwall by se jinak asi nejlépe dal přirovnat k Citadele z Mass Effect titulů od stejného vývojářského studia. Tedy, ono celé Dragon Age 2 na mě působilo velmi „mass-effectovsky". Procházíte se rozsáhlou metropolí, která je loadingy rozkouskovaná na jednotlivé čtvrti, kde se nejenže potuluje spousta lidí a obchodníků, ale také vás zde čas od času někdo přepadne, zejména v těch horších čtvrtích. Za sebou klasicky taháte trojici sympaticky upovídaných a dostatečně osobitých souputníků, plníte spousty dobročinných questů, rozhovory ovládáte pomocí kruhového diagramu (namísto celé odpovědi si vybíráte jen její náladový nástřel) a v porovnání s rozvážnějšími Origins to celkově všechno dosti odsýpá.
Ani jednou jsem se nezasekl, nikdy neřešil žádné puzzle, leveloval jsem jak zběsilý a díky spoustě ukazatelů a přehledné mapě vždy přesně věděl, kam jít. Mě osobně to bavilo, hraní bylo dostatečně variabilní a nově se odkrývající oblasti a posouvající příběh mě dokázaly udržet. Ale je nasnadě, že pokud největší prostor ve vašich srdcích uzurpovaly dungeony/RPG hry ze století minulého, Dragon Age 2 vám asi nebude úplně po chuti.
Podobně rozhozeni byste mohli být i z přepracovaného HUDu a rozhraní, kterí nyní působí možná trochu nepatřičně futuristicky. Na druhou stranu je současné zpracování ukazatelů zdraví přehlednější a více na očích, takže mi vyhovovalo. Také mě těšilo, že když jsem sebral stránku do Codexu, hned se mi její obsah ukázal a nemusel jsem kvůli ní lézt do diáře jako v jedničce. Obdobně je v Dragon Age 2 urychleno i obchodování, kdy jej už nemusíte zahajovat rozhovorem s byznysmenem, ale jedním kliknutím se hned mrknete do interaktivního stánku po jeho boku.
Kladné dojmy mám i z inventáře, který je sice svým schématem podobný tomu v Origins, ale je přehlednější a výstižnější. Harampádí je navíc hodnoceno hvězdičkami, takže rychleji poznáte jeho hodnotu a jediné, co mě zarazilo, byl systém „Garret Hawke-exkluzivních" předmětů. Zdálo se mi, že snad všechna brnění, která jsem u živnostníků našel, mohl navléci pouze ústřední geroj. Anebo trpaslík Varrick měl svojí jednu fixní kuši, kterou nemohl vyměnit za jinou. Takže s lootováním to tady asi tak žhavé už nebude, stejně tak jako s craftováním – tvorba a úprava předmětů nyní probíhá u mistrů; já sám, třebaže mág a s lotrem v týmu, jsem nic takového dělat nemohl. Ale teď už na bitevní pole....