RECENZE Dragon Age Inquisition - 2. část

Konečný verdikt, multiplayer a další po 80+ hodinách hraní.

První část recenze po dvaceti hodinách hraní s vytípanými screenshoty z PC verze čtěte zde.

Sera se protáhla oknem ve vikýři hostince a sedla si na okraj střechy. Posadil jsem se vedle ní a s překvapením sledoval, jak ze své brašny vytáhla lehce neforemný koláček. Začala vyprávět o tom, jak jí jako dítěti namluvili všelijaké povídačky, které ji od sladkého měly zadržet. A jak se v dospělosti rozhodla si to vynahradit. Když jsme tak seděli na okraji střechy hostince a bavili se o podobných malichernostech, na chvíli jsem si prostě jen užíval odpoledne s přítelkyní, místo abych myslel na všechnu tu politiku ve velitelské síni či katastrofické události posledních dní, hrozící smést všechno živé v celém Thedasu. Právě takovéhle lidské momenty člověk potřebuje, aby si uvědomil, za co vlastně bojuje... a aby se z toho nezbláznil.

Pohlcující děj

Když jsem měl za sebou pěkných pár desítek hodin v kampani, čím dál tím více jsem si uvědomoval, že Bioware, podobně jako Telltale, disponují mimořádnými schopnostmi když dojde na tvorbu postav, psaní dialogů, obsazování i režírování herců a realizaci nezapomenutelných velkých i malých lidských situací v jejich hrách. Příběh třetího Dragon Age (dále jen DAI) má mnoho vrstev a - podobně jako ostatní aspekty téhle hry - je prostě obrovský. Ano, je tu poměrně klišé zápletka o zkáze světa a vyvoleném spasiteli trpícím amnézií. Ale je tu také komplexní síť politických intrik, která si v ničem nezadá s Hrou o trůny. Navíc je zde výrazná příběhová vrstva na téma víry, která dokonale reflektuje problémy skutečných věřících v reálném světě. A ke které budete muset zaujmout aktivní postoj, ovlivňující řadu postav a událostí okolo vás. Ale pod tím vším jsou desítky příběhových linek "obyčejných" lidí, z nichž někteří si vás dřív nebo později zcela získají.

Vedle skvělého scénáře a hereckých výkonů samozřejmě pomáhá také přítomnost mnoha povedených filmových sekvencí, z nichž ty nejlepší bych se nebál postavit vedle Pána prstenů, pokud jde o emocionální dopad. Kromě samotného děje se v nich skvěle pracuje s hudbou i zvukem, takže například první příchod draka, exodus jisté skupiny napříč horami za novým domovem nebo smrt klíčové postavy jsou nezapomenutelné scény. Přidejte nádherné písně, které jsou integrované podobně přirozeně přímo do děje a do úst postav v něm, jako to známe od Petera Jacksona. Výsledkem je nádherná, silná a dojemná pouť na celou dovolenou a prázdniny k tomu, na jakou nikdy nezapomenete. Po stránce příběhu, často označovaného za to nejdůležitější pro RPG žánr, se tahle hra povedla. Součástí onoho kouzla je samozřejmě také vaše schopnost příběh svými rozhodnutími neustále ovlivňovat a přizpůsobovat.

Úžasný svět

Další klíčovou vlastností, kterou v rozsáhlých RPG hrách hledáme, je fascinující nový svět, jenž můžeme prozkoumávat dle vlastní chuti. V tomhle ohledu se určitě nejeden fanoušek obával opakování situace z předchozího dílu série, kdy se všechen děj odehrával prakticky v jediném městě, byť v průběhu mnoha let a relativních změn. Osobně musím říct, že jsem v tomhle ohledu měl problém i s původním Dragon Age - připadal mi spíše jako soustava koridorů, než jako otevřený svět kalibru Dark Souls nebo Skyrimu. DAI nicméně přináší jeden z nejrozlehlejších herních světů vůbec: samotná první mapa (z celkových několika desítek) nabízí větší rozlohu, než celá předchozí hra. A přestože třeba jeskyně nebo interiéry jsou pořád relativně lineární (nicméně rozlehlé), v otevřené přírodě můžete pochodovat, šplhat nebo jet na koni skoro kamkoliv. Tohle je jedna z těch her, kde opravdu můžete "vyšplhat na ten kopec v dálce".

Samozřejmě tomu pomáhá, že grafika se nijak nedrží zpátky a nabízí mimořádnou dohlednost do dálky. To vše při detailnosti a propracovanosti, jakou si starší díly série nemohly dovolit. Může za to Frostbite engine, který už svoje kvality prokázal v rozlehlých krajinách i fotorealistických interiérech série Battlefield. Dragon Age má sice svůj svérázný výtvarný styl, který nemusí sednout všem (týká se architektury, výzbroje nebo monster), ale tentokrát nabízí takovou pestrost prostředí, že by bylo opravdu divné, kdyby vám alespoň některá z nich neučarovala. Mohou to být klasické zelené pláně, sychravý jehličnatý les v mlze, skalistá pobřeží rozbouřeného moře, opulentní královská města, spalující kilometry písečných dun, prastaré ruiny a chrámy nebo "záhrobí", zde známé pod pojmem "Fade". A všechna tato prostředí jsou obrovská, zaplněná více i méně důležitými věcmi k objevování, sbírání a dělání.

Ucházející boj

Souboje v DAI jsou zábavné a nabízejí rozhodně větší hloubku, než v některých konkurenčních hrách. K dispozici máte klasické trio povolání: válečníka, mága a zloděje. V rámci každého povolání si ale můžete vybrat specializaci a odlišný strom schopností (např. zloděj může být lučištník na dálku nebo používat nože na blízko) a později během hry ještě získáte možnost učit se speciální strom dovedností ze tří unikátních dodatečných skupin, spojených s příběhem. Schopností k naučení tedy budete mít v průběhu hry neustále dostatek a zřejmě budete nahrazovat několik svých oblíbených útoků novými a lepšími. S ohledem na délku a rozlehlost hry je docela dobře možné, že budete mít dost času a zkušeností na to, abyste se naučili více různých specializací a stromů. Když to zkombinujete s výrobou vlastních zbraní, které mohou disponovat unikátními vlastnostmi, dostanete slušný taktický arzenál.

Slabinou bojového systému je nicméně účast vašich společníků. Na nižší obtížnosti ji nemusíte zas tak řešit - budou efektně běhat, útočit i se uzdravovat (uzdravování nově není možné kouzly, ale pouze omezenou zásobou lektvarů, což silně připomíná Dark Souls). Na vyšší obtížnosti ale narazíte na určité limity umělé inteligence vašich spolubojovníků. Nejkřiklavější je postávání bojovníků na dálku příliš blízko nepříteli (což je o to víc smrtící, že mágové a lučištníci málokdy nosí silné brnění). Ale jsou zde také jiné problémy, včetně jejich přehnané ochoty vypít příliš mnoho léčivých lektvarů, které sdílíte pro celou skupinu. Nastavení předdefinované taktiky pro jednotlivce bylo oproti prvnímu dílu poněkud omezeno, modifikátory jsou jednodušší a méně flexibilní. I tyto faktory přispívají k tomu, že taktický mód (zastavení času a rozdělení konkrétních pokynů každému členu družiny) je na vyšší obtížnosti nezbytný. Příjemným vylepšením je ovladatelné posouvání času v taktickém módu.

Možnosti a volby

Jak je hra obrovská a plná nepřeberných lokací i úkolů, tak je také plná možností a věcí k dělání. Po cestě krajinou můžete samozřejmě sbírat suroviny (rostliny, kovy apod.), ze kterých je následně možné vyrábět všelijakou výzbroj pro vaši skupinu nebo také pro celou armádu inkvizice. Výroba zbraní má několik vrstev, od základní varianty daného předmětu, přes modifikace jeho součástí, až po aplikaci vysoce účinných magických run. Někdy je toho až moc a cítil jsem se zahlcen předměty v inventáři i managementem vybavení pro všechny členy družiny . Vylepšovat můžete také schopnosti celé vaší skupiny, jelikož skoro všechny vaše aktivity v herním světě dodávají kromě zkušeností také "influence" body, za které si "nakupujete" perky pro inkvizici (třeba větší celková zásoba energie pro speciální útoky nebo bonusová zkušenost za každý nalezený zápis do kodexu).

Během hraní budete také muset neustále dělat nějaká rozhodnutí, většinou v rámci interaktivních dialogů. Vaše chování neustále dynamicky ovlivňuje vztahy uvnitř družiny i s ostatními lidmi okolo. Nikdy není možné udržet všechny spokojené a také není možné ve hře získat všechny frakce na svou stranu zároveň, takže se například budete muset opět rozhodnout mezi mágy a templáři. Vaše rozhodnutí budou samozřejmě hrát také roli v tom, zda a s kým si začnete případný romantický vztah - který je citelně přirozenější a zajímavější, než v minulých Bioware hrách. Ve výsledku budou mít dva hráči výrazně odlišný zážitek ze hry, což ostatně platí i při opakovaném hraní. Nedělejte si ovšem iluze, že hlavní příběh jde dohrát dříve než za nějakých padesát hodin. Představa, že takhle obrovskou hru hrajete znovu s jinými volbami způsobuje mírnou závrať, ale zároveň láká, protože změny mohou být opravdu výrazné a na všech úrovních. I po téhle stránce jde o RPG jako řemen. A mimochodem, hrát něco takového "na recenzi" je tak trochu za trest, jelikož máte chuť si to všechno vychutnat a nespěchat.

Druhá strana války

Vedle aktivní účasti na bitevním poli vás čekají také poněkud rafinovanější způsoby vedení války. Sem spadají všelijaká diplomatická vyjednávání při návštěvě mocných osobností a představitelů všelijakých frakcí (např. bandity můžete vyvraždit, nebo svést boj s jejich vůdcem a následně nad nimi převzít velení). Klíčovým prvkem je pak váš válečný stůl, kde se scházíte s trojicí rádců (voják, špeh a diplomat) a vysíláte je dle svého uvážení na časově omezené mise po celé mapě. Tenhle aspekt hry bohužel není tak taktický, jak by mohl být (je docela jedno, zda danou věc splníte diplomacií nebo silou), ale zároveň jde o jediný způsob jak objevovat a zpřístupňovat nové lokace ve hře. Ty jsou bohužel často uzamknuty umělými požadavky na vaši "moc", kterou získáváte plněním velkých i malých úkolů v již zpřístupněných místech. Každopádně schůzky s rádci nad mapou dodávají hře na atmosféře, stejně jako rozsudky a popravy, o kterých můžete rozhodovat ze svého "trůnu".

Samostatnou kapitolou je vaše základna. Na začátku hry to bude jen taková víska s větší dřevěnou boudou uprostřed, ale časem se dopracujete k majestátnímu hradu tak obrovskému, že jen oběhnout jej vám snadno zabere hodinu - obzvláště když je plný NPC, se kterými se vyplatí mluvit (vaši zvědové, trenéři dodatečných schopností a samozřejmě členové vaší družiny). Můžete zajít do kovárny vyrobit nebo vylepšit výzbroj, můžete zajít za architektem nechat vylepšit nebo zkrášlit nějakou část hradu, můžete zajít za diplomaty učinit pár rozhodnutí, můžete se jít poradit s vašimi jednotlivými rádci a spojenci, můžete si zajít do vlastní hospody poslechnout řeči vojáků nebo neustále doplňované, nádherné písně místního barda. Je toho nepřeberně a všechno to zapadá do obrovské mozaiky válečného tažení inkvizice, na jejímž postupu a zesilování se podílíte každičkou svojí aktivitou. Nejlepší vlastností celé hry je pocit, že každičký váš skutek nějak přispívá do hlavního příběhu a jeho cíle, což například v Skyrimu chybělo.

Hra pro více hráčů je bohužel integrována zcela bokem od hlavní kampaně, jako takový bonus na disku s hrou. Lze ji poměrně snadno přirovnat k multiplayeru z Mass Effect 3: série kooperativních misí, ve kterých prakticky nejde o nic jiného, než se ve čtyřech probít skrz lokaci plnou nepřátel a postupně vylepšovat svoji postavu (která je zcela unikátní pro multiplayer, nesouvisí s vaší postavou v hlavním příběhu). Samozřejmě je to zastřešeno zápletkou o agentech inkvizice, ale nečekejte žádný výraznější doplněk příběhu nebo návaznost na hlavní hru. Přesto jde o slušnou zábavu, především díky skutečnosti, že vaše parta nespoléhá na průměrnou AI - všichni čtyři členové družiny jsou ovládání živými hráči. Možnosti vylepšování a úpravy vašeho bojovníka jsou zde ale omezené a domnívám se, že většina hráčů v tomto módu moc času nestráví - hlavní hra, v níž si už počítám více než osmdesát hodin, je mnohem zajímavější. Škoda, že zde například není nějaký zdroj nebo předměty, který by se z MP dal převést do hlavní kampaně.

Dragon Age: Inquisition v angličtině pro PC, PS3, PS4, X360 a X1 vyjde 21. listopadu za 1199-1699 Kč.

koupit na Xzone.

Ačkoliv hra na PC detektuje přítomnost myši a klávesnice (pokud nemáte zapojený gamepad) a upraví podle toho ovládání i rozložení HUD ikonek, hra je poměrně citelně konstruovaná pro konzole. Nejvíce se to projevuje v hlavním menu, které má podobu kruhové nabídky (což sedí s analogovými páčkami na konzolových ovladačích). Hardcore PC hráči tím možná budou lehce podráždění, ale hra jinak nabízí dostatečnou hloubku, aby nemohli prskat klasické výroky o "konzolové arkádovosti a primitivnosti". HW náročnost je u téhle hry poměrně složité téma - při dobře vyladěné doporučené sestavě hra na PC běží na ultra detaily relativně bez problémů, ale mnohem častěji jsem mezi svými kolegy a přáteli narážel na ty, kteří museli hrát s omezenou grafikou a potýkali se s různými glitchi nebo i crashováním. Na konzolích nové generace je hra samozřejmě parádní a plynulá. Její přítomnost na konzolích PS3 a X360 je ovšem tak trochu zázrak. Než se ale budete smát některým bugům na youtube, vezměte v potaz, jak gigantická a bohatá hra DAI je.

VERDIKT: Dragon Age: Inquisition jako kdyby se snažila předložit vzor definice epického RPG pro 21. století. Na jednu stranu jde o hru pečlivě dodržující pravidla žánru a nabízející vše, co má správné RPG obsahovat: nezapomenutelný příběh, obrovský svět, tunu možností a voleb, elfy, trpaslíky i parádní draky. Zároveň jde ale o hru plnou velkých i malých průkopnických nápadů, stmelujících veškeré vaše činnosti a herní náplň do konzistentního a silného celku. Frostbite engine také dělá svoje a většina míst ve hře vypadá naprosto nádherně, což podtrhuje parádní hudba a tradičně špičkový dabing. Tohle herní monstrum vám stejně jako mně snadno vezme sto hodin i více a nastavuje hodně vysokou laťku pro všechna budoucí RPG.

9 /10

Reklama

Související obsah

RECENZE Kingdom Come DLC From the Ashes

Nešťastné načasování obnovy Přibyslavic.

RECENZE Spellforce 3

Po skoro třiceti updatech.

DoporučenoRECENZE Seven: The Days Long Gone CZ

Na vězeňském ostrově po záplatách.

Také na webu...

- komentáře (29)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna