Dragon Age: Kronika zplozenců

Měsíc se s měsícem sešel a na obrazovky našich monitorů dorazilo další DLC z dílny studia Bioware, které opět prodlužuje trvanlivost původního Dragon Age (recenze). Nese název Kronika zplozenců a jak už jméno napovídá, postaví vás na opačnou stranu barikády a nabídne vám pohled na finální souboj z druhé strany. Jde tedy zase o něco úplně nového, otázkou ovšem zůstává, nakolik se to projeví v zábavnosti.

Dobrodružství se, podobně jako Procitnutí (recenze), spouští z menu Ostatní kampaně. Ocitnete se v roli Vířivce průzkumníka, tedy jakéhosi velitele zplozeneckých armád, který má za úkol dobýt hlavní město a zneškodnit přisluhovače svobodných národů. Skrz neustálé našeptávání arcidémona se pak průběžně dozvídáte, co máte dělat. Úkoly, jež dostáváte, nejsou nijak složité a úvodní pasáž hry slouží víceméně jako tutoriál pro osahání nových herních prvků. Dozvíte se, jak najímat zplozence a k čemu se hodí jejich schopnosti.

Vše se odehrává v pěti známých denerimských čtvrtích. Zavítáte tak ke zničeným bránám, na vyrabované tržiště, či do hořící Odluky. Navštívíte také palácové nádvoří a zúčastníte se i finální bitvy na střeše, která mi však v tomto podání zas až tak epická nepřišla. Se svými pohůnky budete dále čelit například generálu Arlu Howovi, vyvražďovat nevinné, plížit se kolem balist, zachraňovat své spojence, či podpalovat posvátný strom elfů. Většina questů se ale přesto točí hlavně kolem zabíjení známých postav, jako jsou Bann Teagan, Vaughn, Cauthrien, Wynne, Wade s Herrenem, Sten, či Zevran.

Po celou dobu s vámi pobíhá i houf vašich NPC spojenců, takže se opravdu cítíte jako vůdce útoku. V úplném závěru pak budete bránit samotného arcidémona a střetnete se nejen se psem, ale i s Morrigan, Alistairem a jeho milenkou Lelianou. Následný rychlý konec mi ale moc uspokojivý nepřišel a hodně jsem také postrádal nějaké další nastínění vývoje událostí, něco ve stylu předchozích epilogů. Mé snažení tak bylo odměněno pouze krátkým nic neříkajícím videem, a to výsledný dojem rozhodně nevylepšilo.

Zábavnost celého modulu však spočívá především ve verbování ostatních zplozenců, které můžete do své družiny najímat dle libosti. Místo konverzace je ale budete přidávat prostřednictvím speciální schopnosti Zotročení. A pokud se vám po čase někdo z vašeho týmu znelíbí, seknete prostě mečem a zbavíte se jej nadobro. Jednoduché a praktické.

Mnozí zplozenci jdou využít hned několika způsoby. Zlobři své nepřátele s oblibou nabodávají na rohy, umí je ale i chytit a zmlátit obrovskými pěstmi (velmi zábavné!). Zvládají ovšem i házení kamenů, což se hodí především na ničení opevnění. Křiklouni naopak slouží jako infiltrační jednotky - dokážou se skrytě plížit a v příhodné situaci na protivníky skočit a rozsápat je svými ostrými pařáty. Někdy je ale výhodnější cíl znehybnit pomocí jejich silného řevu, který mi častokrát zachránil krk.

Najmout jdou samozřejmě i běžní pěšáci, jako jsou válečníci, střelci, mágové, nakažení vlci, či další stvůry. Vzhledem k omezenému počtu pomocníků však nikdy nebudete mít k dispozici všechny zástupce druhé strany a proto je potřeba zvážit, kdo se vám hodí nejvíc. Není to však nic, kvůli čemu byste Kroniku rozehrávali znovu. Na rozdíl od Pramenů je tu ale smrt vašich spolubojovníků permanentní a i když máte vždy po ruce dostatek dalších, přijdete o jejich vylepšené schopnosti. Některé bestie navíc během hraní potkáte jen v jednom nebo ve dvou exemplářích a ve chvíli, kdy vám je zabijí, se pak až do konce budete muset obejít bez nich. I proto je třeba dávat dobrý pozor na ty, jež nechcete ztratit.

Vaši pohůnci rovněž získávají body věrnosti za zabité nepřátele a nashromáždí-li jich takto dvacet, jejich vlastnosti znatelně zesílí. Tím je mimo jiné nahrazeno i získávání zkušeností. Zlepšení lze rovněž docílit pomocí získaných trofejí, jež fungují na chlup stejně, jako dárky. Inventář tu naštěstí funguje normálně a až na výjimky jdou schopnosti týmu ovlivňovat také kvalitnějším vybavením. Předmětů tu sice oproti Pramenům padá mnohonásobně méně, ale aspoň se díky tomu můžete více soustředit na boj samotný.

Na první pohled je patrné, že si tvůrci usnadnili svou práci zrecyklováním původních oblastí - ty se do stažitelného balíčku dostávají maximálně upravené o některé detaily. Ani s dabingem si moc hlavu nelámali a u těch pár vět, co v rozšíření jsou, se budete muset bez mluveného slova obejít. Rozhovor tu překvapivě nenajdete ani jeden a vše tak zachraňuje pouze pár nových hesel v kodexu. Bez zajímavosti ale není ani to, že se autoři inspirovali fanouškovským modem Emissary, který zpracovává na chlup stejné téma, byť v trochu komornějším pojetí – možná by pro příště trochu toho originálnějšího obsahu neuškodilo.

Za cenu 400 Bioware bodů (cca 100 korun) tak dostanete modul, který při poctivém hraní na nejtěžší obtížnost zabere zhruba tři hodiny, a to z něj i přes sporný obsah dělá zatím jedno z nejdelších DLC. Po zdárném dokončení všech úkolů navíc obdržíte ještě perličku ve formě jedovatého Meče nákazy a to hned ve dvojí verzi, jak pro Prameny, tak pro Procitnutí. Pečliví hráči mohou získat také dva nové achievementy, i když jejich odemčení dá asi mnohým zabrat.

Mé finální doporučení tentokrát nebude tak jednoznačné, jako u předchozích DLC (Return to Ostagar, Warden's Keep). Na jednu stranu Kronika nabízí celkem zajímavé detaily z pozadí příběhu, novou hratelnost a dokáže na pár hodin zaujmout, na druhou stranu jde ale víceméně o příběhuprostý zážitek, vyrobený s co nejméně prostředky a prodaný za co nejvíce peněz. Záleží jen na vás, čemu dáváte přednost – za sebe mohu říct jen to, že jsem se i přes veškeré mé předchozí výtky docela bavil, ale zároveň nemohu popřít, že jsem hrál už i daleko lepší moduly.