Pokud vám dnešní RPG tituly připadají moc akční a přímočaré, určitě si vychutnáte druhý díl fantasy série Drakensang. Propracovaný vývoj postav, taktické boje a bohaté rozhovory potěší všechny fajnšmekry.

Stolních erpégéček jsou na světe stovky, ba možná tisíce. Většina z vás nejspíš slyšela o českém Dračím doupěti nebo americkém Dungeons and Dragons, a svojí modlu mají i naši západní sousedé. Na motivy německé stolní předlohy Das Schwarze Auge vyšla v devadesátých letech skvělá trilogie Realms of Arkania (Blade of Destiny, Star Trail, Shadows over Riva) a přiznám se, že jsem rozhodně patřil k těm, kteří si vždycky přáli zahrát si nějaký remake nebo novou hru postavenou na stejných herních pravidlech. A předloni jsem se – nejen já – dočkal: vyšel totiž první díl nové trilogie Drakensang. Při jeho hraní jsme si opět užili oldskoolovské herní řádění v mnoha ohledech připomínající hraní stolních RPG s kamarády. A už tehdy autoři slibovali, že nezůstane u jednoho dílu.

Závan starých časů: Obvykle nezačínám exkurzí do historie, ale na druhou stranu aktuální Drakensang: River of Time si navození atmosféry starých časů zaslouží. I druhý díl chystané trilogie je totiž hlavně erpégéčekem ze staré školy, oblečeným do příjemného moderního kabátku. K jeho hraní nepotřebujete znát předchozí část, už proto, že se děj Řeky času odehrává pár let před událostmi předloňského dílu.

Propracovaný systém: Tohle je hra pro trpělivé. Pokud čekáte, že si rozdělíte pár bodíků mezi sílu, obratnost a inteligenci a vyběhnete řezat nekonečné zástupy orků, trollů a chodících mrtvol, pak si radši pořiďte jinou hru. Pokud si ale chcete užít propracovaný vývoj postav, spolupráci v partě a obtížné taktické boje, jste na správné adrese. O komplexnosti hry vás přesvědčí už výběr hlavní postavy. Z mixu mnoha povolání a ras můžete vybrat jak klasiku (bojovník, hraničář, zloděj, elementalista), tak trochu méně obvyklé zaměření - je libo piráta, alchymistu, šarlatána, amazonku či trpasličího sapéra? A pak se ponoříte do neuvěřitelné škály statistik, skillů a kouzel.

I když je deník postavy rozdělen na několik stránek a je vážně bohatý, nemyslím si, že by se v něm někdo vyloženě ztratil. A RPG fajnšmekři si vyloženě pochutnají. Nevšiml jsem si nějakých výrazných změn proti minulému dílu, ale to je logické, když hra vychází ze stejné „papírové" předlohy. Opět se tedy můžete cvičit s různými typy zbraní, ale také ve znalosti bylin a zvěře, pouliční moudrosti, vyjednávání, svádění či smlouvání, páčení zámků, alchymii, kovářství... Prostě krása. Je jen škoda, že některé dovednosti ve hře nejsou využity zdaleka tolik, jak by mohly být. A to si říkám hlavně ve chvíli, kdy si vzpomenu na hledání stop v divočině nebo sociální orgie v hospodě v sérii Realms of Arkania.

Základna na lodi: „Vyrobil" jsem si lesního elfa zběhlého v šermu, lukostřelbě, přírodních znalostech a některých kouzlech, a vzhůru do hry. Ovládání a logiku hry si osaháte v krátkém prologu, kdy si při kempování lodní posádky v divočině na břehu řeky omrknete jednu malou ruinu, prohodíte pár slov v dialozích a vyzkoušíte boj při přepadení tábora pirátskou cháskou. Naostro hra začne v poměrně velkém městě s mnoha obchody, velkou hospodou, chrámem, podzemní arénou a dalšími zajímavými místy. Časem se podíváte do dalších více či méně obvyklých lokalit, jako je třeba elfí vesnice, starobylý chrám, nebo pirátská základna. Mezi lokacemi pohodlně cestujete na globální mapě – a hezky na lodi, která je i vaší základnou, kde můžete měnit složení party nebo si uložit nepotřebné harampádí do osobní truhly.

Živoucí město: Město Nadoret vypadá jako živé, což je moc fajn. Lidé plkají na náměstích, stráže se courají na nudné obchůzce, v hospodě si štamgasti vyprávějí vtipy. Do toho všeho je zasazen hlavní příběh, který se zpočátku točí kolem vašeho tréninku a později se změní v hon na piráty sužující celé okolí. A nejen na něj, samozřejmě.

Hra není úplně nelineární a otevřená, jak by se vzhledem k poměrně velkým lokacím mohlo zdát, ale na druhou stranu obvykle máte na výběr z více míst a úkolů, na které se můžete vrhnout. Řekl bych, že hráči tu mají o ždibec víc volnosti než v prvním díle. Dost úkolů je přitom nepovinných a s hlavním příběhem přímo nesouvisí. Určitě si ale nenecháte ujít příležitost k získání pokladů a zkušenostních bodů za vyřešení záhady čarodějné věže nebo zúčtování s vlkodlakem sužujícím město.

Místy je to těžké: Dlužno dodat, že hra je dost těžká a v některých fázích jsou některé úkoly prostě takřka neřešitelné. Nevyvážená obtížnost hry je jedním z mála větších neduhů, a je škoda, že se autoři nepoučili z minulého dílu, ve kterém byly některé situace také za hranicí rozumné náročnosti. Pokud se budete držet hlavní linie, tak se k vám poměrně brzy přidají tři kumpáni - a budou následovat i další parťáci. Je fajn, že se mi do party jako první přidal kouzelník, trpasličí bojovník a zloděj: jinými slovy se o vaši zábavu stará poměrně pestrá družina, která dokáže jak zabojovat, tak léčit nebo otvírat zamčené truhly. V kombinaci s mým přírodně zaměřeným elfem šlo o takřka ideální univerzální partu.

- komentáře (6)

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna

Související obsah