E3 dojmy z hraní ZombiU

Když jsem poprvé slyšel o exkluzivní WiiU survival akci ZombiU, přišla mi na mysl startovní hra pro Wii - Red Steel. Tehdy Ubi nasliboval hory doly a nakonec byl první díl velkým zklamáním. Právě takový scénář jsem měl v hlavě u ZombiU. Ale jen do té doby, než jsem si ho na E3 včera sám zahrál. Zajímavé je, že ZombiU se vyvinulo z v minulém roce předváděného Killer Freaks from Outer Space. Jen šílené vesmírné potvory nahradili nemrtví.

Ze všech WiiU her Ubi o něj byl jednoznačně největší zájem. Ačkoliv nás náš milý anglický průvodce procpal přes celou frontu až do budky, podobný zájem projevila spousta dalších novinářů. Takže jsem čekal asi půl hodiny. Ale vyplatilo se. Asi znáte zpomalený trailer, který velmi nápadně připomíná Dead Island. Z něho je vidět, že ZombiU není zasazeno na tropický ostrov, ale do Londýna. Však také video podbarvuje britská hymna. Ubi by si asi nedovolilo k podobnému traileru použít tu americkou a mám pocit, že občané britského impéria mohou být mírně rozladění. Zombie apokalypsa z Londýna zní skvěle, ale o příběhu zatím nevíme vůbec nic dalšího.

Královna v obklíčení zombíků

Hratelné demo začalo před Buckinghamským palácem, sídlem anglické královny. První, co jsem musel udělat, bylo zvednutím WiiU ovladače oskenovat okolí a zjistit trasu pro další postup. Díky tomu jsem objevil pár beden s novými zbraněmi a náboji. Trochu mě překvapilo, že se na scéně rázem nevyrojily desítky zombií, jak jsme z podobných akcí zvyklí. Žádné Left4Dead. Naopak, ZombiU mi připomněl první díly Resident Evil. Pomalý plíživý pohyb, nedostatek nábojů a lekavé překvapení schované ve skříni.

of

Caption

Attribution

Zarazilo mě, že zombie na hráče neútočily naprosto bezhlavě, jak by se na ně slušelo a patřilo. Nejdou po vás, dokud vás nespozorují nebo neuslyší. To můžete využít k řadě taktických postupů. Jeden příklad za všechny: pár metrů přede mnou jsem zahlédl zombii, která měla v držení magnetickou kartu ke dveřím, již jsem nutně potřeboval. Neměl jsem dost nábojů, abych se vypořádal i s okolními infikovanými. Vzal jsem do ruky kuši a trefil potvoru pěkně do břicha, abych jí nezabil, ale upozornil ji na svou přítomnost. Finta vyšla a mrtvolka se houpavým pohybem vydala mým směrem. Kuše nevydává žádný hluk, proto ostatní zombie zůstaly na svém místě a dál si pro sebe mumlaly posmrtná zaříkadla. Infikovaný s klíčem se vzdálil od své skupinky, já vytáhl pálku na kriket a nepozorován jsem ho rozšmelcoval na kaši. Sebral jsem kartu, oběhl skupinku nemrtvých, otevřel dveře a rychle pryč z úrovně.

Se šperhákem do krvavé školky

Druhá část presentace se odehrávala v mateřské školce. Z kontrastu mezi barevnými hračkami pětiletých dětí a krvavými cákanci na zdech mi mrazilo. Podobnou scénu jsem zažil tuším ve F.E.A.R. 2. Pohyb v uzavřené budově přinesl další možnost k využití dotykové obrazovky. Dvakrát nebo třikrát jsem musel šperhákem otevřít zámek. Prstem jsem jezdil po jednotlivých zoubcích a pomocí vibrací hledal, který z nich mám zmáčknout, abych se v mechanismu dostal hlouběji.

Musím se pochválit, protože jsem byl jedním z mála, který nakonec demo ZombiU dohrál až do konce, i když to tak zpočátku nevypadalo. Během úrovně v Buckinghamském paláci jsem třikrát zemřel, ale ZombiU byla moje první hra na novém modelu ovladače a potřeboval jsem pár minut, abych si na něj zvykl. Kromě prozkoumávání okolí dotykový displej nachází uplatnění při míření u odstřelování a v rámci inventáře. Když se do něj chcete podívat, hlavní hrdina si sundá batoh a vy z něj vyndáváte potřebné věci pomocí intuitivních gest. Ale pozor, oživlé mrtvolky nezajímá, že se hrabete v báglu a s chutí na vás zaútočí!

Celá E3 demoverze byla koncipovaná jako souboj mezi jednotlivými novináři. Asistent u stojanu zadal, mimochodem pomocí klasické klávesnice, jméno a název média, a po dokončení jste se mohli podívat, jak si vedete v porovnání s ostatními. To ale nebylo všechno. Jestliže jste během hraní zemřeli a po vás nastoupil někdo další, jedna ze zombie byla infikovaný hrdina předchozího hráče i se jménem nad hlavou. Milá drobnost. Stejně tak, když jsem zemřel a pokusil se danou úroveň opakovat, nejdříve jsem musel svého, teď už zmutovaného hrdinu zabít a okrást o věci. Každý pokus totiž začínal v kůži jiného přeživšího londýnské apokalypsy, který šel ve stopách toho méně úspěšného. Nicméně za smrt jsem přesto zaplatil určitou cenu - ztratil jsem všechny zkušenostní bodíky, které jsem s danou postavou nasbíral. Ty mi přidávaly třeba na přesnosti zaměřování. ZombiU je velmi nekompromisní, jedno kousnutí znamená infekci, konec nadějí, ztrátu hrdiny a restart úrovně.

Nemrtví kamarádi na potkání

Pravděpodobně se podobné zápolení v singlu mezi přáteli přenese i do finálního produktu. S kamarády můžete soutěžit v tom, kdo déle přežije v arénách smrti s vlnami nepřátel nebo jak rychle projdete úroveň. Jsem zvědav, jestli budu potkávat i své zombifikované kamarády při hraní singlu. Bylo by to milé, ale můj průvodce mi na tuhle otázku nebyl schopen odpovědět. Určitě se dočkáme lokálního multiplayerového módu nazvaného Zombie master, který přežil transformaci z Killer Freaks from Outer Space. V něm vidíte mapu úrovně na displeji a jedním kliknutím co nejpodlejším způsobem přidáváte do cesty svým kamarádům zombie.

Poslední, čemu bych se chtěl věnovat, je audiovizuální zpracování. Zatím se mi zdají výkony WiiU na poli grafiky hodně nevyrovnané a ZombiU mi přišlo jako průměr z her, které jsem měl možnost na E3 vidět. Prostředí i postavy jsou jednodušší, ale je otázkou, jak daleko ve vývoji ZombiU je. U jiné WiiU hry mi vývojář Ubi řekl, že E3 demo dosahuje cca 70% finálního stavu a doufám, že ZombiU je podobný případ, protože Ubi nechce ani naznačit, kdy by mohlo vyjít. Možná o to více se těším na tísnivou atmosféru a opatrný postup, kde jedna chyba znamená smrt. V zombie hrách se podobný trend už delší dobu nenosí, čehož nejlepším příkladem je Resident Evil. Proto je ZombiU mým černým koněm v seznamu her pro WiiU.