F.E.A.R. 3

Na začátku prvního dne veletrhu gamescom jsem se zastavil u stánku s třetím pokračováním F.E.A.R. Z původně plánované maximálně patnáctiminutové zastávky se stala rázem skoro hodina hraní. Zejména díky různorodosti nabízených levelů, u kterých jsem se nenudil ani na okamžik. Bohužel jsem si neužil prakticky žádné hororové atmosféry a těším se, až si hru vyzkouším pěkně doma. Přeci jenom obrovský hluk z okolních stánků, dvě desítky lidí okolo a minimálně tři čumilové za zády nejsou to pravé ořechové.

Jak již víte z našeho dřívějšího preview, F.E.A.R. bude klást důraz především na kooperativní hru. Budete moci hrát za dva bratry, které porodila samotná Alma. Point Man bude spíše tradičním vojákem spoléhající se na svůj zbrojní arzenál. S možností zastavit čas, což v překladu nebude nic jiného než starý známý bullet-time. Na druhé straně bude stát Paxton Fettel se svými spíše magickými schopnostmi manipulovat s vojáky a používat kouzla nepříliš nepodobná těm z Bioshocku. Oba dva však budou mít trochu jiné zájmy, a ačkoliv budou v příběhu postupovat společně, vždy se může něco zvrtnout a jeden druhého bodnout do zad. Tento kooperativní režim však nebyl součástí zmiňované ukázky a rovněž jsem neměl žádnou podporu od mého „herního bratra“, který se zkrátka za celou dobu hraní neobjevil.

První část veřejné demoverze jsem si vyzkoušel v kůži Point Mana a jednalo se o jeden z úvodních levelů celé hry. Ten se odehrával na poničeném dvoupatrovém mostě, kde ve spodní části kdysi projížděly vlakové soupravy a naopak nahoře stály kolony automobilů. Všude byly vraky vozidel, zpřeházené vagóny metra a nejednou se mi stalo, že v jednom z pater byla obrovská díra do neznáma a jedinou šancí pokračovat dále bylo využít některý ze servisních žebříků a postoupit o úroveň níže či výše.

V ruce jsem držel samopal a na zádech mě hřála stará dobrá brokovnice. Při procházení ohořelými troskami jsem netušil, odkud přijde útok nejdříve. Nečekal jsem ale dlouho a během prolézání jednoho z vagónů na mě vyskočila pekelná potvora trochu podobná na většího pantera. Byla temně černá a barevnou monotónnost narušovaly pouze rudě žhnoucí oči. Netrvalo dlouho a objevila se celá smečka, která si rozhodně nebrala žádné servítky.

Potvory se pohybovaly skutečně rychle a skákaly na nejrůznější strany. Bez zpomalení času by téměř nebylo možné zlikvidovat naráz několik z nich bez toho, aby mě předtím roztrhaly na kusy. Samopal a přesná muška se postaraly o zbytek. Bez problému šlo tak hrát i na gamepadu X360. Bullet-time se po souboji postupně dobíjel a já pokračovat v cestě dál.

Při výstupu na horní plošinu po železném schodišti se na mě spustila sprška ze samopalu. Můj letmý pohled odhalil minimálně trojici vojáků, kteří byli navíc ukryti za betonovými překážkami. Po chvilce jsem si s nimi poradil, ale k mému údivu se objevil jeden z menších bossů, který vyslal za překážky další tři světélkující koule, z nichž se opět vyklubala další trojice vojáků.

Bohužel tento boss byl prakticky vždy krytý za překážkami a objevoval se pouze na malý okamžik. Naběhnout doprostřed křížové palby nebyl nejlepší nápad a už vůbec nešlo zranit protivníka třeba granátem. Optal jsem se tak jednoho z obsluhy, jak na tohoto bosse a dostala se mi následující odpověď: „Vzhledem k tomu, že toto je jeden z prvních levelů ve hře, jeho zlikvidování není vázáno na nějaké složité mechanismy. Doporučuji vzít do ruky brokovnici a rozstřílet betonové zátarasy.“ Postup skutečně zafungoval a vojáky bez krytí šlo odpravit daleko rychleji. I když s brokovnicí na beton...