Fallout: New Vegas

V automatové mašince Vigor Tester jsem si rozhodil body do základních vlastností a vše zakončil výběr dvou charakteristických znaků (traits). Před vyražením do venkovní pustiny mi již chyběl pouze Pipboy 3000, který jsem dostal od doktora, stejně tak jako Vault 21 obleček, to abych nemusel nadále chodit jen v negližé. No a poslední věc před vzetím za kliku – výběr obtížnosti, která nyní kromě tří klasických skýtá i čtvrtou, Hardcore (mimochodem, pobavilo mě, že když jsem ji chtěl ze srandy zvolit, hra mi taktně vzkázala: „Nedoporučuje se!").

I vylezl jsem ven a objevil se v menším anonymním městečku, které svým vizuálním stylem připomínalo westernové usedlosti z Divokého západu. Skalnatými kopci ohraničenému městu dominoval saloon, barevná paleta poplatně upřednostňovala hnědou a místní farmář měl za barákem ranč s jakýmsi zmutovaným bizonem. Skoro jako z Winnetoua. To mi tak připomíná, kterak jsem chovatele jednou omylem praštil přes nos a potěšilo mě, že lidé si tady podobné úlety nebrali moc vážně a jen co jsem schoval pěsti, byl zase klid.

Chvilku jsem jen tak brouzdal městem a užíval si krásně vypadající, leč bizarní mix post-apokalyptického a westernového světa. Kousek za městem se mi naskytl pohled na v dáli se tyčící masivní anonymní budovy a oranžové slunce jenom umocňovalo pesimistický pocit, jež nehostinná a zdánlivě mrtvá krajina vyzařovala. Čas od času jsem i prohodil pár slov s místními. Šlo vysloveně jen o všeobecné blafání, které ovšem potěšilo svou autentičností, když dokreslovalo příběhové pozadí. A vězte, že dialogů bude v New Vegas mnohem více, než ve trojce.

Jenomže s absentujícím vybavením jsem si připadal jako ryba na suchu. Zašel jsem do salonu, kde bylo naplánované rande se Sunny Smiles, místním děvčetem do nepohody, které mi edukativně vymáchalo ksicht v místním nehostinném světě a hned mě vzalo na střelnici.

Vyrazili jsme ven, kde mi vrazila do rukou pušku, a prý ať sestřelím pár plechovek. Ačkoliv autoři tvrdí, že hned ze začátku bude střílení v New Vegas mnohem přesnější, užitečnější, „FPSkovitější" a obecně méně těžkopádné než ve Fallout 3, já na prvních pět výstřelů trefil velké kulové a musel jsem se k umělým cílům přiblížit na pět metrů. Chvilku nato jsem ovšem zjistil, že se v New Vegas dá konečně i koukat skrze hledí na zbrani aneb to by mi bylo v souboji s plechovkami zřejmě pomohlo...

Nu což, vesnici shodou okolností zrovna sužovali přerostlí gekoni a tak jsme se Sunny Smiles vyrazili na lov. Konečně akce! S ještěrkami na dohled, ale ještě před prvním výstřelem, jsem již zapínal taktický zaměřovací systém V.A.T.S. a byl překvapen, kolik devadesátek (a více) se po těle nepřítele rozlezlo. Vlastně hned můj první výstřel ve Fallout: New Vegas byl headshot. To od něj bylo ohromně milé.

Podobně jednoduše jsem vyřešil i dalších několik konfliktů (hrál jsem na střední obtížnost) a Sunny Smiles mě už už chtěla začít učit míchat elixíry i jedy a třeba by došlo i na lekci o vylepšování zbraní..., když v ten moment se objevil šéf projektu Josh Sawyer a já se s hrou musel rozloučit.

Potěšily mě hlavně dvě věci: Zaprvé, herní svět vypadá poutavě; rozkošně i zdevastovaně zároveň a strašně rád bych se v něm procházel ještě teď. Zadruhé, Fallout: New Vegas není přímým pokračováním předchozích her, nevyžaduje znalost ani jedné hry z univerza, ale přesto radioaktivního laika jako mě chytil za pačesy. Třebaže co do základních herních technik je poplatný Falloutu 3, jehož fanoušci dozajista také nepřijdou zkrátka.