V současnosti probíhá uzavřená multiplayerová beta připravované střílečky Medal of Honor, která nechává drobně nahlédnout pod pokličku složky pro více hráčů a také trochu více do vlastního stylu hry, který má očekávaně velice blízko ke konkurenci Modern Warfare, Bad Company a jim podobných.
Nelze tak čekat nějaký zcela realistický simulátor formátu naší Army, to se nový Medal of Honor chce spíše rovnat právě zmíněnému etalonu žánru arkádových stříleček, čemuž se už blíží jen tím, že pro krytí všehovšudy nabízí pouze přikrčení. V singlu možná může být lépe, ale moc bych tomu nevěřil, i když pamětníci si jistě se slzou v oku vzpomenou, že kupř. takové plazení uměl už první díl celé série z Playstation.
Ovládáním se tak nový Medal of Honor vlastně nijak neliší od zažitého standardu, takže můžete střílet od boku i přes mířidla, házet granáty, odpalovat nálože, pižlat nožíkem na blízko, popř. skákat a sprintovat. To všechno v rámci trojice tříd vojáků, ať už to jsou v betě na jedné straně koaliční síly vedené USA, nebo na té druhé domorodí bojovníci Talibánu v civilních oděvech.
Obě strany na bojiště vysílají jak klasickou pěchotu vyzbrojenou automatickou puškou s granátometem, tak i speciální síly s pancéřovkami, popř. odstřelovače. Za spojence jsem si tedy v betě zastřílel z automatů M4, M16, ostřelovačky M21 a pancéřovky AT4. Talibán proti tomu kontruje osvědčenými „kalachy“ AK-47/74, ostřelovačkou SVD Dragunov a klasickým RPG. Později si pak zasloužíte ještě např. kulomety a brokovnice.
Je nabíledni, že při každém respawnu si můžete třídu libovolně změnit, ovšem já jsem si nejvíce oblíbil příslušníky speciálních sil vyzbrojené druhotnou pancéřovkou, protože s ní lze nakrásně trefit i dva-tři protivníky na jeden výstřel a stále máte k dobru ještě solidně výkonný lehký automat. Každopádně je dobré třídy míchat, protože postup na další level je poplatný každé postavě zvlášť a jen tím si můžete u všech povolání přijít na nějaké to lepší vybavení a vylepšení, počínaje větším zásobníkem a konče třeba lepší zbraní.
Však v jednom si mě nový Medal získal, a to právě těmi malými zásobníky na úvod, kdy je nutné téměř po každé dávce ihned přebíjet, což znamená zajímavý taktický prvek. Kolikrát jsem lehce zabil protivníka, který se na mě vyhrnul, jednou vystřelil a zběsile metr přede mnou přebíjel. Navíc pro pacifikaci stačí opravdu jen pár kulek. Kvituji, že nemusíte nijak zběsile střílet tuny nábojů, abyste i na větší vzdálenosti někoho trefili a zabili. Nicméně když vás někdo sundá, dozvíte se z malé tabulky pouze třídu a zbraň útočníka, zcela chybí prostřih, jenž by ozřejmil, z jakého směru a odkud jste olovo nakoupili.
Beta nabízí dva multiplayerové režimy na dvou odlišných mapách, kde dohromady zatím v jednom okamžiku hraje kolem 300-500 hráčů. Nicméně v žebříčcích už hra počítá desítky tisíc účastníků, kteří betu alespoň pár minutek hráli. Najdou se ovšem i tací, co ty dvě mapy střídají ve zběsilém rytmu již desítky hodin stále dokola.
Prvním z režimů je častěji hraný Team Assault, tedy obyčejný Team Deathmatch. Ten hraje nyní řádově dvakrát až třikrát větší počet hráčů, než druhý mód Mission, kde jeden tým brání základnu, resp. obranné body a druhá skupina je dobývá. Z toho je vidět, co má typický dnešní hráč stříleček nejvíce v oblibě. Týmová přestřelka je tak posazena do poměrně kompaktní mapy rozbořeného Kábulu, jež vyniká velkými možnostmi krytí a hlavně důrazem na vertikální prvek, kdy jsem si užíval prolézání vyšších pater trosek baráků, odkud se dalo přehledně pokrýt více prostoru.
Maximální počet tuctu hráčů na každé straně je společný i dostačující pro oba režimy. Však v tom Kábulu se umírá díky stísněnějšímu prostředí skoro každých několik sekund, to jsem pak ocenil, že respawn je naprosto bleskový, bez jakéhokoli odpočítávání. Byť Kábul nenabízí tolik profláklé výbušné prvky v prostředí, některé části zdí lze ovšem rozstřílet a rozbourat, když je jinak většina objektů statických.
- komentáře (24)