Multiplayer Medal of Honor

Možná že vás, stejně jako mě, moc neuspokojil singleplayer posledního Medal of Honor (jeho recenze), však jsem jej na i na nejvyšší obtížnost jářku dokončil už za jediné odpoledne s mírným zklamáním na rtech. To druhá část této hry, tedy režim pro více hráčů, v tomto případě maximálně 24, už nabízí samozřejmě mnohem delší trvanlivost a solidní várku herních módů, i když ani v této kolonce vás oproti jiným hrám asi nic moc nepřekvapí.

I multiplayer, jenž vytvořili osvědčení vývojáři z EA DICE, se nese na současné vlně konceptu rychlého a nenáročného hraní, který je typický pro přímočaré střílečky již dlouhá léta. Stačí mít založený vlastní profil u EA a na dvě kliknutí jste rázem ve víru bitvy. Originální hra nabídla pouze kvarteto herních režimů, ovšem do současného počtu půltuctu módů přispěli po jednom dva rozšiřující balíčky, přičemž jeden je zdarma součástí posledního patche, a ten druhý je placený.

6 různých her až pro 24 hráčů v jedné směně nevypadá špatně, ale Medal of Honor tentokrát z titulu svého zaměření úplně vypustil klasický deathmatch – bitku všichni proti všem, a nabízí striktně týmová klání na několik způsobů. Skoro všechny jsou dostatečně známé, však hned ten první, Sector Control, vyžaduje dobytí a udržení několika důležitých postů na mapě, což není žádná novinka skoro ani v sérii Medal of Honor. Zajímavějším módem jsou z mého pohledu Combat Mission, tedy úrovně s nastíněným pozadím, kdy se koaliční síly snaží v sérii pěti úkolů dobýt několik důležitých pozic.

Hot Zone je pak nejnovější typ hry z placeného DLC, tedy jinak pojmenovaný standardní King of the Hill. Zřejmě z důvodu platby ale tuto seanci skorem nikdo nehraje, což potvrzuji, protože za celou dobu několikatýdenního testování jsem našel jen minimum založených her, v nichž nás bylo všehovšudy do pěti prstů. I pokud jsem si ji sám zvolil, stejně jsem zůstal dlouhé minuty na mapě zcela osamocen. Což je možná škoda, ovšem je smutnou pravdou, že celý multiplayer Medal of Honor není nijak extra vytěžovaný. V jednu chvíli jsem přehlédl zpravidla pouze jeden až tři tisíce připojených hráčů, což není na tuto hru nijak závratné číslo.

Objective Raid, jako klasická střídaná útočníků a obránců, už se hraje více, ale jasným ukazatelem, co typický dnešní hráč stříleček vyhledává, je prostý souboj dvou týmů, zde zvaný Team Assault. Však jsem v něm vždy našel skoro nejvíce účastníků. Posledním typem pak je asi nejzajímavější a nejvíce hardcore režim Clean Sweep, tedy postupná čistka hráčů mezi sebou. V něm totiž nefungují respawny, po zabití už můžete hru jen zpovzdálí sledovat, dokud se zbývající hráči všichni navzájem nevykosí.

Ale i tento, z mého pohledu hodně poutavý mód, si prakticky nezahrajete, protože jeho přízni se opět těší jen sporadické zápasy. No, já se nepřipojil ani do jednoho. Hráčům se asi nechce čekat na konec seance a raději jsou častěji ve hře, kdy po zabití nemusíte zpravidla nijak dlouho otálet a do pár vteřin už jste zase zpátky na mapě. Těch Medal of Honor nabízí osm, když tyto lokace evokují prostředí singl kampaně, byť také přidávají pár čerstvých, jako je např. z multiplayerové bety dostatečně známý a rozstřílený Kábul.

Nadstavbou je pak ve vybraných módech ještě volitelný tzv. Hardcore režim, jenž zruší HUD i zaměřovací křížek, zavede střelbu na spolubojovníky a zvýší obdržená zranění, takže jedna až dvě kulky jsou již smrtící. Abych řekl pravdu, tak jsem si mezi módy i mapami nenašel nějakého zvláštního favorita, když musím říci, že jsem docela spokojený se všemi. Však se mapy stejně v navazujících seancích pěkně střídají, takže si už během prvních pár her všechny hezky vyzkoušíte.