Medal of Honor

Pokud vám v žilách koluje alespoň trochu té vojenské nátury, jistě přivítáte pokračování populární FPS, která se poněkud netradičně vrací ke svému původnímu názvu. Příběh vypráví o vojenské operaci, která se odehrává během dvou dnů někde v afghánských horách. V roli několika vzájemně kooperujících vojáků se utkáte s talibánskými rebely ve snaze ovládnout zdejší provincii a pomoci několika zajatým parťákům. Pokud přímo pohrdáte patriotickými žvásty z amerických filmů, pak zdejší propagandu jen stěží překousnete, zejména závěr, který se v oslavných klišé přímo utápí. To však nic nemění na tom, že se tvůrci pokusili ztvárnit válku zase o něco realističtěji a nabídnou vám lehce zromantizovaný pohled toho, co asi prožívají spojenečtí vojáci na Blízkém východě.

Čtyřčlenný speciální tým vás provází po největší část hry. Po lehce melodramatickém úvodu se vracíte v čase o půl roku zpátky a v deseti misích poznáte syrovost a krutost války v Afghánistánu, která se vleče už dlouhých devět let. Vojáci se velmi často rozdělují na dvojice, uplatňují tzv. Buddy systém, kdy se každý voják spoléhá na svého kamaráda a vzájemně si pomáhají. Bohužel, jak už to v podobných hrách bývá, za celou dobu nedostanete příležitost vypracovat si k nim jakýkoliv vztah. Jsou to anonymní charaktery, které se vám nevryjí do srdce, přestože nevylučuji, že na konci hry k nim budete cítit jisté sympatie. Potom všem, co společně prožijete, byste si totiž oblíbili kohokoliv.

Po poněkud rozporuplném úvodu však hra nabírá stále zběsilejší tempo, které vygraduje ve druhé třetině hry naprosto neskutečnými misemi. Dech beroucí výsadek Rangers z vrtulníku je snad nejlépe podanou virtuální vojenskou operací, jakou jsem kdy ve hrách viděl, a úder vrtulníků na pozice rebelů nemá chybu. Jedna lepší mise střídá druhou. Dobývání vesnice střídá pátrání po pozicích rebelů, útok na vzdorující Talibánce se hned vzápětí mění na zběsilý úprk do bezpečí. Obecně mise, kde se musíte bránit nebo ustupovat, jsou výborným kořením této hry, protože snad poprvé prožijete naprosto beznadějné situace, kdy si říkáte, že tohle nemůžete přežít. V několika fázích vám nezbude nic jiného, než se jen se krčit na zemi, protože pár zásahů znamená smrt i na tu nejjednodušší obtížnost.

První dojem, který vám pravděpodobně vytane na mysli, je přirovnání ke Call of Duty. Podobnost je tu neoddiskutovatelná a hra je od počátku zoufale neoriginální. Je evidentní, že po úspěchu konkurence ve ztvárnění moderní elektronické války nechtěli zůstat pozadu ani autoři Medal of Honor. Svého úkolu se sice zhostili se ctí, ale protože jsou až poslední v řadě, měli se pokusit přijít s něčím originálním. I když otázkou zůstává, co by tak nového ještě mohli vymyslet? Medal of Honor nabízí úžasné přestřelky, které jsou nesmírně intenzivní, ale ne tak uměle vybuzené jako v Call of Duty, a působí zde více realisticky.

Tvůrci vzdor slibům neimplementovali žádnou možnost krytí, takže se musíte spoléhat jen na prosté přikrčení či zalehnutí. V situacích, kdy čelíte klasickým, nekonečným vlnám nepřátel, je to nezáviděníhodná situace, ale dobře přispívá k pocitu reality. Obvykle nemám takové triky vývojářů rád, ale tady dobře fungují, protože sem logicky zapadají. Musíte třeba vydržet nápor nepřátel tak dlouho, dokud vám nepřispěchá na pomoc letectvo. Tady nelze mít větších výhrad, protože podobné okolnosti jsou ve válce běžné. Díky nim pak přijde ke slovu pohodlný systém poloautomatického míření, který vám při zoomu zaměří nejbližší cíl. Někdo takovéto berličky nemá rád, ale v této hře budete rádi za každou pomoc, která vám pomůže přežít zuřící peklo.

Přestože se může zdát omezení variability prostředí na jeden jediný a ke všemu převážně pouštní stát dost nezáživné, opak je pravdou. Boje se odehrávají vesměs v nehostinném vysokohorském prostředí, které hře opravdu sedí. Ačkoliv si v úvodu vyzkoušíte i přestřelky v zastavěných oblastech, tím pravým dobrodružstvím se stane zdolávání horských průsmyků a strmých srázů. Teprve pak oceníte účinnost sniperky proti obrněným cílům a na vlastní oči uvidíte, co udělá její zásah s křehkým tělem nepřátelského bojovníka. Obecně je brutalita této hry na lehce vyšší úrovni, než jsme byli doposud zvyknutí. Brokovnicí ustřelíte hlavu a každý zásah nepřítele je potvrzen krvavě rudým obláčkem. A to ještě není nic proti tomu, jakou paseku napáchají těžké zbraně...

Ve hře dostaly velký prostor těžké kulomety, jejichž střelba je pravděpodobně nejlépe zpracována ze všech dosavadních vojenských her. Při dobývání horské vesnice nebo při žádosti o palebnou podporu mě ohromily efekty, které byly vyvolány dopady kulek na polorozpadlé zdi malých domků. Ve vzduchu se vznášely pomalu se rozplývající oblaka prachu a nebe brázdily odletující kusy kamenů. Je to skutečně působivé a natolik přirozené, že se na to člověk musí zaměřit, aby vůbec postřehnul takovou míru detailů. Nezapomenutelnými se stanou okamžiky, kdy vás hra posadí na palubu vrtulníku do role hlavního střelce. I když vrtulník létá po předem vytyčené trase, nic lepšího snad žádná jiná hra ještě nenabídla. Afghánští bojovníci nedají svou kůži zadarmo a vy se budete mít co otáčet, abyste se ve zdraví vrátili na svou základnu.