Medal of Honor
Divoký výlet do Afghánistánu nezklamal.
Pokud vám v ilách koluje alespoň trochu té vojenské nátury, jistě přivítáte pokračování populární FPS, která se poněkud netradičně vrací ke svému původnímu názvu. Příběh vypráví o vojenské operaci, která se odehrává během dvou dnů někde v afghánských horách. V roli několika vzájemně kooperujících vojáků se utkáte s talibánskými rebely ve snaze ovládnout zdejí provincii a pomoci několika zajatým parťákům. Pokud přímo pohrdáte patriotickými vásty z amerických filmů, pak zdejí propagandu jen stěí překousnete, zejména závěr, který se v oslavných klié přímo utápí. To vak nic nemění na tom, e se tvůrci pokusili ztvárnit válku zase o něco realističtěji a nabídnou vám lehce zromantizovaný pohled toho, co asi proívají spojenečtí vojáci na Blízkém východě.
Čtyřčlenný speciální tým vás provází po největí část hry. Po lehce melodramatickém úvodu se vracíte v čase o půl roku zpátky a v deseti misích poznáte syrovost a krutost války v Afghánistánu, která se vleče u dlouhých devět let. Vojáci se velmi často rozdělují na dvojice, uplatňují tzv. Buddy systém, kdy se kadý voják spoléhá na svého kamaráda a vzájemně si pomáhají. Bohuel, jak u to v podobných hrách bývá, za celou dobu nedostanete příleitost vypracovat si k nim jakýkoliv vztah. Jsou to anonymní charaktery, které se vám nevryjí do srdce, přestoe nevylučuji, e na konci hry k nim budete cítit jisté sympatie. Potom vem, co společně proijete, byste si toti oblíbili kohokoliv.
Po poněkud rozporuplném úvodu vak hra nabírá stále zběsilejí tempo, které vygraduje ve druhé třetině hry naprosto neskutečnými misemi. Dech beroucí výsadek Rangers z vrtulníku je snad nejlépe podanou virtuální vojenskou operací, jakou jsem kdy ve hrách viděl, a úder vrtulníků na pozice rebelů nemá chybu. Jedna lepí mise střídá druhou. Dobývání vesnice střídá pátrání po pozicích rebelů, útok na vzdorující Talibánce se hned vzápětí mění na zběsilý úprk do bezpečí. Obecně mise, kde se musíte bránit nebo ustupovat, jsou výborným kořením této hry, protoe snad poprvé proijete naprosto beznadějné situace, kdy si říkáte, e tohle nemůete přeít. V několika fázích vám nezbude nic jiného, ne se jen se krčit na zemi, protoe pár zásahů znamená smrt i na tu nejjednoduí obtínost.
První dojem, který vám pravděpodobně vytane na mysli, je přirovnání ke Call of Duty. Podobnost je tu neoddiskutovatelná a hra je od počátku zoufale neoriginální. Je evidentní, e po úspěchu konkurence ve ztvárnění moderní elektronické války nechtěli zůstat pozadu ani autoři Medal of Honor. Svého úkolu se sice zhostili se ctí, ale protoe jsou a poslední v řadě, měli se pokusit přijít s něčím originálním. I kdy otázkou zůstává, co by tak nového jetě mohli vymyslet? Medal of Honor nabízí úasné přestřelky, které jsou nesmírně intenzivní, ale ne tak uměle vybuzené jako v Call of Duty, a působí zde více realisticky.
Tvůrci vzdor slibům neimplementovali ádnou monost krytí, take se musíte spoléhat jen na prosté přikrčení či zalehnutí. V situacích, kdy čelíte klasickým, nekonečným vlnám nepřátel, je to nezáviděníhodná situace, ale dobře přispívá k pocitu reality. Obvykle nemám takové triky vývojářů rád, ale tady dobře fungují, protoe sem logicky zapadají. Musíte třeba vydret nápor nepřátel tak dlouho, dokud vám nepřispěchá na pomoc letectvo. Tady nelze mít větích výhrad, protoe podobné okolnosti jsou ve válce běné. Díky nim pak přijde ke slovu pohodlný systém poloautomatického míření, který vám při zoomu zaměří nejblií cíl. Někdo takovéto berličky nemá rád, ale v této hře budete rádi za kadou pomoc, která vám pomůe přeít zuřící peklo.
Přestoe se můe zdát omezení variability prostředí na jeden jediný a ke vemu převáně poutní stát dost nezáivné, opak je pravdou. Boje se odehrávají vesměs v nehostinném vysokohorském prostředí, které hře opravdu sedí. Ačkoliv si v úvodu vyzkouíte i přestřelky v zastavěných oblastech, tím pravým dobrodrustvím se stane zdolávání horských průsmyků a strmých srázů. Teprve pak oceníte účinnost sniperky proti obrněným cílům a na vlastní oči uvidíte, co udělá její zásah s křehkým tělem nepřátelského bojovníka. Obecně je brutalita této hry na lehce vyí úrovni, ne jsme byli doposud zvyknutí. Brokovnicí ustřelíte hlavu a kadý zásah nepřítele je potvrzen krvavě rudým obláčkem. A to jetě není nic proti tomu, jakou paseku napáchají těké zbraně...
Ve hře dostaly velký prostor těké kulomety, jejich střelba je pravděpodobně nejlépe zpracována ze vech dosavadních vojenských her. Při dobývání horské vesnice nebo při ádosti o palebnou podporu mě ohromily efekty, které byly vyvolány dopady kulek na polorozpadlé zdi malých domků. Ve vzduchu se vznáely pomalu se rozplývající oblaka prachu a nebe brázdily odletující kusy kamenů. Je to skutečně působivé a natolik přirozené, e se na to člověk musí zaměřit, aby vůbec postřehnul takovou míru detailů. Nezapomenutelnými se stanou okamiky, kdy vás hra posadí na palubu vrtulníku do role hlavního střelce. I kdy vrtulník létá po předem vytyčené trase, nic lepího snad ádná jiná hra jetě nenabídla. Afghántí bojovníci nedají svou kůi zadarmo a vy se budete mít co otáčet, abyste se ve zdraví vrátili na svou základnu.
Reklama
- komentáře (35)
Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!