Vyzkoušeli jsme si Medal of Honor: Warfighter - dojmy

"Ti nejlepší z nejlepších, bok po boku."

Zatímco dva roky starý reboot kdysi elitní série Medal of Honor působil ještě trochu nejistě a schizofrenicky (viz tabulka vlevo), jeho přímé pokračování s podtitulem Warfighter je již od prvního seznámení unitární hrou s vlastní hlavou i místem na trhu.

Bok po boku

Protože multiplayer byl hlavním tahákem předchozího Medal of Honor, je nasnadě, že jeho prezentaci se (po povinné ochutnávce singleplayeru) tvůrci ze studia Danger Close věnovali především. Udělali to nejjednodušším možným způsobem - posadili nás ke strojům a nechali válčit.

K zahrání byl zbrusu nový mód, nazvaný Fire Teams. Funguje podobně jako Conquest, dřepěním pod vlajkou zabíráte území a následně se o něj s nepřátelským týmem přetahujete. Fire Teams však obsahují jednu novinku, která citelně ovlivňuje kooperování s ostatním hráči - hrajete s "buddym".

Na začátku každého zápasu je vám přidělen kámoš, s nímž máte, oproti ostatním souputníkům, docela jedinečný vztah. Zřetelně jej vidíte na minimapě v levém horním rohu a i při pohybu na bojišti je od ostatních rozeznatelný nenásilnou aurou à la Left 4 Dead. Vzájemně si můžete doplňovat zdraví i munici a též se u sebe respawnovat, je-li živý buddy mimo střelbu. Dokonce vám váš buddy může zařídit okamžité navrácení na bojiště, jestliže v časovém limitu odpraví vašeho vraha. A pak že pomsta život nevrátí!

I pokud normálně v multiplayerových mačích sólujete - což je přesně můj případ a proto dostávám v Battlefieldech vždy takovou čočku - buddy systém ve zdejším módu Fire Teams vás ke kooperaci s aspoň jedním člověkem přiměje tak nějak podvědomě. Okamžitých výhod nabízí zdejší souhra příliš mnoho na to, abyste ji dokázali ignorovat. Žádné obecné poučky typu "držte se spolu, pomáhejte si a bude líp", ale zřetelné a citelné benefity od prvních vteřin hraní.

V somálských rozvalinách

Samotné válčení v mulťáku spíše než nevlastního sourozence Battlefield 3 připomíná Modern Warfare. Prezentovaná mapa zdaleka nebyla tak rozsáhlá, jako většina battlefieldích (hráli jsme 6v6, tzn. trojice buddy týmů na každé straně), a ani neobsahovala žádné ovladatelné vehikly. Což sice nevylučuje jejich možnou přítomnost na jiné mapě v plné verzi, rozsáhlé tankové a letecké bitvy od Medal of Honor: Warfighter však nečekejte.

Mapa byla zasazena v rozbombardovaném somálském městu, a když říkám rozbombardovaném, myslím tím skutečně zdecimovaném - párkrát jsem v rozvalinách zabloudil a je samozřejmě otázkou, jestli takováto autentičnost je v hektickém multiplayeru žádoucí. Každopádně skoro všichni jsme užívali zbraně středního dosahu, na brokovnici tu byly vzdálenosti příliš velké, se sniperkou se pro změnu špatně zaměřovalo kvůli všudypřítomným zdím, sloupům a všemožnému bordelu.

V novém Battlefieldu byste okolní prostředí prostě sundali (nebo aspoň znatelnou část), zde mi ale přišlo, že granáty ničily možná tak pár dřevěných krabic; zdi nikoliv. Uvidíme v plné verzi.

Nejlepší na světě

Autoři Medal of Honor: Warfighter vám v multiplayeru samozřejmě dají vybrat z řady tříd, to je dnes již standard, ale celé to řeší docela originálně. Namísto prostého "Tohle je heavy gunner a ten má největší kanón a tohle zase sniper a ten má ostřelovačku," nabízí tvůrci na výběr z dvanácti druhů jednotek, které reprezentují desatero zemí (Amíci tu jsou vícekrát) a jejich nejelitnější, Tier 1 jednotky. Pozdější výběr tříd taktéž dorazí (bude jich šest a půjde o onu klasiku s heavy gunnerem, sniperem ad.), ale primární volba země by měla mít zásadnější vliv.

Každá země má svá specifika, a ačkoliv nejsem schopen posoudit, do jaké míry jsou tato rozdělení věrná skutečnosti, vnáší to do tradičního větvení svěží vánek. Já osobně jsem nejvíce hrál za polské GROM, jejichž příslušníci disponovali velice přesnou puškou HK-416 a speciální schopností v podobě přivolání vrtulníkové podpory AH-6.

Ono těch zvláštních skillů - které, ano, připomínají odměny za killstreaky z Call of Duty - bude ve Warfighteru celá řada a jejich popis by vydal na malou encyklopedii. Podpůrná minometná palba, nálet AC-130, respawnovací vrtulník s ovladatelným rotačním kulometem, stacionární střílna, napalmový útok... každá Tier 1 jednotka má něco a bude zajímavé po vydání hry sledovat, které speciální schopnosti jsou nejefektivnější.

Cesta do hlubin vojákovy duše

Kdo si oblíbil singleplayerovou příběhovou kampaň novodobého Medal of Honor, bude potěšen, že Warfighter na ní bezprostředně navazuje, když angažuje staré známé postavy Mother, Preacher nebo vousáče Voodoo. Stejně tak se vrací i původní premisa "Obout hráče do bot nejelitnějších vojáků, vzít jej na aktuálně horká místa po celé zeměkouli a ukázat mu těžké chvilky - jak na bojišti, tak po návratu z bojiště domů, do odloučení poznamenané rodiny."

Podíváte se třeba do Filipín nebo do bašty somálských pirátů. Ostatně právě mezi africké lupiče byla zasazena na E3 demonstrovaná mise, jejíž část jste u nás již mohli shlédnout. Co vy na ní? Od prvních vteřin vypadá Warfighter lépe, než "jednička", která mně osobně poprvé utkvěla v paměti na německém GamesComu před dvěma lety, kde šlo o suverénně nejšerednější hru tiskové konference EA. Ne tak Warfighter.

Medal of Honor: Warfighter vyjde 23. října pro PC, X360 a PS3.

rezervovat na Xzone v limitované edici s přístupem do bety Battlefield 4.

K líbení je tu spousta elementů. Skvělé animace vojáků při přebíhání mezi kryty (evidentní dědictví Battlefield 3), parádní demolice baráku po navedení leteckého útoku na nepřátelské snipery (Battlefield 3 podruhé) nebo plejáda možností pro zpomalený vpád skrz zamčené dveře. Vykopnout a střílet, rozstřílet a hodit granát, nebo něco jiného?

Medal of Honor: Warfighter též vypadá mnohem rozumněji, než zdravou míru neznající Black Ops II. Třebaže si autoři hned zkraje neodpustili FPSkovou povinnost v podobě ohlušujícího pádu na zem a pomalého zvedání se zpět na nohy.

Medal of Honor: Warfighter působí jako plnohodnotná konkurence pro dvojici současných velikánů - Call of Duty a Battlefield - která by měla vyniknout osobnějšími příběhy vojáků a nevšedním multiplayerem s důrazem na kooperaci mezi vámi a vaším životně důležitým parťákem. Realismus ani simulátor nečekejte, autentičnost a zábavu však ano.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (12)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna