Need for Speed: Hot Pursuit

Tvůrci série Burnout svůj rukopis v novém Need for Speed nezapřeli, což potvrdilo ke konci minulého týdne vydané konzolové demo (XBLA a PSN). V něm jsem vyzkoušel dvě tratě se stejným počtem jízdních režimů a k tomu pětici dostupných vozidel v garáži. První jízda vyplňuje pobřežní cestu Grand Ocean Coast, na níž si to rozdáte v klasickém závodě z A do B s dalšími pěti soupeři, což jářku není nijak světoborný počet.

V podniku pojmenovaném Reborn Roadsters si můžete vybrat očekávaně z trojice kabrioletů: BMW Z4, Porsche Boxter a Nissan 370Z. Auta se mezi sebou spíše jen kosmeticky liší v jízdních vlastnostech, pro všechny ale platí velice zjednodušený a řádně arkádový jízdní model, svými obřími smyky jistě evokující Outrun a v driftovaných zatáčkách možná až Ridge Racery. Už jen přehnané protáčení kol při rozjezdu, kdy se vůbec nelze plynule a bez prokluzu rozjet, jasně poukazuje na nedávnou historii celé série, ale efekty pálených gum vypadají dobře snad jen poprvé.

Zajímavé je, že při rozjezdu se poháněná kola protáčí i při nízké rychlosti více, než by odpovídalo, až mi to evokovalo pověstnou Jacksonovu měsíční chůzi, zde jen v podobě kulatého geometrického útvaru. Mno, na nějakou realitu si hra samozřejmě ani nemůže hrát, ale zde mi to přišlo už krapet přehnané. Nicméně odpolední závod na necelých čtrnáct kilometrů na úvod ukázal nejen pohříchu poměrně jednoduchou a statickou lokaci (až na těch pár aut v protisměru a jedno letadlo), ale překvapivě i dosti hrubou a průměrnou grafiku, jež snad nedosahuje kvalit ani posledního Burnoutu.

Už jen to dosti patrné a nepříjemné cukání kamery při průletu nad tratí bych na xboxu nečekal, ale naštěstí při vlastní jízdě je hra krásně plynulá a bez zakuckání. Někoho nepotěší chybějící manuální řazení a kamera z kokpitu (řidič ale nechybí), kterou už měl i první Need for Speed, a koridor kolem vozovky s bariérami ze šipek, kdy silnici můžete opustit pouze na několika tajných zkratkách a vyjížďkách. To by se ale mělo do plné změnit, v ní by měl být zdejší svět již svobodný a otevřený, s více možnostmi kudy se dát, podobně jako v posledním Burnoutu.

Jakkoli je i destrukční model hodně ořezaný, tak při totálkách alespoň nabídne zpomalené bouračky opět ala Burnout, ale např. protijedoucí vozy se skoro ani neškrábnou a na vašem autě také zůstanou jen střídmé škrábanečky, nota bene když kolize samozřejmě nemají pražádný vliv na jízdní vlastnosti. Proto tak můžete prostě tvrdě šlápnout na plyn, však přímé tratě mnoho brzdění ani nevyžadují a nitro se po chvíli samo doplní. Kvituji ale textové varování o blížícím se autu v protisměru, stejně jako bonus k rychlosti při slipstreamu, jenž pochvalně funguje i na delší rozestupy, než je obvyklé.

Druhý režim zase nabídl opačnou stranu zákona v kůži policisty, a to na večerní vesnické krajině u rezervoáru Carson Ridge. Z dvojice speciálů s majáčkem Nissan 370Z a Ford Crown Victoria jsem si zvolil nejdříve americkou klasiku a záhy ocenil možnost pěkně si hrát s houkačkou a střídat její tóny. Ve zdejším okrsku Seacrest County právě probíhal nelegální závod a proto nastal čas vyhodit na cestu pár trnových zábran a policejních zátarasů, což jsou dvě možnosti dostupné v demu, k nimž v plné přibude ještě EMP a povolání vrtulníku.

Noční krajina je snad ještě jednodušší než pobřežní promenáda v druhém závodě, všude jen samá pole a farmy, snad se celá volná krajina v plné hře dočká lepších a atraktivnějších lokací. Každopádně následný hon na motorové čarodějnice byl naprostou procházkou a ani jsem nepotřeboval prve zmíněné pasti. Stačilo s pomocí nitra dojet každého ilegála, pohodlně do něj ťuknout přesně ve stylu takedownů z Burnoutu (safra, zmiňuji ho stále, skáče mi na mysl snad typičtější název Need for Burnout...) a jelikož se piloti vůbec nesnažili kličkovat, hned se vybourali a po pár minutách jsem měl i s jednou totálkou v mém podání hotovo.

Nevím jak na vás, ale na mě tato ochutnávka nijak zázračně nezapůsobila. Celé mi to připadá takové obyčejné, ne moc pohledné, jednoduché a prostě zažité. Dobrou evolucí by měl být ale všeobjímající online režim Autolog, který vás vhodí do rybníku ostatních živých jezdců a bude vám např. hlásit, když někdo pokoří váš čas na určité trati, ale ten jsem nemohl ani za tři dny vyzkoušet, protože mě hra vždy vyhodila z pokusu o připojení ven.

Nakonec ale kvituji milou drobnost, a to reálné a licencované vozy okolního provozu, mezi nimiž jsem zpozoroval např. Nissana Navaru a Infinity. Na druhou stranu zase musíme poslouchat jen zakoupené samply motorů, které zní velmi podobně a uměle, demo vůbec neobsahovalo opakovačky a nastíněný počet osmi jezdců v online závodě také asi není dnes už nic převratného. No, demo mě zrovna moc nenavnadilo, ale mám pocit, že je snad až moc uzamčené a ořezané od plné verze, tak uvidíme, s čím se Criterioni nakonec vytasí. A jaký máte na demo názor vy?