Nejlepší hry 2012 podle... Aleše Harazima

A také největší zklamání roku či nečekaný průměr.

Předem musím říct jednu věc. Ještě jsem nestihl dohrát Assassin's Creed 3 a Far Cry 3, což znamená, že tyto dvě hry nemohu s čistým srdcem ohodnotit, i když mě baví je hrát a jsem si jist, že by mohly s pořadím trochu zamávat. Takže je tu jen zmiňuji, abych měl klid v srdci, a aby nepřiběhla tlupa trollů do diskuze křičící: "A co AC 3 a Far Cry 3? Uáááá! Harazim je dement!" No dobře, stejně to tam bude, ale chápete…

Musím zmínit mimo pořadí:

Spec Ops: The Line (PC/PS3/X360)

1

Do pětice nejlepších se Spec Ops: The Line nevešlo, ale musím ho tu zmínit. Už jen z toho důvodu, že se ta hra moc neprodávala, dá se možná považovat i za propadák a je mi dost líto, že jde o přehlížený titul, i když je vlastně svým způsobem výborný. Dost mi to připomíná případ Enslaved - hodně povedenou hru, která sice možná má své chyby, ale rozhodně ne takové, aby jí nakonec nikdo nehrál.

Spec Ops: The Line je možná na první docela generická střílečka ze třetí osoby, proti které mluví to, že se odehrává téměř celou dobu v dost podobném prostředí. Ale je to jediná akční hra, která se odvážně rozhodla jistým způsobem komentovat a ve svém příběhu využít postavu, kterou hrajete. Tedy člověka, který je nucen zabíjet spoustu nepřátel. Člověka, který musí zabíjet spoustu jiných lidí. A nějak ho to, zákonitě, musí poznamenat. Druhá polovina Spec Ops: The Line je jedno velké whooow, který by si měl každý prožít. Tvůrci měli odvahu. A už jen proto tu ten titul musí být.

5. Halo 4 (X360)

2

Když se člověk podívá na žánr čistých FPS stříleček, byl rok 2012 dost zklamáním. Dokonce i tradičně dobrá značka Call of Duty mne tentokrát extrémně zklamala a popudila, ale jediný, kdo si udržel kvalitu, je Halo. Nehledě na to, že na čtyřce už nedělali chlapci z Bungie, ta hra je skvělá ve všech aspektech. Singeplayer nedohrajete za tři, čtyři hodinky, neustále se v něm něco děje, mění se prostředí a vlastně jde o první Halo hru s Master Chiefem, kde jsem se hodně bavil i u příběhu (příběhově zatím vedli spíše Halo: Reach a ODST bez Master Chiefa). Je dobré vědět, že je Halo série nadále v dobrých rukách.

4. NBA 2K13 (PS3/PSP/X360/Wii/WiiU)

3

Už minulý rok jsem měl ve své první pětce jednu sportovní hru (tenkrát to byl nehorázně přehlížený boxerský epos Fight Night Champion), musím tu mít jednu i tentokrát. Už jen proto, že NBA 2K13 od 2K Games ukázalo, jak by měly vypadat sportovní hry a já jen ve skrytu duše doufám, že se EA Sports rozhodnou trošku se poučit a možná i něco zkopírovat (kéž by příští NHL vypadalo alespoň trošku jako NBA 2K13). Co se totiž týče televizní prezentace zápasů, neuvěřitelně propracované kariéry (dokonce i tiskových konferencí se účastníte a vybíráte vaše odpovědi!) a komentáře během zápasů, kdy komentátoři neříkají těch 50 generických vět, ale klábosí spolu, hážou vtipy, říkají zajímavosti o jednotlivých hráčích a dokonce komentují, co důležitého se stalo v sezoně v předchozím utkání, v tom nemá 2K konkurenci. TAKHLE mají vypadat týmové sportovní simulátory.

3. Dishonored (PC/PS3/X360)

4

Nemám rád stealth hry. Je to tím, že jsem dost neposedný a sedět někde za bukem a sledovat, kudy chodí stráž, abych se k ní pak nenápadně plížil a chytil mě nějaký jiný strážník zezadu, takže to celé zkazím, je prostě něco, co mě ani trošku neláká. Přesto jsem se u Dishonored neuvěřitelně bavil. Jasně, ta hra se dá hrát i akčně, ale ačkoli stealth žánr nijak nemusím, hrál jsem stealth. Šlo to, protože tvůrci obdařili Dishonored senzačně intuitivním ovládáním a možnostmi, které vám hraní stealth usnadňují, zjednodušují a vylepšují. Pro hardcore stealth šílence jde možná o něco, nad čím ohrnují nos, pro mě šlo o dokonalou ukázku toho, jak udělat stealth hru, aby byla tak nějak pro všechny.

2. Journey (PS3)

5

Journey je opravdu zvláštní. Nemá vlastně příběh, nic moc nevysvětluje, zpočátku vůbec netušíte, co máte dělat a přesto vás dokáže ke konci velice hluboce emocionálně zasáhnout. Je opravdu překvapující, že se taková hra stala na PlayStation Network v roce 2012 nejprodávanějším titulem a je to jen dobře. Jenom to Sony potvrdilo, že jejich strategie vsázet na umělecké, nekonvenční tituly se čas od času vyplácí. Journey, hra, která je o tom, jak si hru vyložíte (a že existuje spousta výkladů a všechny sedí - je to prostě na vás), je takový krásný důkaz, že i videohry mohou být umění. Protože co je umění? Abstraktní dílo, které si může každý vyložit po svém a vyvolává v lidech hluboké emoce? Jo, to sedí.

1. The Walking Dead (iOS/Mac/PC/PS3/X360)

6

Po mé desítkové recenzi asi nejde o žádné velké překvapení. The Walking Dead ovšem není jen mou letošní hrou roku. Jde o podle mě nejlepší hru za minimálně posledních 5 let. Kdo by to byl na začátku čekal? Telltale Games neměli na kontě nic dech beroucího, jenom docela obstojné předělávky slavných adventur. Graficky nevypadala hra nijak zvlášť úžasně a ani téma zombíků nevzbuzovalo příliš optimismu. Navíc když jde o adaptaci komiksu. Jenže výsledek předčil všechna očekávání a jde o hru, u které jsem nejednou proléval slzy. Nikdy se mi u hry nestalo, abych z ní byl na konci psychicky tak vyždímaný, jako u téhle. Nikdy. A to už o něčem vypovídá.

ZKLAMÁNÍ ROKU

Medal of Honor: Warfighter (PC/PS3/X360)

Nebudu lhát, na další Medal of Honor jsem se těšil. Jednak proto, že se EA docela povedl Battlefield 3 a tak jsem tak nějak očekával, že proti Call of Duty půjdou s velkým nasazením. A co víc - inspirace skutečnými misemi jednotek SEAL? Hurá! Ale výsledek? Příšerná lineární patlanice s nezábavným příběhem, nudnými misemi a spoustou základních amatérských chyb.

NEČEKANÝ PRŮMĚR ROKU

Diablo 3 (PC)

Sám jsem zvědav, v kolik žebříčcích nejlepších her roku 2012 se Diablo 3 objeví. Je totiž docela zajímavé, že ačkoli šlo o nejočekávanější titul tohoto roku, na jeho konci jde pravděpodobně o nejzapomenutelnější. Je to s ním opravdu zvláštní. Diablo 3 vůbec není špatná hra, to ani v nejmenším. Pár hodin jsem se u něj bavil, nostalgicky zavzpomínal na jedničku, protože trojka je v podstatě naprosto totéž, jenom s hezčí grafikou a pak jsem jej odložil a zatím jsem se k němu nevrátil. Nějak mě to neláká. Nějak jsem už asi vyrostl z prosté klikačky, která je sice zábavná, ale tak nějak nikoli dlouhodobě. Vývoj jde prostě kupředu a Blizzard tak zůstává zastydle v 90. letech. Těžko říct, jak dlouho jim to bude ještě vycházet.

Reklama

Přeskočit na komentáře (13)

O autorovi

Ales Harazim

Ales Harazim

Redaktor

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (13)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna