RECENZE Next Car Game ve stavu Early Access

Nástupce FlatOutu s pokročilou destrukcí nezklamal.

Série kaskadérských závodů FlatOut má i po letech stále velký zástup fandů a já se tomu vůbec nedivím. Sám patřím k těm, co proseděli mnoho hodin už u prvního dílu a dodnes nepřekonatelné minihry s vystřelováním řidiče do výšky ve snaze dosáhnout co nejvyššího skóre. U dalších pokračování sice už trochu chybělo to prvotní nadšení, ale i tak šlo o fajn hry, které rozhodně stálo zato hrát. Tedy kromě třetího dílu, který už nedělali vývojáři z Bugbearu, ale břídilové z Team 6 Studios (průměrné hodnocení na metacritic.com 23% ze 100 mluví asi za vše).

Neúspěch na Kickstarteru a předběžný přístup

Vloni na podzim jsem ale hodně zpozorněl, protože finští vývojáři z Bugbearu o sobě dali znovu vědět a to snahou prosadit se novým a hlavně vydavatelsky nezávislým projektem Next Car Game. Neměl to být sice nový FlatOut, ale když ti samí chlápci zase začali tvořit závody aut ze šroťáku, kde měly hrát prim vzájemné bouračky a všeobecná destrukce okolí tratí, bylo jasné, že tohle je minimálně duchovní nástupce legendárního FlatOutu. Bohužel snaha o zafinancování této hry na Kickstarteru skončila tak nějak fiaskem a k požadované částce 350 tis. USD se backeři ani nepřiblížili. Naštěstí ani tohle nebyla konečná a pomocí předobjednávkové kampaně na webových stránkách vývojářů (plus úspěšné protlačení hry přes Steam Greenlight) se zatím podařilo držet Next Car Game při životě.

Záměrně píšu zatím, protože i přes původní informaci na homepage Bugbearu, že pro PC bude hra dokončena na jaře 2014 (jejich FAQ nyní uvádí „někdy v roce 2014"), je podle současného stavu rozpracovanosti v podstatě jisté, že si na hotovou hru ještě počkáme. Z diskuze na fórech Bugbearu to vypadá, že optimisté očekávají finální verzi do vánoc 2014 a pesimisté až někdy v průběhu 2015. Next Car Game je typickým příkladem hry, která láká své předplatitele na tzv. Early Access neboli předběžný přístup. Ten byl uvolněn v podobě pre-alpha verze už o Vánocích 2013 a v této fázi bohužel vydržel až do dnešních dnů. Nicméně tato hratelná ukázka prošla za posledních několik měsíců mnohými vylepšeními, rozrostl se herní obsah a několikrát se upravoval i jízdní a destrukční model.

Právě velikonoční velký update a zároveň i zajímavá sleva mě společně zlomily k nákupu. Přiznám se, že to byla moje vůbec první zkušenost s nákupem Early Access hry a poměrně dlouho jsem váhal. Za normálních okolností raději kupuji hotové věci a nepodstupuji riziko, že vývoj hry skončí krachem ještě před jejím úplným dokončením. Pro tentokrát ale u mě zvítězila snaha podpořit oblíbený vývojářský tým a zároveň možnost osahat si hratelnou ukázku hry.

Zatím bez kariéry

V současné době není možné závodit s nějakým konkrétním cílem, kvůli absenci souvislé kariéry. K dispozici je jen několik herních módů, které si člověk nastaví jednoduše tak, že zvolí určitou trať. Já si pro svou první jízdu vybral novinku z nedávného update a to okruh Sandpit, který představuje klasickou hliněnou dráhu protkanou krátkými úseky asfaltky. Okolí této tratě je lemováno stavebními stroji a hromadami hlíny, což hodně evokuje styl původních FlatOutů.

Na start jsem šel s 23 dalšími AI soupeři, takže se dalo tušit, že to bude pěkná tlačenice. Co se ale dělo po odstartování závodu mě ovšem hodně zaskočilo, až jsem skoro zapomínal na řízení a kochal se děním kolem sebe. Čekal jsem klasickou sterilní umělou inteligenci, ve které si jezdci hlídají svou stopu a dokud hráč sám nějak nezasáhne, nic ostatní jezdce nerozhází. V Next Car Game je to ale jiné, téměř jako byste hráli multiplayer se skutečnými soupeři, tak živě mi chování ostatních aut připadalo. Hned v první zatáčce řada AI aut neudržela ideální stopu, jiná do sebe začala vrážet a ti jezdci, co dostali zásah, to těm ostatním začali oplácet. V dalších zatáčkách na nezpevněném povrchu se už odehrával nefalšovaný masakr, kdy kolem mě v saltech proletělo něčí auto, a já sám hrnul před sebou bočním nárazem nějakého nebožáka, který absolutně ztratil kontrolu nad řízením. Zíral jsem, že když jsem sám naznačil, že do někoho bočně vrazím, AI mělo snahu cuknout řízením, aby náraz odvrátilo nebo alespoň zmírnilo.

Korunu tomu nasadil nájezd do prudké zatáčky a náraz do bariéry z desítek pneumatik, které se každá jednotlivě rozlétly do všech směrů a padaly na kapoty nebo pod kola okolo projíždějících aut. Následovalo ještě pár nezaviněných karambolů a já se ocitl skoro na konci celého závodního pole, ale mě to vůbec neštvalo, protože jsem si právě užíval asi nejzábavnější závod za posledních několik let. Ale nakonec jsem zase nedopadl tak špatně, protože se mi na rozdíl od jiných borců podařilo závod alespoň dokončit. Ti ostatní už tolik štěstí neměli a zůstali s hořícími vraky na dráze. Holt některé srážky jsou zde skutečně fatální.

Závod jsem si dal ještě několikrát a podařilo se mi i párkrát vyhrát. Pravdou je, že tady potřebujete vždy trochu toho štěstí. Na jistotu se prostě nehraje a myslet si, že dovezete svůj bourák bez škrábance do cíle, je trochu naivní. Vlastně jednou se mi "poštěstilo" díky výhodné startovní pozici (počítač jí náhodně před startem generuje) všem ujet a vyhrát stylem start cíl. Jenomže to byla vlastně asi ta nejméně zábavná jízda v Next Car Game vůbec. Nebylo koho vytlačovat do betonového hrazení ani komu oplácet dotěrné nárazy do blatníků a podobně. Věřte, že mnohem lepší je prokousávat se polem agresivních soupeřů a vychutnávat si, když je chytře ťuknete v zatáčce a oni se rozmáznou třeba o bagr stojící u krajnice. O tom to tady celé je, pěkně si to vychutnat a vyhrát až třeba v předposlední zatáčce, kdy se konečně dostanete na vedoucí pozici. A je jedno, jestli to bude díky skvělé jízdní technice nebo jen proto, že soupeř na to moc v zatáčce dupnul a zadek mu ustřelil do hodin.

Velmi podobného ražení je i trať Gravel Track, která je už ale čistě jen na hlíně a navíc je na ní několik docela nevyzpytatelných skokánků. Při skoku a dopadu jsou auta velmi zranitelná a jakýkoli kontakt se soupeři běžně končí sérií salt přes bok a někdy i přes čumák auta. Mnohdy na těchto místech dochází k hromadným nehodám a některá auta tam už prostě zůstanou a stávají se z nich nové překážky, mezi kterými je potřeba při dalším průjezdu prokličkovat.

Jedinou tratí, kde se dá tradičněji závodit je okruh Tarmac, který celý pokrývá asfaltka, ale bez pořádného bourání a salt to nejde ani tady a to je samozřejmě dobře. Zde jsem si asi nejvíce všimnul, že tolik oblíbená demolice přilehlých dřevěných konstrukcí a zábran z FlatOutu nemá v Next Car Game ten samý efekt. Jednak za tyhle akce nejsou zatím žádné plusové body, ale hlavně zde mnohem více fungují fyzikální zákony. V klasických FlatOutech vás náraz i do obrovité konstrukce prakticky nijak nezpomalil, tady ale třeba reklamní billboard sice kompletně zrušíte, ale natolik vás to zpomalí a pocuchá, že ztratíte klidně i 5 míst v celkovém pořadí. Mnohem lepší je tedy do těchto objektů posílat své soupeře než si je brát na mušku osobně.

Od závodů až k totální destrukci

Z trochu jiného soudku je trať Figure 8 patřící už spíše do destruction derby. Pořád se jedná o závod, ale dojet v jednom kuse do cíle je poněkud náročnější než u výše popsaných okruhů. Je to ještě akčněji pojatý herní mód na trati ve tvaru osmičky s křížením dráhy přes nízký skokánek v jejím středu. Celé se to dá shrnout do konstatování, že je to totální nářez. Čím více se startovní pole roztáhne, tím více se to ve středovém křížení obvykle semele. To už není jen o saltech, ale i o piruetách přes všechny myslitelné části aut, utrhaných dveřích, kapotách a nespočtu kouřících vraků. Opět je to královská zábava a to, že člověk nedojede jako první, to vás trápí ze všeho nejméně. Hlavní je si to dobře užít a tohle tady prostě funguje.

Posledním herním módem v celkovém výčtu je čistokrevné destruction derby odehrávající se na velkém a malém stadiónu (asfaltka) nebo Mudpitu (bahnitá prohlubeň). V pravém slova smyslu se jedná o arény s volným středovým prostorem, kde všichni do sebe chaoticky naráží a vítězí ten, komu zůstane pojízdné auto. Jelikož všechna auta vydrží plus mínus stejně a ti nejagresivnější se sami vyruší jako první, osvědčilo se mi držet se ze začátku trochu stranou té největší tlačenice. Když pak ze startovního pole zbyla už jen hrstka, byla ta nejlepší chvíle vlítnout na ten zbytek a dorazit je.

V destrukčním módu vám hra počítá i tzv. takedowny, což jsou něco jako fragy ve střílečkách. Když někoho sundáte, máte za to jeden pomyslný zářez. Problém ale je, že když se o něco takového snažíte hned ze začátku, když jsou soupeři ještě v dobré kondici, zničíte si nárazy především svoje auto a posléze se stanete sami obětí ostatních protivníků. Jenže v současné verzi není proč se o takedowny snažit (kromě dobrého pocitu). Vítěz může mít na svém kontě třeba jen jeden nebo i žádný a stejné to celé vyhrát, hlavně když zůstane jako poslední přeživší. No uvidíme, jak tohle bude vyřešené ve finální verzi. Osobně předpokládám, že za zlikvidované soupeře budou na konci uděleny alespoň nějaké bonus body navíc.

Když nad tím teďka přemýšlím, určitě se mi více líbí herní módy, které se prezentují závody se startem a cílem. Čistě destrukční mód je sice fajn, ale je to jen holá vzájemná demolice. Ovšem musím uznat, že ani tady rozhodně není nouze o zajímavé a zábavné momenty. Zejména, když se po nespočtu nárazů a přemetů prohání po aréně auta slisovaná do kvádříků a dění na dráze spíše připomíná tuningový sraz vysokozdvižných ještěrek.

Mezinárodní garáž

Vozový park je v Pre-Alpha verzi zatím poměrně skromný. Dříve byla dostupná pouze dvě auta a nyní jsou zde celé tři exempláře. Ve hře jsou sice prezentovány jako bezejmenné značky, ale modely aut mají své reálné vzory. Nejnadupanějším zástupcem je americký Pontiac Firebird (1970) coby zadokolka s motorem vpředu. Na rovinkách má velmi pěkný odpich, ovšem v zatáčkách je to krapet horší (více v části o ovládání). Díky zádnímu náhonu ale lze nedotáčivost pěkně kompenzovat přidáváním plynu v zatáčkách a pomáhat si tak přecházením do řízeného smyku.

I další vůz je amerického původu a to sedan Chevrolet Caprice (motor i náhon vpředu) ve verzi s tradiční hranatou karosérií. Nejedná se zrovna o typický závodní vůz, ale jeho největší devizou je vyšší stabilita při strkanicích na dráze. To, co by jiná auta poslalo okamžitě do hodin, zvládne Caprice ustát a jede si v klidu dál.

Jediným evropským zástupcem je droboučký Fiat 850. To je pro změnu hatchback s motorem i náhonem vzadu. Tohle autíčko je velmi živé a ze všech tří má nejlépe reagující řízení. Slabinou je nižší stabilita a odolnost. Častokrát se mi stalo, že i lehčí dotek soupeře mě nemilosrdně poslal mimo trať. I přes to je Fiat více než konkurenceschopným autem, kterým lze každou trať dojet do cíle jako první a nandat to americkým svalovcům.

Nejvíce mě ale překvapilo, když jsem zjistil, že tento hatchback je asi nejlepší volbou do stadiónového destruction derby. Zní to sice nepochopitelně, ale vysvětlení je prosté. Tím, že má Fiátek motor vzadu, netrpí tolik při čelních nárazech hnací ústrojí, které je v tomto případě pěkně schované. Soupeři vám klidně mohou slisovat přední část auta, ale motor zůstane stále ve schopné kondici. Pontiac i Chevy v tomhle mají docela nevýhodu, a když dojde na kritické poškození motoru, obvykle nezbývá než zařadit zpátečku a začít bourat do soupeřů na couvačku.

Pokročilý deformační model

Jestli Bugbear něčím při představování Nex Car Game dokázal na první pohled zaujmout, určitě to byl zcela nový a hodně vychytaný deformační model aut. Na něm si finští vývojáři opravdu hodně zakládají a o jeho fungování je člověk přesvědčován prakticky neustále. I já musím potvrdit, že skvěle umocňuje celkový prožitek ze hry. Co by to jinak bylo za nárazy a kotrmelce, kdyby se u toho patřičně neohýbaly plechy, nesypaly skla a neodlétávaly pryč různé části auta.

Pokud nepočítáme rozpracovaný konkurenční titul BeamNG.drive tak deformační model z Next Car Game v podstatě nemá konkurenci. Rozsekat auto na tisíc a jeden způsob zde není žádný problém a sám jsem byl vždy zvědav, jaký patvar se mi podaří z původně pěkného auta vymodelovat všemožnými nárazy a karamboly. Rozhodně nikoho nepřesvědčuji o tom, jak je tohle reálné, protože vážně není. Je to hodně přehnané, ale tím dobrým způsobem. Prostě tak, aby to bylo zábavné. Pokud bychom si chtěli hrát na realitu, tak auto by bylo totálně nepojízdné už po prvním větším střetu s čímkoli na trati. V modelu Next Car Game platí, že auto lze slisovat do škatulky třetinové velikosti oproti normálu, mohou odpadnout všemožné části kapoty, vysypat se skla, ale třeba kola, ty zase nikdy neurvete, protože v zájmu hratelnosti musí zůstat auto pojízdné. Vozidlo končí až když toho má dost motor nebo když dosáhnete kritické hodnoty celkového poškození.

Podle toho co jsem pozoroval, deformační model v BeamNG.drive bude ještě promakanější, ale ještě uvidíme, jak dopadne jeho hratelnost. Oproti tomu Next Car Game jde podle mého správným směrem a tlačí zábavnost na první místo před realističnost. Bouračky jsou úžasné a užívám si i opakované záznamy, díky kterým lze prohlédnout to, co jsem ze své pozice při závodě neměl šanci vidět.

Zlobivý gamepad

Ovládání je prozatím kapitolou samou pro sebe. Nutno říci, že se stále ještě vyvíjí a to co zde popisuji už dneska nebo zítra může fungovat zase jinak. Důležité je vědět, že vývojáři myslí na všechny skupiny hráčů. Sám jsem původní FlatOuty hrál zásadně na klávesnici a to samé umožňuje i Next Car Game. Ovládání přes tlačítka klávesnice je řešeno spíše pro příležitostné hráče a je více arkádové. Auta reagují velmi svižně, nedotáčivost skoro neexistuje, takže takové hodně na pohodu.

Oproti tomu ovládání gamepadem (používám bezdrátový X360 ovladač pro Windows) je už větší výzva a jak jsem z oficiálního fóra pochopil, zřejmě to není náhoda ale aktuální záměr. Hned při první jízdě s gamepadem jsem si všimnul, že auta pod plynem v podstatě nezatáčejí. Strávil jsem hodně času testováním různých druhů tlumičů, zamykáním a odemykáním diferenciálu, nastavováním pomocníků řízení, citlivosti páček gamepadu i vypínáním přednastavených "deadzone". To vše ještě v různých kombinacích při použití předokolek a zadokolek, abych si byl jistý, že jsem nic nevynechal. Subjektivně jsem dosáhl živějšího řízení, ale stále platí, že při plném plynu jsou auta stále citelně nedotáčivá.

Ono jako není problém plyn pustit v momentě, kdy se chystáte zatočit, ale v mírnějších zatáčkách dojde k určitému zpomalení, které dává výhodu AI soupeřům a to, co ztratím, pak musím na rovinkách pracně dotahovat nebo jít posléze do ostřejších zatáček víc na brzdy a zatočit opřením se bokem o soupeře. Jak už jsem prve zmiňoval, vhodnou pomůckou, zvláště s Pontiacem, je chodit více do smyku opatrným přidáváním plynu v zatáčkách. Ovládání hry gamepadem je tedy znatelně obtížnější než s klávesnicí, ale musím uznat, že zase je to celkově lepší pocit to s tímhle uřídit. I přes tohle je gamepad v mém případě tou nejpoužívanější herní periférií v Nex Car Game.

Abych měl obrázek o možnostech ovládání úplný, ještě jsem si vyzkoušel volant Logitech G25. Hra tento volant podporuje implicitně a k mému překvapení je řízení naprosto plynulé a po nedotáčivosti opět ani památky. Zatímco ke gamepadu tak nějak patří pohled za autem, vždy když používám skutečný volant, dávám si pohled zpoza palubní desky. Byl jsem hodně překvapený, jak jiný rozměr hra s touhle kamerou získala. Sice je člověk hodně ochuzen o to, co se vizuálně děje s jeho vlastním vozem a o to, co provádějí soupeři okolo, ale rozhodně to má co do sebe. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy svému autu naboříte čumák (což se stane skoro vždy) a pak přes pomačkanou kapotu nebo slisovaný předek není prakticky vidět na trať. Pohled z kabiny je tak dlouhodobě v podstatě nepoužitelný a musí se využít jiné kamery, aby bylo vůbec vidět na cestu před sebe.

Celkově mohu říci, že už nyní jsem v předběžném přístupu za své peníze (24 eur, 670 Kč) dostal parádní porci zábavy a nemůžu se dočkat, až bude vše hotovo včetně herní kariéry a plnohodnotného multiplayeru. Trochu mě ale znervózňuje, že se vývoj hry stále protahuje. Bugbear vloni na podzim hlásil, že na Next Car Game už rok pracují. Teďka máme květen 2014 a pořád toho ještě fůra chybí. Černé scénáře se snad už nenaplní a projekt bude skutečně dotáhnut do finále, přesto by neškodilo zařadit nějakou vyšší rychlost práce. Doufám ještě, že až vývojáři vyřeší to hlavní, přidají třeba i nějaké ty oddechové blbinky ala vystřelování řidiče do výšky nebo úplně jiné minihry, které činily původní FlatOuty tak nezapomenutelné.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (6)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna