Nintendo 3DS

Ať už jsem létal s dvojplošníkem, sledoval kradmý postup džunglí nebo seděl Mariovi na kapotě, připadal jsem si mnohem více vtažen do dění. Velmi dobře zpracovaný 3D obraz zde měl skutečně hloubku. Navíc, protože při sledování 3DS ve skutečnosti vidíte dva překryté obrazy najednou, byla grafika o poznání více vyhlazená a méně hranatá, než když jsem posuvným ovladačem na boku přístroje 3D zobrazení vypnul. Jestli mě oči nešálily, pak kdykoliv přístupné přepínání mezi 2D a 3D obrazem mělo podobný efekt, jako vypínání / zapínání anti-aliasingu v PC hrách. Navíc přechod byl maximálně plynulý a ačkoliv jsem mohl vždy zůstat „někde mezi“, využil jsem toho jen jednou a dost. Hraní napůl 3D? Co z toho?

Avšak ne vše je zlato, co se třpytí. Na prezentaci jsem párkrát narazil a paradoxně šlo hlavně o problémy týkající se největšího taháku konzole, tedy 3D obrazu. Předně – aby se zobrazoval korektně, musel jsem zařízení držet přímo přede mnou. Jakmile jsem jej posunul příliš vysoko nebo příliš nízko, nedej bože když jsem se na něj díval z boku, rázem jsem si připadal jako v Imaxu bez brýlí.

Bohužel to samé se dalo říci i o demu nadějného startovního titulu Kid Icarus: Uprising. Zatímco náplní ukázka navnadila na příjemný děj mladého klučiny a spoustu akce ve vzduchu i na zemi, technickým zpracováním přislíbila migrénu. Ať jsem se na displej koukal z kteréhokoliv úhlu, stále jsem viděl několik obrazů najednou. No, ale asi pořád lepší než Nintendogs, ze kterého na mě v jeden moment civěly hned tři páry psích kukadel. Každopádně nutno podotknout, že jak jsem přeskočil do 2D módu, vše vypadalo normálně.

Těžko říct, v čem byl problém. Ani sebevíce milá hosteska mi to nebyla schopna osvětlit. A tak to holt beru jako mouchu, která se snad do vydání konzole ještě stačí plácnout.

Co dále, ptáte se? Už teď je ohlášených přes 70 her, celkově od více jak 20 vydavatelů. V čele samozřejmě s Nintendem a posléze, trochu překvapivě, Ubisoftem, který si na 3DS skutečně brousí zuby. Z plejády nadějných titulů zmíním třeba remake The Legends of Zelda: Ocarina of Time (yes!), další Final Fantasy, Ridge Racer, Star Fox, The Sims 3, Kingdom Hearts 3D, Assassin’s Creed: Lost Legacy, či Dragon Quest. No, a pokud vás zajímá kompatibilita s předchozími DS tituly, pak vězte, že ta se konat bude – ačkoliv opačnou cestou to již samozřejmě šlapat nebude. Hru pro uvedení 3Ds na trh dělá dokonce i tvůrce původního X-COMu.

of

Caption

Attribution

Hrami ovšem schopnosti 3DS zdaleka nekončí (aneb pokud vás nic dalšího už nezajímá, skočte na konec článku). V rámci GC předváděčky mi byl přehrán i 3D trailer na film Legend of the Guardians: The Owls of Ga'Hoole. O tomhle dětském animovaném snímku s nebojácnou sovičkou v hlavní roli jsem předtím v životě neslyšel a ani se na něj v budoucnu nehodlám dívat, ale čistě jako demonstrace fungujících trojrozměrných filmů na 3DS posloužil dostatečně. :-) Bohužel stále platí, že tady je to hlavně o režisérech. Pokud budou nadále brát 3D efekty pouze jako atraktivní slogan na plakát, pak pochopitelně ani 3DS z filmů nevykouzlí prvotřídní trojrozměrnou podívanou.

Důležité každopádně je, že Nintendo již má filmové smlouvy se studii jako Disney, Warner Bros nebo DreamWorks a minimálně celou řadu snímků pro mladší by konzole měla nabídnout hned zpočátku. Jak vycvičit draka nebo Na vlásku jsou jen dalšími do řady. Mimochodem, další zářez pro Nintendo v souboji se soňáckou PSP...

V 3DS samozřejmě nebude chybět ani již známá wi-fi a možnost vést multiplayerová klání s kámoši okolo. Svěže pak zní přidání pravděpodobně 2GB paměťové karty hned v základním balení. A jako spíše srandičku beru dvojici fotoaparátů na vnější straně přístroje, schopné pořizování trojrozměrných fotek i videí; jo a na vnitřní straně pak bude vlastně ještě jeden foťák, nyní již pouze pro 2D snímky. Všechny tři objektivy budou fotit ve fixním rozlišení 640×480.

O hrách je ovšem Nintendo 3DS samozřejmě především a v tomto ohledu se nám tu rýsuje ohromně nadějné zařízení, které prostě a jednoduše má potenciál povznést „hraní za pochodu“ do nových výšin. Až na dvě rozostřené výjimky byl 3D obraz u všech viděných titulů ostrý, hluboký, detailní... a vlastně až nečekaně hodně 3D, navíc bez potřeby speciálních brýlí. Trojrozměrných efektů bylo ha-ba-děj. No a analogový ovladač slibuje, že všechny ty nové kousky budou i skvěle ovladatelné.