Numen: Contest of Heroes
Vyzývat Titan Quest k duelu nebyl dobrý nápad.
Materializuji se před golemem. Úlek. Po chvíli s notnou dávkou úlevy zjiťuji, e to, co stojí přede mnou, není golem, ale jen nedobře vymodelovaná, nedobře animovaná postava nějakého strejdy. Strejda mi vrazí do rukou rezavou dýku a započne epický proslov, e jsem ji velký kluk a e je na čase dokázat svojí munost vybitím smečky vlků támhle za vesnicí. Na jazyk se mi dere dotaz, zda si připadá zcela zdráv. Letmý pohled do jeho očí mě utvrzuje v tom, e jednak ano, druhak se budu cítit bezpečněji ve společnosti smečky gigantických vlků zabijáků ne té jeho.
Ač bych nejspí neměl, posilňuji se pár panáky kořalky a alkohol si začíná vybírat krutou daň. Pletou se mi nohy, jsem dezorientovaný a svými pohyby sám sobě připomínám Pinocchia. Oralého Pinochhia. Nevadí, horí to snad nebude. Jen.. si... musím... zvyknout. Ve vesnici se se mnou nechce nikdo bavit, pouze nějaký lovec mi daruje luk. Také potkávám mága, který ve mně probouzí schopnost vrhat ohnivé koule. Bezva, ani to nebolelo. Přemýlím, proč se mnou nikdo nemluví a namísto toho mi ukazuje připravené cedulky s textem. Jsou to mimové? Raději přidám do kroku a odcházím.

O dvacet metrů dále za vesnicí nacházím deset pavouků o velikosti krávy a dva vlky. Dvojici pavouků se mi daří odlákat od zbytku houfu. Zabíjím je připravenou dýkou. Připadám si jako Superman. Mrtvoly prohledávám. U první objevuji dvě stejné hadrové tuniky. Nepřekvapuje mě to. Vím, e zmutovaní pavouci o velikosti krávy dvacet metrů za vesnicí s sebou nosí garderobu zcela běně. Zjiťuji, e nejsem dostatečně způsobilý k jejich noení, proto je odkládám na později a budu dostatečně zkuený. Druhý pavouk mi nedobrovolně odevzdává koenou čapku a lahvičku s léčivým lektvarem. Ani čapku si nemohu nasadit, jedná se toti o dámský model. Usmaím zbytek zvířeny firebally, doplňuji si inventář o dalích deset tunik a vkročím do opodál stojící krypty. A tak dále a tak dále....
Tolik k dramatické inscenaci začátku první kapitoly, která supluje tutoriál a nakopává příběh do nepříli originální roviny soupeření devíti boích ampiónů o nalezení ztraceného artefaktu nesmírné moci. V dětství, jak je tento úvod vzneeně nazýván, se mimo jiné také rozhodne o vaem budoucím zaměření. Stanete se mágem, bojovníkem nebo lučitníkem? To se uvidí teprve na základě toho, jaké dovednosti budete nejčastěji vyuívat. Nejsem si úplně jistý účelem tohoto kroku. Styl boje vámi vytouené třídy budete nejspíe pouívat, ať u si ji vyberete na začátku hry sami nebo to hra udělá o dvě hodiny později za vás. Ale je to sympatický pokus o inovaci.

To je mimochodem pro Numen zcela typické. Kdybychom ho rozbili do sta kousků, představujících jednotlivé herní elementy, mohli bychom je přehledně roztřídit na dvě hromádky. Na první by byly umístěny věci průměrné, nijak uráející, ani omračující. No a na hromádce druhé by se nakupila sbírka docela dobrých nápadů, které autoři nedokázali z nejrůznějích důvodu dostatečně vyuít, zúročit, zkrátka prodat.
Zřejmě nejzásadnějím faktorem, který vemu ostatnímu kope hrob, je délka. Hru jsem dohrál na největí obtínost za dvě odpoledne. Deset hodin. Moná dvanáct. Moná o chlup více. Doslova jsem zíral s otevřenou pusou na hlavní menu, do kterého mě hra po zabití finálního bosse hulvátsky vyklopila. To je ve? ádný dalí zvrat? ádné zjitění, e domnělý záporňák byl celou dobu pouhým slouhou někoho jetě monstróznějího?

Jen pro připomenutí zmiňuji, e tu je pořád řeč o hack'n'slash rubačce. Autoři jí můou chtít dát sebelíbivějí nálepku, pro mě za mě třebas offline WoW epic pro, ale nic to nemění na tom, e 90 % herní doby strávíte zabíjením stovek monster, sbíráním tun smetí a vylepováním triviálních statistik (síla, rychlost,...) po kadém navýení levelu. A něco málo přes deset hodin zkrátka v tomto ánru stačí slovy klasika sotva na ohoblování prken, zvlátě v kombinaci s minimální znovuhratelností (na opakované starty a trpělivé skillování jednoho charakteru zapomeňte).
Těch něco málo přes deset hodin dokonce nestačí ani na jeden průchod hrou. Obchodníci mají zboí natolik předraené a neadekvátní úrovni hráče, e jsem si během hry něco koupil asi dvakrát. Chrám vaeho boha aneb centrální velitelství, kde máte monost za úplatu získávat nové skilly a vylepovat ji naučené jsem navtívil asi třikrát. Podobně dopadlo prakticky vechno včetně docela slibné arény, v ní musíte protistranu utaktizovat vhodným výběrem kouzel a protikouzel. Odkládal jsem ji tak dlouho, a na ni nezbyl čas vůbec a vyzkouel jsem pouze několik tréninkových zápasů.

Na zmíněné problémy se nabaluje lajdáctví v designu, v čele s neuspokojivým lootem. Efekty nalezených magických předmětů se omezují na pouhé zvýení základní statistiky o X bodů, zcela výjimečně doplněné o bonus k anci na kritický zásah. Vzhledem k tomu, e pro zvolené povolání jsou relevantní pouze dvě z esti statistik, je jeden z pilířů hratelnosti hack'n'slash a RPG obecně zredukován na jednu velkou triviální volbu. Z mého pohledu mága tedy soustředění (redukce rezistence nepřátel) a intelektu (vyí damage). Přitom se stačilo pouze rozhlédnout a kopírovat ji osvědčené. Runy, sety, negativní efekty,...
Reklama
- komentáře (18)
Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!