2. ČÁST RECENZE Pillars of Eternity

Svět, hrdinovo sídlo, atmosféra, dialogy a nedostatky.

Minulý týden jsme vykročili do úžasného dobrodružství, tak jej pojďme dorazit. V prvním dílu recenze jsme se mimo jiné podívali herní systém, parťáky a taktické boje. To ale k vykreslení celistvosti a chytlavé atmosféry nestačí, pojďme se podívat ještě dál.

Putování je opravdu dlouhé, propracované a epické. Herní svět je fakt velký, ale přitom poměrně klasický a uvěřitelný. Globální mapa nabízí rychlé cestování do všech navštívených lokací (resp. také do nenavštívených, ale přímo sousedících s těmi objevenými), stejně jako v Baldurs Gate. A i tady vás čekají jak lokace význačné (hrad, vesnice, městečko...), tak divočina mezi civilizovanými místy. Samotné lokace jsou většinou o fous menší než právě v BG, a stejně jako tam i tady najdete hlavní město rozdělené na několik čtvrtí. Opět o něco menší než metropole na Mečovém pobřeží.

Některým hráčům možná bude herní svět připadat až moc obyčejný a klasický, ale to je dost subjektivní pocit. Mě osobně zas nijak podivné interdimenzionální lokace, brány pekel nebo démonická krajina nechybí, mám vlastně mnohem radši středověký setting říznutý „jen" kouzly a bájnými tvory. I proto mi svět PoE naprosto vyhovuje. Prozkoumávání i těch nejobyčejnějších míst je přitom zábava, většinou narazíte na nepřátele minimálně v podobě divé zvěře a potvor z divočiny (trollové a tak), a taky třeba seberete pár bylin nebo potkáte obchodníka na cestách.

Trochu mi chybí „náhodná" setkání/přepadení při cestování mezi lokacemi, ale obejdu se bez nich. Hra obsahuje desítky exteriérů a ještě větší množství interiérů: ať už jde o celá velká patra podzemních dungeonů či velkolepého hradu, nebo skromnou chajdu s jednou místností. Tady mi ovšem trochu vadí loadování hry při každé změně lokace: při cestování po mapě to nevadí, tam vás to potká jednou za čas, ale třeba při pobíhání ve městě a navštěvování každého domu je to otrava. Pár vteřin při vstupu dovnitř, falších čekání při cestě zpátky na ulici. Subjektivně mi to narušuje atmosféru.

Kliďas nebo kruťas?

Jestli se autoři rozmáchli co se rozlohy herního světa týče, tak snad ještě víc jim ujela ruka při psaní dialogů a textů vůbec. Tolik knih a zápisků se vidí jen málokdy. Je to dáno i tím, že autoři při tvorbě světa vypracovali i celou jeho historii včetně dávných válek a migračních vln; a v různých knihách tyhle události najdete popsané. Četné rozhovory jsou dlouhé, chytré a rozvětvené. Různé předpoklady (vlastnosti, rasa, background) nabídnou nové možnosti odpovědí. Každopádně čtení vás čeká hodně a hodně, a pokud si chcete hru i její atmosféru pořádně užít, moc je nepřeskakujte (chystá se neoficiální čeština). Osobně mě trochu nudily snad jen náhledy do duší kolemjdoucích NPC, což je obvykle dlouhý neinteraktivní blok textu více méně vytržený z kontextu příběhu.

Naopak se mi líbí, že se volbami v dialogu často formuje charakter hrdiny. Nehraje se tady totiž na přesvědčení (zákonně dobrý, zmateně zlý atd.), ale na charakterové rysy, jako je krutost, vychytralost, benevolence, čestnost a podobně. Nejen, že definují vašeho hrdinu, ale jejich hodnoty se pak projevují i v herních mechanikách. Třeba kněz nebo paladin má mocnější schopnosti, když se chová tak, jak jeho víra předepisuje. To je hodně zajímavý prvek a skoro bych řekl, že i originální. V téhle podobě ho v žádné hře nepamatuju (což vzhledem k pochybnému stavu mého duševního zdraví není stoprocentní záruka - pokud vás naopak použití takového prvku ve starších hrách napadá, šup s ním do diskuze pod článkem).

Doma je doma

Co naopak v mnoha RPG tou či onou formou bývá, je sídlo, nebo prostě základna hlavního hrdiny. Hodně dobře s tímhle prvkem pracují autoři Dragon Age: Inquisition, a dost mě pojetí základny baví i v Pillars of Eternity. Po nějakých bratru deseti hodinách hraní (což je vzhledem k obrovskému rozsahu hry dost brzo) vám do klína spadne zchátralé panství. To si můžete postupně vylepšovat a postavit si třeba lepší opevnění, knihovnu, laboratoř... a najmout vojáky k ochraně. Čas od času se totiž pokusí do sídla vpadnout nepřátelská čeládka: pokud máte dost času se na základnu vrátit, můžete si to s ní vyřídit na férovku sami. Jinak se o to postarají vaši poskoci. A nebo taky nepostarají, a pak obvykle nepřátelé kus základny zničí.

Na vaši tvrz naštěstí nechodí jen ozbrojení bandité, ale i civilové - někteří z nich vám sice dělají spíš problémy, třeba opilí pobudové - ale jiní jsou vítáni a přináší různé bonusy. Stejně jako budovy, které na hradě stavíte a vylepšujete. Některé vám přidají výhody při odpočinku na základně, jiné posilují obranu a další přinášejí unikátní možnosti, jako třeba speciální questy, věznění vybraných zajatců nebo třeba zajímavé obchodníky.

Musím říct, že mě správa základy - ač jednoduchá a na pár kliknutí - docela bavila a vždycky jsem se moc těšil, až bude dokončena nějaká stavba. To samozřejmě stojí prachy a musíte vždy pár dní (herních, naštěstí) počkat. A je fajn, že spravovat ji můžete odevšud, nemusíte se nutně vracet. A nejen co se budov a ochranky týče: na dálku můžete taky na různé pochůzky vysílat své odpočívající kumpány, které zrovna nemáte v aktivní partě. A to ani nemluvím o tom, že pod základnou na vás čeká taky rozlehlý dungeon...

Tahle hra je vůbec na dungeony bohatá. Autoři zabodovali nejen co do počtu, ale taky kvalitou: v podzemích nechybí hádanky a rébusy, samostatné miniquesty, ukryté předměty a průchody. Věřte mi, že při honbě za maximálním odhalením všech tajů budete často partu přepínat do průzkumného módu. Pak se sice pohybujete pomaleji, ale zato nenápadně a opatrně, takže můžete odhalit páky na otevření tajných dveří nebo skryté poklady. Těch konec konců najdete dost i v obyčejných truhlách, a když k tomu připočítám slušný počet obchodníků, můžete si zbraně, zbroje a magické tretky zkoušet a kombinovat do zblbnutí.

Jednoduše a příjemně

Na hře je hodně znát, že jí někdo se bohatými RPG zkušenostmi dobře promyslel i otestoval. Je vám asi jasné, že opravdu hodně vychází z Baldurs Gate a Icewind Dale (včetně třeba stylu filmečků nebo nahrávacích obrazovek), na druhou stranu přináší různá příjemná vylepšení a usnadnění. Usnadněním nemyslím nižší obtížnost, ale spíš nelpění na některých realistických hardcore principech, které mohou hru trochu otravovat. Třeba odpočinek v kempu nebo hospodě vám doplní zdraví na maximum. Což je samozřejmě z reálného pohledu blbost, zranění mečem nebo šípem se vám za pár hodin nevyléčí. Ale je to jednodušší, a autoři aspoň omezují nekonečné táboření: s sebou totiž můžete táhnout jen pár zásob a v divočině či dungeonu před návštěvou civilizace může tím pádem zakempovat jen párkrát.

Komplexně, a přesto na ovládání jednoduše působí i crafting. Většinu věcí můžete kdykoliv „spíchnout" na koleně, stačí, když s sebou táhnete potřebné ingredience. A je fuk, zda jde o svitky, lektvary, jídlo nebo očarování do zbraní. I samotný inventář je pojat hodně přátelsky: individuální baťoh má sice každá postava dost omezený, ale společná truhla je v podstatě bezedná.

Pillars of Eternity pro PC v angličtině vyšlo 26. března u nás ve speciální edici s dárky za cenu od 849 Kč.

koupit na Alza.cz, Xzone nebo digitálně na Muve.

Tahle zjednodušení mohou možná někomu připadat jako protipól poctivého RPG ze staré školy, ale rozhodně to tak není. Jde o zpříjemnění komplexní hry, která ovšem nenarušují atmosféru, spíš naopak. Udržují totiž tempo hry a nepřerušují jej různými povinnostmi, jako je v jiných hrách třeba neustálé vracení se z dungeonů do města s baťohy přeplněnými nepotřebným vybavením na prodej. Naopak ale nečekejte, že vás hra povede za ručičku při plnění questů: jasně, je tu diář a mapka, ale žádné vykřičníčky nad hlavami důležitých osob nebo waypointy ukazující cíl vašeho snažení tu nenajdete!

Ráj pro RPG pozitivní!

Atmosféra a hratelnost, to je vedle funkčních herních principů samozřejmě to hlavní, co mě ke hře přikovalo. A troufnu si tvrdit, že Pillars of Eternity budou bavit i „moderní RPGčkáře", kteří třeba s hrami postavenými na Infinity enginu ani nikdy neměli tu čest. Hru doporučuju všem hráčům, kteří mají trochu trpělivosti. Pokud ale z RPG žánru mydlíte jen diablovky, tak tady asi narazíte. Nedostatky jsou spíše drobnější, jako třeba občas otravné nahrávání lokací nebo co do kvantity nedotažené nadabování dialogů. Ale celé se to hraje báječně. A dobrou zprávou je, že autoři už teď připravují přídavky...

Více o Pillars of Eternity pojednává první část recenze.

Reklama

Související obsah

RECENZE Kingdom Come DLC From the Ashes

Nešťastné načasování obnovy Přibyslavic.

RECENZE Spellforce 3

Po skoro třiceti updatech.

DoporučenoRECENZE Seven: The Days Long Gone CZ

Na vězeňském ostrově po záplatách.

Také na webu...

DOJMY z rozehrání The Dark Pictures: Man of Medan

Jak se hraje interaktivní film na lodi?

Henry Cavill ze seriálu nahradil Geralta ve hře

Neoficiální modifikace Zaklínače 3 dle Netflixu.

- komentáře (4)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna